Za humny EU rostou malá Čína a Rusko. Přes Balkán se chtějí dostat do Evropy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve spolupráci s Danielou Kučerovou.

Balkán byl vždy pro cizí zájmy živnou půdou. Což začalo platit ještě intenzivněji po světové finanční krizi v roce 2008, kdy tady ruským zájmům začaly konkurovat ty čínské.

Speciálně spojenectví se Srbskem – aspirantem na vstup do EU – je pro Rusko i Čínu klíčové. Proto sem soustředí investiční příležitosti, významné obchodní dohody i půjčky. Čím dál častěji ale zaznívá kritika spolupráce Balkánu s Rusy a Číňany. Ať už aktuálně kvůli válce na Ukrajině, nebo dlouhodobě pro plundrování krajiny, nevýhodné úvěry či nepřijatelné pracovní podmínky pro zdejší lidi.

Přesto jsou v Srbsku a okolních zemích Rusko a Čína vnímány jako přátelé. Podívejme se, proč tomu tak je. A také, zda takové spojenectví může být pro západní Evropu riskantní.

Jak vyplývá z průzkumu veřejného mínění, mělo Rusko ještě v roce 2017 u Srbů značné sympatie. Na názor Srbů se však agentura Demostat ptala ještě předtím, než přišly dvě zásadní události – pandemie a válka na Ukrajině.

O tři roky později vyšla studie Bělehradského střediska pro bezpečnostní politiku s aktualizovanými daty o náladě v srbské společnosti. Rusko za „nejlepšího přítele“ stále považovalo kolem 40 procent dotazovaných. Chabých šest procentních bodů pro Čínu z roku 2017 však rázem vzrostlo na téměř dvacet.

Srbská politika se oficiálně opírá o čtyři sloupy: Washington, Brusel, Peking a Moskvu. I když se vedení země snaží prezentovat neutrálně, přátelské vztahy mezi Srbskem a Ruskem nejsou žádnou novinkou. Mezi oběma zeměmi totiž již po staletí panuje až bratrské pouto, které stojí na společném slovanském a pravoslavném dědictví.

„Když budeme mluvit o ruské imperiální politice, tak v 19. století Rusko hrálo s kartou, že na Balkáně podporuje pravoslavné národy. To vytvořilo základ pocitu, že Rusko pro tyto státy bylo vždy přítelem a dopomohlo jim k nezávislosti – to platí pro Bulharsko, Srbsko, do jisté míry pro Řecko a Černou Horu,“ uvedl již dříve pro Seznam Zprávy balkanista František Šístek.

Karel Svoboda z Katedry ruských a východoevropských studií při FSV UK i z tohoto důvodu popisuje vztah mezi zeměmi jako sentimentální. Na tom, jaké nastavení mezi Ruskem a Srbskem nyní panuje, se podle něj ale podepsalo mnohem více faktorů – od srbského populistického vedení až po zahořklost, kterou si v sobě Srbové drží od 90. let minulého století.

„Zahořklost vůči Západu je jedna věc, druhá věc je ta, že Vučić (srbský prezident, pozn. red.) je klasický populista. Klasický populista v tom smyslu, že říká, že se Srbsko nesmí přimknout jen k Západu a že musí využívat to nejlepší ze všech stran, že musí hledat to nejlepší ze všech stran,“ vysvětlil Svoboda.

Aleksandaru Vučićovi, který si vítězstvím v dubnových volbách zajistil další funkční období, se daří žonglovat se vztahy Srbska s východními a západními mocnostmi již řadu let. Připravil si tím půdu pro značnou finanční pomoc z Evropské unie, ale také pro významné obchodní dohody s Čínou nebo Ruskem, které vnímá jako alternativy k západním mocnostem.

Ruská ropa a plyn tvoří páteř energetického sektoru země. Plyn se pro Rusko stal zároveň i pákou, s jejíž pomocí si země už po roce 2008 začala budovat základnu v rámci celého Balkánu. Kromě Srbska je na něm z balkánských států velmi závislé například také Bulharsko či Severní Makedonie.

