Z města, které má migraci v DNA: „Proč bych se bála? Vy jste také cizinec“

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje z Nizozemska./

Rotterdamský přístav bičuje déšť a z asi 40 metrů dlouhé bílé lodi vycházejí dva muži v kapucích. Spěchají k nejbližšímu supermarketu, přesto ale po oslovení na chvíli zpomalí.

„Jmenuju se Omar, oba jsme z Jemenu,“ představuje se starší z mužů a omluvně dodává, že umí anglicky jen trochu. V lodi, kterou sem zdejší radnice přistavila pro uprchlíky, tráví už desátý měsíc.

Okénkem je vidět do společenské místnosti, kde sedí lidé u čaje a povídají si. V podpalubí se spí, na zádi, která slouží jako malá posilovna, jsou ven vytažené rotopedy. Uprchlické lodě, každá s ubytovací kapacitou zhruba sto lidí, kotví v přístavech v Rotterdamu čtyři. Dalších asi 1500 lidí pak radnice ubytovala na obří zámořské výletní lodi, kterou k tomuto účelu dostala.

Rotterdam je městem, které má migraci „ve své DNA“.

Jen pár bloků od výše zmíněné uprchlické lodi stojí legendární hotel New York, který dříve sloužil jako výchozí bod pro statisíce Evropanů prchajících před chudobou do Ameriky. Jejich cestu připomíná i nedaleký památník symbolizující odložené kufry cestujících. Naproti němu se pak budova největšího skladiště v přístavu přeměňuje v budoucí muzeum migrace.

Už v minulosti sem za prací přišly velké komunity Maročanů, Turků, Surinamců či Indonésanů, v posledních měsících pak přicházejí hlavně lidé z Blízkého východu, Eritreje a Súdánu.

„Radnice je celkem osvícená v tom, jak se k migrantům chovat. Když už jsou tu, řeknou na radnici: Pojďme jim dát postel, koupelnu a chléb (holandsky bed, bad, brood), ale také pojďme zajistit, aby měli co dělat a naučili se jazyk. Mají i kulturní a sportovní aktivity,“ vysvětluje Američan (má i nizozemské občanství) Ken Gould, který šéfuje neziskové organizaci Mano, jež se starostí o uprchlíky radnici pomáhá.

Ken Gould hrdě říká, že sedm let starý článek v britském deníku The Guardian, kde se psalo o rasismu v Rotterdamu, už není pravdivý. „Nikdy jsem nezažil, že by nám někdo říkal, abychom uprchlíkům nepomáhali. Každý obyvatel města má už také kontakty s někým z Afriky, Sýrie – strachu je tak méně.“

Před dvěma měsíci prý ale město zažilo velký protest poté, co špatně komunikovalo přesunutí jedné z uprchlických lodí z jednoho přístavu do druhého.

Radnice o tom občany bydlící v blízkosti informovala jen dopisem do schránky, což byla chyba. Po demonstraci raději svolala setkání, kde chtěla lidem přesun lodi vysvětlit. Na schůzce se ale ukázalo, že místní proti uprchlíkům nejsou, jen se obávali, že bude u lodi stát generátor vyrábějící 24 hodin elektřinu a že bude dělat hluk.

Gouldova slova potvrzuje asi čtyřicetiletá žena, která v bezprostřední blízkosti uprchlické lodi pracuje. Na jednu stranu sice říká, že by stát neměl uprchlíkům dávat nic luxusního, zároveň ale zdůrazňuje, že ona sama nic proti cizincům nemá a nehledí na barvu pleti ani náboženství. A cestou z práce se cítí bezpečně: „Proč bych se bála? Vy jste také cizinec a bavím se s vámi,“ argumentuje.

