Strop nad operačním stolem skáče. Přijíždějí ranění po „48 hodinách pekla“

Článek si můžete poslechnout také v audioverzi.

/Od našich zvláštních zpravodajů/

Venku se stmívá, za chvíli začíná zdravotníkům polní ošetřovny služba. Pracují v noci, kdy se otevírá lepší šance evakuovat zraněné z první linie; drony za tmy nepředstavují takové nebezpečí. Nacházíme se nedaleko od takzvané „točky“, tedy od místa, kam se vytahují ranění z avdijivské fronty.

19:58 - Sanitáři Slavikovi pípne na mobilu zpráva: „3–300, stred“. Ve vojenské terminologii (ještě ze sovětských dob) to znamená: tři středně těžce zraněné. Dva chirurgové, dva anesteziologové, sanitáři a pomocný zdravotní personál (dohromady je v kůlně zhruba jedenáct lidí) připravují lehátka, vejdou se tam tři, doplňují zásoby, plní injekce antibiotiky a rovnají lékařské vybavení. Jsou připravení. V obyčejné kůlně je díky kamínkům na dřevo vedro k padnutí.

20:20 - Z evakuačního auta nakonec vystupují jen dva ranění. Jdou po svých. Ještě ve dvoře odkládají zbraně, sundávají neprůstřelné vesty a bundy. Až pak vcházejí dovnitř. Lékaři je prohlížejí. První má obvázanou ruku kolem zápěstí. Když mu stříhají obvaz, viditelně i slyšitelně ho to bolí. Ale snaží se vtipkovat. „Tohle je už moc drsná počítačová hra, koukejte to vypnout,“ ulevuje si. Na ruce má hlubokou ránu od šrapnelu, ale nic hrozného. Spíš lehké zranění.

Lékařům mladý voják popisuje, že se mu to stalo předevčírem kolem sedmé hodiny večer. Byl na nulce (bod dotyku) a kousek od něj dopadla střela z tanku.

„Kdybych nebyl skloněný, tak byste mě už nikdy neposkládali,“ žertuje i přes zjevnou bolest. Nebylo, jak ho z pozice těch nejtěžších bojů vyvést, a tak musel čekat na ošetření 49 hodin.

I druhý muž je zraněný jen lehce. Pár škrábanců na ruce, obličeji a v oblasti kříže.

20:32 - Zaduní ohromná rána. Strop v kůlně poskočí a všude se zvedne prach. „Asi raketa,“ shodne se zdravotnický personál a vrátí se ke své práci. Za chvíli jsou oba zranění ošetřeni a odvážejí je do regulérní nemocnice. Za pár dní se zas vrátí k jednotce na své pozice.

20:51 - Kůlnou se rozezní vzrušený hlas ve vysílačce. Ta rána byla opravdu raketa a dopadla do baráku pár set metrů od nás. Všichni znervózní. Za chvíli se rozrazí dveře a přinesou muže na nosítkách. Obě nohy má pokrčené a zaškrcené škrtidlem. Maskáče jsou roztrhané a nasáklé krví. Z levého lýtka mu trčí maso. Pravá holeň vypadá zničená. Obličej má celý od krve. „Předevčírem mě přivezli ze špitálu a teď jsem tu zas,“ sípá.

V závěsu přicházejí další dva zranění vojáci. Také mají v obličeji tržné rány a potrhané ruce od šrapnelů. Všechny tři zranila dopadená raketa.

Fotografa Standu požádají, aby raněnému držel nohu. Chirurg mu rozstříhává maskáče, anesteziolog ho uspí. V levé noze má dvě velmi hluboké rány. Lékaři mu do nich dávají drenáže a zastavují krvácení. Záhy se ukáže, že pravá noha je na tom hůř. Nohavice maskáče nejde sundat. Střepina proletěla nohou, neprotrhla látku a zasekla se do kosti. Trvá to nekonečných pět minut, je třeba pořádný kus síly, než se Sašovi podaří z kosti šrapnel vytáhnout. V noze zůstává ohromná díra a silně krvácí. Saša podává úlomek sanitáři a zabručí několik nadávek. Je to kus železa o velikosti deset krát pět centimetrů.

21:10 - Přivážejí další dva lehce zraněné. Ti ale musejí čekat v baráku v kuchyni, protože v kůlně není místo. Ošetřují zraněné ze základny. Z lékařů teče pot. Ležícímu zastavují krvácení, na nohy mu dávají dlahy a rány pečlivě zavazují. Až pak přicházejí na řadu další zranění, vesměs lehce potrhaní šrapnely.

