Za vpád na ruské území Ukrajině žádný postih nehrozí, říká právní expertka

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ukrajina minulý týden překvapila svět, když nečekaně odstartovala ofenzivu za ruskou hranicí.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vzkázal, že je „naprosto fér“ útočit na pozice uvnitř Ruska, které Moskva využívá k útokům na ukrajinská území. Podobně se k operacím postavily i mezinárodní organizace a západní státy, jejichž představitelé zopakovali, že Ukrajina má právo bránit se, a to včetně úderů na území agresora.

„I když na první pohled oba státy dělají to samé, tedy mají vojsko na území cizího státu, ukrajinský vstup je pouze reakcí na předchozí útok ze strany Ruské federace a je potřeba ho posuzovat jinak,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy expertka na mezinárodní právo Veronika Bílková.

Za vpád do Ruska podle ní Ukrajině nehrozí postih u mezinárodních soudů ani uvalení sankcí. Změnit by to mohlo jen, kdyby se Ukrajina na ruském území dopustila závažných zločinů. Takový vývoj je ale podle ní nepravděpodobný.

Kyjev ubezpečil, že se bude za nepřátelskou hranicí chovat jinak, než si Rusko počíná na ukrajinském území. Během ofenzivy, kterou minulý týden odstartoval, slíbil „striktně dodržovat humanitární právo“.

„Je velmi důležité, aby Ukrajina neporušila žádnou úmluvu. Přísně dodržujeme humanitární právo: nepopravujeme zajatce, neznásilňujeme ženy, nedrancujeme,“ řekl agentuře AFP pod podmínkou anonymity vysoce postavený ukrajinský bezpečnostní představitel.

Ruský prezident Vladimir Putin mezitím Kyjev obvinil z toho, že „nevybíravě útočí na civilisty“ a „snaží se vytvářet hrozby pro jaderná zařízení“.

Prezident Zelenskyj vzkázal, že je „naprosto fér“ útočit na ruské pozice, jelikož cílem ofenzivy je osvobodit ukrajinské hranice. Jak na to nahlížet z pohledu mezinárodního práva?

Není pochyb o tom, že Ukrajina je od února 2022, nebo spíše od února či března 2014 předmětem ozbrojeného útoku, respektive aktu agrese ze strany Ruské federace a že má právo vykonávat sebeobranu, což reálně činí.

Sebeobrana je vázána zásadou defenzivnosti, což znamená, že musí být obranné povahy. Současně musí být proporcionální, tedy přiměřená. Nic ale nestanovuje, že by musela zůstat omezená jenom na území napadeného státu.

Jinými slovy: Ukrajina má právo přesunout boje i na území Ruské federace, pokud tyto boje souvisí se snahou o osvobození ukrajinského území. V případě bojů v Kurské a nyní nejspíš i Belgorodské oblasti zde souvislost nepochybně je.

Uvalení sankcí tedy na místě v tomto případě není?

Pojem sankce je v mezinárodním právu poměrně vágní. Používá se v různých kontextech, ale většinou se jím rozumí soubor určitých opatření, která se přijímají v reakci na porušení mezinárodního práva, na protiprávní jednání.

Vzhledem k tomu, že vstupem ukrajinských vojsk na ruské území k žádnému protiprávnímu jednání nedošlo, není jakýkoliv důvod uvalovat na Ukrajinu sankce. Uvalovat sankce na stát, který vykonává sebeobranu, by bylo vlastně absurdní.

Mezinárodní organizace a západní země daly nepřímo najevo souhlas s ukrajinskými akcemi na ruském území, a zopakovaly, že Ukrajina má právo bránit se, včetně útoků na nepřátelském území. Co by je mohlo přimět k tomu, aby svůj názor přehodnotily?

Samozřejmě záleží na tom, jak si bude ukrajinská armáda na ruském území počínat. Nepředpokládám, že by k tomu došlo, ale pokud by ukrajinská armáda začala, čistě hypoteticky, páchat na území Ruské federace nějaké závažné zločiny, pak by pochopitelně tyto zločiny –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ne samotný vstup vojsk –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ mohly být předmětem kritiky. Znovu ale opakuji, je to čistě hypotetický scénář, kterému nic nenasvědčuje.

