„Říkali, že to nezvládneme.“ Ukrajinky jsou i tam, kam je dřív nepouštěli

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Životu ve východoukrajinském městě Kryvyj Rih přihlíží billboard ocelárny ArcelorMittal. Jsou na něm vyobrazeny ženy v závodních uniformách a nad nimi je slogan: „Tady to dámy řídí doopravdy!“

Pod hlavním městem Ukrajiny zase první ženy obsluhují vlakové soupravy. A v těžebních oblastech země sváží důlní výtahy na směny ženy v hornických mundúrech.

Potřeba mužů na bojištích způsobila odliv pracovní síly a krizi, která však pro druhé znamená i příležitost. Kromě zaměstnanců kyjevského metra a horníků chybí Ukrajině například montéři, elektrikáři, strojvedoucí, právní poradci, ekonomové, ale i malíři, řidiči traktorů či inženýři životního prostředí.

Před válkou zakazovaly ukrajinské zákony ženám výkon prací, které jsou považované za příliš nebezpečné –⁠⁠ podzemní těžbu, kutání žhavých kovů nebo třeba obsluhu těžkých strojů. Ukrajinkám se tak otvírají nečekané možnosti.

Kolik Ukrajinců v produktivním věku z pracovního trhu po čas války zmizelo, není oficiálně známo.

„Máme pouze více či méně kvalifikované odhady. Myslím, že nejen Ukrajina, ale jakýkoliv jiný stát by v obdobné situaci reagoval podobně. V zájmu obranyschopnosti země není dobré konstatovat, že je situace těžká a lidé docházejí. Je třeba zajistit udržitelnost do doby, než se jednoho dne konečně zasedne k jednacímu stolu. Každý konflikt moderních dějin nakonec skončil nějakou dohodou,“ říká pro Seznam Zprávy vojenský analytik a historik Tomáš Řepa.

Je však známo, že v ukrajinských ozbrojených silách slouží také 60 000 žen, z toho 5000 v bojových jednotkách, uvádí poslankyně ukrajinského parlamentu Jevhenija Kravčuková. Tomáš Řepa dodává, že celkem v ukrajinských ozbrojených silách slouží nejméně sedm set tisíc mužů a žen.

„Některé odhady jdou dokonce až k milionu. V předvečer napadení Ruskem v únoru 2022 šlo přitom zhruba o 250 tisíc vojáků v aktivní službě. Z toho se dá odvodit, že bezprostředně po vypuknutí konfliktu narukovalo nejméně půl milionu vojáků, velká část na dobrovolném základě a ukrajinská armáda z toho těží doteď, přes všechny dosud utrpěné ztráty,“ vysvětluje pro SZ analytik.

Další neoblomnou statistikou jsou populační data –⁠⁠ Rusko je zhruba čtyřikrát početnější země a její lidský potenciál je tak bohatší než u Ukrajiny.

Historie však dokazuje, že papírové předpoklady nejsou pro výsledek války to nejdůležitější, jak už Tomáš Řepa vysvětlil například zde. A stejně tak je dějinami prověřeno, že jsou ženy schopny chopit se tradičně mužských prací se ctí.

Taťjana Vorotilová sice o povolání v týmu ochranky nikdy nesnila, už několik měsíců ale pracuje v obchodě Silpo, velkém ukrajinském řetězci supermarketů, kde dohlíží na zákazníky i příchozí zboží. Před válkou byla zdravotní sestra v Kosťantynivce v Doněcké oblasti, odkud utekla v únoru 2022.

Maria Kobetsová ze severu Ukrajiny při práci nosí červený šátek a rudou rtěnku a nápadně tak připomíná ženu z amerického propagandistického plakátu z druhé světové války Rosie the Riveter. Dny tráví v kovárně, kterou vlastní její manžel Andrij. Sám byl odveden do ukrajinských ozbrojených sil a bojuje na frontě.

„V kovárně často pláču,“ řekla pro CNN. „Můj manžel nás brání a musí být daleko od nás, plnit bojové povinnosti, a to je velmi nebezpečné. Ale tato práce mi pomáhá vydržet a nehroutit se.“

Kobetsovou práce v kovárně baví, nicméně doufá, že až Ukrajina dosáhne vítězství, předá otěže zpět svému manželovi. „Je to únavná práce, ale zajímavá. Chtěla bych ji dělat, když se mi chce, ne když musím,“ řekla.

Pro Taťjanu Ustymenkovou je chození do práce únikem. Během směny v uhelném dole sjíždí výtahem víc než 1500 metrů pod zem a mobil nechává na povrchu. Zprávy z fronty vzdálené 60 kilometrů ji tak nerozptylují. Tak hluboko pod zemí neslyší ani sirény varující před ruským raketovým úderem. „Je tu klid,“ říká Ustymenková. „Člověk zapomene, že probíhá válka.“

Nebýt ruské invaze na Ukrajinu, takovou práci by neměla. Uhelný důl v Pavlohradu po ruské invazi zoufale potřeboval zaplnit volná místa po mužích, kteří vstoupili do armády, a tak poprvé v historii povolil ženám pracovat v podzemí.

