Trump hrozí koncem jednání. „Najde si jiné pískoviště a Ukrajinu vytěsní,“ míní analytik

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Musíme velmi rychle zjistit, a mluvím o řádu dní, jestli je příměří zvládnutelné do několika týdnů,“ prohlásil v pátek americký ministr zahraničních věcí Marco Rubio. „Pokud to možné nebude, tak prezident může říct, že končíme.“

Prezident Donald Trump sice zatím neřekl, že končí, nicméně Rubiova slova v pátek potvrdil. Řekl, že chce vidět snahu, a pokud budou Rusko nebo Ukrajina příliš ztěžovat uzavření dohody, USA s mírovými rozhovory skončí. Mezitím agentura Bloomberg s odkazem na své zdroje dala najevo, že Spojené státy zvažují uznání ruské anexe ukrajinského Krymu.

Proč dává americký prezident ruce pryč od jednání, která v kampani označoval za svoji prioritu? Co bude konec příměří pro napadenou zemi znamenat? A má Kyjev v ruce ještě něco, co může Donaldu Trumpovi nabídnout, aby si získal jeho přízeň?

V rozhovoru pro Seznam Zprávy na související otázky odpovídá analytik mezinárodních vztahů Vladimír Votápek, který v minulosti působil jako český generální konzul v ruském Petrohradu.

Jak máme podle vás vyjádření Marca Rubia a Donalda Trumpa číst?

Upřímně bych to také potřeboval vědět. Na tom, co si myslí americká strana, záleží mnohé. A v ukrajinsko-ruské válce to platí obzvlášť.

V zásadě vidím dvě možnosti, jak si to vysvětlit.

Za prvé: Odcházíme z rozhovorů, protože jsme se přesvědčili o tom, že Vladimir Putin příměří ani pevný mír v budoucnosti nechce. To by znamenalo, že se USA vrací do předešlé situace a budou dělat to, co 47. prezident slíbil ve své volební kampani - tedy jestliže Rusko nebude chtít příměří, výrazně posílí pomoc Ukrajině a Rusko k přijetí míru donutí silou. To je velmi optimistická verze, jak ta prohlášení číst.

Ještě než se dostaneme k té druhé variantě, tak jenom upřesním, že deník New York Times dnes s odkazem na americké představitele napsal, že Bílý dům teď o další pomoci Ukrajině ani nepřemýšlí. To tedy znamená, že ta první varianta asi není ta správná.

Přesně tak. Jak jsem totiž říkal: To je optimistická varianta. A pak je druhá, pesimistická nebo, obávám se, spíš realistická.

Trump a jeho tým zjistili, že donutit Rusko k nějakým ústupkům je velmi složité. Kvůli tomu, že jednání vedli velice neprofesionálně, nevyvinuli na Kreml žádný účinný tlak a Putin klidně bude pokračovat ve svých válečných zločinech, protože se jednoduše nemá čeho bát.

A prezident Trump - jak už to tak u psychicky nestabilních lidí bývá - se radši bude věnovat něčemu, co mu bude přinášet příjemné pocity, než ty nepříjemné. Skutečnost, že je shodou okolností vůdce svobodného světa a kromě amerického lidu má odpovědnost i vůči celému světu, ho příliš netankuje. On si bude hrát na pískovišti někde jinde a toto zkrátka vytěsní z hlavy. Formulace jako „není to naše válka, já ji nezačínal“ ukazují, že Donald Trump a jeho administrativa jsou skutečně schopní ta jednání opustit a s nimi i celou Ukrajinu. Pak bude záležet na tlaku Evropy, jak tragický ten odchod bude.

Evropa ale naznačuje, že je ochotná Ukrajině dál pomáhat. Jak zásadní je role Spojených států?

Nesmíme si namlouvat, že Ukrajina může bez západní pomoci ve válce s Ruskem obstát. I když Evropa přebírá více odpovědnosti, v západní pomoci jsou některé komponenty, které mohou dodat pouze Spojené státy.

Jaké?

Především se bavíme o oblasti informací, to znamená špionáž, monitorování bojiště a podobně. Obtížně zastupitelní jsou Američané i v logistice, protože Evropa, respektive její armády nemají v této oblasti dostatečné kapacity. Ačkoli věřím, že v tomto bychom byli schopní ten logistický hub (česky logistické centrum, pozn. red.), který funguje, nějak převzít.

