Článek
„Velký satan“ se dohodl se „státem sponzorujícím terorismus“. Spojené státy a Írán si navzdory přezdívkám, jimiž se častují, a přetrvávajícím hlubokým politickým rozdílům vyměnily vězně. Obě země jich propustily pět.
Průlomovou výměnu realizovaly v pondělí s pomocí Kataru. Jako první to připustil mluvčí íránského ministerstva zahraničí Náser Kanání, později to oficiálně potvrdila i americká diplomacie.
Teherán a Washington dohodu dojednávanou několik měsíců avizovaly už dřív. Na účty v Kataru teď ale dorazilo 5,5 miliardy eur, které patří Íránu, ale kvůli mezinárodním sankcím byly zmrazené v Jižní Koreji. Součástí dohody je, že je Teherán vynaloží na humanitární účely.
Na teheránské letiště Mehrabád pak dorazilo letadlo společnosti Qatar Airways. Už to vyvolalo pozornost, protože - jak podotýká agentura AP - firma pro své komerční lety obvykle používá jiné letiště a navíc právě v Mehrabádu se odehrály předchozí výměny zajatců.
V podvečer letadlo s pěticí Američanů přistálo v katarském Dauhá. Paralelně s tím prezident Joe Biden oznámil další sankce, tentokrát namířené vůči íránskému exprezidentovi Mahmúdu Ahmadínežádovi a tamní zpravodajské komunitě. Slíbil pracovat na návratu dalších Američanů držených v cizině.
Chrám mučení z dob šáha
Podle BBC nebo deníku The Guardian všech pět propuštěných Američanů prošlo nechvalně známou věznicí Evin určenou i pro odpůrce režimu ajatolláhů. Už před časem se ale přesunuli do domácího vězení.
Věznici postavil už v roce 1972 režim šáha Muhammada Rezá Pahlavího na úpatí pohoří Alborz. Zařízení mělo původně kapacitu 320 vězňů a provozovala jej tajná služba Savak. Už v sedmdesátých letech se rozrostlo na 1500 vězňů, z toho byla stovka cel vyhrazena pro vězně politické.
Během revoluce v roce 1979 na budovu zaútočil dav povstalců a všechny vězně osvobodil. Nově vzniklá Islámská republika ale funkci budovy rychle obnovila a podstatně rozšířila – dnes se kapacita Evinu uvádí 15 tisíc vězňů.
Ti už ve věznici nečekají jen na proces, jak tomu bylo dříve, ale často si i odpykávají celý trest. Mnozí další v ní pak tráví celé roky, aniž by byli vůbec odsouzeni.
Seznam propuštěných
Íránci propuštění z amerického vězení:
- Kaveha Lotfolaha Afrasiabiho Američané zatkli v roce 2021 kvůli podezření, že pracoval jako „neregistrovaný” agent íránské vlády.
- Mehrdad Moein Ansari a Amin Hasanzadeh jsou podezřelí z vazeb na íránské bezpečnostní složky.
- Reza Sarhangpour-Kafrani a Kambiz Attar Kashani byli ve Spojených státech obvinění z porušení sankcí uvalených na Írán.
- Podle informací zveřejněných Teheránem se jenom dva z těchto lidí přesunou do Íránu. Třetí se přemístí do jiné země, kde žije jeho rodina. Zbylí dva pravděpodobně zůstanou v USA, kde žili už v minulosti.
Američané propuštění z íránského vězení:
- Siemak Namazi - íránsko-americký podnikatel zadržený v Íránu v roce 2015 a odsouzený na 10 let kvůli údajné špionáži. Íránci později zadrželi a odsoudili i jeho otce Baquera, někdejšího íránského politika, který přijel syna navštívit. Namaziho staršího ale propustili už loni, kdy se odjel léčit do zahraničí, připomíná agentura Reuters.
- Emad Sharghi - do Íránu se spolu s manželkou přestěhoval v roce 2017, o rok později ho zatkli. Po osmi měsících ho revoluční gardy obvinění ze špionáže zprostily, ale úřady mu nedovolily ze země vycestovat. V roce 2020 ho obvinily znovu a odsoudily na deset let.
- Morad Tahbaz - íránsko-americký ekologický aktivista, který má zároveň britské občanství, byl v roce 2019 odsouzen k deseti letům vězení kvůli „spiknutí proti národní bezpečnosti Íránu” a „kontaktům s nepřátelskou americkou vládou... za účelem špionáže”.
- Jména posledních dvou propuštěných Američanů nejsou známá. Rodiny lidí zadržovaných v Íránu často nechtějí příběhy svých blízkých zveřejňovat, protože doufají, že diplomacie zajistí jejich propuštění v tichosti.
Součástí věznice je popravčí dvůr, soudní síň a samostatné bloky pro vězně obou pohlaví. O poměrech ve věznici, kde dozorci vězně při výsleších bijí a vystavují nejrůznějším druhům fyzického i psychického mučení, vypovídali mnozí ti, kteří zařízením prošli.
Bývalá zdravotní sestra Hengameh Hadž Hasanová, která byla uvězněna v roce 1981 za podezření z napojení na opoziční skupinu, popsala systém, ve kterém byly vězeňkyně často a systematicky mučeny členy Íránských revolučních gard. Většinou tak, že byly bity po chodidlech kabely. Ve svých pamětech se nevyhnula ani popisu hromadných poprav: „Na jednotce 209 jsme každý den kolem 18:00 v době večeře slyšeli obrovský a ohlušující hluk, jako když nákladní auto shazuje těžký náklad kovu… Bylo to vystřelení desítek střelných zbraní najednou na naše přátele.“
Štěnice, švábi i krysy
O čtyři desetiletí později se podmínky v Evinu nijak nezlepšily, možná spíše naopak. V posledních letech je popsal například britsko-íránský obchodník Anoosheh Ashoori, který v Evinu strávil přes čtyři roky. Zadržen byl v roce 2017 při návštěvě své matky, režim ho obvinil ze špionáže pro Izrael.
