Zapomněl svět na Myanmar? Junta s požehnáním velmocí dál vraždí civilisty

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pamatujete ještě na virální video s cvičitelkou aerobiku ve výrazném žlutozeleném trikotu, která nic netušící zachytila počátek vojenského převratu v Myanmaru?

Na dlouhou dobu to bylo poslední video z Myanmaru (dříve Barma, pozn. red.), které alespoň trochu pobavilo svět. Dnes, víc než rok a půl od násilného vojenského převratu, svět na Myanmar prakticky zapomněl.

Aktuální dění v zemi by přitom stačilo na pravidelnou náplň hrůzných témat pro denní tisk. Rok a devět měsíců shazování bomb na školy, denní hromadné zabíjení civilistů, zatýkání lidí podezřelých z protirežimních činností, vysídlování.

A to v zemi, ke které se i Česká republika přes geografickou vzdálenost hlásila jako k blízkému příteli.

„Významným pojítkem je mimořádný vztah, který vznikl mezi Václavem Havlem a Su Ťij (svrženou demokratickou lídryní země a nositelkou Nobelovy ceny, pozn. red.). Často se na něj odkazovala, když vysvětlovala a prosazovala transformaci Myanmaru. Citovala často Havlovy myšlenky, jak je důležité, aby lidé trvali na své svobodě a chtěli vládu na základě vůle občanů a respektu k demokracii,“ říkal v rozhovoru pro Seznam Zprávy Martin Tlapa, dnes už bývalý náměstek ministra zahraničních věcí pro řízení sekce mimoevropských zemí, rozvojové a ekonomické spolupráce.

Junta, která v zemi převzala moc, slibovala do roka „vrátit zemi na nezbytnou demokratizační trajektorii“. Křehká myanmarská demokracie i Havlův odkaz jsou však tatam.

„Junta nemá absolutně žádné zábrany. Barmská armáda je známá tím, že se nezajímá o okolní svět a nejraději by s ním neměla nic společného. Tehdejší diktátor Than Šweie řekl na adresu Číny, svého největšího partnera a podporovatele, že ‚s Čínou nespolupracujeme proto, že bychom ji měli rádi, ale protože musíme‘. To ukazuje, že zatímco na jiné země mezinárodní tlak funguje, na barmskou armádu téměř ne,“ říká o barmské armádě Kristina Kironská, výzkumnice spolupracující s Univerzitou Palackého v Olomouci, projektem Sinofon a Central European Institute of Asian Studies.

Junta válku, kterou začala, podle Kironské v současné době nevyhrává, ani neprohrává. „Potřebuje ale absolutní vítězství, aby mohla dále fungovat? Ne, potřebuje pouze kontrolovat klíčová města a průmysl, což zatím dělá. Nemá zájem na návratu k demokratické trajektorii, sama junta tuto trajektorii zlikvidovala. Pokud ji vůbec můžeme nazývat demokratizační trajektorií, spíše ne, byl to jakýsi experiment s demokratickými prvky,“ dodává Kironská.

Jak vypadá život pod krutou vojenskou nadvládou, Seznam Zprávy barvitě popisovaly v rozhovorech s místními.

Kromě neustálé hrozby zabití či zatčení lidé ve velkém přicházejí o domovy. Podle odhadů OSN od převratu v únoru 2021 bylo v důsledku „pokračujících bojů“ v Myanmaru vysídleno 1,4 milionu lidí. Nedávné údaje místních organizací, které mají přímý přístup do konfliktních oblastí, však naznačují, že toto číslo je pravděpodobně mnohem vyšší, a to v důsledku leteckých a pozemních útoků junty.

„Je to život v naprostém chaosu. Lidé zchudli, přišli o práci, studenti o možnost studovat, takže se mnozí přidali k protestnímu hnutí. Pokud se někoho nic z výše uvedeného náhodou netýká, tak se člověk může kdykoli ocitnout v nesprávný čas na nesprávném místě. Výbuchy, útoky, …“ popisuje Kironská.

Barmánci tuší, že na ně svět tak trochu zapomněl. Úsilí o nastolení míru v Myanmaru vede Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), které však v úterý aktivistická skupina Spravedlnost pro Myanmar obvinila, že „vědomě napomáhá juntě pokračovat ve válečných zločinech a zločinech proti lidskosti“.

