Vyschlé parky a žádné sprchování na pláži. Barcelona se učí žít bez vody

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od našich zvláštních zpravodajů/

Španělské Katalánsko zažívá historické sucho. A v ulicích tamní metropole, turisty oblíbené Barcelony, je to znát.

Okrasné fontány na hojně navštěvovaných místech jsou bez vody, parky v samém centru města odhalují prašnou půdu. V ulicích i metru jsou rozvěšené sytě červené plakáty, které jak místní, tak turisty na každém kroku upozorňují, aby nezapomínali šetřit vodou.

„Stav nouze způsobený suchem,“ stojí na nich. „Z nebe voda nepadá. Šetři vodou, je to naléhavé,“ apelují všudypřítomné plakáty doprovozené obrázkem červeného kbelíku, který se stal leitmotivem rekordního sucha v Barceloně.

Region, který dlouhodobě usiluje o nezávislost na zbytku Španělska, nezažil vydatnější déšť už zhruba tři roky. Tamní vláda v únoru oficiálně vyhlásila stav nouze, který se dotkl šesti milionů Katalánců, včetně obyvatel Barcelony.

Spolu s tím vešla v platnost celá řada restrikcí. Úřady vypnuly nejen fontány, ale také sprchy na plážích. Výrazně omezily zavlažování parků i zahrad, lidem zakázaly napouštět si vlastní bazény a mytí aut omezily pouze na komerční užití. Vzkázaly přitom, že tomu, kdo opatření poruší, hrozí pokuta.

Obyvatelé Barcelony a dalších zhruba dvou set okolních obcí, kterých se stav nouze dotýká, nyní mohou denně spotřebovat maximálně 200 litrů vody, což – pro zajímavost – člověk běžně spotřebuje například během desetiminutové sprchy.

A pokud bude sucho pokračovat, vláda hrozí, že bude muset denní spotřebu vody omezit až na 160 litrů na člověka. Debatuje se rovněž o snížení tlaku vody v domácnostech.

Lidé, které potkáváme v ulicích Barcelony, nám říkají, že současné restrikce do jejich běžného života zatím příliš nezasahují.

„Do jisté míry nás ovlivňují, nejsou ale příliš přísné,“ říká mi Joel, na kterého narážím v centru města. S tím souhlasí i Carles, který jako číšník pracuje v nedalekém baru. „Štve mě jen to, že nefungují sprchy na pláži a nemůžu se po koupání v moři osprchovat,“ zmiňuje.

Přestože na obyvatele Barcelony tíha sucha nedopadá tak silně, uvědomují si, že situace je opravdu vážná a je třeba se podle toho chovat.

„I když omezení na spotřebu vody v každodenním životě příliš nepociťujeme, téma sucha máme pořád zasuté vzadu v hlavě. Víme, že je to velký problém,“ vysvětluje mi Albert, kterého zastavuji po cestě do práce.

„Samozřejmě se snažíme omezit naši denní spotřebu vody, jak jen to jde, a myslet na to, že vody je nedostatek. Sprchujeme se kratší dobu a vodu z kohoutku využíváme, jen když je to nezbytné,“ dodává. Podobně to vnímá i sedmadvacetiletá Carmen, která bydlí s přítelem kousek za Barcelonou. „Doma se snažím co nejvíce šetřit s vodou,“ říká.

Signály toho, že by mělo historické období sucha brzy skončit, zatím nepřicházejí. V některých částech Katalánska spadla od ledna do začátku března méně než polovina průměrných srážek. Pokud jich brzy nepřibude, Barcelona možná bude muset začít vodu dovážet ze 350 kilometrů vzdálené Valencie, varovala tisková služba NASA Earth Observatory.

Tenčící se zásoby vody začínají už nyní mezi obyvateli regionu rozpoutávat spory.

Jak v rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal španělský politolog Marc Guinjoan Cesena, vládní opatření jsou „pro běžného člověka z Barcelony, který nemá zahradu ani bazén, naprosto nerelevantní“. „Situace je ale opravdu dramatická a může mít vážné dopady, a to zejména na místní farmáře,“ upozornil.

Zemědělci, se kterými mluvíme v menších městech v okolí Barcelony, nám potvrzují, že současné restrikce, které jim oproti dřívějšku umožňují používat jen zlomek vody, pociťují velmi silně.

„Jsme na samém dně,“ přiznávají Grassotovi, kteří nedaleko středověkého městečka Pals na katalánském pobřeží už pět generací pěstují rýži. S tenčícími se zásobami vody si zatím každý rok nějak poradili, letos mají poprvé strach, že nesklidí vůbec nic a rodinný podnik zkrachuje.

Mezi farmáři i lidmi z venkovských oblastí, na které mnohdy současná situace dopadá daleko víc než na tamní metropoli, je cítit pocit křivdy, který se často obrací právě vůči obyvatelům Barcelony.

„Nejde jen o to, že neprší, ale že všechnu vodu pro sebe bere Barcelona a nikdo s tím nic nedělá. To nás štve,“ vysvětlují Grassotovi. Voda z řeky Ter, která pramení nedaleko Pals a dříve přirozeně zavlažovala jejich rýžová pole, teď proudí potrubím přímo do Barcelony.

Podobně to vidí i skupinka mužů, kterou potkáváme u vodní nádrže Sau, což je zásobárna vody pro Barcelonu. Po třech letech historického sucha je ovšem téměř bez vody. „Může za to i to, že ji pijí lidé z Barcelony,“ tvrdí.

Frustrace z dlouhotrvajícího sucha je ovšem cítit i mezi samotnými Barceloňany. Jejich vztek se ovšem pro změnu obrací vůči turistům, kteří město ve velkém každoročně navštěvují.

Aktivistické organizace upozorňují na to, že turisté do Barcelony míří zejména během nejteplejších měsíců. Oproti místním přitom spotřebovávají více než dvojnásobek vody.

Zatímco Katalánci mají nyní nařízeno použít maximálně 200 litrů vody denně, pětihvězdičkové hotely průměrně na jednoho návštěvníka vydají 545,5 litru vody denně, upozorňuje španělský list El País. O moc menší spotřebu nemají ani hotely s méně hvězdičkami.

„Je třeba zavést určitá omezení. Nemůžeme si dovolit nekontrolovaný růst, když přichází stále více lidí a zdrojů je čím dál méně,“ tvrdí David Sauri, odborník z Autonomní univerzity v Barceloně.

Katalánská regionální vláda usiluje o to, aby do roku 2040 zajistila, že spotřeba vody u místních a turistů bude zhruba stejná. K šetření vodou se je snaží přimět už teď plakáty s anglickými nápisy „Šetřete během svého pobytu vodou“, které visí po celé Barceloně, zejména pak na oblíbených turistických místech.

Vlastní osvětovou kampaň často dělají i jednotlivé hotely. Ty přímo ve svých koupelnách rozvěšují informační cedule, které upozorňují na to, kolik vody se dá ušetřit, když například vypnete kohoutek o několik sekund dříve nebo se stihnete vysprchovat za kratší dobu.