Zavřeli nejhorší místo internetu, které vedlo k sebevraždám

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Představte si, že byste museli smazat všechny informace, které se o vás nachází na internetu. Včetně věcí, na které už jste sami zapomněli. Takový náročný krok musela podstoupit například novinářka Katelyn Burnsová, když se na ni zaměřili uživatelé internetového diskuzního fóra Kiwi Farms. Během uplynulé dekády se stali synonymem pro online trýznění různých obětí. Publicistka se „provinila“ tím, že podstoupila tranzici – změnu pohlaví.

Právě pozice první otevřeně trans politické reportérky z centra americké moci, města Washington, přitáhla pozornost internetového davu. „Když jste si vygooglovali mé jméno, nějakou dobu byly mezi prvními výsledky Kiwi Farms. Zajímalo by mě, kolik editorů našlo vlákno o mně, když jsem se ucházela o pracovní místo. To je samozřejmě celý smysl této stránky: dostat se do vaší hlavy,“ píše Burnsová ve svém sloupku pro web MSNBC. Že je v hledáčku internetových trollů, se dozvěděla poprvé v roce 2017. Jejich aktivitám čelila několik let. Vlákno o ní čítalo přes 1600 příspěvků.

Zkušenosti Burnsové nejsou ojedinělé. Cílem Kiwi Farms se postupem času staly stovky, možná tisíce lidí. Proto šlo nyní na internetu, a především na twitteru, zaznamenat opatrné oslavy. Firma Cloudflare, která poskytuje internetovou infrastrukturu a služby – spravuje například DNS servery, které umožňují spojení webové domény s její IP adresou, a tedy i přístup vašeho počítače na daný web – ze svého portfolia zákazníků Kiwi Farms odstřihla.

Podle názvu fóra by člověk mohl čekat nevinnou diskuzní platformu, realita ale nemohla být odlišnější. Web během svého přibližně osmiletého oficiálního fungování zaslouženě získal pověst jednoho z nejhorších míst současného internetu nebo nejintenzivnější líhně nebezpečného trollingu. Aktivity jeho uživatelů se podílely na sebevraždě minimálně tři lidí kvůli intenzivní kyberšikaně.

Aby se člověk stal cílem tohoto nelítostného davu, stačilo málo – zejména být příslušníkem etnické, sexuální nebo genderové menšiny. Anebo jen ženou. Nebo pracovat v médiích, případně jako streamer. Proto se také často zmiňuje provázání Kiwi Farms s ultrapravicovým hnutím a jeho weby. Po útoku na mešitu v novozélandském Christchurch – útočník z mešity Al-Noor si střelbu natáčel a sdílel ji živě na sociálních sítích – se prostřednictvím tohoto fóra například šířil útočníkův manifest.

Právě propojení s vyhrocenými internetovými fóry stálo i v počátcích Kiwi Farms. Jejich kořeny jdou až ke službě 8chan, která je nechvalně proslulá tím, že tu na základě kompletní anonymity uživatelů bují rasistické, antisemitské i jiné ideologie. Bez jakýchkoli pravidel a omezení tu například vyrostla i znepokojivá americká konspirační síť QAnon. Kvůli tomu, že se na stránkách objevila i dětská pornografie, ji v roce 2015 vyhledávač Google vyřadil z výsledků vyhledávání. Bývalý administrátor 8chanu Joshua „Moon“ Null založil vlastní web, který se postupně stal Kiwi Farms, v roce 2013.

Strukturu stránek, jako byl právě 8chan, převzal i pro svůj projekt – na Kiwi Farms uživatelé zakládali vlákna zaměřená na konkrétní lidi, které si internetový dav vyhlédl jako vhodné objekty své posedlosti.

Prvním cílem byla internetová mikrocelebrita s iniciály CWC, jejíž velmi problematický život, názory a fanfikční tvorba stály v základu intenzivního zájmu právě na anonymních fórech jako je 4chan nebo 8chan. Kiwi Farms se původně jmenovaly CWCki Forums, a vznikly právě ke sledování, vysmívání a interagování s CWC (koho by tato komplikovaná historie strašlivých internetových míst zajímala víc, může si poslechnout dva díly podcastu Behind the Bastards zaměřené na celý případ CWC a její velmi intenzivní a kruté kyberšikany).

Další cíle, které sdílely různé formy zranitelnosti, si začaly nacházet až posléze. Během měsíců a let objevovali uživatelé další a další formy, jak ubližovat po malých dávkách, ale možná o to bolestivěji – vymýšlení si a spekulování o životě někoho, koho znali jen podle digitální stopy, někdy zahlcování digitálních schránek obětí různými krutými i zdánlivě nenápadnými vzkazy, jindy se vydávali za někoho jiného s cílem z oběti vydolovat citlivé informace nebo je uvést do trapné situace, často se sexuálním podtextem, a všechno potom pověsit na fórum. A to je jen základní výbava uživatelů Kiwi Farms.

