Článek
Mutlu Menekşeová se s manželem seznámila minulý rok na sociálních sítích. Po krátké známosti se za 57letým Necatim Akpinarem přestěhovala do západoturecké Manisy, kde spolu pár začal po náboženském sňatku žít.
30. prosince se z neznámých důvodů manželé (podle tureckého práva pouze partneři) pohádali a Akpinar ženu zabil úderem tupého předmětu do hlavy. Vrah poté přenesl tělo oběti k opuštěnému domu ležícímu asi 30 metrů od domova, kde ho zakopal.
Až potud zdánlivě běžný kriminální případ, jakých je v zemi mnoho. Menekşeová však nebyla první obětí svého vraha. Akpinar už před ní zabil dvě své manželky, k čemuž se i přiznal.
Přesto byl na svobodě a nic mu nebránilo ve femicidách pokračovat.
Nejdřív amnestie, potom covidová opatření
První manželku ubodal Akpinar v roce 1984, v roce 2000 vyšel z vězení díky amnestii.
Jen o tři roky později zavraždil svou druhou ženu rozpálenou žehličkou. Před dvěma lety vyšel z vězení opět, tentokrát mu k podmínečnému propuštění pomohla covidová opatření s cílem snížit počet vězňů.
Mutlu Menekşe (48) Manisa Saruhanlı ‘da, dini nikahlı yaşadığı kişi tarafından öldürüldü.https://t.co/ONTzN1D9kI #MutluMenekse #Manisa #Saruhanlı #afyon #afyonkarahisar #cinayet #kadıncinayeti pic.twitter.com/m8VzTKA4BQ
— Ölüm Haberi (@OlumHaberi) January 4, 2023
Poté, co ho po vraždě Menekşeové zatkla policie, se Akpinar hájil tím, že když šel večer do svého domu, našel manželku už mrtvou. Situaci prý neoznámil policii – myslel si, že mu nikdo neuvěří, protože předtím spáchal vraždu. Tělo proto pohřbil a zasypal velkým množstvím vápna, aby nezapáchalo. Zlomený vaz oběti vysvětlil tím, že do vykopané jámy spadlo tělo z výšky.
Server AHaber ale přinesl i další podrobnosti. Zveřejnil například fotografii, na níž pózuje Akpinar s vypůjčeným mercedesem před svým domem, aby vypadal jako zámožný člověk a nalákal budoucí partnerky.
Jedna ze dvou dcer zavražděné Menekşeové, 20letá Gaye Yildizová, navíc vypověděla, že byla její matka před smrtí mučena. „Na těle byly popáleniny a řezné rány. Měla hluboké řezné rány – zejména na chodidlech a na bocích. Na zádech měla stopy po popáleninách,“ vypověděla s tím, že byla přítomna omývání těla před pohřbem.
Politika
Turecko je spojencem Západu v Severoatlantické alianci, za vlády prezidenta Erdogana to tak ale mnohdy nevypadá. Země sklouzává víc a víc k autoritářství. Změnit kurz může až s letošními volbami.
Istanbulská úmluva by části vražd zabránila
Vrah se nakonec policii přiznal i k třetímu zločinu a Menekşeová se zařadila k dalším třem stovkám žen, které v roce 2022 zahynuly rukama svých manželů nebo partnerů.
Jen pár dní před její vraždou zastřelil v Ankaře bývalý manžel matku tří dětí. Muž byl –podobně jako Akpinar – podmínečně propuštěn během covidové pandemie, kdy si odpykával trest za domácí násilí.
Femicida
- Femicida je vražda žen a dívek z důvodu, že jde o ženy či dívky. Jedná se o nejvyšší formu diskriminace a násilí páchaného na této části populace.
- Odborníci rozlišují několik typů femicid, a to třeba v ohledu na vztah pachatele s obětí i na okolnosti, při nichž k nim došlo. Podle organizace Femicide in Canada lze tedy například mluvit o femicidách s pachatelem v partnerském vztahu k oběti a mimo vztah. První kategorie je nejčastější, druhá má široké rozpětí – zahrnuje třeba případ, kdy otec zabije dceru, ale i situace, kdy je pachatelem cizí muž.
- Co se okolností týče, kanadská organizace zmiňuje například násilí páchané na ženách při ozbrojených konfliktech, kulturně podmíněné vraždy žen nebo případy, kdy se nějaká žena stala „vedlejší“ obětí vraždy jiné ženy. Na seznam se dostaly i transfobní a lesbofobní femicidy, femicidy se sexuálním podtextem nebo například vraždy, které vyústily z organizovaného zločinu.
Marné byly v době covidu protesty ženských organizací proti propouštění násilníků, domácí násilí zjevně režim Recepa Tayyipa Erdogana za prioritu nepovažuje.
Prezident dokonce v roce 2021 rozhodl o tom, že Turecko odstoupí od Istanbulské úmluvy, mezinárodní dohody, která má za cíl ženy před násilím chránit.
Turecké úřady selhávají
Jak řekla právnička Hülya Gülbaharová, mohly mnohé z oněch tří set obětí být naživu, kdyby Istanbulská úmluva zůstala v platnosti. Státy, které ji ratifikovaly, se mimo jiné zavázaly k tomu, že budou oběti domácího násilí informovat v okamžiku, kdy byli jejich agresoři propuštěni z vězení. „Proto říkáme, že Istanbulská úmluva je o tom udržet ženy naživu,“ citoval právničku server Al-Monitor.
Istanbulská úmluva
Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí je nejobsáhlejší mezinárodní dohodou zabývající se závažným porušováním lidských práv. Úmluva tak směřuje k nulové toleranci vůči takovému násilí, a od zapojených států proto vyžaduje jeho prevenci, ochranu jedinců i stíhání pachatelů pohlavně podmíněného násilí, tj. násilí páchaného na člověku pro jeho pohlaví. Více se můžete dočíst zde či na webu Rady Evropy.
Neziskové organizace a aktivisté bojující za ženská práva soudí, že problémem je chybějící koncept genderově zaměřeného násilí v tureckém právu.
Úřady podle nich selhávají už v první fázi, kdy žena nahlásí domácí násilí nebo sexuální obtěžování. Příkladem může být smrt 16leté Beyzy Doganové, kterou v srpnu v Istanbulu zastřelil stalker. Proti vrahovi už přitom v minulosti bylo na policii vzneseno 35 stížností.
