Začíná druhé kolo boje o ukrajinské nebe

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na Ukrajině vrcholí přípravy na očekávané ruské útoky na klíčovou infrastrukturu a energetiku. V poslední době se energetikům podařilo zvýšit produkci elektřiny i domácí produkci zemního plynu a představitelé hlásí, že opravená je i většina hlavních energetických sítí.

Loňská ruská intenzivní série útoků na infrastrukturu si nicméně dosud vybírá svou daň.

Podle Andriana Prokipa z ukrajinského think tanku Ukrainian Institute for the Future má za sebou ukrajinská energetická síť letní období deficitu způsobeného opravami v řadě elektráren a vyšší spotřebou způsobenou horkým počasím. Od září ale několik jaderných i tepelných jednotek začalo fungovat a Ukrajina je znovu v situaci, kdy má elektrické energie přebytek a exportuje ji do zahraničí. Přebytky však nejsou tak velké jako loni.

„Data jsou tajná a přesná čísla vám nikdo neřekne, ale jedno je jasné - do letošní sezony vstupujeme s jistým přebytkem energie, který není zrovna velký. V tomto ohledu tedy bude síť o hodně zranitelnější vůči novým ruským útokům,“ řekl Seznam Zprávám Prokip působící mimo jiné i v americkém Kennan Institutu.

Na druhou stranu ale Prokip vidí hned několik faktorů, které by měly Ukrajinu v tomto boji dělat ve srovnání s minulým rokem silnější.

„Energetické společnosti jsou o hodně zkušenější v obsluhování systému před, během i po útoku. Samozřejmě celou dobu pracovaly na plánování krizových scénářů pro různé případy škod a budou dopředu vědět, jak na ně nejlépe reagovat. Určitě se také předzásobily náhradními díly,“ řekl Prokip s tím, že některá klíčová zařízení byla i opevněna betonovými či jinými kryty.

Pomoci by podle Prokipa mělo i zvýšení domácí produkce zemního plynu, která je nyní vyšší než byla ještě před třemi lety. Spotřeba je přitom kvůli nadále ochromenému průmyslu nižší než před invazí a jelikož na Ukrajině platí zákaz vývozu plynu, dá se podle Prokipa předpokládat, že Ukrajině budou na zimu, nebude-li výjimečně chladná, vlastní zásoby plynu stačit.

Kromě toho Prokip věří, že lépe na tom bude i ukrajinská protivzdušná obrana, která se během roku rozšířila hned o několik druhů západních protivzdušných systémů a opakovaně se prokázala vysokou efektivitou proti ruským útokům.

„Jsem docela optimistický. Problémy nastanou, ale nemyslím si, že by mohlo dojít k totálnímu kolapsu systému a dlouho trvajícím blackoutům,“ řekl odborník, který v ukrajinském think tanku stojí v čele programu pro energetiku. Druhým dechem nicméně dodal, že někteří jeho kolegové včetně inženýrů z energetických společností jeho optimismus nesdílí.

Nervozitu podle něj živí nejistota v otázce, jak masivní ruské útoky budou.

První z větších ruských útoků na energetickou a klíčovou infrastrukturu přišel 21. září, kdy Rusko zaútočilo 43 řízenými střelami, z nichž mělo sedm projít skrz protivzdušnou obranu a zasáhnout energetická zařízení v centrální a západní části země. Od té doby žádný rozsáhlejší útok na energetickou infrastrukturu nepřišel, ale předpokládá se, že se Moskva i letos bude těmito útoky snažit odstřihnout od energie a tepla co nejvíc lidí, a podlomit tak jejich morálku a celkovou podporu války.

„Loni začali 15. září. Teď možná ještě čekají, až se ochladí. Je ale jasné, že zaútočí. Podle tajných služeb už se na to připravují,“ řekl Prokip.

Na otázku jestli, nebo jak se ukrajinská protivzdušná obrana za poslední rok skutečně zlepšila, se Seznam Zprávy zeptaly tří dalších odborníků. Ještě než se dostaneme k jejich úvahám, je ale potřeba alespoň v krátkosti shrnout, co se dá o vývoji ukrajinské protivzdušné obrany (PVO) vyčíst z otevřených zdrojů.

