Zbraně k Srbsku patří, ale se střelbou ve škole to nesouvisí, říká expert

Čtrnáctiletý chlapec s iniciálami K. K. začal podle srbské policie střílet na základní škole v centru Bělehradu ráno před tři čtvrtě na devět. Nejdříve vystřelil na ostrahu, pak se přesunul do třídy, kde se zaměřil na učitelku, následně začal pálit i do svých spolužáků, uvádí britská BBC.

Policie žáka dopadla krátce poté. Do té doby stihl útočník zavraždit osm lidí, včetně sedmi dětí ze školy Vladislava Ribnikara. Srbští vládní představitelé odpoledne uvedli, že chlapec plánoval útok měsíc dopředu. Připravil si také seznam se jmény dětí, na které chtěl zaútočit, i seznam tříd, kam se vydá.

Podle ministra školství Branka Ružiće byl pachatel terčem šikany ze strany svých spolužáků. Zbraň, kterou střílel, si prý přinesl z domova a patřila jeho otci.

Masové střelby nejsou v Srbsku časté. A to navzdory tomu, že se země v přepočtu na obyvatele řadí mezi ty s nejvyšším počtem držitelů střelných zbraní na světě.

Jestli a jak se to odráží v srbské společnosti, Seznam Zprávám popsal balkanista Vladimir Vučković z Katedy mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně.

Jak silný je fenomén zbraní v srbské společnosti?

Rozhodně existuje určitá tradice jejich držení kvůli válce v Jugoslávii v devadesátých letech. A to navzdory skutečnosti, že v Srbsku už před lety vznikl legální mechanismus, který Srby po konci války motivoval, aby je odevzdávali státu.

Nicméně ano, zbraně jsou součástí srbské společnosti. Řekl bych, že byly velkým problémem v minulosti, ale v současnosti už ne. Už vůbec bych jejich vyšší míru přítomnosti ve společnosti nespojoval s dnešní střelbou na škole. Šlo spíš o neštěstí.

Stal se v Srbsku v poslední době nějaký podobný případ?

Pokud vím, tak v Srbsku, ale například ani v Chorvatsku nebo Bosně ne. Rozhodně jsou tu ale indikátory, které ukazují na rostoucí míru násilí ve společnosti, hlavně kvůli vyhrocené rétorice mezi politickými elitami.

Především mezi vládou a opozicí panuje velmi násilná a agresivní rétorika. To bych řekl, že jsou místa v srbské společnosti, kde můžeme vnímat násilí, byť ne fyzické. Neřekl bych ale, že to má něco společného s tím, co se stalo dnes.

Jsou tedy podle vás zbraně součástí srbské kultury?

Neřekl bych. Když to srovnáte například s americkou společností a jejich právy na držení zbraní, tak ne. Řekl bych, že nejsou součástí ani balkánské kultury. Pokud mají lidé v Srbsku zbraně, pak je využívají třeba podobným způsobem, jako to dělal otec střelce. Ten bral svého syna například na střelnici.

Já sám jsem žil v Bělehradě devět let a nikdy jsem ve svém okolí neslyšel, že by někdo zbraň měl.

Je většina zbraní v Srbsku držená legálně?

Na to nemám potřebná data. Případ střelce K. K. nicméně ukazuje, že jeho otec ji držel legálně a měl k ní všechny potřebné papíry. Musíte si ale uvědomit, že držet v Srbsku nelegálně zbraň znamená hrozbu závažných trestů, nebo dokonce vězení.

Čeká tedy K. K. tvrdý trest, i když mu je pouze 14 let?

Myslím, že nedostane trest, který by dostal jako dospělý. Právě proto, že je mu jen 14 let. Možná ale určitá forma trestu čeká na jeho rodiče nebo bude muset pobývat v ústavu. S jistotou to ale zatím nevíme.