Z Ukrajiny prchají kolaboranti. „Říkali nám, že zůstanou,“ vyčítají Rusům

Ještě před týdnem pracovala Irina jako úřednice v Kupjasku, jednom z větších měst na severu Ukrajiny, které ruští vojáci obsadili už pár dní po začátku invaze. Když ukrajinské síly vytlačily okupanty a osvobodily tak sever země, musela s rodinou utéct. Bojí se, že by je čekal trest za kolaboraci s Rusy, jak řekla britskému deníku The Guardian.

Podobných příběhů je mnoho. Ruští vojáci tvrdě potírali jakýkoliv odpor v dobytých územích. Zároveň se ale našli i tací, kteří příchod ruských vojsk vítali a pomáhali okupantům ze své vlastní vůle. Jiní zkrátka poslouchali příkazy a snažili se v klidu žít.

Od Mariupolu po Enerhodar si tak Rusové dokázali najít Ukrajince připravené pracovat pro okupační správu. To se ale změnilo, když Ukrajina získala svá území zpět.

Pro spojence Moskvy byl náhlý ústup ruských sil prakticky zradou. „Všichni nám říkali, že tady budou, takže se nemáme čeho bát,“ vzpomíná Irina na sliby Rusů. I proto začala pracovat v okupanty ustavené samosprávě. „Ještě před pěti dny nám říkali, že nikdy neodejdou. A o tři dny později se už musíme skrývat.“

Sliby, že trest za kolaboraci nikdy nepřijde, výhody pro proruské občany a v případě odporu výhrůžky násilím. To všechno hrálo zásadní roli v zajištění poslušnosti obyvatel.

Ještě v červenci sliby potvrdil tajemník Generální rady ruské vládní strany Jednotné Rusko Andrej Turčak. „Faktem zůstává, že Rusko nikdy neodejde. Rusko tady zůstane navždy a zajistí pro to vše potřebné,“ řekl při své návštěvě Kupjansku.

Ukrajina se zavázala, že veškeré kolaboranty, kteří pomáhali proruské správě, dopadne. Ukrajinští prokurátoři na začátku května uvedli, že otevřeli více než 700 případů podezření z velezrady proti ukrajinským občanům a dalších 700 případů podezření ze spolupráce s nepřítelem.

Žalobci dodali, že pouze v Charkovské oblasti zahájili 50 stíhání. V nich figurují i příslušníci policie, pět starostů a soudce. Všichni jsou obviněni z toho, že během ruského postupu napomáhali Moskvě při obsazení vesnic a zabití desítek lidí.

Tresty můžou dosahovat výše až 15 let vězení. Ve středu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj řekl, že ukrajinské síly pátrají po „zbytcích okupantů a sabotérů“.

Kontroverze ale vyvolal soudní proces s členem městské rady města Cherson na jihu Ukrajiny Iljou Karamalikovem, který je také obviněn z kolaborace a vlastizrady. Obžaloba tvrdí, že Karamalikov „prováděl činy směřující k poškození suverenity, územní celistvosti a nedotknutelnosti“ Ukrajiny „přechodem na stranu agresorské země (Ruské federace) během válečného stavu a pomáhal jejím zástupcům v podvratných aktivitách proti Ukrajině“.

Jeho právník Michail Veličko obvinění důrazně odmítá a říká, že Karamalikova je naopak třeba pochválit za to, že zůstal na svém místě a snažil se udržet ve městě pořádek v chaotických dnech invaze.

„Všechny bezpečnostní síly a regionální správa byly předem evakuovány. Cherson byl opuštěn,“ řekl Veličko. „Nejenže byly ukrajinské úřady nepřítomné, ale ještě ohrozily bezpečnost obyvatel Chersonu, kteří byli ponecháni sami sobě napospas.“

Téměř o dva měsíce později byl Karamalikov zatčen poté, co přešel na území ovládané Ukrajinou, když přiváděl svou rodinu z Chersonu. Politik i jeho rodina u sebe měli cizí pasy. Po zadržení byl držen v budově bezpečnostních služeb v Inhuleci a Veličko tvrdí CNN, že byl fyzicky týrán a mučen. Soud nakonec podezřelého poslal do vazby bez možnosti kauce.

Julia Nemčinova, proruská aktivistka, tvrdí, že právě kvůli procesům s údajnými kolaboranty se mnoho Ukrajinců bojí, že by je mohl potkat podobný osud. Uprchlíci jsou podle ní lidé, kteří se podle ní „jen snažili žít“.