Jejich činnost připomíná jakousi digitalizovanou podobu dřívějšího lynčování. I zde se oběť musela nějak lišit od většinové společenské normy. A stejně tak plášť skupinové aktivity překryl jakékoli pokusy o sebereflexi nebo přijetí odpovědnosti. V roce 2016 spáchala sebevraždu Julie Terrybery, podle několika indicií žena s vážnými psychickými problémy a pravděpodobně i zneužívaná svým okolím. Jejímu stavu však pozornost Kiwi Farms jistě nepomohla – téměř dvě stě stránek dlouhé vlákno hned na začátku říká, že by z ní mohla být dobrá „lolcow“, dojná kráva na smích. Potom už se to jen hemží „archivováním“ jejích facebookových příspěvků, výsměchem, probíráním jejího intimního života nebo rodiny. I kdyby Terryberry chtěla nějakým zázrakem zapomenout na všechny své problémy, kvůli této sekundární digitální stopě by nemohla.

Zakladatel webu Joshua „Null“ Moon se ve svém příspěvku jakéhokoli vlivu na její smrt zříká, a to samé radí svým následovníkům. „Toto je zábavní fórum a my se rádi bavíme, proto aktivně odrazujeme lidi od toho, aby se emočně angažovali. Nejčastěji to znamená ‚nerozčilujte se‘, ale mělo by se to vztahovat i na smutek a pocity viny. Je neuvěřitelně arogantní myslet si, že váš účet na tomto bezvýznamném, obskurním internetovém fóru nějak ukončil něčí život,“ psal Moon v roce 2016. Volba jeho slov je ignorantská a symptomatická pro to, jaký problém Kiwi Farms a podobná místa představovaly a představují.

Zábava v pojetí Kiwi Farms spočívala například také v doxingu nebo swattingu. První termín znamená vyštrachávání a následné zveřejnění osobních údajů na internetu, jako je třeba místo bydliště. Druhý zase označuje praxi, kdy se někdo vydává za svědka násilné situace v místě, kde zrovna oběť přebývá, a „objedná“ tam zásahovou jednotku. Všichni se smějí.

Moonův příspěvek nakonec říká jediné – všechno je jenom jako, bavíme se jen na něčí účet, na tom není nic špatného. Nemůžeme za to, že to daná osoba neunesla. Prostě se neměla „emočně angažovat“.

Jenže to je těžké v situaci, kdy vás někdo neustále obtěžuje, provokuje nebo vyhrožuje místům, kam chodíte, že je odpálí bombou. Navíc oběti, natožpak jejich rodiny a známí, si nevybraly, že budou terčem takových „žertů“. Nikdo, ani jakkoli bizarní internetové figurky, si nezaslouží takové zacházení.

Trolling ze strany Kiwi Farms připomíná ze všeho nejvíc jakýsi negativní, zlý obraz toku informací, který internet umožňuje. Značně utopická vize internetu z 90. let předpokládala, že díky globálnímu propojení dojde k vzájemnému mezilidskému pochopení stejně jako odpoutání všech našich fyzických nedostatků díky virtualitě počítačové sítě.

Útočníci z Kiwi Farms naopak zneužívají fyzických, biologických nebo psychologických vlastností svých obětí a díky snadné aktivizaci, anonymitě i izolaci od následků vlastních činů vzniká krutý dav hnaný fanatickou vidinou zábavy. Uživatelé fóra rovněž operují s až patologickou pečlivostí a přesností připomínajíce investigativní novináře, kteří pracují s metodou OSINT neboli vyšetřování díky otevřeným zdrojům. Například trans streamerku Claru „Keffals“ Sorrentiovou takto vystopovali přes její fotografie z hotelu, kam se uchýlila právě po srpnovém swattingu, kdy anonym nahlásil, že se streamerka chystá zabít její matku. To vedlo k ozbrojenému zásahu policejních složek v domu Sorrentiové a jejích rodičů. Když se po problémech s policí uchýlila do hotelu, za chvíli někdo na její jméno objednal nespočet jídla. Podle streamerky na její lokaci přišli trollové díky fotce, kterou nahrála na Discord, což je komunikační platforma, která umožňuje každému vytvořit si vlastní soukromý prostor, jakousi chatovací místnost, pro své fanoušky. Stačilo porovnat povlečení v hotelových pokojích zachycených na rezervačních webech s nasdílenou fotkou. Když se Sorrentiová pokusila schovat v Evropě, trollové se jí pokoušeli vystopovat a pokračovat v šikaně i v jejím dočasném pobytu v Severním Irsku.

