Začala největší migrace světa. Směr pohybu je často jiný, než dřív

Čína minulý rok přišla o titul nejlidnatější země světa, jiné globální „nej“ jí však nikdo uzmout nemůže – s příchodem nového lunárního roku se dává do pohybu největší pravidelná migrace lidí na světě.

Období masového cestování označované jako čchun-jün provází oslavy čínského nového roku a trvá přibližně 40 dní. „Podle odhadů letos během čchun-jün proběhne na 9,5 miliardy cest,“ říká pro Seznam Zprávy David Gardáš z projektu Sinopsis.

Pro představu – ve Spojených státech během Dne díkůvzdání pravidelně napříč zemí cestuje přibližně 55 milionů lidí, během Vánoc pak více než 100 milionů.

V Číně bývají během sváteční sezony každým rokem na cestách stovky milionů lidí, kteří se vydávají přeplněnými vlaky, autobusy a letadly do rodných měst, aby stihli tradiční rodinnou večeři a přivítání nového lunárního roku.

Stejně tak jako se v Číně proměňuje společnost a míra urbanizace, mění se i nejdůležitější svátky roku. Podle odborníků letos roste počet případů, kdy necestují děti za rodiči na vesnice, ale naopak rodiče za dětmi do velkých měst. To odráží hlubší změny v pracovních vzorcích, migračních tocích a rodinném životě Číňanů.

Na příchod nového lunárního roku se chystají i Čou Sung-lin a jeho 42letý syn Joe. Až do letošního roku prožívali každé Svátky jara stejně – v jejich rodném středočínském městě Čchang-ša vařili, sdíleli malé misky s jednoduchými jídly a hlavně si užívali, že konečně tráví čas spolu.

Letos se i tato rodina stala součástí sílícího fenoménu „opačného setkávání“ – přes půl země za Joem přicestoval jeho otec.

V megaměstech na svátky zůstává stále více mladých Číňanů, kteří se sem stěhují za lepší prací. Díky rozvoji dopravy je pro starší generaci snazší cestovat na dlouhé vzdálenosti, zatímco děti často limituje pracovní režim známý jako „996“ – práce od devíti ráno do devíti večer, šest dní v týdnu. Analytici mluví o generační změně. Slábne i dlouho udržovaná tradice synovské oddanosti, která vychází z konfucianismu a definuje přísnou hierarchii v rodině. Mimo jiné zahrnuje povinnost postarat se o rodiče v pokročilém věku.

„Důraz se stále více klade na to ‚být spolu‘ než na to, kde se to děje,“ uvedl pro agenturu CNA Čao Li-tchao, vedoucí výzkumný pracovník na Východoasijském institutu Národní univerzity v Singapuru. Trend tak nesignalizuje rozpad rodin, ale jejich urbanizaci.

Podle Davida Gardáše ze Sinopsisu to mimo jiné značí, že vazby mladých lidí na venkov postupně slábnou vlivem ekonomických, kulturních i demografických faktorů.

„Rodinná soudržnost povětšinou zůstává, ale role se obracejí a mobilnější jsou často starší generace. Tento posun souvisí s urbanizací – zatímco kolem roku 2000 žilo ve městech asi 36 procent obyvatel, dnes jsou to zhruba dvě třetiny populace,“ uvádí pro Seznam Zprávy.

Rodinné setkávání přesto zůstává hlavní součástí svátků. „Pro mnoho vnitřních pracovních migrantů představuje jedinou reálnou příležitost navštívit příbuzné během roku nebo i několika let. Tradice tedy spíše mění formu, než aby ztrácela význam,“ přidává Gardáš s tím, že klíčovou symbolickou událostí svátků je novoroční galavečer čínské státní televize CCTV, nejsledovanější televizní pořad na světě, který kombinuje zábavu, vlastenecké motivy i demonstraci technologického pokroku.

Svátky jara mají mimořádný význam pro čínskou ekonomiku. I letos Peking doufá, že mimořádně dlouhé prázdniny dají Číňanům více prostoru utrácet. Během svátků si rodiny navíc předávají takzvané chung-pao, červené obálky s penězi, které symbolicky přerozdělují prostředky mezi generacemi a následně se promítají do vyšších výdajů.

„Během svátků se část průmyslové výroby a stavebnictví dočasně zastavuje či omezuje, protože migrující pracovníci odjíždějí domů. Výpadek je z velké části kompenzován masivním nárůstem dopravy, turismu, maloobchodu a služeb. Tyto návraty odhalují strukturální nerovnováhu – pracovní síla pochází z chudších regionů, zatímco ekonomická aktivita je soustředěna ve velkých městech na pobřeží. Domů se nicméně vracejí i mnozí Číňané ze zahraničí, což dále posiluje sezonní spotřebu,“ popisuje sinolog.