Co je ovšem nejpodstatnější - jaderný deštník. Spojené státy mají počty hlavic, které jsou strategicky srovnatelné s ruskými. Putin rozhodně nechce vstoupit do jaderné konfrontace s USA. Nicméně není vůbec jisté, zda si nemůže třeba myslet, že hypotetický jaderný deštník, který by poskytovala Francie s Velkou Británií, je spíše takovým deštníkem, který se dává do zmrzliny. Jinými slovy: Mohl by si myslet, že si může dovolit konfrontaci stupňovat až k úderům i na Evropu.

Pokud by se skutečně Spojené státy měly z Ukrajiny stáhnout, bude to znamenat veliké zhoršení naší strategické situace a Evropa bude muset napnout všechny svoje síly na to, aby Ukrajinu udržela.

A když ji neudrží?

Kdyby se Ukrajina měla dostat do orbitu vlivu Kremlu, bude celá Evropa v bezprostředním bezpečnostním ohrožení. Mimo jiné proto, že pokud se Putinovi podaří spojit kapacity ruské a ukrajinské armády, zde není síla, která by se jim mohla bránit.

Před chvílí jste řekl, že Trumpova administrativa vedla jednání s Kremlem neprofesionálně a nevyvinula tak na něj tlak. Jak se tedy mají rozhovory s lidmi jako je Vladimir Putin vést? Jaké trumfy měla americká strana ukázat?

Vidím dvě roviny. Jednou je, jak naznačujete, mocenská trumfovaná, to znamená: Pokud na něco nepřistoupíte, my dodáme Ukrajincům zbraňové systémy, které vám způsobí to, to a to.

A druhá věc je samotné řemeslo vedení rozhovorů s Ruskem, které je velmi specifické. Západní diplomaté - a nechme stranou poslední americkou administrativu, která do jisté míry vybočuje - jsou zvyklí na partnery, kteří ke světu přistupují realistickým způsobem, mohou se spolehnout na slovo partnerů a kteří nevidí svět jako hru s nulovým součtem.

To ale v ruském světě neplatí. Oni svět vnímají jako hru s nulovým součtem.

Co to znamená?

To znamená, že jakýkoli svůj ústupek vnímají jako posílení protistrany, což pro jednání nevytváří dobré pozadí. Navíc jsou schopní popřít cokoli, co řekli dříve. Pokud něco není na papíře a zcela jasně vydefinované, jsou schopní to popřít slovy o nějaké další nenaplněné podmínce a podobně.

Ostatně můžeme se podívat na Budapešťské memorandum, kde se jasně píše, že Rusko bude garantovat územní celistvost Ukrajiny. Oni to s úsměvem poruší a vůbec s tím nemají problém, protože to nějakou interpretací obhájí.

Dané je to i tím, že v Rusku neexistuje žádná - nebo jen velmi slabá - demokratická opozice, která by se dokázala těm největším zločinům postavit. Není nikdo, kdo by řekl: Není možné, že bombardujeme Kyjev, matku všech ruských měst, a bombardujeme Ukrajince, naše bratry. Nikdo tak Kreml nenutí k rozumnějšímu a humánnějšímu chování.

Moje zkušenosti jednání s Ruskem jsou takové, že ať si domluvíte cokoli - byť jen mezikrok či podmínku pro další jednání - musíte to definovat zcela jasně a do nejmenšího detailu.

Současní američtí vyjednavači tedy byli nedůslední?

Určitě, příkladem je onen „úspěch“ Bílého domu starý zhruba měsíc. Myslím dohodu o zastavení útoků na infrastrukturu.

Kreml včera mimochodem oznámil, že její platnost končí.

Ano. Ovšem Rusové ji stejně vykládali úplně jinak než Američané. Každá strana totiž ten termín vnímala jinak.

Ruští vyjednavači jsou v tomto jako ryba ve vodě. Neustále vše zpochybňují, a přesto se dokážou tvářit, že jsou dobří přátelé. A kromě toho jsou velmi zběhlí v korumpování účastníků jednání. Myslím, že média jsou plná spekulací o tom, co si (americký vyjednavač) Steve Witkoff a lidé kolem něj slibují od pozitivního vývoje jednání s Ruskem, jak se těší na nějaké podnikatelské projekty a přebírání elektráren na Ukrajině.

K rozhovorům se zkrátka postavili lidé, kteří mají jen minimální zkušenost z diplomatických jednání. To, že je někdo úspěšný podnikatel v oblasti realit - ať už Witkoff nebo Trump - ho nijak nekvalifikuje k jednání v takto důležitých věcech.

Ruští diplomaté jsou navíc známí svojí perfektní přípravou.

Každý z nich to dělá desítky let. Jsou v tom perfektně školení a mají podporu psychologů tak, aby svého protivníka vyprofilovali a přesně věděli, které karty hrát a kterým se naopak vyhnout.