Přesto je ale migrace v Nizozemsku ožehavým tématem, díky němuž vyhrál poslední parlamentní volby loni v listopadu antiislámský nacionalista Geert Wilders. „Ano, migrace hraje při podpoře PVV (Strana pro svobodu, pozn. red.) hlavní roli,“ potvrdil v rozhovoru pro Seznam Zprávy Willem Wagenaar, expert na politický extremismus z nadace Anne Frankové v Amsterdamu.

Wilders chce příchody uprchlíků zastavit, zakázat korán i islámské školy a zavřít mešity. „Lidé volí peněženkami, a když vidí, že jim rostou nájmy a nemohou sehnat bydlení, hledají často obětního beránka. A tím jsou uprchlíci,“ myslí si Gould.

Wilders si nicméně svou rétorikou získal na svoji stranu značnou část populace, která přitom nebere jeho radikální nápady doslova.

„Některé věci jsou až nelidské. On to ale stejně nezrealizuje, jde mu jen o rozpoutání diskuze,“ věří zdravotnice a bývalá policistka Anne-Marie, která žije v nedalekém městě Gouda. Devětatřicetiletá žena Wilderse na podzim volila a uvažuje o jeho straně i pro červnové volby do Evropského parlamentu.

„Já se teď rozvádím a jako samoživitelce s dvěma dětmi mi odmítli dát byt, protože spousta bytů se používá pro uprchlíky. Sama sebe jsem se přitom několikrát ptala, co bych dělala v případě, že by nastala válka v Nizozemsku, kam bych šla…,“ vysvětluje, že i ona má pro lidi hledající bezpečí jisté pochopení.

„Samozřejmě bych byla šťastná, kdyby mě a mé děti některá země přijala a uspokojila naše základní potřeby. Ale naučila bych se jazyk a snažila bych se pracovat…,“ pokračuje Anne-Marie s tím, že v Nizozemsku se to v některých případech neděje. „Ve třídě mojí dcery jsou tři děti, jejichž rodiče ani po třech letech neumějí jazyk. Neumím si představit, že bych na tom takhle byla já… udělala bych všechno pro to, abych se třeba ve vaší zemi uchytila.“

Nakonec uznává, že jí politik, kterému se ani po pěti měsících od voleb nedaří sestavit vládu, je v něčem sympatický. „V migraci má Wilders pravdu, měla by být nějak omezena a máme právo očekávat, že dostaneme něco na oplátku,“ říká s tím, že ji v minulosti doma v Goudě dvakrát obtěžovali uprchlíci, když šla večer domů z práce.

Padesátník Hassan, který žije v Nizozemsku už 23 let a pracuje v nemocnici v Haagu, se osobně vzestupem Wildersovy strany necítí být nijak znepokojený. „Mám tu práci, přátele, jsem plně integrovaný, žiju v multikulturní společnosti,“ vypráví.

Tendence volit krajní pravici po celé Evropě se mu ale nelíbí: „Myslím, že je to dané ekonomickou situací. Když lidé nemají kde bydlet, trápí je vysoké ceny, do toho velká migrace a konflikty ve světě, jako je válka na Ukrajině a v Izraeli… Já budu vždy propalestinský, ale vím, že většina Nizozemců je spíš proizraelská, s tím se musím vyrovnat a přijmout to.“

Jistou diskriminaci nicméně Hassan vidí v rozdílu, jak se Nizozemci chovají k Ukrajincům a lidem ze zemí Blízkého východu nebo Afriky – Ukrajinci mají podle něj podmínky lepší.

Navzdory Wildersově protiimigrační rétorice zná ale Hassan i lidi, kteří pochází odjinud a PVV volí. „Část jeho programu je pro ně také dobrá, mně se jen nelíbí, když napadá naše náboženství,“ vysvětluje.

V poslední době nicméně Wilders své radikální požadavky uložil k ledu, jak mi v rozhovoru řekl jeho životopisec, publicista a historik Geerten Waling. Rozhovor s ním si budete moci přečíst už tento týden v rámci další části série Seznam Zpráv o životě v zemích EU před volbami do Evropského parlamentu.