21:35 - Voják je zafačovaný, sanitáři přes něj dávají termofólii, balí do dek a přendavají na nemocniční lehátko. Sanitáři ho odvezou do nemocnice. Atmosféra v kůlně se trochu uvolňuje. Všichni si prohlížejí šrapnel. Jedna ze sester jen tak mimoděk prohodí, že dnes je mezinárodní den felčarů. Zazní smích.

01:20 - Nepřivezli z fronty žádného raněného. Chirurg Saša se domnívá, že se paramedici takzvaného CASEVACU na „točku“, kam se shromažďují zranění z pozic, nedostali, nebo se raněným vojákům nepodařilo se tam dostat. Že by ranění nebyli, je nepravděpodobné. S fotografem Stanislavem si jdeme na chvíli lehnout.

03:30 - Nechtěně nás budí sanitář, který vedle ležícímu doktorovi říká, že je ho potřeba. V kůlně je plno. Na dvou lehátkách leží těžce zranění, na třetím sedí dva lehce zranění. Voják vlevo má zaškrcenou pravou ruku a pravou nohu. Půlku obličeje má obvázanou. Krev je už dávno zaschlá. Ač je v kůlně vedro, klepe se zimou. Normálně komunikuje. Představuje se jako Žeňa a je mu třicet čtyři let.

Granát z artilérie ho zranil před dvěma dny v půl jedenácté večer. Opět ho ale nebylo jak z „nulky“ přepravit na „točku“, kde se sbírají ranění. Na vyproštění čekal v zákopu. „Díky bohu mi povolovali ty škrtidla, abych nepřišel o ruku a nohu. Kamarád vedle mě to nevydržel a umřel,“ popisuje posledních 48 hodin pekla.

Hrozně touží po pár šlucích cigarety. Lékaři však jen zamítavě kroutí hlavou.

„Uděláš mi fotku na památku?“ ptá se Standy a o chvíli později mu diktuje telefonní číslo, kam mu jí má poslat.

Podívejte se do mapy na aktuální situaci na bojišti v Doněcké oblasti, kde leží Avdijivka:

Parťák z jednotky vedle na lehátku je na tom o hodně hůř. Má těžké poranění hlavy. Lékaři ho svlékají, prohlížejí a uvádějí do umělého spánku. Dalšímu raněnému sanitáři ošetřují zranění na lopatce, které nateklo a kde má krvavou bouli velkou jak tenisák. Jinému mladému vojákovi obvazují krk.

„Měl obrovské štěstí, podívej,“ říká nám sanitářka… a v dlani drží střepinu o velikosti krabičky od sirek, která mu zůstala v krku. Mladík odchází do mikrobusu, který ho odveze do nemocnice, po svých.

03:34 - Kůlna zapáchá potem, krví a močí. Je to nekonečný příval raněných. Ti s lehčími poraněními čekají v kuchyni, než se na ně dostane řada. Většinou mají tržná zranění způsobená artilérií. Středně a těžce raněné lékaři stabilizují a nechají odvézt dál. Sanitář Slavik pečlivě sbírá jejich oblečení do černých pytlů a nadepíše jménem. Všechna ošetření jsou zdokumentována.

04:35  - Voják zraněný na hlavě je stabilizovaný a na nosítkách ho přenášejí do sanitky. Sanitáři utírají z postele krev, prý i mozkomíšní mok. „Přežije. Bude hýbat rukama a nohama, ale těžko říct, jak na tom bude mentálně. Když ho přivezli, nahmatal jsem mu pulzující mozek,“ vyhodnocuje chirurg Saša.

O dvacet minut později saniťáci odvážejí Žeňu. „S tím okem to nevypadá vůbec dobře,“ hodnotí Saša.

V kuchyni jsou už jen čtyři lehce zranění. Paramedici, kteří jezdí na „točku“, žádné další raněné nehlásí. Vyčištění, ošetření a zalepení pořezaných zad, ruky a zadku. Každý pacient dostane injekci antibiotik a látek proti bolesti.

05:00 - Je ráno, je konec. Následuje uklízení a čištění kůlny, doplňování zdravotnického materiálu, plnění injekčních stříkaček a papírování.

Dnes v noci ošetřili zdravotníci v polní nemocnici čtyřiadvacet lidí. Všichni jsou unavení. Někdo si dá cigaretu, někdo čaj nebo kávu a jdou spát.

Zítra je čekají další ranění a další těžký den.