Další jednání Rusů s Američany. Zkušení diplomaté popsali taktiky Moskvy

Začala nová kapitola rusko-amerických vztahů, zaznívá z obou stran Atlantiku.

Nedávné setkání vysokých představitelů USA a Ruska v Rijádu mělo mimo jiné přispět k ukončení války na Ukrajině, během níž se komunikace na trase Moskva-Washington propadla na bod mrazu.

Nyní přicházejí zdánlivě přátelská prohlášení a další jednání se uskuteční už ve čtvrtek v Turecku.

Jak se ale ukázalo už v Saúdské Arábii, zatímco za Rusko usedli ke stolu ti nejostřílenější vyjednavači, Spojené státy reprezentovali zejména blízcí spojenci Donalda Trumpa, kteří nemají tolik zkušeností. O tom, kdo se nyní vydá na jednání v členské zemi NATO, zatím nejsou jasné informace.

Seznam Zprávy se dotázaly bývalých českých diplomatů, v čem spočívají silné stránky ruské diplomacie a jaké taktiky během jednání využívá.

Prohlášení ruských diplomatů běžně slouží jako prostředek propagandy.

Například ministr zahraničí Sergej Lavrov krátce před jednáními v Rijádu opakoval dlouhodobá stanoviska Kremlu, že evropské politiky nemá smysl zvát, neboť mají zájem na pokračování války.

Takový přístup v diplomacii ovšem dle oslovených expertů neznamená, že by Rusové neměli pro svá stanoviska žádné argumenty, nebo nebyli připraveni. Naopak je dokáží druhé straně obhájit bez větších problémů.

„Je třeba uznat, že Rusové přicházejí na jednání připraveni a jejich diplomaté, i ti řadoví, mají velmi dobré vzdělání v diskutované problematice a nemají žádné problémy ani s jazyky,“ říká pro Seznam Zprávy bývalý konzul v Petrohradě a analytik mezinárodních vztahů Vladimír Votápek.

„To, že zastávají zločinná a zvrácená stanoviska, je pravda. Ale jsou na to perfektně připraveni a jsou velmi dobří ve využití každého zaváhání,“ pokračuje s tím, že při nynějších jednáních dle něj tahají Spojené státy za kratší konec, a to právě kvůli vyslání zástupců bez větších zkušeností.

„Ruští diplomaté přitom mají naprosto uvolněný vztah k pravdě. Jsou schopní zastávat i ty sebevíce neuvěřitelná stanoviska, ale dokážou je prodávat s kamennou tváří. Když sledujete jen řeč těla, vůbec byste neodhadli, že lžou nebo že jsou oni ti agresoři. A na to je vždy třeba být připraven. Většina západních států na to není připravena, protože není zvyklá na tento přístup,“ dodává.

S tím, že zásadní roli v ruské diplomacii hraje dlouhodobá příprava a znalost druhé strany, souhlasí i bývalý sociálnědemokratický ministr zahraničí Tomáš Petříček, který nyní působí v Ústavu mezinárodních vztahů.

„Ruská diplomacie má celou řadu zkušených diplomatů a ta praxe je velmi sofistikovaná, například v dlouhodobém plánování. Často vědí, čeho přesně chtějí dosáhnout a jak se na to připravit. Mají dobrou znalost reálií, ale jsou schopni také využívat ve svůj prospěch slabších stránek druhé strany,“ podotýká.

V ruské diplomacii navíc funguje přísná hierarchie a konzistentnost, kterou dokládá například i dlouholetá praxe ministra zahraničí Sergeje Lavrova.

„Ruští diplomaté postupují podle jasných manuálů. Mají jasně stanovené pozice, kdy se nemůže stát, že by někdo z nižších diplomatů převzal iniciativu a pustil se do nějaké kreativní činnosti. To se u nich moc nenosí. Tam je jasně stanovené, kdo za co odpovídá a jak,“ popisuje Petr Kolář, bývalý velvyslanec v Rusku i ve Spojených státech a nynější poradce prezidenta Petra Pavla .

