Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Íránský útok přišel večer v úterý 1. října a zahrnoval podle amerických a izraelských představitelů zhruba dvě stě balistických raket. Což znamená, že od jejich odpalu z íránského území až k dopadu na Izrael uplyne pouze zhruba čtvrt hodiny. Čas na reakci je tedy velmi omezený.
Izraelské zdroje tvrdí, že většina střel byla zničena protivzdušnou obranou. Útok byl „odražen a neúspěšný“, uvedl například poradce amerického prezidenta Joea Bidena pro národní bezpečnost Jake Sullivan.
Izraelská armáda ovšem zároveň uvedla, že ne všechny střely byly zachyceny. V době přípravy článku ovšem nebyly hlášeny významné škody a pouze jedna oběť, kterou byl Palestinec v Jerichu zasažený padajícími troskami sestřelené rakety.
Jak je zřejmé ze záběrů zveřejněných na sociálních sítích, řada íránských střel na izraelskou půdu dopadla bez toho, aniž by ji „protistřely“ z obranných systémů dokázaly zasáhnout (viz úvodní video).
Existují i další záběry, na kterých je zřetelně vidět, že střely dopadají na zem s razancí a rychlostí typickou pro balistickou munici. Rychlost střel tohoto typu se pohybuje v dopadové fázi v jednotkách kilometrů za sekundu. Trosky naproti tomu dopadají výrazně pomaleji, což bývá na záběrech obvykle dobře vidět a také pochopitelně jejich kontakt se zemí nedoprovází tak silná exploze jako zásah zbraně s nedotčenou hlavicí.
To vyvolává otázku, zda izraelská protivzdušná obrana opravdu dokázala na masivní útok účinně reagovat. Ačkoliv není z videí jasné, zda rakety dopadly na strategické cíle nebo na méně důležitá místa, množství nezachycených střel se zdá být výrazně větší než při předchozích útocích, například v dubnu letošního roku.
Tehdy Írán vyslal více než 120 balistických střel, zhruba 30 střel s plochou dráhou letu a zhruba 170 dronů. Prakticky všechny zbraně byly zachyceny a Izrael nehlásil žádné větší škody.
Útok z 1. října byl nepochybně v řadě ohledů mnohem nebezpečnější. Podle prvních údajů Írán sáhl tentokrát po modernějších zbraních. Velkou roli, ba nejspíše ještě větší roli, pak hraje také i počet použitých střel.
Kapacita každé obrany je omezená. Pokud jí útok nedosáhne či překročí jen mírně, efekt útoku bude omezený. Ale každý kus munice navíc nad kapacitu obrany potenciál možných škod výrazně zvyšuje. Pokud nějaká země dokáže zastavit útok stovky střel, tak útok 110 střelami nejspíše v podstatě nebude mít efekt. Ovšem v případě, kdy protivník vyšle 200 střel, tak jich náhle polovina může obranou vlastně projít.
Izrael má k dispozici velmi propracovanou protivzdušnou obranu, ale i jeho možnosti boje proti balistickým střelám jsou omezené. Například známý systém „Želená kopule“ je proti balistickým střelám tohoto typu zcela neúčinný, je určen proti úplnému jinému typu zbraní. Izrael v tomto případě musel spoléhat nejspíše především na systém Arrow II– a těch není k dispozici neomezené množství.
Byť náš příklad je krajně zjednodušený a jen čistě ilustrativní, k „zahlcení obrany“ mohlo během útoku dojít. Zmiňované záběry dopadů několika střel krátce za sebou do vybraného cílového prostoru rozhodně takový výklad událostí připouští.
Další možností je, že izraelská armáda vědomě nezasahovala proti všem střelám. Balistické rakety jsou sice velmi ničivé, ale pokud míří na neobydlené nebo strategicky méně významné cíle, může být vlastně efektivnější (a levnější) „protizbraněmi“ šetřit. Tyto zbraně jsou velmi drahé a jejich použití se soustředí hlavně na ochranu životně důležitých oblastí, jako jsou elektrárny, vojenské základny nebo velká města.
Pokud tedy systém vyhodnotí, že balistická střela nemíří do míst, kde způsobí vážné škody (třeba do pouštní oblasti těsně vedle vojenské základy), tak proti ní obrana nejspíše vůbec zasahovat nebude.
Zatím je příliš brzy na to, abychom dělali definitivní závěry. Interpretovat významu útok (a také možné reakce obou stran) bude možné až ve chvíli, kdy bude k dispozici více informací o skutečném rozsahu škod. Bez těchto údajů nelze s jistotou říci, jaká byla efektivita íránského útoku a jaký typ už slíbené odvety Izrael zvolí.
Může situaci na dále eskalovat a podniknout proti Íránu útok na nějaké jeho citlivé místo. Ale stejně tak může provést útok především „pro efekt“, který sice bude vypadat impozantně, způsobené škody budou ovšem relativně malé.