Na hranicích Charkovské oblasti s Ruskem se tak ze strachu, že by v podobném procesu mohli být obviněni i oni, shromažďují uprchlíci z Ukrajiny. V blízkém Bělgorodu jich je podle tamního starosty až 1400. Jsou ubytovaní v provizorních kempech. Úřady ale předpokládají, že stovky dalších žijí v bytech příbuzných.

„Lidé věřili, že ruští vojáci neodejdou,“ říká Alexandr, který do Bělgorodu uprchl ze své vesnice se synem a manželkou. „Najednou se stáhli. Trvalo jim několik měsíců zabrat všechno tohle území. A pak ho ve dvou dnech opustili. Nechápu, co se stalo.“

Alexandr s Rusy původně nespolupracoval. Když začala válka, plánoval utéct za bratrem do Polska. Při obsazování jeho vesnice se zranil, a byl tak nucen zůstat. Musel ale nějak uživit rodinu. Teď je Alexandr v Rusku, ale říká, že neutekl, protože by nesouhlasil s ukrajinskou vládou. Říká, že se bojí dalšího vývoje války.

Snahy Moskvy integrovat dobytá území a vytvořit v místních obyvatelích pocit, že už se to nezmění, je součástí dlouhodobé strategie. Nejistota, kterou ale vyvolal náhlý ústup ruských vojsk, to může zkomplikovat.

„Teď se bojím o lidi v Chersonu a Záporoží,“ řekla Irina. „Také tam jim říkají, že neodejdou. Ale když se podíváte na to, co se stalo poblíž Charkova, nemůže nikdo vědět, co se stane zítra.“

„Měli jsme odejít dříve,“ řekl Sergej, Irinin přítel, který pracoval na místní železnici. V Bělgorodu, kam se od začátku války přestěhovaly tisíce lidí, je nyní obtížné najít jakékoliv ubytování. Irina i Sejrgej uvedli, že stále podporují Rusko ve válce. Jsou si už ale méně jistí, že by mohlo ochránit příznivce na Ukrajině.

Část ruských vojáků i vysoce postavených lidí v Kremlu se začíná obávat, že Rusko může ztratit na Ukrajině podporu. „Čekají, až začneme, až je srazíme k zemi. Je velmi těžké vyhrát na body, když máme tak velké ztráty,“ řekl v ruské televizi válečný reportér Alexandr Sladkov.

Rusko v poslední době nezaznamenalo mnoho úspěchů. Problémy ale můžou dále narůstat s tím, jak se další města, která byla obsazena od prvních týdnů války, budou probouzet z izolace a lidé budou vyprávět, co zažili během okupace.

Krom ztráty dobytého území se Rusko také musí vypořádat s migrační vlnou z Ukrajiny. Začátkem tohoto týdne Julia Nemčinova, která poskytuje pomoc ukrajinským uprchlíkům v Rusku, natočila video, ve kterém kolona stovek aut směřuje z Charkovské oblasti k ruské hranici.

Ukrajinské úřady popisují podobné uprchlické konvoje jako „prchající kolaboranty“. Gubernátor Luhanské oblasti Serhij Hajdaj řekl o konvoji z měst Stanycja Luhanska a Sčastia, že to jsou „ukrajinští občané, kteří spolupracovali s Rusy, ze strachu z odvety balí kořist, balí své rodiny a odcházejí“.

Serhij Smak, občan z osvobozeného města Balaklija, souhlasí s  guvernérem. I podle něj bylo ve městě „spousta kolaborantů. Někteří stále zůstali, ale většina už zmizela do Ruska.“

Podle deníku The Guardian z Ukrajiny ale neprchají pouze kolaboranti, jak tvrdí ukrajinská vláda. Údajně do Ruska odcházejí i stovky dalších uprchlíků, kteří se obávají pokračování válečného konfliktu.

V humanitárním centru většina ukrajinských uprchlíků uvedla, že se vrátí domů pouze v případě, že Rusko znovu ovládne ztracená území. Jiní tvrdili, že se nikdy nevrátí, i kdyby se Rusko vrátilo, píše The Guardian.

„Nikdy se nevrátíme,“ řekl Sergej, který nesl z centra pomoci malou tašku s botami a svetry. „Není nic, k čemu bychom se mohli vracet.“