Západ se bojí o světový řád. Narušitelem je Čína

„Čeká nás období nejistoty. Nemůžeme předvídat, jak to skončí.“

Slova, kterými zakončil poslední vystoupení summitu skupiny G7 německý kancléř Olaf Scholz, jen dokreslují závažnost celého setkání lídrů průmyslově nejvyspělejších zemí světa. Zatímco na Ukrajině zuří válka a jednotlivé země se perou s širokou škálou krizí, na pozadí všeho se rozpadá i uspořádání světa, jak jej známe dnes.

Podle Olafa Scholze by mělo sedm předních západních průmyslových zemí – tedy Německo, Francie, Spojené království, Itálie, Japonsko, Kanada a Spojené státy – při sobě stát jako „blízcí přátelé a spojenci“. Být jednotní. K lídrům G7 se na summitu připojili představitelé z Argentiny, Indie, Indonésie, Senegalu a Jižní Afriky; ty pak Scholz označil za „demokracie budoucnosti“.

Od války na Ukrajině je stále jasnější, že se svět opět rozděluje na sféry moci a vlivu. Kdo s kým táhne za jeden provaz? Kdo je přítel? A kdo nepřítel? Na všechny otázky se vlastně nabízí jedna odpověď – Čína.

Právě ta lídrům G7 dělá značné starosti a v jejich závěrečném komuniké se objevila hned 14krát. V loňském roce přitom jen čtyřikrát.

Kritiku Čína schytala za vztahy s Ruskem, nedodržování lidských práv, ekonomické křivdy nebo za „expanzivní námořní nároky“ v Jihočínském moři. Nikdy předtím se Spojeným státům nepodařilo ostatní přesvědčit k použití tak přímočarého jazyka. Zdá se však, že jsou veškeré zábrany pryč.

Podle Scholze G7 od Číny očekává, že nebude Rusku pomáhat obcházet sankce. Skupina rovněž Peking vyzvala, aby ve sporu s Tchaj-wanem postupoval rozvážně a aby nejen v Tibetu, Hongkongu či provincii Sin-ťiang dodržoval lidská práva a nezneužíval své odpůrce k nuceným pracím.

Nucené práce stejně jako práci dětí chce G7 vyloučit z dodavatelských a výrobních řetězců. Stejně tak mají tyto řetězce respektovat i ekologické závazky.

G7 se znepokojením sleduje také investiční aktivity Pekingu, jež označila za „nátlakovou netržní politiku, která deformuje globální ekonomiku“. Spojené státy v závěrečném komuniké třídenního summitu v bavorských Alpách upozornily na „čínský netransparentní trh a narušující intervence“.

Mezi takové zjevně spadá také čínská iniciativa Pásu a stezky, projekt známý také jako Nová hedvábná stezka. Země, které se do ní zapojí, se však zároveň zavazují Pekingu prostřednictvím úvěrů a infrastrukturních projektů, jako je rozšiřování přístavů.

Tisíce projektů, které Čína po světě rozjela, však pravidelně provází kritika, ať už za nedodržování ekologických norem, nebo za zatěžování rozvojových zemí neudržitelnými dluhy.

Zarážející je už jen množství půjček, jež Čína po světě rozdává. Podle výzkumné laboratoře AidData na College of William & Mary ve Virginii Čína během 18 let poskytla nebo půjčila peníze na 13 427 infrastrukturních projektů v hodnotě 843 miliard dolarů ve 165 zemích.

Ačkoli si tohoto fenoménu byly G7 i EU vědomy už dříve, doposud pro jeho zvrácení udělaly jen minimum. To by se však mělo změnit se vznikem projektu „Partnerství pro globální infrastrukturu a investice“ (PGII).

Myšlenka na vznik „alternativy“ k Pásu a stezce se zrodila za britského předsednictví G7 a nyní dozrála v usnesení o její podpoře v podobě 600 miliard dolarů. Finance půjdou na infrastrukturní projekty a ochranu klimatu a zdraví v rozvojových zemích. Důraz má být kladen na Afriku, ale zúčastnit se mohou i další nízkopříjmové země s nízkými příjmy. Termín pro sehnání cílové částky je rok 2027.

„Chci mít jasno. Toto není pomoc ani charita,“ řekl o PGII na summitu americký prezident Joe Biden. „Je to investice, která se vrátí všem.“ Systém by zemím umožnil „spatřovat konkrétní výhody partnerství s demokraciemi“, dodal Biden.

Podle plánu by měli vedoucí představitelé G7 během pěti let získat 600 miliard dolarů na financování zahájení infrastrukturních projektů v zemích se středními a nízkými příjmy. USA slíbily dodat 200 miliard dolarů z celkové částky prostřednictvím grantů, federálních fondů a soukromých investic.

EU přislíbila dalších 300 miliard eur, což v Pekingu vyvolalo posměšné poznámky. Podle čínského státního média Global Times se slova předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové o 300 miliardách eur na vybudování „alternativy k čínským fondům“ setkala akorát „s nemilosrdným výsměchem ze strany občanů z rozvojových zemí“.

Jako důkaz o „výsměchu“ médium připojilo snímek z Twitteru, na kterém si převážně anonymní účty vyměňují pár uštěpačných poznámek.

Globální infrastrukturní projekt G7 je skutečně zamýšlený jako protiváha čínské iniciativy Pásu a stezky, aby mohl čínské společnosti přimět k posílení standardů, jako je dodržování lidských práv, a integrovat se se zbytkem světa, uvádějí analytici.

Čínská strana se ke kritice, jež na summitu G7 zazněla, vyjádřila jasně. Podle Global Times je summit jen „manipulací USA, které mobilizují Západ pro vlastní diplomatické strategie“. Z dílny Spojených států prý také pochází pojmy jako „čínský ekonomický nátlak, nucené práce a krádeže intelektuálního vlastnictví“, uvádí dále bývalý šéfredaktor Global Times Chu Si-ťin.

Podle mluvčího čínského ministerstva zahraničí Čao Li-ťiena Čína vítá jakoukoli iniciativu na podporu globální výstavby infrastruktury.

Otázkou však zůstává, zda se Západ nevzpamatoval až příliš pozdě, píše Deutsche Welle.

„Pokud demokracie ukážou, co mohou nabídnout, tak se nemusí bát, že by soutěž nevyhrály,“ prohlásil s přesvědčením americký prezident Joe Biden s narážkou na přítomné zástupce Indie či Indonésie.

Ani tento summit se neobešel bez rozporů. Indie, Senegal a Jižní Afrika patří mezi země, které se v březnu zdržely hlasování při odsouzení útoku Ruska na Ukrajinu. Se západními sankcemi vůči Moskvě příliš nesouzní ani Argentina a Indonésie. Například Indie během války na Ukrajině začala vyvážet ještě více ruské ropy než dřív.