Žebříček svobody médií. Čína jako za Maa, Česko stahují oligarchové

Si Ťin-pchingova vláda pro novináře v Číně připravila „noční můru“ mediálního útlaku hodnou Maovy éry. Hongkongská žurnalistika podle Reportérů bez hranic (RSF) zažívá „volný pád“. Tak zní závěr studie zveřejněné ve středu nevládní organizací obhajující svobodu tisku a médií.

Čím dál horší zacházení s novináři, zpřísňování kontroly a cenzury, denní notičky komunistické vlády redakcím, zatýkání a umlčování. Novinařina v Číně se dle zprávy stala prostředím, kde „volný přístup k informacím znamená zločin, o to větší zločin je pak poskytování informací“.

„Bez ohledu na téma jsou ti, kteří se odmítají podřídit oficiálnímu narativu, obviňováni z poškozování národní jednoty,“ uvádí zpráva. Generální tajemník RSF Christophe Deloire v úvodu vysvětluje, že před nástupem Si Ťin-pchinga k moci v roce 2013 zažila Čína záchvěv zlepšení svobody tisku. Ten se však „brutálně“ přerodil v něco, co silně připomíná „mediální kulturu maoistické éry“. „Tento ‚velký skok zpět‘ žurnalistiky v Číně je o to děsivější, že režim má k dosažení svých cílů obrovské finanční a technologické zdroje,“ řekl Deloire.

Zpráva jmenuje hned několik „překážek“, které novinářům ztěžují práci. Kromě cenzury internetu a sledování přibyla takzvaná „50centová armáda“ – placení amatérští propagandisté. Citelnější je také nebezpečí v podobě zatýkání bez řádného soudu, hongkongského zákona o národní bezpečnosti (více zde) a vynucených televizních přiznání.

Do redakcí denně putují pokyny od komunistické strany. Novináři jsou umlčováni obviněními od „vyvolávání hádek“ po špionáž.

Právě kvůli nedodržování komunistických příruček se pro Čínu stali obzvláště „otravnými“ zahraniční novináři, kteří píší o tom, čeho místní tisk schopen není. V posledních letech to znamená texty o masovém porušování lidských práv v Sin-ťiangu, obvinění z korupce ve vyšších řadách komunistické strany, mezinárodně nezákonnou intervenci v Hongkongu, zvyšující se sledování každodenního života lidí a pokusech ututlat prvotní vypuknutí koronaviru.

Zpráva RSF popisuje také nařízení z října 2019, podle kterého všichni čínští novináři musí používat aplikaci pro chytré telefony s názvem „Studovat Siho, posilovat zemi“. Odborníci na kybernetickou bezpečnost zjistili, že aplikace může shromažďovat osobní údaje a získávat vzdálený přístup k mikrofonu (více zde).

Podle RSF a Pekingského klubu zahraničních korespondentů obtěžování a zastrašování místních i zahraničních reportérů výrazně přibývá. A nemusí jít ani o citlivá lidskoprávní témata. Když se na začátku roku roztrhl pytel se zprávami o ničivých povodních v Che-nanu, provinční vláda vypsala výběrové řízení na systém sledování novinářů.

Čínské státní médium Global Times způsob práce zahraničních zpravodajů na povodňovém tématu popsalo jako „falešné, zaujaté a pomlouvačné zlo“. Dle představitelů vlády se novináři místo vyzdvihování záchranných akcí snaží zdůraznit dopady přírodní katastrofy a zbytečně se zaměřují na způsobené škody a ztráty na životech.

Stranická organizace v Che-nanu pak na sociálních sítích vyzvala k útokům primárně na novináře BBC. O den později naštvaní obyvatelé obklíčili reportéry z Deutsche Welle a The Los Angeles Times a agresivně na ně pokřikovali. Videa z incidentu následně posloužila čínským zpravodajským kanálům k rozsáhlým online útokům na novináře pracující i pro další zahraniční média.

V roce 2020 bylo ze země vyhoštěno nejméně 18 zahraničních korespondentů z amerických médií. Další pak byli nuceni uprchnout, včetně Johna Sudwortha z BBC. V prosinci 2020 čínské úřady zadržely Haze Fan, zaměstnankyni Bloomberg News v Pekingu. Důvodem bylo dle čínské strany podezření z ohrožení národní bezpečnosti.

Několik občanských novinářů zmizelo za pokusy informovat svět během prvního lockdownu Wu-chanu. Jiné čekalo zatčení za práci na případech týkající se čínských kauz #MeToo.

