Rakousku otevřel oči, co je Putin zač, říká Schwarzenbergův přítel z Vídně

S exministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem proběhla na konci roku 2023 dvě zásadní rozloučení – pohřeb se státními poctami v Praze a zádušní mše ve Vídni. Český politik s rodokmenem celý svůj život putoval mezi těmito dvěma středoevropskými metropolemi. Ty jsou si sice v lecčems blízké, ale zároveň mají komplikované vztahy – ať už jde o nedávnou minulost, či některá současná témata, například jadernou energetiku.

Podle Schwarzenbergova dlouholetého přítele a novináře deníku Der Standard Hanse Rauschera dokázal „kníže“ Rakušanům otevírat oči. Například v časech studené války, když propojoval české disidenty s vídeňskými vlivovými kruhy. Ale platilo to až do jeho posledních let.

„V rakouské veřejné debatě měl vliv. Loni u nás například velmi rezonovalo video s jeho projevem z roku 2014, kdy řekl, že pro Vladimira Putina je Krym předkrm, Gruzie bude polévkou a Ukrajina hlavním chodem. To bylo velmi důležité v zemi, jako je Rakousko, kde si stále lžeme do kapsy, když jde o Rusko a Putina,“ říká Rauscher v rozhovoru, který poskytl Seznam Zprávám o třetím adventním víkendu na smuteční recepci ve vídeňské Národní knihovně v paláci Hofburg.

Jak jste vnímal rozloučení s Karlem Schwarzenbergem jako jeho přítel a spolupracovník?

Byl jsem na obou zádušních mších – v Praze i ve Vídni. Obě byly velmi působivé a důstojné, u nás promluvil prezident Alexander Van der Bellen. Já jsem si ale také nemohl nevšimnout, že chyběli zástupci vlády, zejména kancléř (rakouský předseda vlády Karl Nehammer, pozn. red.). Myslím, že to souvisí s typickou vlastností Karla – jeho přímočarostí. Před časem řekl, že bývalý kancléř Alexander Kurz je „podvodník“.

Říkal to, co si myslí, že je správné, bez ohledu na to, jestli ho to bude něco stát.

Přišel ale ministr zahraničí Alexander Schallenberg, ten přece zastoupil rakouskou vládu.

To ano, ten ale jistě přišel také jako člen rakouské aristokracie.

Tak jaký tedy je vztah Rakušanů ke Karlu Schwarzenbergovi?

Lidé, kteří se zajímají o politiku a společenské dění, ho vnímají velmi pozitivně. Jak říkal náš prezident na mši, byl kombinací bonvivána, ale také silně politicky angažovaného člověka. V rakouské veřejné debatě měl vliv.

Loni u nás například velmi rezonovalo video s jeho projevem z roku 2014, kdy řekl, že pro Vladimira Putina je Krym jen předkrm, Gruzie bude polévkou a Ukrajina hlavním chodem. To bylo velmi důležité v zemi, jako je Rakousko, kde si stále lžeme do kapsy, když jde o Rusko a Putina.

Přece jen asi vnímal tu českou zkušenost s Ruskem, respektive Sovětským svazem, která byla zásadně jiná, než má Rakousko. Byla to jedna z tenzí mezi ním a jeho druhým domovem?

Byl vždy realistický, co se týče Ruska. A v Rakousku je naopak tendence, zejména v byznysu, s Ruskem a panem Putinem vycházet. Po druhé světové válce jsme také měli na svém území ruské vojáky, ale podařilo se nám se jich zbavit tím, že jsme deklarovali nezávislost. A v rakouské společnosti je stále silný pocit, že nás neutralita chrání.

Jak Rakušané vnímají Schwarzenbergův vztah k Česku, jeho oddanost zemi, která jeho rodinu donutila k emigraci?

Myslím, že lidé, co mají informace a přemýšlejí evropským způsobem, to akceptovali, včetně toho, že se nikdy nestal rakouským občanem (Karel Schwarzenberg měl české a rodové švýcarské občanství, pozn. red.). To se respektovalo. A mně několikrát otevřel oči.

Kdy třeba? Prezident Van der Bellen říkal, že byl mostem mezi Českem a Rakouskem.

Třeba ještě před rokem 1989 mi ukázal, že svět nekončí železnou oponou. Když jsem byl mladý, nikdy jsem necestoval do zemí východního bloku. Nikdy nezapomenu na návštěvu Československa, kterou zorganizoval Karel Schwarzenberg pro pár rakouských novinářů a dalších lidí, byl tam například i tajemník tehdejšího kancléře. Potají jsme se setkali s disidenty, mimo jiné s Václavem Havlem. Z toho setkání jsem odcházel s úplně novou perspektivou a mimochodem, i s dojmem, že Václav Havel je mimořádná osobnost, ale neuměl jsem si představit, že by jednou dosáhl politického úspěchu. To jsem se tedy velmi mýlil.

A uměl jste si to představit u Karla Schwarzenberga? Přece jen jeho politický vrchol přišel až opravdu ve velmi zralém věku. Překvapilo vás to třeba?

Ano a myslím, že i jeho. Ale teď, když jsem starší, vidím muže, který se chytil příležitosti, chytil ji za límec v pravý čas. To je nejvíc, co o něm mohu říct. Čekal dlouho, byl připravený, dokázal překonat porážky, nevzdal se, a když viděl příležitost, chopil se jí.

Byli jste přátelé. Jaký byl z vašeho pohledu jako člověk?

Ne vždy bylo snadné mu rozumět! To asi znáte i z češtiny. Ale jako přítel byl vždy po ruce, vždy byl připravený pomoci. Když to vezmu z pohledu médií, například v 70. letech podpořil vznik časopisů Trend a Profil, které významně přispěly k rozvoji kritické žurnalistiky v Rakousku, když se s tehdejším vydavatelem (Oscarem Bronnerem, pozdějším zakladatelem také deníku Standard, pozn. red.) seznámil v kavárně. Nešlo ani tak o peníze, ale kredibilitu, kterou těmto magazínům dodal. Pamatuji, že tehdy to způsobilo v jeho kruzích celkem poprask. Jak můžeš podporovat liberální časopis? ptali se jeho přátelé z řad šlechty a konzervativců. 

Myslím ale také, že jsme spolu tak dobře vycházeli i díky tomu, že jsme měli podobný smysl pro humor, rádi jsme si dělali srandu i sami ze sebe.