Zatímco Kobetsová po válce ráda přenechá řemeslo svému muži, Ustymenková doufá, že bude moct v práci v podzemí pracovat dále.

„Muži nejdřív nechápali, jak to může fungovat,“ doplňuje šestatřicetiletá Olha Chandryhová, která v dole pracuje už dva roky. „Všichni říkali: ‚Nezvládnou to, nezvládnou to.‘ Teda, ne všichni. Někteří naopak tvrdili: ‚Holky vám ukážou, jak se pracuje!‘ A dnes už si nikdo ani nevzpomene, že se dřív takové věci říkaly,“ dodává Olha.

Jedním z nezamýšlených důsledků nabírání ženských zaměstnankyň na Ukrajině je určité vyrovnání postavení žen a mužů na pracovišti.

„Ženy v ukrajinské společnosti budou v budoucnu hrát daleko významnější roli, protože se dokázaly adaptovat a ten proces bude dál pokračovat. Také získávají větší sebevědomí, troufnou si podnikat i v odvětvích, kde to dříve byla téměř výhradně mužská záležitost,“ říká Tomáš Řepa.

Ženám s novými výzvami pomáhá i státní úřad práce, který vystavuje speciální poukázky na rekvalifikační školení. Ta ženy absolvují ve vzdělávacích institucích nebo u zaměstnavatele ve zvolené profesi nebo specializaci. Ministerstvo hospodářství také schválilo seznam 124 oborů, včetně IT, stavebnictví, dopravy, průmyslu, lékařství a železničních oborů a rozšířilo tak Ukrajinkám obzory a pracovní příležitosti.

Učebnice dějepisu pamatují hned několik historických období, kdy se ženy zhostily tradičních mužských profesí.

„Do válečného úsilí se ženy zapojovaly už ve starších etapách, například v napoleonských válkách. Nešlo jen o ženy válečnice, jejichž výjimečné individuální příběhy a s tím spojené legendy k nám mnohdy promlouvají dodnes. Třeba Johanka z Arku, Augustina de Aragón jako španělská guerillová válečnice proti napoleonské armádě, Naděžda Durova sloužící u ruské kavalerie také během napoleonských válek nebo Marie-Angélique Duchemin vyznamenaná Napoleonem III., nebo ženy provázející vojsko,“ vysvětluje historik Řepa.

Skutečný zlom ale přišel ve 20. století s první a druhou světovou válkou.

„Muži tehdy v obrovských počtech odcházeli do války a ženy zastávaly jejich pozice, což výrazně přispělo k jejich emancipaci,“ říká Řepa. „Trend žen v mužských profesích mnohdy i fyzicky velmi náročných nastartovalo skutečně až průmyslové zabíjení světových válek, které po sobě zanechalo demografické stopy ještě dekády poté. Za druhé světové války tak např. v nacistickém Německu vznikaly i ženské hasičské jednotky a podobně. A těch příkladů by mohl být bezpočet,“ dodává.

Ale i přesto, že firmy přijímají více žen, nedostatek pracovních sil přetrvává. V některých případech jsou jako pracovní síla v souladu s Ženevskými úmluvami využíváni také váleční zajatci.

Ukrajinská vláda také umožňuje „rezervovat“ zaměstnance kritické infrastruktury a obranné výroby před odvodem. Většina podniků, které splňují podmínky, však může vyjmout pouze 50 % svých mužských zaměstnanců.

Takový proces je navíc nesmírně zdlouhavý. Než se vyřídí potřebné dokumenty, pracovník může být odveden.

Oblíbeným cílem vojenských náborářů jsou pak podniky, které v dobré víře dodržují daňové zákony a vedou řádnou evidenci. Tím se stávají otevřenou knihou a jejich veřejné údaje usnadňují mobilizaci zaměstnanců, uvádí pro Washington Post Serhij Fursa, ekonom a zástupce ředitele investiční společnosti Dragon Capital. I to bývá důvod, proč Ukrajinci hledají práci jinde.

Až polovinu svých způsobilých mužských pracovníků mohou osvobozovat i zemědělské podniky. I ty od začátku invaze trápí nedostatek traktoristů, zejména v období setí a sklizně, řekl Denys Marčuk, místopředseda Všeukrajinské agrární rady.

„Těžko nahradíte lidi v klíčových odvětvích během krátké doby. Proto se musí pečlivě rozlišovat, kdo bude odveden a hodně záleží na zaměření a odbornosti,“ podotýká Řepa.

„Vždy musíte trochu cynicky zvažovat přínos toho kterého člověka pro společnost, což znovu ukazuje, jak je válka nelidská a jen těžko si to lze za mírového stavu ve společnosti, která přivykla pohodlí a konzumu, vůbec představit. Vojáky ale k ubránění země v momentě, kdy je ohrožena, prostě potřebujete,“ uzavírá vojenský historik.