Článek
Pokud premiérka Giorgia Meloniová výrazně nesníží počet migrantů připlouvajících do Itálie, může to do budoucna otřást její politickou pozicí. Právě slib boje s migrací byl jedním z hlavních motivů její kampaně před parlamentními volbami.
Meloniová je si patrně vědoma biče, který sama na sebe pomohla uplést. Nedávno dokonce přiznala, že doufala, že si v otázce migrace povede lépe. Možná i proto se snaží rychle dosáhnout výsledků, kterými by se mohla voličům „pochlubit“. Zároveň však dbá na to, aby si příliš přísnou politikou nerozházela vztahy s Evropskou unií, které poslední rok aktivně budovala.
Poslední z řady „receptů“ na to, jak snížit stále rychleji se zvyšující počet migrantů mířících do Itálie, se kterým italská premiérka přišla, je dohoda s Albánií o převážení migrantů z tohoto týdne. Zavděčit se jí s ní nepodaří ale možná ani unijním partnerům, ani vlastním voličům, odhaduje italská novinářka Alessandra Bocchiová.
Evropská komise sice italsko-albánskou dohodu dosud nekomentovala, dříve se ovšem vymezila proti britskému „modelu Rwanda“, kterému se nápadně podobá. Kritika dohody s Albánií už zazněla ze strany italské a albánské opozice i světových humanitárních organizací.
„Je to gesto vůči veřejnosti. Meloniová tím vzkazuje, že se snaží něco dělat, že to řeší, že si je vědoma toho, co slíbila, a ví, že migraci nejenom nezbrzdila, ale nezabránila nárůstu o 65 % a stále rychleji se zvyšujícímu počtu (přicházejících migrantů),“ tvrdí odborník na migraci Robert Stojanov z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity.
Zda se Meloniové podaří dohodou s Albánií dosáhnout kýžených výsledků u voličů, je zatím nejasné. Jak ale vysvětluje Stojanov, italsko-albánskou spolupráci čekají mnohá úskalí.
Rok Meloniové ve funkci
Giorgii Meloniové se podařilo rozptýlit obavy, které v době jejího nástupu měli někteří zahraniční spojenci.
Meloniová, o které se po jejím zvolení psalo jako o „nejnebezpečnější ženě Evropy“, navázala dobré vztahy s představiteli Evropské unie a na poli mezinárodní politiky si vydobyla respekt. Na domácí půdě mezitím pokračovala v boji proti migraci a za „tradiční“ rodinu.
Jak bude italsko-albánská spolupráce vypadat?
Italská premiérka Meloniová a její albánský protějšek Edi Rama v pondělí oznámili, že Itálie zaplatí výdaje na vybudování dvou uprchlických center na území Albánie. Jedno z nich postaví v přístavu Shengjin, druhé v Gjaderu na severozápadě země.
Střediska převezmou část migrantů, které italské lodě zachrání ve Středozemním moři. Ubytováni v nich budou jen dočasně - po dobu vyřízení žádosti o azyl, což má podle Itálie trvat čtyři týdny.
Z detailů dohody, které se začaly objevovat ve středu, vyplývá, že Albánie bude moci najednou převzít maximálně 3000 migrantů. Itálie tedy doufá, že za rok by novými migračními centry mohlo projít zhruba 36 tisíc migrantů. Pro porovnání: v tomto roce už k italským břehům připlulo více než 145 tisíc migrantů, loni se ve stejnou dobu jednalo o zhruba 88 tisíc.
„Dohoda s Albánií je strategie, jak se vyhnout odpovědnosti tím, že se o uprchlíky budou starat a jejich žádosti vyřizovat jiné země. Je to typický outsourcing (činnost, jejíž vykonávání někdo přenáší na jiné subjekty, pozn. red.),“ vysvětlil v rozhovoru pro Seznam Zprávy Stojanov.
