Witkoffovo vystupování v Moskvě mi připadalo odpudivé, říká britský diplomat

Vyvolat strach a přimět Evropu, aby ustoupila. Právě o to podle bývalého britského diplomata Johna Foremana usiluje Kreml stále ostřejšími výhrůžkami vůči západním zemím.

„Když se Rusku na bojišti nedaří, podobná rétorika zesiluje. Cílem je přimět nás, abychom ustoupili,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy diplomat, který má osobní zkušenosti s ruskými politiky, protože působil jako vojenský atašé na britské ambasádě v Moskvě. Přímou válku s NATO podle něj Moskva vyvolat nechce.

Výrazně kritický je Foreman k obnoveným americkým jednáním s Moskvou. Putin podle něj neusiluje o kompromis, ale o kapitulaci Ukrajiny, zatímco Trumpovi vyjednavači k němu přistupují příliš jako k obchodnímu partnerovi.

„Rusko udělá tohle, Ukrajina tamto, všichni si potřesou rukama a půjdou dál. Jenže Putinovy důvody pro vedení války nezmizely,“ říká. „Jeho motivace jsou mnohem více spojené s historií, pocitem odmítnutí a křivdy. Není to obchodní transakce.“

Na pozadí eskalace sabotáží v Evropě se Spojené státy snaží znovu oživit mírová jednání, přestože z ukrajinské strany v posledních měsících opakovaně zaznívalo, že jsou fakticky mrtvá nebo přinejmenším zmrazená. Do Moskvy a pak i do Kyjeva proto znovu vyrazili Steve Witkoff a Jared Kushner. Proč se podle vás Washington právě teď pokusil jednání znovu rozhýbat?

Američané ve svých strategických dokumentech poměrně jasně říkají, že chtějí mír, protože podle nich válka oslabuje evropskou bezpečnost, zvyšuje riziko eskalace a také možnost, že do ní budou nakonec zataženy Spojené státy. Můžeme s tím souhlasit, nebo ne, ale taková je jejich pozice.

Abych Trumpovi přiznal zásluhy, jeho administrativa do toho vložila opravdu hodně diplomatického úsilí. Já bych taková jednání ale vedl jinak, využívání Witkoffa a Kushnera podle mě není dobrý přístup, ale snahu jim upřít nelze.

Witkoffovo vystupování v Moskvě mi připadalo odpudivé. Jeho podlézavost vůči Putinovi považuji za nepřijatelnou, až ostudnou. A Kreml to podle mě vidí. Říká si: tihle dva jsou svým způsobem naši souputníci. Chtějí, aby Ukrajina rychle ustoupila, a všichni se pak mohli posunout dál. Proto také Putin mluvil o tom, že se mu s nimi dobře spolupracuje.

A jak byste tedy jednání vedl vy?

Witkoffa a Kushnera bych z nich úplně stáhl a celý proces bych profesionalizoval. Vedení bych svěřil (americkému ministru zahraničí) Marcu Rubiovi. Působí na mě jako mnohem prozíravější člověk, zejména pokud jde o Rusko. Zapojil bych také vedení amerických zpravodajských služeb, kde jsou lidé, kteří vůči Rusku dokážou vystupovat tvrdě.

Mluví se o tom, že roli hrají i blížící se volby do Kongresu. Co si o tom myslíte?

Že to tak určitě je. Trump se prezentoval jako mírotvůrce, ale mezitím zabředl do války s Íránem. Republikáni potřebují ukázat nějaký úspěch a možná také odvést pozornost od toho, co považují za strategickou katastrofu na Blízkém východě.

Ale myslím, že Trumpovi osobně skutečně vadí pohled na mrtvé na obou stranách, včetně civilistů. Bylo to patrné i při loňské návštěvě Zelenského v Bílém domě.

A vidíte alespoň nějakou šanci, že tentokrát jednání k něčemu povedou?

Problém je, že Spojené státy podle mě za posledních osmnáct měsíců ztratily část svého vlivu. Omezily přímou finanční a vojenskou podporu Ukrajině a větší část této role převzali Evropané. Washington byl zároveň poměrně nejednoznačný. Ukrajina si tak může říct: Dobře, zařídili jsme se bez vás, takže nám teď nebudete říkat, co máme dělat.

Na druhé straně Putin neukázal prakticky žádnou ochotu ke kompromisu. Stále trvá na požadavcích, které formuloval už v červnu 2024 – chce kontrolu nad pěti ukrajinskými regiony, demilitarizaci Ukrajiny, změnu režimu i změny ústavy. Chce z Ukrajiny v podstatě udělat vazalský stát.

Máme tedy proti sobě dvě velmi vzdálené pozice, oslabený americký vliv a zároveň neochotu Washingtonu skutečně tvrdě zatlačit na Rusko, které je za tuto válku odpovědné. Pokud se podaří vrátit jednání do trilaterálního formátu, bude to podle mě úspěch sám o sobě. Mohlo by se pak začít skutečně jednat mimo záři reflektorů velkých schůzek v Moskvě a Kyjevě.

Pozitivní je alespoň to, že obě strany označily poslední rozhovory za konstruktivní. Nedocházelo k veřejným hádkám mezi Američany, Rusy a Ukrajinci a Američané tentokrát působili lépe připravení než v minulosti. Bezprostřední průlom ale neočekávám.

Nedošlo sice k veřejným hádkám, ale sám kritizujete Američany kvůli přílišné vstřícnosti vůči Putinovi. Některé dřívější americké návrhy navíc počítaly s ústupky v otázkách, na kterých Moskva dlouhodobě trvá. Rozumí podle vás současná americká administrativa tomu, jak Kreml vyjednává?

Tentokrát do Moskvy vyslali silnější tým než dříve, kdy tam Steve Witkoff přijel sám s poznámkovým blokem a působil jako amatér. Zdá se tedy, že jsou o něco lépe organizovaní.

Pořád si ale myslím, že zejména Witkoff k jednání přistupuje příliš transakčně: Rusko udělá tohle, Ukrajina tamto, všichni si potřesou rukama a půjdou dál. Jenže Putinovy důvody pro vedení války nezmizely. Jsou mnohem političtější a myslím, že Witkoff tomu nerozumí, protože není politik.

Proto stále mluví o řešeních, na kterých mohou „vyhrát všichni“, a vycházejí z Trumpovy zkušenosti byznysmena. Jenže na Vladimira Putina takový přístup fungovat nebude. Jeho motivace k válce jsou mnohem více spojené s historií, pocitem odmítnutí a křivdy. Jsou emocionální, není to obchodní transakce.

Co tedy podle vás Moskva od jednání skutečně chce? Pokud Putin dál trvá na požadavcích, které Ukrajina nemůže přijmout, jsou pro něj jednání užitečná i bez dosažení dohody?

Myslím, že Putin je vnímá jako vyjednávání o kapitulaci Ukrajiny. Nejde o vyjednávání v tom smyslu, jak bychom ho chápali vy nebo já.

Stále mluví o „základních příčinách“ války a vrací se k požadavkům, které Rusko vznášelo už před invazí – k NATO, bezpečnostnímu uspořádání východní Evropy nebo představě ruské privilegované sféry vlivu v regionu. Mluví také o jazykové politice a „denacifikaci“ Ukrajiny.

Nemyslím si, že by svůj pohled jakkoli změnil. Chce, aby Ukrajina kapitulovala, a chce přimět Američany, aby mu s tím pomohli.

A i v tomto kontextu: přikládáte nějakou váhu tvrzením, že je Putin pod rostoucím tlakem a může se cítit zahnaný do kouta, což se projevuje stále ostřejší rétorikou a výhrůžkami vůči Evropě?

Rusko podle mě pod tlakem je. Sám Putin minulý týden připustil ekonomické dopady války. Zároveň je ale naprosto odhodlaný pokračovat a je přesvědčený, že má pravdu. Jeho kalkulace je, že Rusko ten tlak dokáže vydržet a že Američané jsou nerozhodní. V podstatě si říká: Je to těžké, ale zvládneme to.

Navíc nemůže jednoduše změnit kurz. Ví, že pokud by z války odešel bez vítězství, mělo by to důsledky i pro něj osobně. Má proto politické, ideologické i osobní důvody pokračovat.

Nemyslím si přitom, že by byl pod zásadním tlakem doma nebo ze strany Spojených států. A Čína mu stále kryje záda. To všechno ho podle mě spíš povzbuzuje k tomu, aby pokračoval.