Vzbudili jsme ledového obra? Minimálně už nespí klidně, říká vědec

Na zamrzlém kontinentu končí zima s rekordně nízkým množstvím mořského ledu. Toho v Antarktidě, která byla jinak dlouho odolná vůči vlivům globálního oteplování, ubývá už několikátý rok po sobě. Vědci se proto obávají, že tam dochází k velké změně režimu a Antarktida začíná tát podobně jako Arktida.

„Myslím si, že ještě nemůžeme říct, jestli jsme ledového spícího obra skutečně vzbudili. Řekl bych, že už je ale minimálně v neklidném spánku, převaluje se a začíná se probouzet,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy americký vědec Walter Meier, který data o mořském ledu v Antarktidě sleduje v rámci práce pro národní datové centrum NSIDC.

Mořský led v Antarktidě má silný sezónní cyklus. Minima dosahuje v únoru, kdy je na jižní polokouli léto. Od té doby začíná množství mořského ledu stoupat a zhruba v tuto část roku dosahuje maxima.

Letos jsme v únoru zaznamenali rekordní minimum. S přibývajícím časem se ale situace dostávala ještě hlouběji do extrému, protože led během antarktického podzimu a zimy přibýval velmi pomalu. Jeho množství se tak propadlo hluboko pod úroveň, na kterou jsme byli zvyklí nejen v normálních, ale i na led rekordně chudých letech.

Normálně se plocha mořského ledu v maximu pohybuje kolem 18 a půl milionů kilometrů čtverečních. Teď, kdy už bylo maxima buď dosaženo, nebo jsme k němu opravdu blízko, máme 17 milionů kilometrů čtverečních. Předešlý rekord v nejnižším množství byl přitom asi 18 milionů v roce 1986, takže jsme o milion níž, než jsme kdy mohli vidět.

Vědci ale při snaze interpretovat letošní podivný rok často zmiňují právě ten problém, že jsme toho vlastně moc vidět nemohli, protože data z Antarktidy o mořském ledu sahají asi jen 50 let do minulosti…

Ano. Satelitní data jsou opravdu dobrá a můžeme si být hodně jistí jejich přesností, začali jsme je ale sbírat až v roce 1979. Máme tedy řadu trvající 45 let.

Znamená to, že nemůžeme vědět, jestli se něco podobného jako letos nestalo třeba před sto lety. Jak to jde dohromady s tím, že jsou všichni rokem 2023 tak znepokojení?

Protože to, co teď vidíme, je opravdu na hony vzdálené tomu, co jsme během této časové řady mohli vidět. Je to prostě příliš výrazné.

Obecně také počítáme s tím, že klimatické cykly se mění na úrovni desítek let a obyčejně je dokážeme podchytit na časové řadě 30 let a tu už jsme v případě Antarktidy přesáhli.

Na druhou stranu je pravda, že Antarktida opakovaně ukázala velkou míru proměnlivosti. Rekordní maximum jsme totiž zaznamenali až v letech 2013 a 2014. To přeci nebylo tak dávno. Ještě před deseti lety jsme pozorovali rostoucí trend a to, co vidíme teď, je prostě tak rychlá změna a tak vzdálená od toho, co jsme v posledních 50 letech pozorovali, že to nutně přitahuje velkou pozornost.

Jeden by mohl říct, že se na tom může podepisovat i nějaký dlouhodobější variabilní cyklus, který jsme během 50 let nemohli zaznamenat a my to samozřejmě nemůžeme vyloučit. Na druhou stranu je ta současná změna ale opravdu velká a navíc to není jen záležitost tohoto roku. Podprůměrné množství mořského ledu pozorujeme už od roku 2016 a rok od roku se situace zhoršuje. Letošní rekord v nejnižším minimu mořského ledu v Antarktidě ostatně překonal rekord, který padl jen rok předtím.

Skoro to vypadá, jako kdybychom sledovali změnu režimu, kdy mořského ledu najednou začíná ubývat, čehož může být letošní rok jen extrémní manifestací. Na otázku, zda opravdu dochází k velké změně, která je zcela mimo měřítka přírodní variability, ale ještě s jistotou odpovědět neumíme.

Trend tání na Antarktidě i přesto, co pozorujeme letos, není tak očividný jako na druhé straně světa v Arktidě. Tam ho totiž pozorujeme celých 45 let. V Antarktidě to je sedm. Je to tedy pořád ještě nové a nejisté, ale určitě si to zaslouží naši pozornost.

Jak dlouho potrvá, než bude v otázce jasno?

Myslím si, že potřebujeme ještě několik let pozorování. Potřebujeme zjistit, jestli mořského ledu zůstane tak málo nebo bude dokonce nadále ubývat. Možná už za tři až pět let si budeme moct být jistější, jestli je to opravdu velká změna trendu.