Donalda Trumpa si Rusové dovedli přesně tam, kam potřebovali. Žádné příměří není, nebude a ztratili jsme spoustu času. Od inaugurace tři měsíce, ale od listopadových voleb je to ještě mnohem déle.

Co by Donalda Trumpa mělo k pokračování jednání o míru motivovat?

Začal bych asi tím, že měl pochopit, že nese odpovědnost za vývoj světa, která spočívá právě v tom, že zastaví agresora a obhájí světový řád, který je založený na nějaké předvídatelnosti, chcete-li na inkluzivních světových institucích. Místo toho si hraje s retrográdním neoimperialismem z 19. století.

Dnes ale svět funguje jinak. Měl by pochopit to, že s ruským postupem bude v konečném důsledku trpět ekonomika a bezpečnost celého světa. A celý svět se tak zpomalí ve svém vývoji. To, že se totiž musíme místo otázek jako je umělá inteligence zabývat kriminálníkem v Kremlu a psychopatem v Bílém domě nás vrací nazpět jako lidstvo.

Nicméně Donald Trump zkrátka ukazuje, že on nemá ambice být ochranitelem světového řádu a nejsou mu vlastní ani principy jako pomoc slabšímu. Jeho politika je transakční. Ukrajina v posledních dnech ukazuje snahu a jejich ministr obrany podle deníku New York Post prohlásil, že jeho země souhlasí s 90 % procenty amerického mírového návrhu, její diplomaté také podepsali dohodu o vzácných surovinách. Může to stačit? Může jí Trump pomoci alespoň z těchto transakčních pohnutek?

To, co podepsali, je jen takové memorandum o záměrech podepsat smlouvu, ale máte pravdu, že dohoda o těžbě různých surovin na ukrajinském území teď mezi Washingtonem a Kyjevem visí.

A zdá se, že je pro Bílý dům důležitá. Nedokážu ale rozklíčovat, do jaké míry je to skutečně otázka americké národní bezpečnosti a do jaké míry jsou za tím zájmy konkrétních podnikatelských skupin. Obávám se, že správně je druhá varianta, což je morálně špatné. Slabšímu máme pomáhat, protože je to v obecném zájmu lidstva a globální obce, tedy celé planety.

Tyto podnikatelské skupiny však mají v USA značnou moc a blízko k prezidentovi. Mohou to tedy být ony, kdo jej nakonec k podpoře Ukrajiny dotlačí, ač to tedy bude kvůli vlastním byznysovým zájmům?

Nemyslím si, že je to realistický scénář. To by platilo, pokud bychom podnikatelské projekty na Ukrajině vnímali jako podnikání v celoplanetárním měřítku, které vytváří inkluzivní ekonomické instituce. Zde jde ovšem o konkrétní kšeft a o konkrétní desítky či stovky miliard dolarů.

A Rusko je vždy schopné nabídnout víc. Na vzácné materiály je mnohem bohatší. Parafrázoval bych Jiřího Paroubka - nikdo nemůže dát tolik, kolik Rusko může slíbit. Obchod s Ruskem by tak byl pro tyto podnikatelské skupiny výhodnější.

Lidé na Ukrajině se navíc zcela pochopitelně ptají, zda by dohoda o nerostech s USA byla pro ni spravedlivá. Zda to náhodou není jen jiná forma koloniálního vykořisťování. Musíme si uvědomit, že válka na Ukrajině je ve své podstatě koloniální válkou. Ukrajina se chce dostat pryč z ruské sféry vlivu, ovšem jako alternativa se nabízí být pod vlivem USA.

Není to ale stále lepší než být kolonií Moskvy?

Pokud si mají vybrat, asi ano, ale ztrácí to na jistém morálním apelu a ani tento projekt by pro ně nebyl výhodný.

Dovolím si připomenout, že Spojené státy již v prvním období Donalda Trumpa podepsaly podobnou dohodu prezentovanou jako záruku stability v Afghánistánu. No a uplynulo pár let a Američané se z něj ostudným způsobem stáhli. Sice až za prezidenta Bidena, ale celé to vyjednávala Trumpova administrativa. Už tehdy se projevila jejich nekompetence, ovšem v současné době je ještě mnohem horší, protože Trump ze svého okolí velmi pečlivě vyhnal všechny lidi, kteří by mu mohli jakýmkoli způsobem oponovat.

Nyní se obklopuje lidmi, jejichž kvalifikace spočívá v tom, že mu neustále opakují, že je nejlepší vyjednavač a nejlepší hráč golfu na světě. Jaký je hráč golfu, jsme viděli na uniklých záběrech, a jaký je vyjednavač, vidíme každý den.