„Rusko kromě surovin totiž nemá moc co nabídnout,“ popsal Svoboda, který je odborníkem právě na Rusko. „Kamarády si vybírá hodně podle toho, jak jsou ochotni slyšet na argumenty typu ‚my vám dáme levnější plyn‘. Vučič to pak prezentuje stylem, že když bude Srbsko s Ruskem, dostanou levnější plyn a budou se mít báječně.“

Již zmiňovaný rok 2008 má ve své historii podtržené právě i samo Srbsko. Země tehdy poměrně pod cenou prodala svůj naftový průmysl a většinovým vlastníkem společnosti Naftna Industrija Srbije se stala firma Gazprom Neft, která je součástí ruského energetického gigantu Gazprom.

Obchod měl hodnotu více než 450 milionů dolarů a ruská společnost se zavázala investovat do firmy minimálně dalších 600 milionů. Kritici již v té době tvrdili, že cena byla příliš nízká a že Bělehrad tím oplácel Moskvě její diplomatickou podporu ohledně Kosova, které počátkem téhož roku vyhlásilo nezávislost.

S válkou na Ukrajině ale obchod Srbům přivozuje spíše bolest hlavy než pocit dobrého rozhodnutí. Světové velmoci dávají dohromady další a další sankční balíčky vůči Rusku a uvalené postihy – stejně jako ruské protitahy – dopadají také na země, které stojí mimo východoevropský konflikt, leč jsou na energiích z Ruska závislé.

Druhým nepříjemným „zářezem“ roku 2008 bylo pro Srbsko právě vyhlášení nezávislosti Kosova, nad kterým země ztratila kontrolu již v roce 1999. Během tehdejší války přimělo Bělehrad ke stažení jugoslávských jednotek z kosovského území až bombardování ze strany Severoatlantické aliance (NATO). Právě to má za následek i zahořklost vůči Západu. Lze ji pozorovat i ve spojení s probíhající válkou na Ukrajině.

„NATO v Srbsku není zrovna nejpopulárnější organizací, proto ruské argumenty, že se na ně NATO chystalo zaútočit a že NATO může za to, že Rusko muselo jít proti Ukrajině, jsou tam poměrně silné,“ vysvětlil Svoboda. „Zajímavé je to, že se vlastně snaží zachovávat přátelskou politiku i vůči Ukrajině. Je to taková politika, kterou se snaží si hlavně nikoho nenaštvat, dominantně ale straní Rusku.“

Také podle balkanisty Šístka nejde v srbském etnickém prostředí – včetně Republiky srbské v Bosně a Hercegovině – o to, že by tamní lidé k Rusku chovali vřelé city. „Souvisí to ale s pocitem uraženosti vůči Západu, který pramení z 90. let. Schválně se tak část tamní politické scény přeorientovává na Rusko,“ uvedl pro Seznam Zprávy odborník.

Ze zpětného pohledu, jak i upozorňovali někteří analytici, pak ruský vliv na celém Balkáně stoupal také po roce 2014, tedy v období po okupaci Krymu. Když se však člověk podívá na záznam spolupráce s Ruskem, úspěšný příběh to podle Svobody spíše není.

„Rusové jim vlastně vždycky něco naslibovali jen pro ten momentální pocit, že se o srbský národ starají. Třeba vakcíny proti covidu jim ale z Ruska docházely v menším množství, než měly,“ sdělil expert.

Ruský vliv se ovšem dál dostal také do mediální sféry, kde například ve spojení s rusko-ukrajinským konfliktem bylo u mainstreamových srbských médií možné vidět proruské zpravodajství. Sympatie vůči Rusku se nicméně odrážejí i na výsledcích průzkumů veřejného mínění, kde výrazně větší část Srbů považuje za spojence spíše Rusko než Evropskou unii. I to se pak odráží na postoji k samotné válce.

Oficiálně se Srbové stále snaží prezentovat jako neutrální hráči, sympatie k Rusku však mohou popřít jen těžko. Mohlo by takové bratrství v budoucnu znamenat hrozbu pro Evropu?

„Nevím, jestli přímo hrozbu pro Evropu, pokud ale bude Srbsko přijato do Evropské unie, Maďarsko získá spojence. Toho pak bude využívat v tom smyslu, že když jsou ty země dvě, vypadá to trochu lépe, než když je jen jedna. To je – v uvozovkách – ta hlavní hrozba,“ uzavřel Svoboda.

Pozici „nejlepšího zahraničního přítele Srbska“ rychle atakuje další hráč. Příležitost po celosvětové finanční krizi a žízeň regionu po penězích ze zahraničí vycítila Čína, která na oplátku potřebovala přátelský koridor do Evropy.

Balkán ji přivítal s otevřenou náručí.