„Itálie si udělá v Albánii dvě střediska, kde bude rychlým způsobem a údajně podle italské legislativy provádět tyto procesy. Tím pádem umělým způsobem sníží počet příchozích do Itálie. Když ti lidé dorazí na italské území, ať už na Lampedusu, Sicílii, nebo do jižní Itálie, budou převezeni do Albánie a nebudou figurovat ve statistikách jako italští imigranti,“ dodává.
Stojanov o tom, proč přibývá migrantů snažících se dostat do Evropy
Běženci na cestě do Evropy po migrační trase přes Středozemní moře čelí extrémním rizikům a jejich pokusy o dosažení lepšího života často končí tragicky. Proč jich přesto přibývá a jak vypadá aktuální migrační situace?
Zatímco podle Meloniové se jedná o „dohodu s odvážným evropským duchem“, italská opozice i světové humanitární organizace krok italské vlády kritizují coby „útok na mezinárodní azylové právo“ a „další ránu principům unijní solidarity“.
„Tato dohoda se týká nuceného návratu (uprchlíků či žadatelů o azyl do země, kde by mohli být vystaveni pronásledování, pozn. red.), který je podle mezinárodního a evropského práva zakázaný a za které již Itálii odsoudil Evropský soud pro lidská práva. Je nezákonná, neproveditelná a musí být zrušena,“ uvedla například Elisa De Pieriová z organizace Amnesty International.
Mnozí upozorňují také na to, že nově uzavřená dohoda připomíná „model Rwanda“, který v minulosti představila Británie a který počítá s posíláním žadatelů o azyl do africké země (psali jsme například zde). Zahájení deportačních letů ovšem doteď blokují soudní spory.
A kam budou odcházet migranti z Albánie?
Jak přesně bude italsko-albánská spolupráce vypadat, zatím stále zůstává nejasné, detaily nejsou veřejné. Evropská komise z toho důvodu dosud odmítla úmluvu komentovat. Zdůraznila pouze, že jakákoliv spolupráce mezi Itálií a Albánií v oblasti migrace musí být v souladu s mezinárodním právem a unijními zásadami.
Podle deníku La Stampa však komise během pravidelného pondělního jednání, které se uskutečnilo ještě před oznámením úmluvy, kritizovala dohody, které se podobají té uzavřené mezi Británií a Rwandou. Zdůrazňovala přitom, že migranti mají podat žádost o azyl na území členské země EU.
„Model Rwanda“ láká i státy EU
Rostoucí počet žadatelů o azyl v zemích Evropské unie a blížící se volby hned v několika státech vedou politiky k následování britského příkladu. Nechtěné migranty chtějí vyvážet do třetích zemí, například do Rwandy.
„Zatím vůbec nevíme, co se bude dít s lidmi, kteří neprojdou tím čtyřtýdenním azylovým řízením. Bude mít Itálie pravomoc je vzít na loď a převézt je někam? A kam? Do válečné Sýrie či Libye nebo do Tuniska, kde vládne protiimigrační nálada vyprovokovaná místním autoritativním prezidentem, do Egypta?“ nastiňuje Stojanov úskalí italsko-albánské dohody.
Problém navracení uprchlíků je podle něj velmi složitý, jelikož často není jisté, odkud přišli. „Co když nebudou mít dokumenty? Co když jejich strategií bude vyhodit je na moři, aby se pak nedalo zjistit, odkud jsou?“ dodává Stojanov s tím, že pokud uprchlíci nahlásí, že přišli z nebezpečných zemí, jako je Sýrie a Libye, nebude možné je tam legálním způsobem poslat zpět.
Pomůže Meloniové dohoda nasbírat politické body?
Italská vláda začala s výraznějším zpřísňováním imigrační politiky už v září, kdy přijala opatření, na základě nichž se prodlouží doba, po kterou mohou úřady zadržovat migranty, na 18 měsíců. Schválila také výstavbu nových detenčních center, která slouží k zadržování migrantů do doby, dokud nejsou uznáni za oprávněné k azylu nebo vyhoštěni.
