Žantovský: Zelenskyj je pro Američany překážkou, chtějí ho vyřadit

Bývalý velvyslanec ve Spojených státech Michael Žantovský soudí, že Donaldu Trumpovi jde o jedno: zdiskreditovat a marginalizovat prezidenta Zelenského jako partnera pro jakákoliv jednání. „Zřejmě americká strana došla k závěru, že je potřeba ho vyřadit,“ říká.

Trump dle něj dává otevřeně najevo, že je ochoten dohodnout se s Putinem. „A když tomu bude Zelenskyj překážet, tak i bez Zelenského,“ zdůrazňuje exambasador.

Kdo by mohl hlavu Ukrajiny v tom případě nahradit, není zatím jisté, v poslední době se ale často skloňuje jméno bývalého prezidenta Porošenka. „Údajně se snaží vyvíjet nějakou diplomatickou aktivitu. Ale jestli je on partnerem, na kterého by Američané slyšeli, to si nejsem úplně jistý,“ dodává Žantovský.

Trump nicméně dle něj žádného parťáka z Ukrajiny nepotřebuje. „Celé je to ‚mnichovanská‘ situace,“ uzavírá.

Páteční schůzka Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského v Bílém domě skončila fiaskem. Mnozí diplomaté se shodují, že šlo o šokující precedent. Jak to vnímáte Vy?

Něco takového jsem ještě nezažil. Bylo to bizarní, vymykalo se to jakékoliv představě o tom, jak probíhá státní návštěva nebo přijetí v Oválné pracovně či rozhovor mezi dvěma hlavami státu.

V jakém smyslu to bylo bizarní? Šlo o formu, přítomnost médií či porušení diplomatických zvyklostí?

Takovýto rituál v Oválné pracovně jsem s prezidentem Václavem Havlem absolvoval několikrát. Tedy diplomatický postup je mi důvěrně známý. Probíhá to tak, že poté, co delegace usednou v Oválné místnosti na dva gauče, přijdou na chvilku novináři. Spíš bych řekl, že dostanou možnost si oba státníky vyfotografovat. Občas prezident vyvolá jednoho nebo dva novináře a odpoví na jejich otázku. Pak tiskový tajemník zástupce médií vyvede z místnosti. Jenže tentokrát to trvalo celých padesát minut. To se ještě nikdy nestalo.

Čím si to vysvětlujete?

Nemůžu se zbavit dojmu, že to nebylo nedopatřením nebo omylem. K závěru, který svět viděl v přímém přenosu, to směřovalo od samého začátku.

Tedy působilo to jako plán?

Ano. Dokonce bych řekl, že jako past. Prezident Zelenskyj vkráčel do pasti, což samozřejmě neměl. Ale to bych přičítal spíš lidem z jeho týmu než jemu samotnému. Ti ho měli varovat.

Je něco, co mohl ukrajinský prezident udělat jinak? Také nejednal zcela dle diplomatických pravidel, jak bylo vidět.

Ten záznam jsem si pouštěl už asi šestkrát, zajímá mě to jako diplomata i jako psychologa. Zkoumal jsem také neverbální chování v rozhovoru. Zelenskyj po celou dobu vyvíjel to nejvyšší úsilí, aby se ovládl. A dařilo se mu to celkem obdivuhodně. Dokonce tam od viceprezidenta Vance padla na začátku otázka mimo záběr, kdy se ho ptal, proč je tak obyčejně oblečený do Oválné pracovny. To je strašně potupné, nezdvořilé. Zelenského to ale nevyvedlo z míry a odpověděl, že až bude po válce, tak bude mít stejný oblek jako on, možná tedy o něco levnější. Bravurní, vtipná odpověď.

Když už ale dojde k ostré výměně, tak tam už ani Zelenskyj neodolá tomu, aby skákal do řeči Trumpovi, protože Trump mu skáče do řeči pořád. Na Zelenského útočí pak oba dva, Trump s Vancem, to už kontrolu ztrácí. Na to, že to trvalo celých padesát minut, to každopádně zvládnul celkem výborně.

Bez tlumočníka, což byla možná dle některých diplomatů chyba.

Ano, možná by tím získal víc času, ale asi by to ve finále velkou roli nehrálo. Spíš si myslím, že tam neměl vůbec chodit. V diplomacii se traduje jedno pravidlo: člověk nikdy nemá klást otázku, na kterou nezná předem odpověď. A tady narážím na dohodu o nerostném bohatství, kde nebyl uzavřen bod o bezpečnostních zárukách. Zelenskyj neznal předem odpověď, nemohl vědět, jak rozhovor dopadne, ať už před kamerami, nebo bez kamer. A podstupoval riziko, které mu možná měl někdo rozmluvit.