„Pro Čínu byl Balkán od začátku zajímavý z geografického hlediska, jako potenciální ‚brána‘ do Evropy. Zároveň z politického hlediska Čína vnímala státy regionu jako potenciální partnery, například i jako perspektivní členy EU, kteří by mohli být politickými partnery Číny a podporovat její zájmy,“ říká pro Seznam Zprávy Filip Šebok, analytik Asociace pro mezinárodní vztahy (AMO).

Pro Čínu jsou státy mimo EU navíc atraktivní kvůli jednoduššímu plánování projektů.

„Nečelí takovému komplikovanému regulačnímu prostředí a je jednodušší zde realizovat některé projekty, což se týká zejména oblasti infrastruktury. Čína tak zde může aplikovat model, který hodně využívá v rozvojovém světě, kdy staví infrastrukturu na základě bilaterálních dohod, kde čínské banky poskytnou půjčku a stavbu realizují čínské firmy, bez otevřených nabídkových řízení,“ dodává.

Realita však není vždy zrovna růžová. Mnohé státy už zjistily, že lákavé dohody s Čínou mívají háček. Odborníci už několik let varují před dluhovou pastí – čínská strana si v případě potíží splácet může vybrat, jakým jiným způsobem si dluh vybere. Mimo to nejsou nijak neobvyklá tvrzení o vykořisťování pracovníků čínskými firmami a ničivém dopadu čínských aktivit na životní prostředí.

„Prodali jste toto místo Číně a Rusku,“ křičí graffiti u přístavu Pireus, asi 20 minut jízdy od Atén. Řecký přístav, který ze dvou třetin vlastní čínská státní společnost Cosco, se po letech probudil z deziluze.

Nehoda jeřábu, která stála život 45letého dělníka Dimitrise Dagklise, po sérii obdobných incidentů vyvolala stávku odborů volajících po zlepšení bezpečnostních opatření a navýšení počtu zaměstnanců v přístavu. Současná řecká vláda, značně prozápadnější než minulá, sama uvedla, že další čínské projekty v Řecku vidí skepticky.

Jindy pak oheň na střeše zažehla čínská megapůjčka v kombinaci s dlouhodobě špatným hospodařením.

O tom by mohla vyprávět i Černá Hora, která se rozhodla postavit dálnici z Baru do srbského Bělehradu. Neměla však dostatek financí a důvěry v Evropě, že případnou půjčku zvládne splatit. Ohromnou sumu na stavbu dálnice jí tak poskytla čínská banka, čímž dluh Černé Hory raketově roste na celkem 103 procent ekonomického výkonu.

Rozestavěná 165kilometrová dálnice se po letech stala jedním z nejdražších kusů asfaltu na světě, který navíc končí kdesi v odlehlém hornatém terénu a auta po něm stejně nejezdí. Za 41 kilometrů cesty vláda utratila čínskou půjčku v hodnotě 944 milionů dolarů. Dluh navíc zřejmě nebudou schopny vyrovnat ani děti dětí současné generace.

Za hlavní hrací pole i v případě čínského vlivu však platí Srbsko, které Čínu prohlásilo za „čtvrtý pilíř“ své zahraniční politiky. Přítomnost Číny v zemi vzešla z popela socialistické Jugoslávie a je citelná nejen prostřednictvím investic, půjček a kulturní výměny, ale také z hlediska strategické spolupráce v bezpečnostním sektoru a digitalizace. Čínské společnosti se v Srbsku angažují v průmyslu od výroby oceli po pneumatiky, v energetice, obnovitelných zdrojích i těžbě nerostů. Stále větší prostor dostává také společnost Huawei.

S pomocí srbské vlády si Čína užívá zdánlivě nekonečných mediálních „líbánek“ – o jejích nedostatcích se jednoduše nepíše, a tudíž příliš nemluví. Není divu. Čína vlastní například China Radio International Srpski, aktivní je v Asociaci srbských novinářů, placenou spolupráci má hned s několika celostátními deníky.

Ochuzena není ani sportovní spolupráce. V Číně podle odhadů působí tisíce trenérů a sportovců Srbska. Například Borislav Stanković, bývalý šéf basketbalové asociace FIBA, po kterém je v Číně pojmenovaný mezinárodní turnaj.

Během deseti let v regionu vyrostlo 136 s Čínou spojovaných projektů v hodnotě nejméně 32 miliard eur. Většinu z nich přitom provázejí obvinění z korupce, vykořisťování a poškozování životního prostředí, stojí v analýze Balkan Insight.

