Z EU proudí miliony, v rozpálené poušti i na moři ale dál umírají lidé

Nejméně 27 lidí zahynulo v několika minulých dnech v libyjské poušti nedaleko tuniských hranic. V úterý o tom informovalo na facebooku libyjské ministerstvo, o den později zprávu potvrdil agentuře AP mluvčí libyjské vlády Muhammad Hamúda.

„Je extrémně horko s teplotami přesahujícími 40 stupňů Celsia,“ řekl libyjský spolupracovník televize Al-Džazíra Málik Trajna.

Uprchlíci či migranti byli podle něj nuceni jít celé dny pěšky bez vody, jídla nebo přístřeší.

Tunisko začalo migranty pocházející ze zemí subsaharské Afriky hromadně vypovídat po násilném incidentu v přístavním městě Sfax, při němž v červenci zahynul jeden Tunisan.

Nyní podle libyjských úřadů nuceně přechází hranici z Tuniska do Libye na 150 lidí denně. Jiný, konzervativnější odhad libyjské neziskové organizace mluví o 750 migrantech vyhoštěných během léta.

Podle Human Rights Watch bylo deportováno na 1200 lidí.

Jedna z vyhoštěných byla i žena, která se představila jako Tafaul Umarová. Byla součástí skupiny 15 lidí ze Súdánu, Senegalu, Ghany a Mali. Tunisané je podle jejích slov odvezli do pohraniční oblasti spolu s jejím manželem a nechali je tam jen s malým množstvím vody, i když je těhotná. „Můj manžel je dělník. V Tunisku ho bili a uráželi. O dva dny později nás odvezli na hranice. Zbili nás a nechali nás tam,“ citovala ji Al-Džazíra s dovětkem, že její slova nelze ověřit.

Manželé strávili několik hodin pod spalujícím sluncem, než je našla libyjská pohraniční stráž.

Tuniský režim ale obvinění z hromadných deportací odmítá a tvrdí, že jde o dezinformace s cílem diskreditovat zemi.

„Tunisko není odpovědné za to, co se děje za jeho hranicemi,“ odpověděl tento týden mluvčí ministerstva vnitra Fákir Buzgaja na otázku novináře, jak se uprchlíci dostali do nehostinné pouště na tunisko-libyjských hranicích. Upřesnil, že ti, kteří splňují podmínky pro legální vstup do Tuniska, se tam dostanou.

Naděje na lepší zacházení s migranty přinesl až tento čtvrtek, kdy Libye a Tunisko oznámily dohodu o tom, že migrantům uvázlým na hranicích poskytnou přístřešky.

Z výše zmíněného přístavu Sfax vyplula také minulý týden loď s migranty směřujícími do Itálie. Jen pár hodin po vyplutí se ale po příchodu velké vlny převrhla. Neštěstí si vyžádalo 41 lidských životů.

Tragédii přežily jen čtyři osoby - 13letý chlapec, jedna žena a dva muži. Všichni měli na sobě záchranné vesty a v moři vydrželi do doby, než narazili na další prázdné plavidlo. Na něm se nechali unášet po dobu pěti dnů, než je zahlédli pracovníci evropské pohraniční agentury Frontex. Poté je na svou palubu vzala maltská nákladní loď, která je předala italské pobřežní stráži. Ta je odvezla na ostrov Lampedusa.

Migranti ze subsaharské Afriky jsou nuceni používat levné železné čluny, které se po 20 nebo 30 hodinách plavby rozbijí. Na moři se tyto čluny snadno převrhnou," citoval EUObserver Flavia Di Giacoma, mluvčího Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). Další z mluvčích IOM označila středomořskou migrační trasu za „nejnebezpečnější na světě“. Letos už při pokusu o přeplutí Středozemního moře zahynulo nebo beze stopy zmizelo nejméně 2330 lidí, loni to přitom bylo 2965 za celý rok.

Jedním z faktorů přispívajícím k migraci je podle italského senátora Lucia Malana z krajně pravicové strany Bratři Itálie působení Ruska a Číny v subsaharských zemích. Zatímco Čína zde podle politika skupuje rozsáhlé pozemky, Rusko přispívá k násilí v podobě podpory vojenských převratů. Právě před násilím, které přinášejí, pak lidé utíkají ze svých domovů. „Potřebujeme, aby se EU a západní svět více staraly o Afriku,“” myslí si proto italský senátor.

Stovky migrantů vypovídá Tunisko do libyjské pouště i krátce poté, kdy uzavřelo s Evropskou unií smlouvu o migraci, jež mu zaručuje miliony eur (psali jsme o ní zde). Protimigrační rétorika autoritářského prezidenta Kaíse Saída na začátku tohoto roku ale v zemi vyvolala etnické napětí a rasové útoky proti lidem ze subsaharských zemí. Jak uvádí novinář Thierry Brésillon v časopise Le Monde diplomatique, nejsou teorie o zločinném spiknutí, které má změnit tuniskou demografii, výmyslem Saída. Prezident ji pouze převzal od malé Tuniské nacionalistické strany, podle níž země prochází „subsaharskou kolonizací“. Tu má financovat Evropská unie, aby udržela migranty v Africe. Strana jinak vyznává tradiční fašistické myšlenky, jako je odpor k demokracii a ospravedlnění násilí vůči politickým protivníkům.

„Přivádějí Afričany do Tuniska, aby se oženili a změnili složení tuniského lidu,“ prohlásil před pár měsíci v rádiu Mabrúk Koršíd, bývalý ministr státního majetku. Politolog Tawfik Bourgou působící na univerzitě Lyon III pak napsal, že „masivní, nekontrolované příjezdy začínají vypadat jako povodeň, která maximálně do pěti let převrátí demografickou rovnováhu Tuniska.“

Navzdory vleklé ekonomické krizi, zátahům na opozici a porušování lidských práv se ale zdá, že většina Tunisanů svému prezidentovi stále věří. Podle posledního červnového průzkumu by ho v prezidentských volbách znovu podpořilo na 68 procent obyvatel.