Někteří komentátoři míní, že Trump i Zelenskyj vyslali na schůzce především vzkazy svému domácímu publiku. Souhlasíte s tímto vysvětlením?

Já si myslím, že to byl v podstatě pokus o diskreditaci a marginalizaci prezidenta Zelenského jako partnera pro jakákoliv jednání. Zřejmě americká strana došla k závěru, že on je překážkou v jednáních, že je potřeba ho vyřadit.

Hlavní roli tam sehrála ona výše zmíněná dohoda o nerostném bohatství. Evidentně americká strana nebyla ochotna poskytnout bezpečnostní záruky.

Pokud jde o vzkazy domácímu publiku, tak Zelenskyj nemohl říct nic jiného, než že bude hájit celistvost Ukrajiny. Pro americké publikum to, myslím, nebyla věc prvořadé pozornosti. Hlavní vzkaz toho celého je podle mě mezinárodněpolitický.

Naznačil jste, že cílem byla snaha vyřadit Zelenského. Chce podle Vás Trumpův tým ukrajinského prezidenta sesadit?

Slovo sesadit bych nepoužil, tak daleko bych nešel. Jak ale říkám, jde o to vyřadit ho ze hry. Když rozhovor v Oválné pracovně v pátek skončil, ukrajinská delegace byla v podstatě vykázána z Bílého domu. Novinářům pak republikánský senátor Lindsey Graham řekl, že by měl Zelenskyj odstoupit. A být nahrazen někým, kdo je schopen jednat. To je podle mě v pozadí celé této věci.

Mají Američané v záloze někoho, s kým by jednali raději než se Zelenským?

V posledních dnech nebo týdnech se opakovaně objevuje jméno bývalého prezidenta Ukrajiny Petro Porošenka, který se údajně snaží vyvíjet nějakou diplomatickou aktivitu. Ale jestli je on partnerem, na kterého by slyšeli, to si nejsem úplně jistý. Nicméně celé je to „mnichovanská“ situace. Trump se domnívá, že nutně nepotřebuje ukrajinského partnera, že se můžou dohodnout i bez něj.

Za Zelenského se postavila téměř celá Evropa, tradiční transatlantické spojenectví zažívá šok. Jak ho ustát?

Je to obrovská komplikace. Všichni ti partneři, kteří navštívili minulý týden Trumpa ve Washingtonu, jeden po druhém opakovali, že v konfliktu stojí na straně Ukrajiny, že Rusko je agresor. To Trump odmítá konstatovat. Dává otevřeně najevo, že je ochoten dohodnout se s Putinem. A když tomu bude Zelenskyj překážet, tak i bez Zelenského.

Pro Evropu tohle prostě znamená, že na nejdůležitějšího spojence v Severoatlantické alianci už se bohužel nemůže spolehnout.

Taková rétorika se už z Evropy ozývá, někteří politici označují Trumpa za gaunera, nepřítele, zrádce a podobně. Není to za hranou, neživí to Rusku lahodící hysterii na obou stranách Atlantiku?

Samozřejmě, že atmosféra je vzrušená. Ale víte, kdyby šlo o jeden Trumpův výrok, o jednu tiskovou konferenci, ale on jaksi soustavně dává najevo, že Evropa není jeho prvořadým zájmem. Čili nemůžeme dělat nic jiného, než to brát vážně.

Z mého hlediska to nicméně neznamená, že bychom se vzdávali atlantického spojenectví nebo rušili NATO. Americký prezident je zvolený na čtyři roky. A pokud nedojde k převrácení americké ústavy, tak za čtyři roky tam bude jiný prezident. To bychom ještě mohli přežít.

Evropa tvrdí, že potřebuje lídra, který by byl schopen s Trumpem rovnocenně jednat. Vidíte v Evropě takovou personu?

To není ten největší problém. Emmanuel Macron to zkusil minulý týden a myslím, že uspěl tak z polovičky. Keir Starmer odvedl ještě lepší práci. Americký prezident si evidentně všechno bere osobně a prestižně. Tedy ručně podepsané pozvání od krále Karla III. zapůsobilo. Přesto ale vidíme, že to postoj Ameriky zatím nezměnilo.

Něco asi zkusí i Friedrich Merz, až se stane německým kancléřem, je to jistě politik, který má předpoklady pro konverzaci s Američany, je to přesvědčený atlantista, vazby má. Každopádně nedovedu si představit, jaké argumenty by mohly Trumpa přesvědčit, aby změnil názor. Protože on je evidentně přesvědčený, že jedině on má ten správný názor a všichni ostatní jsou nedůležití.