Pokud se ukáže, že k té zmiňované velké změně režimu skutečně dochází, co to bude znamenat?

O té změně se mluví hlavně proto, že zatímco ve zbytku světa je globální oteplování velmi jasně pozorovatelné, Antarktida byla od těchto změn dosud obecně poměrně izolovaná. Je tam sice několik oblastí, které vykazují oteplující trend a tání pozorujeme i na pevninských a šelfových ledovcích, ale obecně ten úbytek na pevnině byl relativně malý a pomalý. Co se týče mořského ledu, ten až do posledních několika let na globální oteplování „nereagoval“ vůbec. Dá se tak říct, že Antarktida byla jako celek v příběhu globálního oteplování „pozadu“.

Na tom není nic extra překvapivého a určitě to nijak nerozporuje, že skleníkové plyny oteplují zbytek planety. Antarktida je od zbytku světa izolovaná a není divu, že trend tak přesně nenásledovala. Protože ale vidíme, že se pořád otepluje, do systému přibývá víc a víc energie a produkce skleníkových plynů neklesá, tak nějak počítáme s tím, že jednou dojde i na ni.

No a teď to vypadá, že už na ni došlo. Skutečně už Antarktida reaguje na globální oteplování? Přichází změna klimatu i na celý jižní pól do antarktického regionu? To jsou otázky, které teď řešíme. Tím se myslí ona možná velká změna režimu a to je na situaci tak znepokojivé.

Jaké by to mohlo mít důsledky?

V momentě, kdy na oteplování zareaguje Antarktida, bude to znamenat, že změna klimatu už silně postihuje úplně všechny oblasti na planetě. Pokud jde o mořský led, tam je problém, že když ho je méně, oceán pohlcuje více energie ze Slunce, protože méně ledu znamená menší odraz záření. To tedy obecně znamená více tepla v Antarktidě. Kromě toho ústup mořského ledu znamená i menší ochranu šelfových ledovců, které se pak mohou začít hroutit. To zase povede k většímu sesouvání pevninských ledovců do moře. Ty důsledky mohou být tedy opravdu velké.

Sesouvání pevninských ledovců do moře znamená zvyšování hladiny oceánů. Kvůli tomu, jak moc moc ledu na antarktické pevnině je, se o současné situaci mluví jako o možném "probuzení ledového obra"…

Ano, to přirovnání jsem slyšel. Myslím si, že ještě nemůžeme říct, jestli jsme ledového spícího obra skutečně vzbudili. Řekl bych, že už je ale minimálně v neklidném spánku, převaluje se a začíná se probouzet.

Jak moc nebo málo rozumíme tomu, jak může souviset množství mořského ledu v Antarktidě s teplotou světových oceánů, která je letos abnormálně vysoká?

Jak už jsem řekl, méně ledu znamená víc pohlceného tepla a tím pádem i teplejší oceán. Ten ale na množství ledu působí i skrze oceánské proudy, které mohou přinášet teplo z daleka na povrchu i pod hladinou. Určitě můžeme říct, že existují indicie, že právě tohle je jednou z příčin úbytku mořského ledu. Rozhodně to hraje nějakou roli, ale zatím nevíme, jak velkou. Nemáme ještě jasno v tom, jestli k tomu přispívá samotná vyšší teplota oceánů nebo i nějaká změna ve fungování proudů.

Já si myslím, že roli může hrát obojí, protože jsme to už v minulosti (*vliv oceánských proudů na množství mořského ledu v Antarktidě) pozorovali u cyklického teplého jevu El Niño. Nemyslím si ale, že se tímto jevem dá vysvětlit dění letošního roku, protože El Niño zatím není tak silné. Mělo by nabrat na síle někdy v listopadu nebo prosinci, zatímco mořský led v Antarktidě je hluboko pod normálem už řadu měsíců.

Ty letošní vysoké teploty oceánů ale podle mě můžou ve vývoji množství mořského ledu v Antarktidě hrát důležitou roli.

Jaké jsou vyhlídky na antarktické jaro?

Mořského ledu bude určitě i nadále málo. Nemůže tomu být jinak, protože je ho málo už teď a víme, že přibývat moc nebude. Roční maximum bylo dosaženo buď právě teď nebo bude dosaženo v nejbližších dnech a od října očekáváme kvůli příchodu jara začátek tání.

Je možné, že se podmínky změní a led bude ubývat trochu pomaleji. K tomu by měl přispívat i ten fakt, že teď už zůstává v jen jižnějších chladnějších oblastech, kde má větší šanci se udržet. Nemyslím si ale, že by se v nejbližších měsících situace mohla vrátit do normálu. To by mě velmi překvapilo.