Významnou kauzu mají za sebou i například australští reportéři Bill Birtles a Mike Smith, kteří vyšetřovali zatčení australské moderátorky CGTN Čcheng Lej. Billa Birtlese v Pekingu a Mikea Smithe v Šanghaji jednu zářijovou noc minulého roku navštívily skupiny důstojníků státní bezpečnosti. Ti jim nařídili, aby se dostavili k výslechu ohledně záležitosti týkající se národní bezpečnosti. A zakázali jim opustit zemi.

Po upozornění australskými vládními úřady, že jim může jít o život, si Smith začal balit kufry a Birtles tu noc uspořádal večírek na rozloučenou. Varování bylo na místě – o měsíc dříve čínské úřady zadržely australskou novinářku Čcheng Lej.

Zacházení s Birtlesem, Smithem a Čcheng Lej pod rouškou „národní bezpečnosti“ přispělo k obavám, že Peking porušuje tichou smlouvu o respektování svobody zahraničního tisku. Místo toho je ochoten novináře ze země nejen vyhánět, ale také je využívat jako vyjednávací diplomatická rukojmí.

Hongkongská média byla až do tvrdých zásahů v letech 2020 a 2021 považována za svobodná a oddělená od kontroly pevniny. RSF nicméně uvádí, že těmto dnům odzvonilo a situace se „volným pádem“ zhoršuje.

Z případů zátahů na hongkongská média lze připomenout zatčení a uvěznění novinářů a vlastníků médií, jako je Jimmy Lai z Apple Daily, razie v redakcích, rozsáhlé změny ve veřejnoprávní stanici RTHK a policejní násilí vůči reportérům.

Čína se na mapě svobody médií RSF dlouhodobě drží v nejtmavších barvách stejně jako například Írán, Turkmenistán, Saúdská Arábie, Libye či Kuba.

Čínské úřady od začátku pandemie covidu-19 ještě více zpřísnily kontrolu nad zprávami a informacemi. Sedm novinářů je stále zadržováno kvůli zpravodajství o pandemii. I v roce 2021 Čína nadále platí za největšího světového žalářníka obránců svobody tisku. V současnosti je zadržováno více než 115 lidí, často v podmínkách ohrožujících život.

Kunchok Jinpa, přední mediální zpravodaj o Tibetu, zemřel v únoru 2021 na následky špatného zacházení ve vězení, stejně jako Liou Siao-po, laureát Nobelovy ceny míru a nositel ceny RSF Press Freedom Prize, a Jang Tchung-jen, disidentský blogger, který zemřel v roce 2017.

Česká republika je na mapě RSF zakreslena žlutou, celkově si stojí na 40. místě nejen za Slovenskem, ale i za Burkinou Faso, Ghanou i Jihoafrickou republikou.

Podle RSF čeští novináři čelí velkým výzvám včetně hrozeb veřejnoprávnímu vysílání ze strany vládních dozorových orgánů, online očerňovacích kampaní a šíření takzvaných „alternativních“ médií.

„Bezuzdné verbální útoky prezidenta Miloše Zemana a dalších vysokých představitelů přispěly k vytvoření atmosféry rozšířené nedůvěry vůči novinářům a násilných činů vůči nim,“ píše se ve zprávě RSF.

Zmiňuje také výměnu některých členů dozorčí rady ČT za „známé osobnosti, které jsou velmi kritické k investigativnímu zpravodajství, zatímco nedávné rozpuštění jejího orgánu finančního dohledu přiživuje obavy o její budoucí nezávislost.“

„Existují také obavy z koncentrace vlastnictví médií v rukou několika oligarchů. Pandemie měla za následek chaotickou politiku vládních tiskových konferencí, kterých se do zavedení videokonferencí mohlo zúčastnit relativně málo novinářů,“ píše server a připomíná, že médiím kritickým k premiéru Andreji Babišovi nebývají udělovány akreditace, popřípadě „akreditovaná média pro nedostatek času nemohou klást otázky vládě či Ministerstvu zdravotnictví na tiskových konferencích.“

Podle RSF bylo za rok 2021 zavražděno 38 novinářů, 4 občanští novináři a 4 mediální asistenti. Nejvíce novinářů přišlo o život v Jemenu (4), Indii (4) a Afghánistánu (3).

Nejvíce novinářů za mřížemi drží Čína (77), Myanmar (47), Saúdská Arábie (28) a Bělorusko (20).

Čína je nejméně příznivým prostředím také pro občanské novináře, kterých drží ve vězení 44. Následuje Vietnam s 24 zatčenými.