Právě Sorrentiová však na konci letošního léta vytáhla do boje proti Kiwi Farms. Pod hashtagy #DropKiwiFarms a #CloudflareProtectsTerrorists začali lidé tlačit právě na společnost Cloudflare, aby toxické fórum odstřihla od svých služeb. Firma už v minulosti čelila kritice, že poskytuje prostor extrémním názorům a šíření nebezpečného obsahu – například v souvislosti s americkým neonacistickým webem The Daily Stormer.

Šéf firmy Matthew Prince se v takových případech často zaklínal přihlášením se k absolutnímu respektování svobody slova. V případě Kiwi Farms však už o svobodu slova nejde. Jde o bezpečnost jednotlivců, proti nimž se valí v lecčem těžko zastavitelná síla cynického davu. Ukončení platformy pro její seskupování je správným prvním krokem. „Anonymita není pro KFaře volba, ale nutnost – vědí, že to, co dělají, je pravděpodobně ilegální, a jejich anonymita je chrání před jakýmikoli následky,“ vystihuje povahu Kiwi Farms web New York Magazine.

Škodlivost Kiwi Farms uznala po společenském tlaku i firma Cloudflare, po jejímž zásahu je tedy nyní doména diskuzního fóra nedostupná a odkazuje na prohlášení k jejímu zablokování. Lidé, kteří si udělali z kyberšikanování ostatních zábavnou internetovou činnost, ale nikam nezmizeli. Někteří se přesunou jinam, někteří ne, připomínají komentátoři. Důležité je, že původní dosah a obsah Kiwi Farms zmizel z běžně přístupného internetu – že je dostupný jinými cestami, je věc druhá, například jako výše zmíněný 8chan.

Přestože se může zdát problém vyhroceného fóra Česku vzdálený, není tomu tak – internet je prostoupený naší společností zrovna tak jako jinde ve světě. I tady ostatně řešíme, jak nakládat s nenávistí, která se valí ze sociálních sítí, a co lze ještě považovat za hloupou, ale pořád nadsázku, a co už je v rozporu se zákonem – před několika lety to připomněly například odporné komentáře pod fotkou školáků v Teplicích.

Stejně tak jako ostatní státy, potažmo Evropská unie, rovněž musíme řešit, co s mocí platforem a technologických zprostředkovatelů informací. Naposledy například v souvislosti s vypnutím českých dezinformačních serverů sdružením CZ.NIC. Zvláštní formou kyberšikany může být i takzvané porno z pomsty, které se v českém prostředí šířilo například na sociální sítí Reddit.

Nejznámějším představitelem doxingu byla v Česku nechvalně známá White Media – stránka tuzemských neonacistů, jakási primitivní databáze různých, podle ultrapravicové ideologie podřadných, lidí. Zde zakročily instituce, v roce 2019 na žádost Úřadu pro ochranu osobních údajů americká webhostingová služba DreamHost web vypnula. V současnosti žádná podobná, snadno dostupná stránka zaměřená na české prostředí nefunguje. To však neznamená, že si zranitelné skupiny na českém internetu také neužijí své. Problémem však mohou být uzavřené internetové komunity, různá obskurní místa v zákoutích celosvětové počítačové sítě.

Proč už dřív nezasáhla proti vyhrocenému diskuznímu fóru Kiwi Farms policie nebo jiné státní instituce, když činy, které z něj pramenily, zjevně balancovaly na hraně trestnosti? Možná proto, že si pořád namlouváme, i kvůli někdy hroznému obsahu, na který na něm lze narazit, že internet se rozkládá za humny skutečného světa. Přitom už ho nevratně ovlivňuje.

Může v nás vybudit to nejhorší. Můžeme získat pocit, že je na něm všechno jen naoko, že slova vyřčená skrz obrazovku neřežou tak hluboko jako ta vyslovená nahlas. Tak to ale není. Už jsme nonstop připojení. Proto je offline a online svět falešná dichotomie, jedno se propisuje do druhého a naopak. Na druhé straně našeho zařízení zpravidla sedí někdo živý, a to jak na straně obětí, tak na straně útočníků a šikanátorů. Emoce ani traumata stejně jako lidé považující trýznění někoho odlišného za zábavu nemizí zaklapnutím notebooku a ztmavením telefonu. Proto je třeba sledovat obskurní kouty internetu – zde bující nenávist se velmi snadno může vylít až k nám.