„I v Srbsku se objevují obavy z přehnaného zadlužení vůči Číně, především kvůli četným infrastrukturním projektům financovaným Čínou na základě půjček od čínských bank. Srbsko však není v podobné situaci jako byla Černá Hora a dluh vůči Číně není bezprostředním problémem, který by ohrožoval zdraví srbské ekonomiky,“ říká analytik Filip Šebok.

V případě Srbska a Číny je navíc atraktivita vzájemná. „Srbsko není jen pasivní hráč. Vede dlouhodobou multivektorovou politiku, jejíž součástí je snaha udržovat dobré vztahy s více hráči, včetně Ruska a Číny. Srbsko dokáže šikovně využívat vztahy s jednotlivými mocnostmi pro vlastní zájmy. Rusko, ale i Čína jsou například důležitým partnerem v otázce uznání nezávislosti Kosova,“ dodává.

Z dat Geographic Information System (GIS) za rok 2019 nicméně vyplývá, že z ekonomického hlediska čínská strana mince až takovou sílu nemá.

Tváří čínské spolupráce je nejen srbský prezident Aleksandar Vučić, ale také premiér a jednotliví ministři. Koncentrace vedlejších efektů čínské spolupráce však nedává spát europoslancům.

Šestadvacet z nich v lednu minulého roku zaslalo dopis komisi pro rozšíření Evropské unie a varovali před „rostoucím čínským vlivem v Srbsku a hrozícím poškozením životního prostředí způsobeným několika projekty těžkého průmyslu čínskými společnostmi v Srbsku“ a netransparentními transakcemi.

Některé podrobnosti o projektech jsou navíc zamlčeny pečetí „státního tajemství“.

Peking má dle odborníků znepokojivou míru vlivu na srbskou legislativu, přičemž zákony se mění v souladu s požadavky čínských investorů. Nevýslovné škody způsobuje Čína v Srbsku podle Wawy Wangové, programové ředitelky Just Finance International zkoumající činnost Číny na Balkáně.

„Způsobuje nevratné ekologické, sociální dopady a porušování lidských práv bez ohledu na to, kde sídlí jejich operace, v Číně, nebo v zámoří,“ řekla Wangová pro BIRN. Dodala, že se projekty aplikované v Srbsku dříve u západních investorů nekvalifikovaly, ať už byl důvodem postupný odklon od uhlí nebo sporná návratnost investic.

Obavy panují i o dělníky. Vyšetřování BIRN v lednu 2021 odhalilo důkazy o vykořisťování čínských pracovníků v bývalé Mining and Smelting Basin Bor. Tohoto jediného srbského producenta mědi a drahých kovů v prosinci 2018 převzala čínská společnost Zijin Mining.

Podmínky jsou o to horší pro vietnamské dělníky pracujících na výstavbě továrny na pneumatiky pro čínský Shandong Linglong ve Zrenjaninu, asi 80 kilometrů severně od Bělehradu. Odborníci na pracovní právo uvádějí, že důkazy jasně ukazují na potenciální případ obchodování s lidmi.

Srbsko a Čína jsou v současné době přezkoumávány ohledně plnění závazků Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. V rámci projektu „Bezpečná společnost“ plánuje srbské ministerstvo vnitra ve spolupráci s čínskými partnery nainstalovat 8 100 biometrických kamer, a to navzdory zákonu, který v současnosti biometrické sledování občanů v Srbsku zakazuje.

Popularitu Číny v Srbsku měnila i pandemie.

Na začátku pandemie podnikli výzkumníci ze Sinofonu a CEIAS průzkum, podle kterého se u 47 % dotazovaných zlepšil názor na Čínu, která se v Srbsku angažovala s vakcínovou i materiální pomocí.

„Názor Srbů na Čínu se posouvá v čase. Náš výzkum proběhl na začátku pandemie, takže mohu říct, že v té době se pohled Srbů na Čínu zlepšil. Už předtím ale bylo Srbsko vůči Čině přátelské, takže nešlo o žádnou radikální změnu, spíš jen posun po stejné trajektorii jako před pandemií. Ve velké míře udělala své i srbská oficiální propaganda, která Čínu vykresluje jako hlavní zemi, která Srbsku pomáhá. V porovnání mezi Čínou a Západem si mnoho Srbů mohlo dlouho myslet i to, že Čína pandemii zvládá lépe, což dál obraz Číny mohlo zlepšovat,“ říká pro Seznam Zprávy Richard Turcányi z projektu Sinofon, jeden z autorů výzkumu o vlivu pandemie na vztah Srbů k Číně.