Spolu se vpádem ukrajinských jednotek na ruské území se objevily spekulace o tom, že by se Ukrajina mohla pokusit zabrat jadernou elektrárnu v Kurské oblasti. Mohl by takový krok západní spojence přiměl ke změně názoru?

To je spíše politická než právní otázka. Samotnému zabrání území, včetně jaderné elektrárny, právně nic nebrání. Neodporuje to mezinárodnímu právu.

Pochopitelně ale není možné elektrárnu vystavit útokům, nebo ji třeba „odpálit“. To by mohlo představovat porušení mezinárodního práva. Ale to se opět dostáváme do roviny hypotéz a poměrně nepravděpodobných scénářů.

Lze považovat nasazení západních zbraní na ruském území za důkaz toho, že se západní spojenci stávají součástí konfliktu, jak se snaží tvrdit Rusko?

To rozhodně ne. K tomu, aby se jakákoliv země stala aktivně součástí konfliktu, by museli být na místě přítomni její vojáci, nikoliv pouze její zbraně.

Ostatně je poměrně obvyklé, že v ozbrojených konfliktech po celém světě jsou nasazovány zbraně vyrobené v jiných zemích a samozřejmě to neznamená, že se tyto jiné země stávají součástí ozbrojeného konfliktu. Pouhé nasazení zbraní –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na jakékoliv straně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ rozhodně neznamená účast nebo zapojení země výrobce zbraní do ozbrojeného konfliktu.

Mohou Ukrajinu v budoucnu za vpád na ruské území čekat u mezinárodních soudů podobné postihy jako Rusko?

Jak jsem již uvedla, v případě Ukrajiny jsme v jiné situaci. Současný krok Ukrajiny je reakcí na předchozí vpád Ruska na zemí Ukrajiny, čili je to výkon aktu sebeobrany. Zatímco Rusko páchá agresi, Ukrajina se brání.

I když na první pohled oba státy dělají to samé, tedy mají vojsko na území cizího státu, ukrajinský vstup je pouze reakcí na předchozí útok ze strany Ruské federace a je potřeba ho posuzovat jinak.

Vstup ukrajinských vojsk na ruské území není akt agrese. Z pohledu mezinárodního práva nejde o nelegální ozbrojený útok. Postih tedy v tomto případě nehrozí.

Prezident Putin se snaží ukrajinský vpád do Ruska a oběti, které s sebou ponese, využít jako další záminku, proč s Ukrajinou nevyjednávat. Nabízí se proto otázka, za jakých okolností a do jaké míry jsou ve válce přípustné civilní oběti?

To je velmi složitá otázka. Neplatí, že každá civilní oběť představuje porušení mezinárodního humanitárního práva neboli práva ozbrojených konfliktů.

Mezinárodní humanitární právo striktně zakazuje cílené, úmyslné útoky na civilisty a na civilní objekty. Pokud by civilista nebo civilní objekt byl napaden úmyslně, s vědomím, že se jedná o civilistu nebo civilní objekt, pak by skutečně došlo k porušení mezinárodního humanitárního práva. Dokonce by se jednalo o válečný zločin.

Současně ale mezinárodní humanitární právo zná koncept takzvaných vedlejších ztrát nebo škod, tzv. collateral damage. To znamená, že při útoku na legitimní vojenský cíl, například na skupinu vojáků, se může stát, že dojde nechtěně i k zasažení nějakých civilistů a jejich usmrcení.

Pokud jsou tyto ztráty přiměřené a nepřevyšují vojenskou výhodu, kterou útokem strana získá, pak může být takové usmrcení civilistů bohužel zcela legální. V tomhle je mezinárodní humanitární právo lehce cynické a také realistické. Odráží situaci ozbrojeného konfliktu, kde se mnohdy nelze civilním ztrátám zcela vyhnout.