Poté, co Rusko loni spustilo rozsáhlou kampaň s cílem zdecimovat ukrajinskou klíčovou civilní infrastrukturu, západní země začaly na Ukrajinu postupně posílat vlastní a většinou moderní protivzdušné systémy. Kyjev díky tomu disponuje protivzdušnými systémy typu SAMP/T, Iris-T, NASAMS, Patriot, Avenger a rovněž si značně rozšířil svůj arzenál samohybných protileteckých děl Gepard.

Ukrajinci uvádí, že využívají systému několikavrstevné PVO. Na vnějších vrstvách používají levnější obranné prvky s menším dostřelem, tedy hlavně jednoduché protiletecké střely odpalované z ramene, mobilní americké Avengery schopné odpalovat menší protiletecké rakety z ramp na korbě lehkého vozidla a německé obrněné Gepardy, které disponují radary a protileteckými kanóny ráže 35 mm. V dalších vrstvách jsou pak rozmístěny drahé protivzdušné systémy s dlouhým dostřelem.

„Loni jsme neměli žádné Patrioty, NASAMS, Iris-T, SAMP-T a mnoho dalších systémů. Naše protivzdušná obrana je komplexnější a zkušenější. Do zimy budeme ještě silnější,“ vyjádřil se ke stavu ukrajinské PVO minulý týden premiér Denys Šmyhal.

Zlepšení ukrajinské PVO nasvědčují i zprávy o rychlém výcviku a úspěšném používání západních systémů, které přichází od jara. Například v květnu se Ukrajina pochlubila, že ve zhruba dvou týdnech následujících 28. duben sestřelila 60 z 67 ruských raket a 103 z 114 dronů, přičemž nad Kyjevem bylo sestřeleno celých 100 %.

V tom samém měsíci také Ukrajina oznámila, že poprvé sestřelila ruskou hypersonickou raketu Kinžal, což se podle zdrojů z americké vlády mělo povést opakovaně. Efektivita ukrajinské PVO proti ruským střelám s plochou dráhou letu se podle prohlášení armády už loni v listopadu zvedla na 80 %. Na jaře nejmenovaný ukrajinský velitel jednoho z center PVO podle AP uvedl, že celková efektivita protivzdušné obrany už dosahuje asi 90 %.

I v následujících měsících nicméně běžně docházelo k úspěšným ruským útokům a stoprocentní úspěšnost v sestřelování raket a dronů se zdá být na území tak velkého státu nedosažitelná.

Například v noci na čtvrtek Ukrajina hlásila ruský zásah „infrastrukturního zařízení“ v Kirovohradské oblasti a sestřelení 24 z 29 ruských dronů a později informovala i o smrti desítek civilistů v Chersonské oblasti zásahu kavárny. Například 30. září Kyjev hlásil sestřel 30 ze 40 dronů, 1. října 16 z 30 a o den později čtyř ze sedmi a poškození zemědělského podniku.

Uváděné bilance o poměru sestřelených raket a dronů nejsou ověřené a nelze je brát jako přesný popis reality.

I dle výše zmíněného se dá podle vedoucího Katedry PVO na Univerzitě obrany Jana Farlíka „zcela jistě“ říct, že ukrajinská protivzdušná obrana se v maření ruské snahy o ničení klíčové infrastruktury postupem času zlepšovala. „Díky dodávce západních protiletadlových raketových systémů a rychlé schopnosti ukrajinských protiletadlovců se naučit s nimi zacházet se rapidně zvýšila bojeschopnost a možnosti ukrajinské protivzdušné obrany,“ řekl Farlík Seznam Zprávám. Dodal, že Ukrajinci mimo jiné dobře zvládají i taktické zásady nasazení systémů PVO, kdy je potřeba nepozorovaně systémy rozmístit a po výstřelu rychle zmizet na záložní stanoviště.

Kromě moderních systémů ze Západu ve zlepšení podle Farlíka hrají a budou hrát nezanedbatelnou roli zkušenosti ukrajinských vojáků, které jsou podle něj díky délce konfliktu a vysoké frekvenci ruských útoků už na výborné úrovni. „Vycvičenost obsluh systémů PVO je klíčovým prvkem na bojišti a spolu s dennodenními zkušenostmi se sestřelováním ruských vzdušných objektů se ukrajinští protiletadlovci stávají těmi nejzkušenějšími v regionu a troufám si říct i na světě, protože doposud nikdy nedošlo – a to ani v Izraeli – k tak úspěšnému nasazení tolika typů protiletadlových systémů proti tak velkému počtu a typům vzdušných cílů,“ řekl.