„Budeme mít dostatek času nejen na provedení nezbytných kontrol, ale také na repatriaci osob bez nároku na mezinárodní ochranu,“ vysvětlovala Meloniová. Jak ale upozornil think-tank OpenPolis, snahy o repatriace v minulosti nebyly příliš úspěšné. Mezi lety 2014 a 2020 opustilo zemi pouze zhruba 20 % z těch, kterým to úřady přikázaly.
Meloniová také v září posílila spolupráci s Evropskou unií, když společně se šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou vyrazila na návštěvu ostrova Lampedusa, který se stal pro Itálii symbolem migrační krize. Političky tam představily desetibodový plán zaměřený na zesílení boje proti pašování uprchlíků, připouští i možnost nové evropské námořní mise ve Středozemním moři.
O dánské migrační politice
ANALÝZA. Přísnou imigrační politiku v Dánsku prosazují sociální demokraté, kteří jinde v západní Evropě patří mezi zastánce vstřícného přístupu k přistěhovalectví. Je úspěšná, byť čelí i kritice. Jaká jsou její východiska?
K výraznějším výsledkům ovšem tyto snahy dosud nepřispěly. Zda narůstající počet uprchlíků, kteří se vydávají k italským břehům, zastaví právě dohoda s Albánií, zůstává v tuto chvíli otázkou.
Stojanov upozorňuje, že odhadovaný počet uprchlíků, který by Itálie ročně mohla poslat do Albánie, není zanedbatelný. Dodává ovšem, že v potaz je nutno brát také další faktory, například to, že převoz do albánských center se nemá týkat nezletilých, těhotných žen a dalších zranitelných skupin, jak slíbila Meloniová.
„Když si vezmete, že z těch 145 tisíc (příchozích do Itálie, pozn. red.) budou část tvořit děti, tak ty tam budou muset automaticky zůstat a s nimi tam asi bude muset zůstat někdo z rodičů. Dvouletému, tříletému dítěti nemůžou říct: tebe si v Itálii necháme a maminku pošleme do Albánie a ideálně zase nazpátek do Sýrie,“ vysvětluje Stojanov.
Připomíná také, že téměř polovinu příchozích do Itálie tvoří uprchlíci ze Sýrie a Afghánistánu. V obou případech se jedná o země, které nejsou považované za bezpečné, a jednoduše není možné tam poslat uprchlíky zpět.
Inspirace pro další země EU
Italská premiérka zmínila, že dohoda s Albánií by se mohla stát „modelem spolupráce mezi členskými a nečlenskými zeměmi Evropské unie pro zvládání migračních toků“. Jak upozornila agentura Reuters, jde o první příklad spolupráce, na základě které má země mimo EU přijímat uprchlíky místo členského státu.
„Meloniová dokázala velice dobře využít, že má na druhé straně partnera, který z toho chce něco mít a je Itálii velice nakloněný,“ uvádí Stojanov s tím, že Albánie zřejmě očekává pomoc Itálie se vstupem do Evropské unie.
O zavedení podobného modelu, jako je ten britský, už dříve kromě Itálie projevilo zájem také například Rakousko a Dánsko.
„Rakousko bude i nadále v EU dělat vše, co je v jeho silách, aby vytvořilo politické a právní podmínky pro to, aby azylová řízení již probíhala mimo EU. Nedáme se. Odpovídající dohody se třetími zeměmi jsou možné, jak ukazuje příklad Rwandy,“ uvedl v září pro deník Die Welt rakouský kancléř Karl Nehammer.
Poukázal i na to, že s africkou Rwandou podepsalo dohodu o „outsourcování“ azylového procesu i Dánsko. Tamní vláda ji ale později pozastavila a dodnes žádný migrant z Dánska do Rwandy neodletěl.
„Západoevropských vlád, které by tohle chtěly dělat, je celá řada, ale myslím, že počkají, jak se to vyvine s Albánií,“ míní Stojanov. „Pokud bude dohoda fungovat dobře a počet imigrantů přicházejících do Itálie se sníží alespoň o 20 %, můžeme očekávat, že se i další státy, jako třeba Belgie, Dánsko, Holandsko, budou snažit podobné smlouvy uzavřít,“ dodává.