Serveru Deutsche Welle vylíčil, jak jeho věznění v oddělení 7 v hale 12 věznice Evin vypadalo: „Situace v hale 12 byla extrémně hrozivá. Bojovali jsme se štěnicemi, šváby, obrovskými krysami a nechutným jídlem,“ řekl.
Nejhorším zážitkem bylo pro Ashooriho 45 dní, které strávil na samotce. V souvislosti s ní hovoří o psychickém mučení: „Vyhrožovali, že ublíží členům mé rodiny,“ řekl s tím, že mu celý den i noc svítilo na cele světlo, což mu bránilo spát.
„S výjimkou kómatu je spánková deprivace tím nejméně užitečným stavem mozku pro účely získávání věrohodných informací. Zmatená mysl je ideálním podhoubím pro falešná doznání – což, pravda, může být v některých případech i cílem,“ píše ve svém bestselleru Proč spíme vědec a spánkový specialista Matthew Walker.
A cituje i bývalého izraelského premiéra Menachema Begina: „Potkal jsem vězně, kteří podepsali cokoliv, jen aby získali to, co jim vyšetřovatel slíbil. A on jim neslíbil svobodu. Slíbil jim, že pokud podepíšou, dostanou nepřerušovaný spánek.“
Evropský diplomat držený v Íránu
Švéda Johana Floderuse, který pracoval jako poradce eurokomisařky pro vnitřní věci Ilvy Johanssonové, drží íránský teokratický režim v nechvalně známé věznici Evin v Teheránu.
Seznam Zprávy mluvily s jedním mužem, který strávil v Evinu 48 dní v roce 2009, zatčen byl při náboženském svátku ašúra. „Všichni muži zatčení během ašúry byli v budově zvané Karanténa. Já a dalších 23 vězňů jsme trávili čas v malé místnosti, kde bylo jen 18 postelí, zbylí spali na zemi. Byl jsem tam 30 dní, vyslýchali mě mnohokrát. Pak mě poslali na oddělení, které bylo o něco lepší, ani tam ale nebyl dostatek místa. Fyzické mučení nebo samotku jsem nezažil, někteří mí přátelé ale ano. Psychické mučení a výslechy byly tak drsné, že bychom měli raději mučení fyzické. Jídlo bylo také strašné, většinu času jsem nejedl a měl jen chléb a sýr feta od snídaně. Většina lidí onemocněla, nikdo je ale neléčil, takže se nemoci staly chronickými. Poté, co jsem byl propuštěn na kauci, jsem trpěl řadou infekcí a musel jsem užívat silná antibiotika,“ vypověděl bývalý vězeň, jehož identitu redakce Seznam Zpráv zná, ale z pochopitelných důvodů nebude zveřejňovat.
Sexuální útoky jako vládní program
Drsnější podmínky zažil výše zmíněný Ashoori, jehož bolest a strach o rodinu dovedly až k pokusu o sebevraždu. Ve vězení také zahájil 17denní hladovku. Na svobodu se dostal loni v březnu poté, co britská vláda zaplatila íránskému režimu dluh ve výši 461 milionů eur. Spolu s ním byla propuštěna i další britská občanka Nazanin Zaghariová-Ratcliffeová.
Ashoori se později zúčastnil londýnského maratonu, kde se snažil na poměry panující v nejznámější íránské věznici upozornit.
Loni v prosinci pak íránská lidskoprávní aktivistka Narges Mohammadiová zveřejnila dopis, v němž žádala zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva o vyšetřování sexuálních útoků proti ženám v Evinu.
„Napadení žen během zadržování a v detenčních centrech je součástí vládního programu potlačování protestujících žen,“ napsala v dopise zveřejněném na instagramu.
Právě ženy a jejich heslo „Ženy, život, svoboda“ se staly hlavní tváří protirežimních protestů v Íránu z posledního roku. Z Íránu přicházejí zprávy o mnoha znásilněních a sexuálních útocích bezpečnostních složek proti zadrženým.
Rok protestů
Už je to rok od tragické smrti 22leté Kurdky Mahsá Amíníové. Íránské úřady dělají vše pro to, aby se na výročí neobnovily protesty podobné těm loňským. V zemi probíhá vlna zatýkání a zastrašování. Nevyhnulo se ani dívčině otci.
Problémem je i přeplněnost věznice – podle některých vězňů je na některých celách i 40 lidí. Vězni vypovídali, že se museli střídat v ležení na zemi, aby se alespoň část noci mohli vyspat, zbytek osazenstva ji strávil vestoje.
Loni v říjnu vypukl v Evinu rozsáhlý požár, při němž zahynulo nejméně osm lidí a šest desítek dalších bylo zraněno. List The Washington Post po zhlédnutí desítek videozáznamů, fotografií a rozhovorech se svědky došel k děsivému závěru: Nejméně jeden požár byl založen úmyslně v době, kdy byli všichni vězni uzamčení v celách.
V době, kdy se před plameny a dýmem snažili uniknout, na ně dozorci zaútočili obušky, výbušninami i ostrou municí. Na videích je slyšet střelba z automatických pušek i volání „Smrt Chameneímu“.
Aktivisté se domnívají, že skutečný počet obětí bude mnohem větší. O konečné bilanci požáru se tak svět dozví nejspíš až po pádu režimu ajatolláhů.
