Z nejnebezpečnější ženy Evropy věrný spojenec. Dvě tváře jí ale zůstaly

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Soukromý život? Jaký soukromý život?“ vtipkovala italská premiérka Giorgia Meloniová, když se jí moderátor italské talkshow v září zeptal, co dělá ve volném čase. A přiznala, že kromě pracovních povinností jí nezbývá čas už téměř na nic.

V neděli uběhl přesně rok od doby, kdy Meloniová stanula v čele Itálie. Její politické výročí na poslední chvíli zastínil právě její osobní život. Premiérka v pátek oznámila, že se rozchází se svým dlouholetým partnerem, novinářem Andreou Giambrunem, se kterým má dítě.

Její rok v čele Itálie provázelo mnohem více než jen to. Meloniová, o které se po jejím zvolení psalo jako o „nejnebezpečnější ženě Evropy“, během něj navázala dobré vztahy s představiteli Evropské unie a na poli mezinárodní politiky si vydobyla respekt. Na domácí půdě mezitím pokračovala v boji proti migraci a za „tradiční“ rodinu.

Po tom, co Meloniová loni zvítězila ve volbách, někteří politici v Evropě i Spojených státech varovali, že její vláda ohrozí italskou demokracii i vztahy Itálie s Evropskou unií. Jejich obavy plynuly hlavně z toho, že premiérčina strana Bratři Itálie navazuje na italské fašisty.

Během roku ve funkci se však její obraz ve světě značně proměnil. Státníci dnes Meloniovou často vychvalují coby rozumnou političku a spolehlivého spojence.

Italští političtí experti, se kterými mluvily Seznam Zprávy, se ale shodují, že letošní Meloniová se od té loňské tolik neliší. Změnilo se to, jak se o ní píše a mluví v zahraničí.

„Myslím, že tady došlo k počátečnímu nedorozumění ohledně Giorgie Meloniové a její strany Bratři Itálie,“ domnívá se italský analytik Leo Goretti z Istituto Affari Internazionali, think-tanku zabývajícího se mezinárodními vztahy.

Podle něj Meloniová už během kampaně zastávala poměrně pragmatická stanoviska. Dávala jasně najevo, že hodlá pokračovat v podpoře Ukrajiny a nebude se snažit prosazovat radikální změny ve vztahu k Evropské unii.

„Tisk, zejména ten zahraniční, ji skutečně démonizoval. Popisoval ji jako monstrum,“ uvedla pro Seznam Zprávy politoložka Cecilia Sottilotta z italské Università per Stranieri di Perugia. Právě to ale podle ní Meloniové nakonec paradoxně pomohlo získat si náklonnost státníků.

„V podstatě jí tím média prokázala službu. Zjednodušila jí to. Očekávání byla nastavena tak nízko, všichni si mysleli, že si povede špatně, že jí nyní stačí jednoduše říct ‚Vidíte, tak to přeci jen nebylo tak hrozné,‘“ vysvětluje Sottilotta.

Po tom, co Meloniová nastoupila do funkce, vyjádřili někteří spojenci obavy z toho, že bude nová premiérka v otázce podpory Ukrajiny příliš naslouchat svým koaličním partnerům, Lize Mattea Salviniho a straně Forza Italia zesnulého Silvia Berlusconiho, kteří si v minulosti vysloužili kritiku za své příliš vřelé vztahy s Ruskem.

Meloniová ale už před volbami Ukrajině vyjádřila jasnou podporu a držela se toho i po nástupu do funkce. „Tím, že se v otázce Ukrajiny postavila pevně na stranu Bruselu a Washingtonu, se jí podařilo neutralizovat, či alespoň výrazně oslabit, narativ, který o ní šířila mezinárodní média,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Alberto Mingardi z italského think-tanku Istituto Bruno Leoni.

„V případě Izraele a Benjamina Netanjahua, lídra, kterého obdivuje, jí to půjde ještě snáze,“ dodává.

Image radikální a nebezpečné političky se Meloniová zbavila také na poli Evropské unie. Zatímco před zvolením hlásala, že vyrazí do boje s unijními představiteli a zatlačí na Brusel v rozpočtových otázkách, po nástupu do funkce zaujala spíše umírněný postoj.

„Pořád tam panuje jisté napětí ohledně toho, že Meloniová v rámci unie zastává dvojí roli,“ upozornil Goretti.

