Zažíváme „syndrom vařené žáby“. Zdá se nám, že horká léta byla vždycky

Horkých dní je v Česku kvůli klimatické změně podstatně víc než dřív. O kolik přesně, vyčíslil například nedávno Jáchym Brzezina z brněnské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu na základě dat z 54 stanic. Z nich mimo jiné vyplývá, že za posledních 30 let se oproti období 1961–1990 víc jak zdvojnásobil počet dní s maximem nad 30 °C. Dní, kdy je nad 35 °C, je dokonce v posledních třech dekádách devětkrát víc než v letech 1961–1990.

Opravdu výrazný nárůst počtu dní s teplotami nad 35 °C přišel v posledních zhruba 20 letech, takže jistě mnoho čtenářů a čtenářek tohoto článku pamatuje „stará“ chladnější léta. Přesto jim dost možná pocitově připadá, že současná léta se od těch starších moc neliší, a zmiňovaná čísla je mohou překvapit. Toto – i poslední léta – zkrátka mnoha lidem nemusí připadat až tak „extrémní“, jak o nich mluví klimatologové.

Je to běžné klamné zdání.

„Netrvá moc dlouho, než si zvykneme na nové věci. Stačí pár let a naše mozky si začnou myslet, že takhle to bylo vždycky. Takže i když se klima mění, nemusíme si toho všímat,“ řekl pro Seznam Zprávy Flavio Lehner, klimatolog působící na Cornellově univerzitě v americkém městě Ithaca ve státě New York, spoluautor studie o vnímání extrémních teplot.

Studie založená na analýze milionů s počasím spojených příspěvků na sociální síti Twitter vyšla už v roce 2019. Znovu se na ni v amerických médiích odkazovalo i letos v rámci debaty o výjimečné kumulaci extrémů počasí v posledních týdnech.

„Klimatické katastrofy se stávají běžnějšími, čímž mohou ztrácet svou šokující hodnotu,“ napsal s odkazem na studii deník New York Times.

Podle výzkumu si lidé na extrémní počasí mohou zvyknout a začít ho považovat za normální už za dva roky (uvádí dva až osm let).

Tento „rychle se měnící standard normálu“ podle autorů studie znamená, že oteplování pro širokou veřejnost možná není rozpoznatelné, což může mít potenciální dopady na to, jak lidé přijímají skutečnost, že ke globálnímu oteplování dochází, a zároveň tedy i na jejich podporu či nepodporu opatření na zmírnění klimatických změn (tzv. mitigačních).

„Zjistili jsme, že jak lidé zažívají vysoké teploty kvůli změně klimatu stále častěji, naopak stále méně častěji o tom mluví. Když už o tom informují, vyjadřují se stejně jako například před deseti lety. Dávají najevo velmi podobné emoce, stěžují si a jsou otrávení, že je moc horko. Jejich pocity se tedy během let nemění, ale mění se frekvence, s jakou na ně upozorňují. To podle nás vyjadřuje, že si už prostě zvykli,“ řekl Seznam Zprávám Lehner.

On a jeho kolegové pod vedením klimatoložky Fracnes Moorové zaměřující se na ekonomické a společenské dopady změny klimatu zanalyzovali celkem dvě miliardy příspěvků na americkém twitteru z let 2014–2016. V nich našli 60 milionů tweetů, které se týkaly počasí, k nimž pak dohledali skutečné teploty v daných dnech a místech. Objektivní „extremitu“ teplot posuzovali podle odchylek od průměru z let 1981 až 1990.

Výsledkem, jak už stojí výše, bylo zjištění, že lidé si na nové extrémy zvykají překvapivě rychle. Podle Lehnera se podařilo vypozorovat, že extrémní teploty způsobí větší pozdvižení, když je lidé zažijí poprvé, jakmile se ale začnou po nějakou dobu opakovat, už jsou vnímány jako normální.

Výzkum má samozřejmě svá omezení. Lehner sám upozornil, že Twitter jistě nereprezentuje americkou populaci a ta zase nereprezentuje globální trend. Například v tropech, kde se změna klimatu projevu odlišně, může být podle něj vnímání lidí jiné. Nešlo ani prozkoumat konkrétní myšlenkové pochody, které vedly lidi k tomu, že na počasí, které dřív považovali za výjimečné, přestali upozorňovat.

Přesto autoři (a souhlasí s nimi i někteří vědci, co na studii nepracovali) uvádí, že jejich zjištění jsou hodná pozornosti politiků a každého, kdo se zajímá o to, jak lidé vnímají klimatickou změnu.

„Data poskytují empirické důkazy, že při lidské zkušenosti s klimatickou změnou dochází k takzvanému ‚syndromu vařené žáby‘,“ píše skupina vědců ve studii. Tím se označuje situace, kdy si lidé nevšímají hrozby, která přichází postupně, a ne náhle. Jde o referenci na bajku o žábě, která když se hodí do vařící vody, hned vyskočí, ale když se vloží do postupně se ohřívající vody, nevyskočí a záhy se uvaří.

Podle zoologů bajka neodpovídá realitě. Žába se takovým způsobem uvařit nenechá, a když jí začne být horko, vynaloží veškeré úsilí, aby mohla vyskočit.

U člověka a teplotních extrémů však, zdá se, syndrom reálný je.

Lehner k tomu dodal, že i on sám, přestože o změně klimatu ví první poslední, větší četnost a intenzitu letních veder vlastně moc nepociťuje. „Jsem původem ze Švýcarska a pamatuji si, že zrovna v rekordní horké vlně v roce 2003, která zabila tisíce lidí, jsem byl na základním výcviku švýcarské armády. Běhal jsem s velkým batohem a dělal všechny ty náročné věci, a kdybych si až po návratu domů nepřečetl zprávy, nenapadlo by mě, že padaly teplotní rekordy,“ řekl.

Vědec upozornil, že výsledky studie určitě nelze aplikovat na všechny dopady klimatické změny, ani na veškeré projevy extrémního počasí, protože sledovala čistě teplotní extrémy. „Moc dobře si například pamatuji, jak očividný byl úbytek ledovců v horách,“ přidal další příklad z vlastního života a dodal, že jich je mnohem víc.

„Samozřejmě je hodně extrémních událostí, kde velmi rychle dojde k tomu, že lidé například na daném místě přestanou chtít žít, nebo si to prostě nemůžou dovolit,“ řekl vědec s tím, že typickým příkladem jsou záplavy. „To se projevuje třeba i na trhu s pojištěními. Například v některých oblastech kolem Mexického zálivu, což jsou místa, co mě zrovna napadla, ale pravděpodobně jich je po světě víc, je v této době už těžké dostat pojištění proti povodním, protože povodně jsou tam časté, že se je pojišťovnám nevyplatí nabízet,“ dodal.

Jsou to ale právě horka, která ze všech extrémů počasí, k nimž přispívá klimatická změna, zabíjí nejvíc.

Připomeňme, že například zmiňovaná horká vlna v roce 2003 zabila desítky tisíc lidí, podle některých odhadů přes 70 tisíc. V Praze v roce 2015 při vlně veder podle odhadů vědců zemřelo v důsledku extrémních teplot přes 250 lidí. A za loňský rok v Evropě podle odhadů způsobilo vedro smrt 60 tisíc lidí.