„Nicméně v posledních týdnech a měsících se to opět mohlo změnit vzhledem k tomu, že se Západ více z pandemie vymanil a Čína naopak zůstává ve velmi drsných lockdownech. Tvrdá data pro to ale zatím nemáme,“ podotýká sinolog Turcsányi. Dodává, že stejně jako v případě Ruska pak mohla čínským obrazem v Srbsku otřást válka na Ukrajině.

Způsob šíření čínského a ruského vlivu se od sebe vždy v jistých nuancích odlišoval. Po dlouhou dobu bylo pravidlem, že Čína na rozdíl od Ruska primárně usilovala o vytvoření pozitivního obrazu o sobě sama.

„Problémem je, že EU nemá jednotnou politiku vůči Číně a stejně tak přistupuje k Ruské federaci. Vždycky je to otázka kompromisu a hlasování zemí, které do toho chtějí vložit energii a přesvědčit ostatní a někam je posunout. EU je roztříštěná a v tom je problém,“ uvedla v rozhovoru ještě před válkou na Ukrajině analytička AMO Kristýna Karásková. Za „velmi naivní“ ve vztahu k Rusku tehdy označila například Německo.

Vedle příslibu neodolatelných výhod však s sebou každá taková spolupráce s Ruskem či Čínou nese jistá rizika.

„Některé aspekty mohou být kontraproduktivní pro možnost evropské integrace států regionu. Myslím tím případy korupce, stylu vládnutí, dodržování environmentálních regulací a podobně. Otázky vyvolává samozřejmě téma harmonizace zahraniční politiky těchto států s unijní zahraniční politikou, což je v případě rostoucí srbské podpory čínské pozice v lidskoprávních či dalších otázkách problematické,“ říká ke spolupráci Balkánu s Pekingem Filip Šebok z AMO.

Jistou dobu se debatuje i nad tím, nakolik smysluplná je spolupráce česko-čínská. „Česká republika bývala vůči Číně velmi skeptická. Po přistoupení do EU jsme byli úplně nejpesimističtější zemí v celé Evropě. To se začalo měnit v průběhu globální finanční krize, kdy jsme chtěli být méně závislí na západních trzích, diverzifikovat obchodní toky. Stejným směrem se od roku 2012 začala dívat Čína s iniciativou Pásu a stezky. A tyto dva naproti sobě jdoucí trendy se střetly,“ uvedla v rozhovoru pro SZ analytička AMO Kristýna Karásková.

„Česko se kyvadlovým pohybem přehouplo z podle mě oprávněného skepticismu vůči Číně k nerealistickému očekávání otevření čínského trhu pro české firmy, čínského zboží a investic u nás. Česká politická reprezentace vnímala to otvírání spojené s gesty, která měla ukázat Číně, že jsme důvěryhodný a příjemný partner. Ale prakticky žádná z těch investic se tady nematerializovala. Když přišla CEFC v roce 2015, tak tady oslnila velkými investicemi, které se v roce 2018 ukázaly jako pyramidová hra. A tak se kyvadlo vrací do původní pesimistické pozice,“ dodala s tím, že politicky však Čína hrozbu představuje nadále.

Před ruským vlivem nejen v Srbsku, ale i v rámci celého Balkánu pak analytici varují již léta. Země si zde své „pole působnosti“ pečlivě buduje již mnoho let a je otázkou, zda a kdy se ho rozhodne využít.

„Jak se tato situace může vyvinout a jestli Balkán skutečně bude používán jako takové měkké břicho Evropy, tedy slabé místo, kde se Rusku bude hospodářsky i jinak dařit do Evropy pronikat, teprve uvidíme,“ přiblížil možný scénář balkanista Šístek. „V mnoha směrech se až nyní analyzuje, jaký by vlastně ten ruský vliv mohl být.“

Balkán by podle něj nicméně měl být zónou, kde bude ruský politický a vojenský vliv omezen co nejvíce. Pro Evropu totiž v opačném případě bude další zesilování ruské moci v regionu velkým problémem. „Na některé věci už je za pět dvanáct, ale momentální situace dává Evropě možnost postupovat způsobem, kterým dosud nepostupovala.“

Analýzy Seznam Zpráv: