Článek
Celým desítkám tisíc Afghánců nebyla poskytnuta pomoc ze strany Británie poté, co se Tálibánu podařilo ovládnout Kábul. Příčinou byl chaos a zmatky na ministerstvu zahraničí, odhaluje britský whistleblower.
Podle bývalého diplomata Raphaela Marshalla, který působil v Afghánistánu v době vrcholné krize po pádu Kábulu, Británie ponechala spousty lidí napospas Tálibánu, a odkázala je tak na smrt. Na vině je byrokratický chaos, zásahy ministerstev, nedostatečné plánování i kultura krátkých pracovních časů, vypověděl whistleblower Marshall.
Marshall dodal, že proces výběru toho, kdo s Brity odletí a kdo zůstane v rukou Tálibánu, byl „náhodný“. Tisíce e-mailů s prosbami o pomoc nikdo nepřečetl.
Se svědectvím přišel Marshall už na konci srpna. Tehdy svou výpověď předložil tajemníkovi britského ministerstva zahraničí, Commonwealthu a rozvoje (FCDO), pod které spadá tým, v němž Marshall působil jako vedoucí referent. Jeho informace byly považovány za natolik závažné, že vedly k zahájení interního vyšetřování, poukazuje deník The Guardian.
Na svou pozici Marshall v září rezignoval. Ve výpovědi, kterou pronesl před komisí pro zahraniční záležitosti a která byla v úterý zveřejněna, dává veřejnosti nahlédnout do chaosu v Kábulu, jehož byl sám svědkem.
Marshall pracoval v týmu úředníků, kteří se zabývali skupinou známou jako „afghánské zvláštní případy“, píše BBC. Mezi ně spadali afghánští vojáci, politici, novináři, státní zaměstnanci, aktivisté, humanitární pracovníci, soudci a strážci, kteří pro vládu Spojeného království pracovali nepřímo prostřednictvím subdodavatelů, a nesplňovali tak podmínky programu Arap, na základě kterého Britové evakuovali své přímé zaměstnance.
Bývalý diplomat ve své výpovědi tvrdil, že pochybení během evakuace pramenila z „nedostatečného personálního obsazení“ krizového centra FCDO v Afghánistánu. V době vrcholné krize byl údajně jediným pracovníkem příslušného evakuačního oddělení. Na jeho bedrech ležela rozhodnutí o životě a smrti osob, když určoval, koho Britové evakuují a koho nechají napospas Tálibánu. Rozhodovat se navíc musel podle zcela nahodilých kritérií.
„Když 21. srpna odpoledne vrcholila krize, byl jsem jedinou osobou, která sledovala a zpracovávala e-maily ve schránce pro zvláštní případy v Afghánistánu,“ popisuje situaci Marshall s tím, že mnohé e-maily obsahovaly zmínky o závažném porušování lidských práv ze strany Tálibánu, včetně vražd, znásilňování a vypalování domů.
Počet nepřečtených e-mailů v té době již údajně přesahoval pět tisíc a neustále se zvyšoval. Marshall na základě této zkušenosti následně zpochybňoval tvrzení Downing Street, že prosby všech Afghánců byly k 6. září zpracovány.
Zachránili jsme pouhých 5 %
Marshall ve výpovědi odhaduje, že o evakuaci v rámci schématu pro zvláštní případy požádalo 75 000 až 150 000 lidí. Většina těchto žadatelů se přitom bála o svůj život, protože v minulosti spolupracovali se Západem. Podle Marshallových odhadů se ale pomoci dostalo pouhým pěti procentům z nich. „Je zřejmé, že někteří z těch, kteří tam zůstali, byli mezitím zavražděni Tálibánem,“ dodal.
Za jejich životy podle něj nese vinu i bývalý ministr zahraničí Dominic Raab, který činil rozhodnutí příliš pomalu, domnívá se Marshall. Podle něj Raab nepochopil zoufalost situace na kábulském letišti. Místo toho, aby jednal hned, trval na dalších, lepších důkazech.
„Těžko vysvětlit, proč rozhodoval pouze on sám a neudělal to okamžitě,“ řekl Marshall s tím, že jeho tým někdy na jeho odpověď nečekal.
Za nedostatečnými snahami o evakuaci pak podle Marshalla stojí také rigidně prosazovaná kultura osmihodinového pracovního dne. Zaměstnanci ministerstva pracovali navzdory naléhavé situaci pouze osm hodin denně, pět dní v týdnu. Marshall také kritizoval, že pět nocí v řadě nebyla nasazena žádná noční směna.
Na vině je podle Marshalla dále neschopnost sladit počítačové systémy jednotlivých pracovišť, nedostatek počítačů pro vojáky v Kábulu i všeobecných odborných a jazykových znalostí a v neposlední řadě pak nedostatečná koordinace postupu s americkými spojenci.
„Domnívám se, že žádný člen týmu pro afghánské zvláštní případy se nikdy Afghánistánem nezabýval, dříve v něm nepracoval a neměl o něm podrobné znalosti,“ shrnul Marshall.
Mluvčí britské vlády uvedla, že zaměstnanci, mezi nimi tisíc příslušníků FCDO, „po celých čtrnáct dnů neúnavně pracovali, aby z Afghánistánu evakuovali více než 15 tisíc lidí… [v] největší misi svého druhu za celé generace a druhé největší evakuaci, kterou jakákoli země provedla“.
Zdroj, který má blízko k bývalému ministrovi zahraničí Raabovi, uvedl, že v praxi bylo hlavní výzvou ověření totožnosti a zajištění bezpečného odjezdu ze země, nikoli rychlost rozhodování.
Když se Tálibán chopil moci, Británie z Afghánistánu evakuovala celkem 15 tisíc lidí. Mezi nimi bylo 5 tisíc britských státních příslušníků, 8 tisíc dospělých Afghánců a 2 tisíce dětí.
„Bohužel jsme nedokázali evakuovat všechny, které jsme chtěli, ale od konce operace jsme pomohli opustit Afghánistán více než 3 tisícům jedinců,“ uvádí britská vláda.
