Jak se z buňky regionálních teroristů stal mocný hráč, který chce ovlivňovat svět

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hasan Nasralláh, vůdce libanonské militantní skupiny Hizballáh. Zabit 27. září 2024.

Ismáíl Haníja a Jahjá Sinvár, předáci teroristické organizace Hamás. Zabiti 31. července 2024, respektive 16. října téhož roku.

Abdal Málik Húthí, šéf jemenských povstalců, kteří si říkají Húthíové. Stále naživu. Po začátku poslední války v Izraeli jako jediný z vůdců takzvané íránské osy odporu.

V čele vojenské skupiny hlásící se k zajdíjovské větvi šíitského islámu je již od roku 2004, a zatímco další dvě zmíněné organizace na válku se židovským státem doplácejí – včetně životů svých vůdců –, Húthíové na ní dokázali vydělat.

Hezky to popisuje loňská zpráva Organizace spojených národů sepsaná skupinou odborníků, která uvádí, že se „z lokální ozbrojené skupiny s omezenými schopnostmi změnili na silnou vojenskou organizaci“.

Nicméně popořádku: Kde se Húthíové vzali? Ansar Alláh, jak zní oficiální název skupiny, ve sjednoceném Jemenu na jihozápadě Arabského poloostrova, působí již od 90. let minulého století. Nejdříve ale spíš jako politicko-náboženská organizace, která se postupně radikalizovala.

Pod vedením Husajna Húthího působili jako opoziční hnutí proti jemenskému prezidentovi Alímu Abdulláhu Sálihovi, kterého obviňovali z korupce a podpory Saúdské Arábie a Spojených států. Po vraždě Húthího v roce 2004, kterou nařídil právě prezident Sálih, vede hnutí jeho bratr, zmíněný Abdal Málik.

V roce 2011 se organizace účastnila jemenské revoluce a koordinovala svou činnost s dalšími opozičními skupinami v zemi. Húthíové se připojili ke konferenci o národním dialogu v Jemenu, ale ještě téhož roku odmítli podepsat dohodu o usmíření. V dalších letech organizace mobilizovala síly, spojila se s dávným nepřítelem číslo jedna – bývalým prezidentem Sálihem –, jen aby ho později v roce 2017 opět obvinila ze zrady a zastřelila, a v roce 2014, konkrétně 16. září, zahájili občanskou válku a dobyli jemenské hlavní město Saná. Od té doby ozbrojenci ovládají zhruba třetinu arabského státu odpovídající přibližně bývalému Severnímu Jemenu, která však představuje zhruba sedm z deseti obyvatel.

Potud by celý příběh i přes mnohé zvraty nijak zvlášť nevybočoval a Huthíové by byli jen jednou z řady teroristických organizací, které se s větší či menší měrou úspěšnosti snaží o moc ve své zemi.

Tak tomu ovšem není. Skupina je zcela relevantním mocenským hráčem, který ukazuje, že je odhodlán ovlivňovat celý svět. Do této pozice se dostali spirálou událostí, která odstartovala přesně před deseti lety.

26. března 2015 se totiž do války v Jemenu na žádost tehdejšího právoplatného prezidenta Abda Rabúa Mansúra Hádího zapojila Saúdská Arábie a spolu s ní koalice dalších devíti států ze zemí jihozápadní Asie a severní Afriky.

Po prvním měsíci intervence s krycím názvem Rozhodující bouře, která spočívala v leteckých úderech na húthíjské povstalce a jejich úplné blokádě, Saúdové oznámili, že dosáhli svých původních cílů a zahajují novou operaci. Ta nesla název Obnovení naděje a nemělo jít jen o vojenské operace, ale i o diplomatické a politické akce.

V tu chvíli se však do konfliktu nepřímo pustila další mocnost, která má ambici hrát hlavní sílu v celém regionu. Írán. Šíitská republika, která již předtím za Húthíi stála, reagovala výrazným navýšením vojenské a finanční podpory. Najednou šlo o konflikt, který přerostl hranice Jemenu. Jeho území posloužilo jen jako proxy bojiště významnějšího sporu: Saúdská Arábie – Írán, sunnité–šíité.

Na svoji zlatou hodinu si však Húthíové počkali až do roku 2023. Dne 7. října totiž Hamás, další z organizací osy odporu, v rámci jednoho z nejkrvavějších teroristických činů v historii lidstva zahájil válku proti Izraeli. A jemenští povstalci se po vzoru svého sloganu „Smrt Americe, smrt Izraeli, vítězství Islámu!“ rozhodli, že nebudou stát stranou.

