Z amerického kongresmana je vyvrhel, straní se ho i blízcí kolegové

Při prvním zasedání nového amerického Kongresu bylo na co koukat. Zatímco senátoři složili přísahu a lídr demokratické senátní většiny Chuck Schumer ohlásil začátek nové kapitoly, dění ve Sněmovně reprezentantů bylo pestré až historické.

Dolní komora Kongresu totiž během tří hlasování nebyla schopná vybrat svého předsedu a něco takového se nestalo celé století.

Jako jasná volba se nabízel Kevin McCarthy, dosavadní lídr republikánů, kterým nově ve sněmovně patří většina. Proti politikovi však vystoupila skupina spolustraníků, kteří si ho v čele komory nepřejí. Zákonodárci tak nyní budou hlasovat tak dlouho, dokud některý z kandidátů nezíská v komoře převahu. Bez sněmovního lídra totiž Kongres nemůže plně fungovat.

Kromě vzpoury v řadách republikánů si v úterý vysloužily pozornost i dílčí příběhy. Tím asi nejprobíranějším byla přítomnost čtyřiatřicetiletého republikánského poslance George Santose, který reprezentuje jeden z newyorských obvodů a který se podle mnohých demokratů neměl na půdu Kongresu vůbec odvážit vstoupit.

Mladý politik strávil první pracovní den jako vyvrhel z jediného důvodu – v prosinci vyšlo najevo, že Santos během volební kampaně, která mu vynesla místo ve sněmovně, zřejmě lhal o své kariéře, financích i rodinné historii. Republikán o sobě přitom hrdě hovořil jako o „ztělesnění amerického snu“.

Ve svém pohádkovém příběhu je totiž politik synem brazilských přistěhovalců a prvním otevřeně homosexuálním republikánem, který „urval“ křeslo ve sněmovně. Dokázal se také katapultovat z newyorské veřejné vysoké školy na zkušeného finančníka z Wall Street s rodinným portfoliem 13 nemovitostí a charitativní organizací na záchranu zvířat.

Po Santosově vítězství v takzvaných midterms ale byly zpochybněny téměř všechny části životopisu, kterým se prezentoval. Proces uvedl do pohybu článek listu The New York Times, jehož novináři mimo jiné s využitím veřejných dokumentů a soudních spisů ze Spojených států i Brazílie ověřili republikánova tvrzení.

Například firmy Citigroup a Goldman Sachs, které v politikově životopise figurují, pak americkému listu sdělily, že nemají žádné záznamy o tom, že by u nich kdy pracoval. Úředníci ze školy Baruch College, kterou měl Santos absolvovat v roce 2010, zase nenašli žádný záznam o tom, že by v tomto roce byl mezi absolventy.

Zdaleka však nejde o jediné případy „přikrášlení“ republikánova života.

Upravovat měl politik i rodinnou historii. Web CNN totiž minulý týden informoval, že Santosova tvrzení o předcích, kteří přežili holocaust jako ukrajinští židovští uprchlíci, jsou v rozporu s oficiálními záznamy o utečencích nebo rodokmeny sestavenými na genealogických webových stránkách.

Zpochybňován je pak i další politikův rodinný příběh, podle kterého měla být Santosova matka 11. září 2001 ve Světovém obchodním centru, které se stalo jedním z cílů teroristických útoků. Tato skutečnost pak měla sehrát roli o 15 let později, když zemřela na rakovinu.

Mnoho z těch, co 11. září na místě zasahovali, i těch, kteří útok přežili, opravdu mělo po nadýchání kontaminovaného vzduchu ze zřícených věží dvojčat zdravotní potíže. Zda se však Santosova matka v jedné z budov opravdu nacházela, dosud potvrzeno není.

Kromě minulosti ale Santos nejspíše zkreslil i stav svých financí a neúplné či nepřesné informace o sobě podal i Kongresu. Prokurátoři pak v pondělí listu The New York Times sdělili i to, že brazilské orgány mají v úmyslu obnovit politikovo obvinění z podvodu, které se týkalo šekové knížky, kterou ukradl v roce 2008.

I když se Santos odpovědím na otázky o kauze vyhýbá, k určitým úpravám v životopisu se již médiím přiznal. „Nejsem zločinec, který podvedl celou zemi, vymyslel si fiktivní postavu a kandidoval za ni do Kongresu. Jsem na scéně už dlouho. Spousta lidí mě zná. Vědí, kdo jsem. Obchodovali se mnou,“ uvedl v rozhovoru s rádiovou stanicí WABC.

„Nebudu se na to vymlouvat, ale spousta lidí ve svých životopisech přehání nebo skutečnost trochu překrucuje. (…) Neříkám, že jsem se toho nedopustil,“ dodal Santos a později se přiznal i k tomu, že pro již zmiňované firmy Citigroup a Goldman Sachs pracoval pouze skrze vlastní podnik a nikoliv přímo, jak dříve tvrdil.

Republikán dále uvedl na pravou míru otázky okolo svého vzdělání. Neabsolvoval prý žádnou vysokou školu, přestože tvrdil, že má tituly jak z Baruch College, tak z New York University.

„Stydím se a omlouvám se za to, že jsem si svůj životopis přikrášlil,“ sdělil pro New York Post a dodal, že všichni v životě „děláme hlouposti“. Navzdory přiznáním však sdělil, že v Kongresu, kam ho právě i tato lživá tvrzení dostala, přesto hodlá zasednout.

I když bylo Santose několik posledních týdnů těžké vypátrat a ignoroval telefonáty i textové zprávy od novinářů, v úterý se skrývat přestal. V Kapitolu ho tak média zasypávala otázkami, téměř všechny ale přešel mlčením. Jediná věta, které se novinářům dostalo, bylo oznámení, že jeho podporu v boji o křeslo předsedy má jeho spolustraník McCarthy.

Ve sněmovně pak seděl v zádní části sálu a jeho pozornost patřila hlavně obrazovce telefonu. O samotě zůstával také ve chvílích, kdy nedaleko od něj postávala skupina dalších newyorských republikánů. Nehlásil se k němu ani poslanec Anthony D'Esposito z Long Islandu, se kterým se přitom po vítězství v listopadových volbách objevil v několika společných rozhovorech.

Chyběl následně i na společné fotografii členů republikánské delegace státu New York s McCarthym, kterou na twitteru zveřejnil kongresman Andrew Garbarino.

Přestože se spolustraníci Santosovi vyhýbali, zůstává nejasné, co republikáni – pokud vůbec něco – s jeho kauzou vlastně udělají. Zatím alespoň zintenzivnili dotazy na jeho chování, demokraté ho ale rovnou vyzývají, aby se vzdal mandátu.

„Je mi smutno z toho, že po 30 letech veřejné služby založené na tvrdé práci a službě lidem mě vystřídá podvodník,“ napsal v komentáři bývalý demokratický poslanec Tom Suozzi, který Santosův obvod reprezentoval v předchozím funkčním období.

„Chceme-li potlačit tyranii nekontrolovaných lhářů a jejich lží, pak musí být Santos pohnán k odpovědnosti: musí být odvolán Kongresem nebo státními zástupci, protože nic nenasvědčuje tomu, že by ho svědomí pohnulo k dobrovolnému odstoupení,“ apeloval politik, který o znovuzvolení ve volbách neusiloval kvůli kandidatuře na guvernéra.