Moderní protivzdušné systémy a zkušenosti ukrajinských vojáků nicméně nestačí. „Pokud bude Západ dodávat Ukrajině dostatek raket, případně dalších systémů PVO, lze si představit, že nejdůležitější prvky kritické infrastruktury a obydlených oblastí lze efektivně bránit v delším časovém horizontu,“ zhodnotil Farlík.

S tím, že se díky lepší koordinaci jednotlivých složek PVO a získání západních systémů ukrajinská obrana posunula, souhlasí i bezpečnostní analytik Jan Ludvík z Katedry bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity. Počet systémů dodaných od západních zemí nicméně podle něj ale „nebyl závratný“ a dá se očekávat, že největší roli sehraje zásoba munice na obou stranách, která nicméně není známá.

Velmi podobně na otázky odpovídal i třetí bezpečnostní analytik a Ludvíkův kolega z bezpečnostních studií na Karlově univerzitě Vojtěch Bahenský. Ukrajina podle něj momentálně pravděpodobně čelí těžkému dilematu a musí si vybírat, co chránit, protože počet cílů potřebujících PVO nejspíš převyšuje počet systémů. Ani ten ostatně podle něj stejně jako množství munice není z otevřených zdrojů znám.

„Skutečný počet systémů nelze snadno vyčíst pouze z počtu dodaných systému plus systémů, se kterými Ukrajina do války vstoupila, protože munice do systému není záměnná a tedy je možné, že primárně sovětské systémy – které často byly vysoce efektivní, jako S-300 nebo BUK – už nebude možné do počtu systémů počítat,“ řekl analytik působící mimo jiné i v Asociaci pro mezinárodní otázky.

Dodal, že zásoba munice do sovětských systémů závisí jen na nákupech nebo darech z omezených skladů z nemnoha zemí, které používají nebo používaly stejné systémy a zároveň jsou ochotné Ukrajině dodávat zbraně.

S informacemi o množství munice do západních systémů to podle Bahenského není lepší.

„Jedná se samozřejmě o extrémně citlivou informaci, často se neudává ani u dodávek, kde je pouze napsáno, že systém byl dodán ‚s municí‘,“ řekl analytik. Připomněl, že poslední náhledem na možný stav munice byl dubnový únik dokumentů z Pentagonu, podle kterých munice do sovětských systémů už v té době docházela. „I kdybychom věděli, kolik munice Ukrajina dostala, nelze z toho snadno dovodit, kolik jí zbývá. Ukrajina zveřejňuje počty útoků a sestřelů. I pokud přistoupíme na to, že jsou absolutně přesné, nevíme, jaká munice – primárně jak drahá anebo obtížně dostupná – byla na sestřely použita, případně kolik protivzdušných střel bylo vypáleno na každý sestřelený cíl,“ dodal Bahenský.

O munici pro PVO jako o klíčovém faktoru, který bude v příštích měsících rozhodující, promluvil minulý měsíc na setkání kontaktní skupiny pro pomoc Ukrajině v Německu americký ministr obrany Lloyd Austin. Na letecké základně Ramstein vyzval všechny země, aby sáhly ještě hlouběji do svých rezerv a protileteckou munici označil za „hlavní prioritu“.

Téměř nic není z otevřených zdrojů známo ani o situaci v Rusku.

Už dlouho se spekuluje, že Rusku by měly dojít rakety s dlouhým dostřelem, zatím tomu ale nic nenasvědčuje a například Ian Williams z výzkumného projektu specializovaného na PVO v rámci uznávaného amerického think tanku Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) v komentáři z konce června píše, že jak ruské útoky pokračují, je už „docela jasné“, že očekávat vyčerpání zásob raket je „nerealistické“.

Rusko navíc do armády pumpuje stále větší množství financí. Podle návrhů rozpočtových plánů, které viděla agentura Bloomberg News, chce v příštím roce zvýšit výdaje na obranu na úroveň šesti procent HDP, přičemž letos to bylo 3,9 %.

Ani jeden z trojice oslovených bezpečnostních analytiků se nedomnívá, že je na ruské straně pravděpodobná zásadní změna taktiky vzdušných útoků.

Výsledek boje o ukrajinské nebe tak zřejmě nejvíc ze všeho závisí na tom, kolik je toho ve skladech, do kterých nevidíme.