Toto rozhodnutí bylo nejenom ideologické, ale i pragmatické. Saúdská ofenziva sice oficiálně dále probíhala, ovšem po příměří pod hlavičkou OSN z roku 2022 potvrzeném tzv. saúdsko-íránským usmířením z následujícího roku již nebyla zdaleka tak ostrá. K posledním náletům došlo v dubnu 2022.

Húthíové již od té doby neměli jasného nepřítele a na domácí scéně se potýkali se značnými problémy. Několik let jejich represivní politiky a námořní blokády ze strany Saúdské Arábie, která chtěla zabránit možnému spojení s Íránem po moři, vyvolalo nebývalou finanční krizi a na ni navázanou krizi humanitární. Za více než deset let občanské války k dnešnímu dni zemřelo zhruba 400 000 obyvatel přibližně třicetimilionové země. Z toho zhruba 150 tisíc přímo v důsledku války, zbytek nepřímo – kvůli hladu či nemocem. Více než polovina obyvatel Jemenu je odkázána na humanitární pomoc.

Když Húthíové začali odpalovat rakety na lodě v Rudém moři, získali novou legitimitu. Tato strategie zafungovala, skupina si získala mnohem větší podporu:

Na domácí scéně – to se projevilo na počtu jejích bojovníků. OSN uvádí, že zatímco v roce 2022 jich bylo přibližně 220 000, o dva roky později toto číslo vzrostlo na 350 000.

I v zahraničí – Húthíové dokázali rozšířit svoji spolupráci s dalšími militantními skupinami v celém regionu a pevně se integrovat do íránské osy odporu, která svým významem přerůstá jednotlivé státy a sleduje cíle v destabilizaci celého regionu. Húthíové jsou začleněni do společných operačních středisek zaměřených na koordinaci vojenských akcí osy v Iráku a Libanonu, jak tvrdí OSN. Spolupráce probíhá i se skupinami v Africe, například se somálskou islamistickou skupinou Aš-Šabáb.

Jejich přeměnu v posledních letech dobře dokládá i prokázaná spolupráce s některými odnožemi al-Káidy. Tato teroristická organizace se řadí k sunnitské větvi islámu. Spojenectví na začátku války nepředstavitelné. Přestože cílem Húthíů samozřejmě zůstává vláda nad Jemenem, v současné době vedle toho sledují i vyšší cíl, který je mnohem ideologičtější a spočívá ve vytváření mnohem větší destabilizace.

Teroristé si získali i značný respekt. Jejich úspěchy jsou nesporné. Podle amerických úřadů od roku 2023 na americké námořnictvo projíždějící strategickou úžinou Mandeb nebo též Báb al-Mandab (česky doslova Brána nářků) spojující Rudé moře a Adenský záliv zaútočili 174krát a 145krát na obchodní lodní dopravu, v loňském roce také potopili dvě neamerické lodě a zabili čtyři námořníky. Vynutili si tak změnu ve světové obchodní dopravě.

Tím je jejich aktivita mnohem dalekosáhlejší než celý konflikt v Gaze, který je v podstatě regionální a na světové dění nemá zdaleka takový vliv.

Přes Rudé moře dlouhodobě míří mezi 12 až 15 procenty světového obchodu. Nyní však musí obchodníci vážit riskantní průjezd 26 kilometrů širokým průlivem a obeplutí celého afrického kontinentu. Tato trasa je však na spojnici Indického oceánu a Středozemního moře o takřka devět tisíc kilometrů delší, což má samozřejmě kromě například ekologických dopadů vliv i na koncovou cenu přepravovaného zboží.

Přesto se ji podle tvrzení amerického poradce pro národní bezpečnost Mikea Waltze ze začátku tohoto týdne rozhodly podniknout tři čtvrtiny lodní dopravy plující pod vlajkou Spojených států. „Když tamní úžinou naposledy projel jeden z našich torpédoborců, byl napaden 23krát,“ doplnil v rozhovoru pro pořad CBS Face the Nation pro ilustraci závažnost situace.

A také pro obhajobu nedávných amerických kroků.

Po krátkém příměří, které nastalo ve válce v Gaze a během nějž utichly i rakety Húthíů, se opět válčí. Administrativa Spojených států v reakci na únorový pokus povstalců o sestřelení americké stíhačky F-16 a zásah bezpilotního letounu MQ-9 Reaper podniká vlastní bezpečnostní operace.

Pouhých pět měsíců poté, co prezident Donald Trump v předvečer voleb slíbil, že USA nikdy nezapojí do věčné války, nařídil sérii rozsáhlých leteckých úderů proti Húthíům a pohrozil jejich zničením – kroky, které by podle varování odborníků mohly vést k několikaměsíčnímu otevřenému konfliktu.

