Z krutého generála je tančící dědeček. Třetí největší demokracie si vybrala

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Indonéští vojáci ho tenkrát odvlekli do ubytovny, svlékli, spoutali, zavázali oči a mučili. Bili ho, dávali elektrošoky, z okolních místností slyšel křik svých přátel. Aan Rusdianto během těch dvou dnů v roce 1998 nepochyboval, že zemře, jak nedávno vzpomínal v rozhovoru pro britský deník The Times.

Aan (Indonésané zpravidla veřejně vystupují pod křestním jménem) patřil k 22 mladým demokratickým aktivistům, jejichž únos vyvolal odpor navzdory tomu, že obyvatelé byli pod vládou tehdejšího diktátora Suharta zvyklí na ledasco. Související protesty přispěly k pádu režimu, ale třináct aktivistů se pohřešuje dodnes.

O 26 let později je Indonésie jinde. I přes některé vady jde s 200 miliony voličů početně o třetí největší demokracií na světě, víc lidí smí hlasovat jen v Indii a USA.

Do prezidentského paláce v Jakartě nyní míří Prabowo Subianto. Muž, který koncem 90. let coby šéf speciálních jednotek Kopassus pravděpodobně Aanův únos a mučení nařídil.

Dvaasedmdesátiletý politik podle průběžných výsledků zvítězil už v prvním kole středečních voleb. Potvrzení výsledků ale může trvat týdny.

Lidskoprávní aktivisté ho kromě mučení viní také z vraždění civilistů. Měl se ho dopustit coby mladý důstojník v 80. letech, když bojoval proti povstalcům v tehdy indonéském Východním Timoru.

Prabowo veškerá obvinění celé roky odmítá. Kvůli mučení aktivistů ho ale odstavil od moci ještě Suharto, jeho tehdejší tchán. On sám pak dobrovolně na čas odjel do jordánského exilu a dlouho například nesměl vstoupit na americké území.

Bývalý generál se západním vzděláním se pokoušel stát prezidentem už dvakrát. Pro Indonésany ale dřív, jak podotýká agentura Reuters, představoval příliš vznětlivého a příliš pobožného islámského nacionalistu.

Tentokrát zjevně voliče přesvědčil, že se změnil. A kupodivu i část aktivistů, které kdysi pronásledoval.

„Osobně mu odpouštím,“ řekl britskému deníku Aan, který ale volil jiného kandidáta. „Odpuštění je součástí mých hodnot. Nepřidal jsem se ke Gerindře (Prabowova strana, pozn. red.), protože bych miloval své únosce, ale proto, že jsem ji vnímal jako politickou stranu, která dokáže zajistit změnu,“ podotkl.

„Minulost je minulost. Jeho minulé já už možná nepředstavuje to, kým je dnes. Co je špatného na tom dát mu šanci, můžeme dát někomu šanci a poznat jeho pravé já,“ nastínil svůj postoj osmnáctiletý Keane Ahmed.

Indonéská korespondentka deníku Financial Times (FT) s ním mluvila na Prabowově víkendovém mítinku v Jakartě, kde byly desítky tisíc mladých. Většina z nich už si ani nemůže pamatovat dávné časy. Voliči mladší 40 let přitom v Indonésii tvoří asi polovinu hlasujících.

Prvovolička Desi pro změnu reportérce líčila, jak ji video na sociální síti TikTok přesvědčilo, že veškerá obvinění proti Prabowovi jsou „nedorozumění“. Podporuje ho ale i díky plánu financovat jídlo zdarma pro indonéské studenty. „A taky je roztomilý,“ dodala.

Desi zmínila jeden z klíčů Prabowova úspěchu. Jeho štábu se podařilo vést kampaň zaměřenou na mladé, a to jak v terénu, tak na sociálních sítích.

Bývalý generál se nebál na mítincích tančit, jak se můžete přesvědčit i v úvodním videu. Vysloužil si tak přezdívku „tančící dědeček“. Symbolem kampaně se stala i jeho roztomile oplácaná animovaná podobizna.

Na instagramu Prabowo zásoboval své příznivce informacemi o své práci ministra obrany a prokládal je fotografiemi svých koček, uměleckými černobílými portréty nebo starými rodinnými fotografiemi.

Důležitým faktorem ve volbách nejspíš bylo i to, že Prabowo na svou stranu získal stávajícího populárního prezidenta Joka Widoda, známého jako Jokowi, který už nemohl znovu kandidovat.

Oba muži byli kdysi političtí rivalové, Prabowo dokonce podle agentury AP odmítl uznat Jokowiho volební vítězství. V roce 2019 se ale usmířili a prezident jmenoval Prabowa ministrem obrany, čímž mu dal prostor ukázat se Indonésanům v novém světle a otevřel mu dveře na mezinárodní scénu. Prabowo se dostal i do Pentagonu, čímž fakticky skončil jeho zákaz vstupu do USA.

Jokowi ho sice v kampani otevřeně nepodpořil, ale komu straní, bylo jasné. Dokresluje to i fakt, že Prabowo si s sebou na kandidátku vzal prezidentova šestatřicetiletého syna Gibrana Rakabuminga Raku, který by tak měl nastoupit do úřadu viceprezidenta.

Mladý politik nepotřeboval ani splnit podmínku, že kandidát musí být starší 40 let, a to díky zásahu ústavního soudu, kterému tou dobou předsedal Jokowiho švagr. Komentátoři tak spojenectví podle FT vnímají jako jasnou snahu stávajícího prezidenta zachovat si vliv. Někteří mají dokonce obavy o stav indonéské demokracie.

Americký deník The New York Times (NYT) připomíná, že už současná hlava státu oslabila některé instituce, včetně protikorupčních úřadů. Prabowo zase dřív řekl, že Indonésie nepotřebuje ani demokracii, ani volby.

„Zastrašování, mobilizace státních zdrojů a manipulace voleb a volebního procesu jsou opravdu znepokojující,“ zhodnotila letošní kampaň pro FT ředitelka Centra politických studií Indonéské univerzity Hurriyah, která jako mnoho Indonésanů používá jenom jedno jméno.

Koho Prabowovo pravděpodobné vítězství potěší, jsou trhy. Jon Harrison, konzultant analytické společnosti TS Lombard, pro japonský server Nikkei řekl, že Prabowo vítězství představuje kontinuitu, a tak bude byznys alespoň zpočátku spokojený.

Indonésie za Jokowiho ekonomicky rostla a Prabowo v kampani sliboval zvýšit současný pěti až osmiprocentní růst na dvouciferný, třeba pokračujícími investicemi do zpracování niklu nebo orientací ekonomiky na export. Slíbil i boj s rostoucí nezaměstnaností mladých.

Udržet si přízeň trhů ale bude podle Harrisona složité. „Prabowo je hluboce propojený s vojenskými i politickými elitami. Partikulární zájmy budou pravděpodobně omezovat postup strukturálních reforem, jako jsou lepší přístup zahraničních společností, reforma právního systému a snížení korupce,“ upozorňuje analytik.