Spojené státy a Evropská unie v úterý oznámily nové sankce proti vojenskému režimu v Myanmaru, které jsou namířeny proti úředníkům, společnostem a obchodníkům se zbraněmi. Sankce EU se vztahují na dalších 19 osob a subjektů, včetně ministra a vrchního soudce, uvedla v úterý Evropská rada.

Ani podle Kristiny Kironské však svět pro pomoc Myanmaru neudělal, co bylo v jeho silách.

„Sdružení ASEAN neudělalo v Myanmaru prakticky nic. A Západ na tuto zemi jaksi zapomněl. Z řady důvodů se zdráhá posílat zbraně myanmarskému hnutí odporu, stejně jako teď na Ukrajinu, protože si nechce znepřátelit Čínu. A celkově Myanmar z mezinárodního hlediska ‚není tak důležitý‘,“ říká analytička a naráží tak na strany, které v tichosti chaos v zemi přiživují.

„Hlavním partnerem se po převratu stalo zejména Rusko. Čína je tradičním partnerem, ale armáda Číně, a vlastně ani nikomu jinému, nedůvěřuje a potřebovala najít jiné partnery, kteří by vliv Číny v zemi vyvážili. A protože Západ nepřipadal v úvahu, Rusko je z barmského hlediska ideální,“ říká analytička s tím, že je Rusko dostatečně daleko na to, aby Myanmar napadlo, v Myanmaru nežije ruská diaspora, ruské zbraně jsou lepší než čínské a při jejich nákupu nejsou „vázány“ žádné závazky jako v případě čínských zbraní.

„Rusko zároveň prodává zbraně pouze armádě – tento vztah se buduje již dlouhou dobu, zatímco Čína prodává armádě a zároveň některým pohraničním etnickým ozbrojeným skupinám. Rusko a Čína jsou tedy hlavními podporovateli armády,“ vysvětluje Kristina Kironská.

Ještě před válkou na Ukrajině byl odklon Ruska od myanmarské junty jednou z šancí, jak samozvaným vůdcům země zadělat na finanční problémy.

„Rusko dlouhodobě budovalo partnerský vztah s Tatmadaw (armádou, pozn. red.), nikoliv s vládou, a bude juntu možná podporovat nejen vojensky, ale i hospodářsky. Takže odklon Ruska by byl takovým krokem (poškozujícím juntu, pozn. red.),“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy Ondřej Cakl z Transparency International. Cakl však vzápětí dodal, že by takové vyčerpání junty „trvalo nesmírně dlouho“ a odklon Ruska je nepravděpodobný.

Rusko bylo vedle Číny jednou ze zemí, které varovaly Západ před vyhrožováním Myanmaru sankcemi. Ruské ministerstvo zahraničí, které tehdy citovala agentura Interfax, uvedlo, že sankce „nemají budoucnost, jsou extrémně nebezpečné a budou tlačit Barmánce k plnohodnotnému občanskému konfliktu“.

Myanmarská junta také nedávno vyjádřila podporu ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Vina za válku na Ukrajině je dle Tatmadawu na samotných Ukrajincích. V komentáři zveřejněném v prorežimním plátku Myanma Alin padla také obvinění USA a NATO ze spiknutí s cílem postavit Rusko a Ukrajinu proti sobě.

Mezi oběma autoritářskými režimy je také přirozená spřízněnost, jak v nedávném tweetu poznamenal zvláštní zpravodaj OSN pro Myanmar Tom Andrews.

„Vrána opravdu k vráně sedá. Svět musí stát při lidu Ukrajiny a lidu Myanmaru slovy i činy,“ napsal na Twitteru.

Dříve svět zajímal alespoň osud Su Ťij.

„Myanmar nás, pozorovatele této země, učí pokoře – když si myslíte, že něčemu rozumíte, Myanmar vás vždy překvapí něčím nečekaným. Su Ťij je politicky mrtvá a musel by se stát nějaký zázrak a místo ní se objevit výrazná postava, která by byla podobou hnutí odporu (prodemokratického). Ta tu velmi chybí,“ domnívá se Kironská.

„Svět má rád zjednodušenou, idealistickou dichotomickou symboliku – dobro versus zlo. Zpočátku se zdálo, že by tvar mohl mít Dr. SaSa, ale slyšíme o něm stále méně, nejvýraznější je asi ministr zahraničí odbojové organizace Vláda národní jednoty (NUG), který i navštívil Českou republiku, ale s ukrajinským prezidentem, jehož jméno dominuje celému světu, se to nedá srovnávat,“ uzavírá Kristina Kironská.