Zatykač na Netanjahua? Nejde o srovnání, říká expertka na mezinárodní právo

„Děsivý a zcela nepřijatelný.“ Těmito slovy označil premiér Petr Fiala (ODS) pondělní návrh hlavního prokurátora Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karima Khana na vydání zatykače na představitele Izraele, včetně premiéra Benjamina Netanjahua.

Khan tak učinil ve stejný moment, kdy oznámil, že usiluje o vydání zatykače na lídra palestinského teroristického hnutí Hamás Jahjá Sinvára, strůjce krveprolití ze 7. října.

Podporu Izraeli od pondělí podobně jako Fiala vyjádřili představitelé Spojených států, Itálie či Velké Británie. Opačný postoj zaujala Francie. Vlna emocí ale neminula ani veřejnost.

Co nejnovější vývoj vlastně znamená?

„Nejde tu o nějaké srovnávání,“ vysvětlila pro Seznam Zprávy profesorka mezinárodního práva Veronika Bílková. „Prokurátor pouze říká, že existuje důvodné podezření, že na straně Hamásu i na straně Izraele se mohli představitelé dopustit zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.“

Expertka, která působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a jako analytička Ústavu mezinárodních vztahů, v rozhovoru dále popisuje například i to, co by uvalení takových zatykačů pro vysoce postavené představitele znamenalo.

Pondělní oznámení prokurátora Khana vzbudilo emoce a podle některých v podstatě staví na stejnou úroveň činy Hamásu a Izraele. Jak bychom toto dění měli doopravdy číst?

V první fázi se prokurátor – a následně i Mezinárodní trestní soud – zaměřuje vždy na takzvanou situaci. Situací je myšlen stav v určité zemi, přičemž v tomto případě se jedná o stav v Palestině. V rámci dané situace pak prokurátor zkoumá jakékoliv možné zločiny, které by mohly spadnout do jurisdikce Mezinárodního trestního soudu.

Z tohoto hlediska tak to, že se prokurátor v této fázi rozhodl zaměřit jak na údajné zločiny Hamásu, tak na údajné zločiny Izraele, není nijak překvapivé nebo bezprecedentní.

Současně je zde ještě druhý element, který je zdůrazněn i v prohlášení prokurátora Khana. Klade v něm silný důraz na to, že je potřeba vyslat signál, že mezinárodní právo platí pro všechny. Nepochybně tak tyto záležitosti nechtěl oddělit z toho důvodu, aby nevzbudil dojem, že mezinárodní právo se aplikuje jen na jednu stranu konfliktu.

Takže bychom to dění – vzhledem k mezinárodnímu právu – neměli vnímat optikou těch, kteří se ohání tím, že dané situace nelze srovnávat?

Nejde tu o nějaké srovnávání. Prokurátor pouze říká, že existuje důvodné podezření, že na straně Hamásu i na straně Izraele se mohli představitelé dopustit zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Katalog těchto zločinů se ale liší; u Hamásu jde primárně o zločiny, které jsou spojené s masakrem ze 7. října loňského roku a se zadržováním rukojmích. U Izraele jde primárně o zločiny, které se týkají způsobu vedení ozbrojeného konfliktu na území Pásma Gazy.

Jak pravděpodobné podle vás je, že Khan se svým návrhem uspěje?

To je samozřejmě těžké odhadovat. Standard je nicméně takový, že pokud prokurátor něco předloží, má to i dobře odůvodněné. Není tedy obvyklé, že by přípravný senát nějaký návrh prokurátora odmítl.

V tomto konkrétním případě se prokurátor chtěl ještě pojistit, a proto kromě vyšetřování svého úřadu dal vzniknout i skupině nezávislých expertů. Její součástí jsou hlavně právníci (ať už z akademické obce nebo z praxe) z anglosaských zemí, hlavně z Velké Británie a USA.

Tato skupina osmi právníků připravila paralelní zprávu, která je již také k dispozici a v níž dospěli ke stejným závěrům jako prokurátor. Pozice prokurátora je nyní tedy velice silná a přípravný senát by musel mít velice zásadní důvody, aby se zatykač buď ve vztahu k politikům Hamásu, nebo ve vztahu k izraelským politikům rozhodl nevydat.

Vznik takové skupiny tedy není běžným postupem i v jiných případech?

Ne, není to úplně běžné.

Momentálně se o těchto zatykačích hovoří v podstatě dohromady. Jak to ale bude v realitě? Dojde k nějakému rozdělení?

Jak jsem již zmínila, Mezinárodní trestní soud vždy řeší určité situace. V jejich rámci pak má tzv. případy, což jsou většinou nějaké konkrétní kauzy, jako je třeba únos rukojmích, a dále konkrétní obviněné.

Zde je celkem zjevné, že sice mluvíme o jedné situaci, tedy dění v Palestině, ale přinejmenším o dvou odlišných případech. Jeden se týká masakru ze 7. října a na něj navazujícího zadržování rukojmích, z nichž jsou obviněni politici Hamásu. Druhý pak souvisí s vojenskou operací v Pásmu Gazy a údajných zločinů páchaných v jeho rámci, z nichž mají být obviněni politici Izraele.

O vydání zatykače tak přípravný senát zřejmě bude rozhodovat v jeden moment. Vlastní řízení ale vzhledem k tomu, že jde o odlišné případy, nepochybně poběží odděleně, jelikož i jednotlivé důkazy budou odlišné.

Jaké by byly právní důsledky případného vydání zatykačů na tak vysoce postavené osoby, jako jsou Sinvár a Netanjahu?

Osoby, na něž je vydán zatykač, mají obecně dvě možnosti. Buď se dobrovolně vydají do Haagu a čelí obviněním, což už se v minulosti stalo, jakkoliv se to může zdát překvapivé. Nelze ale samozřejmě příliš očekávat, že by se takto zachoval někdo z nesmluvní strany, tedy např. z Izraele. A nelze asi očekávat ani to, že by se tak zachovali politici Hamásu.

Pokud se tak ale nestane, zatykač platí. Všechny státy, které jsou smluvní stranou Římského statutu, což je k dnešnímu dni 124 států, včetně České republiky a Palestiny, pak mají povinnost takovou stíhanou osobu, pokud by se nacházela na jejich území, zadržet a vydat ji ke stíhání k ICC.

Už z minulosti víme, že ne vždy se to děje. Například bývalý súdánský prezident Umar al- Bašír, na kterého byl také vydán zatykač, cestoval do několika zemí a do Haagu vydán nebyl. V takovou chvíli je to tak spíše politická otázka, jestli dané státy budou, nebo nebudou ochotny jednat.

Pokud tak ale neučiní, porušují tím své povinnosti z mezinárodního práva.

Vzhledem k tomu, co jsme ohledně Netanjahua zatím viděli za vyjádření jak ve světě, tak i od českých politiků, není mezinárodní právo v tomto ohledu tak trochu v ohrožení? Nebudeme mít nutkání ho kvůli našim přesvědčením porušovat?

To si netroufám hodnotit. Samozřejmě by záleželo na tom, jak by zareagovala izraelská strana. Státy jsou pak většinou samy opatrnější, což v současné době vidíme třeba i na případu ruského prezidenta Vladimira Putina, na kterého už zatykač vydán je. Ten je velmi opatrný a v zásadě cestuje jen do zemí, které smluvní stranou Římského statutu nejsou.