„Vystupuje zde jako italská premiérka a zároveň předsedkyně Strany evropských konzervativců a reformistů (ECR, jejíž součástí je i česká ODS, pozn. red.). V té první zastává pragmatický postoj, ve druhé dává větší důraz na identitu. Někdy dochází ke střetům,“ dodává a podotýká, že se ale Meloniové daří vést s představiteli EU konstruktivní dialog.

Během roku ve funkci našla společnou řeč i s těmi, kteří ji zpočátku kritizovali, například s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. V klíčových bodech se s ní shodla i na tak kontroverzním tématu, jako je migrace. Aby daly najevo jednotu, obě političky nedávno bok po boku vyrazily na návštěvu ostrova Lampedusa, který se stal v Itálii symbolem migrační krize.

Právě boj proti nelegální migraci byl jedním z klíčových témat předvolební kampaně Meloniové. Slibovala, že po svém zvolení proti ní rázně zakročí. Počet uprchlíků, kteří do Itálie připlouvají ze severní Afriky, se však během jediného roku téměř zdvojnásobil, upozornil koncem září server Euronews.

„Je zřejmé, že jsme doufali, že si v otázce migrace povedeme lépe. Výsledky nejsou takové, jaké jsme si přáli,“ připustila Meloniová téměř po roce ve funkci a dodala, že se jedná o „velmi komplexní problém“.

Podle italských odborníků byly sliby, které Meloniová voličům dala, často nesplnitelné a ona sama si toho byla vědoma.

Agentura AP připomíná, že politička během kampaně mluvila o zavedení námořní blokády severoafrického břehu, odkud vyráží přeplněné lodě s migranty. Tento návrh jako jediný narušil její názorovou shodu s von der Leyenovou. „Podle mezinárodního práva není možný, neboť se jedná o válečný akt,“ upozorňuje Sottilotta.

Odborníci si všímají toho, že v některých tématech, například vztahů s Evropskou unií, Meloniová po svém nástupu nástupu do funkce znatelně zmírnila rétoriku a je otevřenější. Jinde ale zůstává neoblomná.

„Je třeba pochopit, že Meloniová má dvě různé tváře. Tu, kterou ukazuje mezinárodně, a tu, kterou ukazuje doma,“ míní Sottilotta. Upozorňuje přitom na to, že italská premiérka si nadále stojí za svými striktními, často až krajně pravicovými názory, co se týče práv LGBT+ osob a dalších otázek, které jsou součástí takzvaných kulturních válek.

Meloniová sama sebe definuje především jako „ženu, Italku, matku a křesťanku“ a svým velmi konzervativním pohledem na rodinnou politiku je známá. Dlouhodobě dává najevo, že v jejím světonázoru není místo pro stejnopohlavní páry, náhradní mateřství ani potraty, shrnuje stanice Deutsche Welle.

Ačkoliv Meloniová po zvolení upustila od provokativních sloganů typu „Ano přirozeným rodinám! Ne LGBT propagandě!“, její vláda a poslanci její strany stále usilují o prosazení řady přísných opatření ve vztahu ke stejnopohlavním párům.

Italským parlamentem například v létě prošel návrh zákona, na základě kterého by měly být trestány páry, které se rozhodnou vyhledat v zahraničí náhradní matku. Ačkoliv italská vláda tvrdí, že kroky nemíří proti žádné skupině, mnohé stejnopohlavní páry to vnímají jako útok proti sobě. Pro ně jde totiž často o jedinou možnost, jak si pořídit dítě.

Podle italských politických analytiků je nepravděpodobné, že by se do budoucna postoje Meloniové v těchto otázkách změnily. Jsou totiž důležitou součástí jejího osobního přesvědčení i dlouhodobě budované politické identity.

Politoložka Cecilia Sottilotta se domnívá, že Meloniová se jich bude držet i proto, že jí přináší snadné politické body na domácí půdě. „Je to levné, nevyžaduje to vynaložení velkých prostředků, oproti krokům v oblasti ekonomiky či migrace,“ míní Sottilotta.

A i když je kvůli některým z těchto postojů v zahraničí kritizovaná, o podporu klíčových spojenců Meloniovou zřejmě nepřipraví. „Dokud pro ně Itálie představuje spolehlivého partnera, příliš je nezajímá, co se děje v italské domácí politice,“ shrnuje Sottilotta.