Článek zveřejněný propagandistickým oddělením provincie Ťiang-su a citovaný deníkem The Guardian naděje vlády pro období svátků vyjádřil jasně. Sváteční spotřeba pomůže oživit domácí poptávku a svátky pomohou „uvolnit rostoucí vitalitu, která pohání čínskou ekonomiku vpřed“. Propagandistické oddělení na závěr použilo idiom, který doslovně znamená „deset tisíc koní cválajících vpřed“.

Podle George Magnuse z China Centre na Oxfordské univerzitě představuje lunární nový rok „výrazný impulz pro maloobchodníky a poskytovatele spotřebitelských služeb, kteří by jinak měli v únoru poměrně nudné období“. Loni národní maloobchodní prodej, který je měřítkem spotřebitelských výdajů, vzrostl o 3,7 procenta, což je méně než celkový růst HDP ve výši pěti procent.

Pro čínskou ekonomiku je přitom klíčové právě posílení domácí spotřeby. Domácnosti dlouhodobě spoří mimořádně vysoký podíl příjmů, přibližně třetinu, mimo jiné kvůli nejistotě v oblasti důchodů, zdravotní péče a vzdělání. Růst HDP je tak podporován vývozem do jiných zemí.

A exportní model stojí na levné migrující pracovní síle.

„Bez ní by současná průmyslová výroba v této podobě nemohla existovat. Systém registrace domácností chu-kchou tuto mobilitu umožňuje, ale zároveň omezuje přístup migrantů k veřejným službám, školství a zdravotnictví ve městech, což udržuje rozdíly mezi venkovem a městem,“ vysvětluje David Gardáš.

Dle něj se reformy snižující tyto bariéry sice postupně zavádějí, jejich dopad je však zatím omezený. „Důsledkem je mimo jiné fenomén takzvaných ‚opuštěných dětí‘ – podle různých zdrojů zhruba 60 až 70 milionů dětí v současnosti vyrůstá bez jednoho či obou rodičů kvůli migraci a starají se o ně prarodiče či jiní členové rodiny,“ podotýká odborník.

Obrat „deset tisíc koní cválajících vpřed“ nepoužila provinční vláda Ťiang-su náhodou. Po roce hada nastupuje rok koně – symbol optimismu a příležitosti.

Někteří Číňané vyjadřují naději, že by symbol koně mohl zmírnit trend klesající porodnosti. „Před 12 lety, během předchozího roku koně, zaznamenaly regiony po celé Číně dvouciferný nárůst porodů, protože se rodiče snažili dát svým dětem slibný start do života,“ píše například server Sixth Tone.

Takovou „moc“ však výrazněji mívají jiná znamení. „Co se týče symboliky zvěrokruhu, ta může krátkodobě ovlivnit chování a například zvýšit porodnost ve ‚šťastných‘ letech, jako je rok draka, nicméně nedokáže zvrátit dlouhodobé trendy, zejména dopady dlouhodobé politiky jednoho dítěte, stárnutí populace či vysoké náklady na výchovu potomků,“ vysvětluje David Gardáš.

Co se ani s letošními svátky nemění, je tradiční všudypřítomná červená barva a symboly koně, které zkrášlují veřejný prostor a zaplavují i prodejny malých podnikatelů.

Ještě před vypuknutím svátků o nejvýmluvnějším symbolu rozhodli uživatelé sociálních sítí – stal se jím plyšový „uplakaný kůň“, výrobní chyba z tržiště v I-wu, globálního centra drobného exportního zboží.

Majitelka obchodu Čang Chuo-čching, která prodala první „vadný“ kus, měla podle BBC zprvu obavy, že bude muset zákazníkovi vracet peníze. Fotografie smutného koně se však začala šířit po internetu a o výrobek začal být enormní zájem, a to takový, že prodejkyně začala odmítat výstupy do médií kvůli vlastní „vyčerpanosti“. Podle Čang je hračka hitem, protože se smutný výraz plyšáka podobá životům mladých pracujících v Číně.

Plyšový kůň s opačně našitými ústy získal na platformě Tou-jin miliony zhlédnutí a inspiroval hříčku: Vezmi si do práce uplakanou verzi, usmívající nechej doma. Spousta mladých čínských zaměstnanců smutného koně přijala jako symbol vyčerpanosti a deziluze, píší The New York Times (NYT).

Zatímco tak oficiální propaganda spojuje rok koně s optimismem a růstem, mladí lidé si z něj udělali symbol vyčerpání z pracovního tempa. „Jeho výraz dokonale odráží bezmocnost kancelářského pracovníka,“ řekla pro NYT 39letá Vivian Chao, redaktorka z provincie An-chuej. Koně si koupila rovnou čtyři, dva smutné a dva usměvavé.

Rychlý ekonomický růst Číny v uplynulých desetiletích vyvedl z chudoby 800 milionů Číňanů a vznikla prosperující střední třída. Podle analytiků však od té doby růst a mzdy stagnují a vyhlídky na sociální mobilitu se zhoršují. Pro mnoho mladých lidí je kdysi idealizovaný život plný úsilí nyní synonymem dřiny, vyčerpání a zklamání.