Článek
Je to cyklus, který se vždy opakoval. V období dešťů místní sázeli a pěstovali plodiny a v dobách sucha ze svých zásob přežívali.
V posledních letech se ale nejen v Zambii tento vzorec v důsledku klimatických změn mění a komunity drobných zemědělců z venkova na to často nestíhají reagovat.
Výsledkem je, že se již ze skromných poměrů, ve kterých žijí, propadají do větších krizí a chudoby.
„Na vesnicích jsem viděla, že lidé řeší situaci například tak, že jedí, co je zrovna poblíž. Konzumují divoké plodiny. Buď jde o ovoce, kterému se říká mubula, ze které se vaří kaše, nebo semínka, kořínky či listy,“ přibližuje realitu těch nejvíce postižených v rozhovoru pro Seznam Zprávy Tereza Hronová z Člověka v tísni.
Humanitární pracovnice navštívila suchem postiženou Západní provincii letos v srpnu.
Sucho na jihu Afriky
Zambie je jednou ze zemí regionu jižní Afriky, které se už měsíce potýkají s dopady sucha. Vy jste ji před několika týdny navštívila. Jak to na místě vypadalo?
Oblast západní Zambie jsem navštívila už počtvrté. Vracím se sem pravidelně, musím ale říct, že mě šokovalo, jak moc vyprahlá tato oblast tentokrát byla. Sucho se opravdu promítá do všech aspektů života.
Ať už jde o zemědělství, nedostatek vody, nedostatek potravin a z toho vyplývající podvýživu, a nebo takové faktory, které s tím zdánlivě nesouvisí, jako jsou výpadky elektřiny, protože Zambie je z nějakých 70 procent závislá na hydroelektrárnách.
Vláda tak pouští elektřinu jen na nějakých šest hodin denně. Pokud tedy nemáte záložní zdroj, nemáte ji.
Tereza Hronová
Vystudovala mediální studia a od roku 2011 pracuje pro organizaci Člověk v tísni jako komunikační expertka. Opakovaně se vrací do Afriky s kamerou a dokumentuje zejména život obyčejných lidí. Spolupracuje také s řadou médií, kde publikuje svoje reportáže a dokumenty.
Tereza Hronová.
Všimla jsem si také při projíždění městem, že na místech, kde se běžně prodává mouka, kukuřice nebo kasava, zkrátka základní potraviny, které tu lidé jí denně, jsou obrovské fronty. Lidé opravdu nemají co jíst, a proto čekají ve frontách, kde jsou ceny nejnižší nebo kde mají zrovna zboží. Na tom jsem poznala, že se něco děje.
Co se týká elektřiny, tak právě Mongu (hlavní město Západní provincie, pozn. red.) se po setmění stávalo městem duchů. Bylo slyšet jen pár generátorů, ale jinak panovalo naprosté ticho a tma. V hospodách si lidé svítili svíčkami nebo čelovkami.
Krize je opravdu obrovská. Sucho se promítá například i do toho, jak se zpracovávají potraviny. Obecně se zdražuje a roste inflace.
„Červená semena stromu se dají uvařit a oloupat, lidé pak jedí ty slupky. To druhé jsou divoké plody, kterým se říká mubula a vaří z toho kaši,“ popisuje Hronová.
Na koho situace dopadá nejvíc?
Na chudé komunity a především zemědělce, kteří nemají šanci se zhoršující se situaci přizpůsobit. Jsou totiž závislí na tom, co vypěstují.
Krize je ale rozsáhlá a týká se všech. Například i střední třídy z Lusaky nebo z jiných velkých měst, která žijí podobně jako my. Drahota se promítá do všech každodenních služeb.
Sucho se také stalo každodenním tématem. Například lidé z naší kanceláře nebo moji přátelé už třeba nechodí na obědy tolik jako dříve, protože se snaží šetřit. Když si například necháte ušít oblečení, tak to trvá déle, protože švadlena čeká, až bude elektřina, aby mohla pracovat. Stává se také, že nefungují pekárny.
Odlesňování v Zambii
Jak tedy lidé přežívají?
Špatně. Podle vládních zdrojů zasahuje sucho až 10 milionů lidí. Třicet procent populace tak čelí aktivní formě hladu nebo nemá zajištěné potraviny. Finanční nebo humanitární podporu získala od vlády jen část lidí. Ti představují jen malou část potřebných.
Na vesnicích jsem viděla, že lidé řeší situaci například tak, že jedí, co je zrovna poblíž. Konzumují divoké plodiny. Buď jde o ovoce, kterému se říká mubula, ze kterého se vaří kaše, nebo semínka, kořínky či listy.
Pokud žijí blízko řeky (a mají tak možnost pěstovat plodiny), tak jakžtakž přežívají aspoň trochu. Část má třeba ještě nějaké zbytky z loňské úrody. Většinou mi ale místní říkali, že jim budou zásoby stačit do konce srpna. Pak neví, co bude dál. Proto čekají na déšť jako na smilování.
Na snímku sbírá žena vodu ze studny.
Lidé jsou zkrátka zoufalí, protože vědí, že jim nevychází zásoby, nemají jídlo a nevědí, co bude. Ty jejich obavy jsou pro nás těžko představitelné. Že jste například máma a nevíte, co dáte za týden vašemu dítěti k jídlu.
Zlepší se situace, když přijde déšť?
V tom případě zase hrozí, že budou povodně. Půda je vyprahlá, takže se voda nebude dostatečně vsakovat. Moji kolegové se proto připravují na možnou epidemii cholery způsobenou právě povodněmi. To je například další aspekt sucha.
Jaké je tedy nejlepší řešení této situace?
Těžko se mi to odhaduje. Je otázkou, co přijde. Zda začne pršet a naopak přijdou povodně a s tím jiný typ problémů.
Potřeba je každopádně dlouhodobé řešení. Vláda se snaží investovat do solární energie, ale v tuto chvíli se dají rychle řešit jen důsledky a ne příčiny.
