Článek
„Vstupujeme do neprobádaného území. Vědci několik desítek let soustavně varovali před budoucností, která se bude vyznačovat extrémními klimatickými podmínkami způsobenými pokračujícím růstem emisí skleníkových plynů. Bohužel, čas vypršel. Jsme svědky toho, jak se tyto předpovědi naplňují a vidíme alarmující a bezprecedentní překonávání klimatických rekordů, které pak způsobují utrpení. Vstupujeme do neznámé oblasti, kterou ještě nikdo v historii lidstva nezažil“.
Tak popisuje klimatické události roku 2023 report vědců pod vedením ekologa Williama Ripplea z Oregonské univerzity, který vyšel 24. října v časopise BioScience.
Jak daleko do „neprobádaného území“ jsme se letos dostali, je dobře vidět z několika následujících grafů. Použili jsme ty samé ukazatele jako zmiňovaný report, ale natáhli je až do prosince.
U prvního z nich, který ukazuje průměrnou globální denní teplotu vzduchu, se díky tomu vyjevuje i vůbec největší naměřená odchylka od průměrných teplot v předindustriální éře, která byla naměřena 17. a 18. listopadu.
Data v tomto grafu pochází jen z omezeného období. Rok 2023 byl nicméně nejteplejší za celou dobu přístrojového měření, takže zhruba od konce 19. století.
Křivky z dávnějších let navíc nejsou k ukazování výjimečnosti roku 2023 až tak podstatné. Ten totiž o titul nejteplejšího roku „nesoutěžil“ s nimi, ale naopak s nedávnými roky. Druhým nejteplejším rokem je totiž momentálně rok 2016, a dalších sedm nejteplejších roků v celé historii měření padlo v období od roku 2014.
Jak to bylo s klimatem v hlubší minulosti, je téma pro separátní článek. Už jsme ho ale napsali a můžete si ho přečíst tady, stejně jako článek vysvětlující, proč je jasné, že oteplování je důsledkem lidské činnosti.
Zpátky ale k letošnímu roku. Jeho výjimečnost se totiž neprojevovala jen v teplotě vzduchu, ale i jinde. Extrémní byla například odchylka povrchové teploty oceánů od předešlých let.
Ještě extrémnější pak v případě severního Atlantiku.
A to stále není všechno.
Takhle vypadal ve srovnání s minulostí letošní rozsah mořského ledu.
A takhle odchylka vypadala v případě mořské ledu v samotné Antarktidě.
Za všemi těmito zprůměrovanými čísly je skryto velké množství extrémních událostí v podobě veder, nebo tzv. mořských veder po celém světě.
Když se omezíme jen na absolutní teplotní rekordy na úrovni států, můžeme zmínit například měření 44,8 °C v Brazílii, 44 °C v Albánii, 52,2 °C v Číně, 48 °C v Čadu a takhle bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Absolutních národních rekordů bylo letos prolomeno nejméně dalších devět, a pokud bychom měli zmiňovat i rekordy pro konkrétní části roku, byl by seznam mnohonásobně delší.
Co se týče moří a oceánů, tak rekord letos padl například ve Středozemním moři, které se ohřálo na 28,7 °C, což o půl stupně překonalo rekord z léta 2003, kdy v Evropě následkem horkého počasí zemřely desítky tisíc lidí.
Ještě extrémnější byla mořská horká vlna u floridských ostrovů Keys. Už v první půlce července tam byly měřeny teploty přes 36 °C, což bylo podle meteorologů zhruba o pět stupňů nad normálem pro letní období. Už tyto hodnoty někteří meteorologové označovali za „naprosto šokující“. Koncem července ale jedna z bójí naměřila dokonce 38,4 °C.
Letošní extrémy byly tak výrazné, že to dokonce rozpoutalo vědeckou debatu o tom, jestli je vůbec možné, že za nimi stojí „jen“ člověkem způsobená klimatická změna a začínající teplý atmosférický a oceánský jev El Niño.
El Niño
Extrémní teploty a rekordy tohoto léta nejsou překvapením, ale dokladem, že varování nebyla planá. I tak byly některé výkyvy neuvěřitelné, říká pro Seznam Zprávy Samantha Burgessová z monitorovacího systému EU Copernicus.
Zvyšování globální teploty v důsledku změny klimatu už nemírní La Niña. Chladný oceánský a atmosférický jev skončil a po třech letech ho střídá neutrální období. Po něm přijde teplý jev El Niño, který může přinést nové rekordy.
Mezi možnými vysvětleními extrémně horkého klimatu roku 2023 je například dopad erupce sopky Hunga Tonga, která vychrlila do atmosféry obrovské množství vodní páry, odsíření lodní dopravy a s ní i zmizení aerosolů blokujících sluneční záření, podivně silný El Niño, „zrychlení“ klimatické změny, efekt malého množství ledu v Antarktidě a několik dalších hypotéz.
Zatím ale nepadla jednoznačná shoda. Odpověď na otázku, co všechno a především jakou měrou se na letošních výkyvech podílelo, budeme znát nejdříve za několik let. Podle ekologa Ripplea je nicméně jasné, že hlavní příčinou je klimatická změna způsobená skleníkovými plyny.
Na otázku Seznam Zpráv, co ho z letošních rekordů nejvíc překvapilo, Ripple odpověděl, že samotné oteplení to ani tak nebylo. „Trend oteplovaní je v souladu s tím, jak omezené jsou naše dosavadní snahy o mytizaci klimatické změny. Co nás ale letos opravdu překvapilo, byl rozsah a frekvence s klimatem spojených katastrof,“ řekl Ripple.
Jeho tým do seznamu letošních katastrof, ke kterým pravděpodobně přispěla klimatická změna, zařadil požáry v Kanadě, které spálily 10 milionů hektarů lesa, cyklón Mocha, který zabil nejméně 145 lidí v Barmě, tropickou bouři Mawar, která udeřila na ostrov Guam a stala se nejsilnější zaznamenanou květnovou bouří na severní polokouli, vlnu veder, která postihla jižní a středozápadní část Spojených států a například ve městě Phoenix vyhnala teploty vzduchu nad 43 °C každý den po celý měsíc, červencové povodně a sesuvy půdy v jihovýchodním Japonsku, extrémně silný monzun v Indii, rekordní deště a povodně v čínském Pekingu, požáry na havajském ostrově Maui a bouři Daniel, která přispěla ke katastrofickým povodním v Libyi.
„Doufáme, že tento nedávný nárůst s klimatem spojených katastrof přiměje lidi a politiky, aby se spojili a začali jednat. Je velmi pravděpodobné, že rok 2024 bude ještě teplejší,“ řekl Ripple.