„Húthíjským barbarům byly způsobeny obrovské škody a sledujte, jak se to bude postupně zhoršovat,“ napsal Trump minulou středu na sociálních sítích. „Není to ani férový boj a nikdy nebude. Budou zcela zničeni.“

Trumpovy poznámky zazněly během pátého dne amerických úderů na húthíjské cíle v Jemenu, které jsou součástí operace zahájené v sobotu 15. března sérií leteckých a raketových útoků. Útoky začaly pouhé dva dny předtím, než izraelská armáda provedla rozsáhlé letecké údery v Pásmu Gazy, při nichž zahynuly stovky lidí – operace, která začala po neúspěšné snaze Izraele a Hamásu vyjednat prodloužení příměří.

Mluvčí Pentagonu Sean Parnell popsal první velkou vojenskou operaci druhé Trumpovy administrativy jako neúnavnou, ale omezenou kampaň. „Nejedná se ani o nekonečnou ofenzivu. Nejde o změnu režimu na Blízkém východě. Jde o to, aby americké zájmy byly na prvním místě,“ řekl Parnell minulé pondělí.

Američané nicméně čelí protivníkovi, který již prokázal svoji odolnost. Celá sedmiletá saúdská útočná kampaň totiž proti teroristům mezi březnem 2015 a dubnem 2022 vyslala podle serveru Yemen Data Project celkem 25 054 náletů a žádné velké ztráty nezpůsobila.

Během nové fáze bojů proti Húthíům se přitom počet náletů ze strany Spojených států a jejich spojenců (zejména Spojeného království) v rámci operace Poseidon Archer pohybuje pouze v řádu nižších stovek. Bidenova administrativa, která do oblasti vyslala i jednu ze svých předních plavidel, letadlovou loď USS Harry S. Truman, provedla přibližně 200 úderů.

Tato vojenská reakce však byla převážně obranná, uvedl minulé úterý na brífinku pořádaném washingtonským think-tankem Middle East Institute armádní generál ve výslužbě Joseph Votel, bývalý šéf amerického centrálního velitelství.

Donald Trump zřejmě hodlá být mnohem tvrdší. Podle Pentagonu americká armáda od minulé soboty každý den zasahovala húthíjské cíle, přičemž jenom během prvního dne kampaně zasáhla nejméně 30 cílů a od té doby několik dalších.

Pentagon uvádí, že nejnovější americká kampaň se zaměřuje na osoby spojené s Húthíi. Kromě útoků na výcviková střediska, sklady zbraní a další vojenskou infrastrukturu USA údajně zasáhly „teroristický komplex, kde se podle našich informací nacházelo několik vysoce postavených húthíjských odborníků na bezpilotní letadla“, jak uvedl generálporučík letectva Alexus Grynkewich, ředitel pro operace společného štábu Pentagonu.

Analytici tvrdí, že plošnější použití síly by součástí širšího úsilí o zmírnění rizika občanských nepokojů v Jemenu být mělo. „Představa, že zabijete osm nebo deset nejvyšších představitelů Húthíů a pak bude vše v pořádku, není realistická,“ řekl Daniel Shapiro, který působil jako vysoký úředník Pentagonu v Bidenově administrativě, deníku The Wall Street Journal. Dodal, že současné údery Trumpovy administrativy podporuje, ta však prý zatím nepředstavila celou koncepci. „Operace by nicméně měla být součástí širší strategie, která zahrnuje diplomacii, ekonomické sankce a zastavení dodávek zbraní do Jemenu.“

Jinak se prý nejde vyvarovat trvalého konfliktu, který může Američany zaměstnávat velmi dlouho – tedy v rozporu s Trumpovým předvolebním slibem.

Húthíové totiž mají – i ve srovnání se svými spojenci z Hamásu a Hizballáhu – na své straně řadu výhod. Ostatně možná i proto se jim jako jedinému z těchto teroristických hnutí vyhnuly významnější čistky ve vedení a jejich vůdce stále žije.

Kromě strategické pozice v epicentru námořních tras je to mnohem rozsáhlejší ovládané území, větší počet militantů i fakt, že třeba na rozdíl od Hizballáhu, který je pevně ukotven v libanonské politice, se Húthíové nemusí nikomu zodpovídat. Jinými slovy jim nehrozí, že by je voliči potrestali ve volbách.

A dokonce ani závislost na Íránu není taková – po počátečních investicích se finanční prostředky každoročně zasílané z Teheránu odhadují pouze na zhruba 20 až 30 milionů dolarů ročně. Pro srovnání – Hamás dlouhé roky dostával z Íránu zhruba stomilionovou injekci, která se od začátku války v Gaze ztrojnásobila, Hizballáh dokonce z Teheránu každoročně dostane až 700 milionů amerických dolarů.

Deset let po začátku saúdskoarabské ofenzivy jsou zkrátka sami o sobě relevantním světovým hráčem.