S perfektní přípravou se pojí také dobrá znalost druhé strany. I v nynějších jednáních s americkou stranou si ruští diplomaté dobře uvědomují, jak získat přízeň Donalda Trumpa.

„Mají většinou velmi dobré informace o druhé straně a umí s nimi pracovat tak, aby vás okouzlili, překvapili nebo zastrašili,“ přibližuje Kolář.

Zmiňuje v té souvislosti vlastní zkušenost z jednání o plánech na výstavbu amerického protiraketového radaru v Brdech. „Rusové tehdy odmítali připustit jakoukoliv debatu a nepokrytě vyhrožovali,“ vzpomíná.

„My si z toho tehdy dělali trochu legraci, protože tam byl jeden ruský generál, který řekl, že když postavíme radar v Brdech, budou bombardovat Prahu. A my jsme ze srandy řekli, že když nám budou bombardovat Prahu, my jim Karlovy Vary. Ale smáli jsme se jen my, oni vůbec nereagovali,“ líčí s tím, že se v ruské diplomacii využívají také zpravodajské informace.

Jednáním v Rijádu předcházela Mnichovská bezpečnostní konference, která poukázala na nestabilitu partnerství mezi Evropou a Spojenými státy. Dle exministra Petříčka ruská diplomacie úzce sleduje i vývoj vztahů v jednotlivých spojenectvích.

„Ruští diplomaté znají velmi dobře i poměry mezi aktéry na druhé straně a jsou schopni dobře tyto případné vnitropolitické rozpory ve svůj prospěch využívat. A psychologická stránka věci v tom hraje určitě velkou roli, mají různé nátlakové metody v jednáních, ale umí dát najevo také velkou trpělivost,“ vysvětluje.

Ruská jednání vede dlouholetý diplomat Sergej Lavrov, který je už přes dvacet let ministrem zahraničí. Ještě předtím působil na stálém zastoupení Ruské federace při OSN.

V mezinárodních kruzích ho předchází pověst tvrdého a velmi dobře připraveného vyjednavače, který se nezdráhá porušovat diplomatické konvence.

„Lavrov měl obrovské zkušenosti zahraničně-politické, které se promítaly do všech jednání. A diskutoval s velkým zaujetím o jakýchkoliv otázkách, včetně třeba i dění v Asii,“ popisuje další exministr zahraničí Lubomír Zaorálek (SOCDEM) s tím, že se pozice ruského ministra zahraničí významně změnila po ruské anexi Krymu v roce 2014.

„Byl to docela respektovaný diplomat, který byl i přes některé své výstřelky a svérázné vystupování vnímán, skoro bych až řekl, pozitivně. To podle mě bylo dané jeho opravdu vysokou inteligencí, kdy jeho chování bylo až šachové.“

Něco se dle něj změnilo ve chvíli, kdy se „diskutovaly jakési sféry vlivu“. „Do té doby jako by to vždy bylo poměrně přátelské, ale pak najednou ta ruská pozice zatvrdla. Už před rokem 2014 měl člověk u tohoto tématu pocit, jako by se dotýkal citlivého místa,“ dodává politik působící na postu šéfa české diplomacie v letech 2014 až 2017.

Osobní zkušenost s Lavrovem má i Petr Kolář. „To je člověk, který je naprosto bezcharakterní. Jeho jediná opravdu nezpochybnitelná vlastnost je loajalita k Putinovi - on je jakousi jeho tváří do zahraničí. Dokáže být nesmírně milý a pozorný, ale zároveň dokáže být naprosto chladnokrevný a tvrdý vyjednavač, který když se do toho pustí, tak si nebere servítky,“ vzpomíná.

„Zažili jsme to i my. Mnohokrát. Když se mu Karel Schwarzenberg jako ministr zahraničí pokoušel přátelsky vysvětlovat, že už opravdu nejsme součástí jejich sféry vlivu, tak mu na to naprosto suše odpověděl, že dokud jsme v rámci OSN zařazeni do skupiny východoevropských států, tak jsme součást ruského vlivu.“