Vypískání Orbána? Příležitost být vidět, říká šéfka první celoevropské strany

„Evropské výzvy vyžadují evropská řešení. Národní politické strany se přibližují svým limitům, populistické sliby ohrožují mír. To je důvod, proč byl založen Volt, hnutí a strana pro celou Evropu,“ píše se na webových stránkách první celoevropské strany, která – více či méně úspěšně – funguje ve třiceti zemích starého kontinentu.

Letos poprvé si Volt vyzkoušel volby v Česku. Jeho zástupci kandidovali v komunálních volbách, ovšem bez většího úspěchu.

„Výsledek to úplně působivý nebyl, to máte pravdu. Nějak se ale začít musí,“ říká šéfka hnutí Francesca Romana D'Antuonová během rozhovoru, který při pražské návštěvě poskytla redakci Seznam Zprávy. „Naše hnutí je tvořené převážně mladými lidmi, průměrný věk je 34 let, a to se někdy pojí s nezkušeností.“

Potkali jsme se na kongresu Voltu, který se v Praze uskutečnil ve stejném týdnu jako summit lídrů EU. Byla to náhoda, nebo nějaký skrytý vzkaz?

Trošku obojí. Tím myslím, že jsme si nebyli vědomi toho, že tu bude summit, ale věděli jsme, že tu bude velký politický mítink. Češi navíc nyní mají rotující předsednictví, takže politický význam volba Prahy určitě má.

V pátek byl maďarský premiér Viktor Orbán při příchodu na summit vypískán, což organizoval právě Volt. Byla to akce čistě české pobočky, nebo ústředí hnutí?

Udělali jsme to společně s organizací Pulse of Europe. Samozřejmě jsme cítili příležitost, kdy můžeme být slyšet. Jako pro politickou stranu i hnutí je pro nás důležité, abychom byli vidět v ulicích. Tady jsme viděli příležitost a šli do toho. Česká pobočka Voltu hrála pochopitelně klíčovou roli.

Jako spolupředsedkyně Voltu působíte už téměř rok. Vidíte za tu dobu nějaký pokrok?

Ano – i když vím, že není vždycky vidět. Obvykle se totiž lidé soustřeďují jen na výsledky voleb, já ale vidím velký pokrok. Máme zastoupení v Evropském parlamentu, v nizozemském a bulharském parlamentu. Letos jsme také navýšili počet volených zástupců, které máme i na regionální a místní úrovni. Vůbec poprvé jsme byli zvolení v Portugalsku v komunálních volbách. V Bulharsku proběhly další volby a my jsme dokázali naše místa obhájit.

Kromě toho je tu vliv, který máme. Příkladem je Mnichov, kde máme menší skupinku zastupitelů, a díky nim má město vůbec poprvé participativní rozpočet. Všichni občané se tak na rozhodování o rozpočtu mohou podílet, pro nás je to krok směrem kupředu v demokracii. Zmínila bych i to, že máme nyní 18 oficiálně registrovaných politických stran v různých zemích, poslední bylo Řecko.

Program, a tedy dlouhodobé cíle Voltu, si každý může přečíst na webu, jaké jsou ale krátkodobé cíle hnutí? Řekněme pro příštích pět let…

Za dva roky budou volby do Evropského parlamentu, to bude pro nás velmi důležité. Do té doby se ale zúčastníme řady dalších voleb, v tuto chvíli třeba vedeme kampaň před prezidentskými volbami na Kypru. Víme, že vedeme kampaň proti obrům, ale naším cílem není jen získat volená křesla, ale i změnit mysl lidí.

Na Kypru například tlačíme na politiku, která by řešila rozdělení ostrova. I když tedy nezvítězíme, dosáhneme toho, že o naší politice budou lidé mluvit a uvědomí si, že společná existence v míru je možná.

Ale vrátím se k evropským volbám. Naším cílem je vytvořit vlastní frakci, to znamená získat alespoň 25 křesel v sedmi různých zemích. To je velmi ambiciózní cíl, kdyby se to však podařilo, znamenalo by to naprostou změnu ve fungování evropské politiky.

Zatím to funguje tak, že se členské státy sejdou se stanovisky, o nichž už rozhodly předem, a snaží se, aby to fungovalo. My ale chceme vycházet zespodu. Tedy aby lidé společně o něčem rozhodli, a z toho pak vyjdou politické návrhy.

Zmiňuji hodně evropské volby, neznamená to ale, že bychom se nezabývali i národními tématy. Mohla bych zmínit Maltu, kde vedeme kampaň za právo na potrat, který je na ostrově ilegální. Snažíme se tedy o sociální pokrok v různých oblastech.

V Česku byly nedávno obecní volby. Jak se díváte na výsledek Voltu, který poprvé kandidoval? Nijak působivý tedy nebyl…

Ano, působivý úplně nebyl, to máte pravdu. Nějak se ale začínat musí. Naše hnutí je tvořené převážně mladými lidmi, průměrný věk je 34 let, to se někdy pojí s nezkušeností.

Jeden z cílů, které máme, je, aby se normální občané začali zajímat o politiku. To ale zároveň znamená, že nejde o profesionální politiky. Dá se to brát jako cvičení v tom, jak se v tomto prostředí pohybovat.

Zmínila jste mladé lidi, kteří tvoří většinu Voltu. Jak se vyrovnáte s evropskou demografií? Evropané stárnou, program vaší strany je ale tvořený mladými a pro mladé…

My nezastáváme jen názory mladých, ale také mezigenerační spravedlnost. V našem hnutí jsou i seniornější členové, já sama jsem tak někde uprostřed.

Chtěli bychom dosáhnout mezigenerační smlouvy, která by zajistila spravedlnost systému vůči všem. Pro mě je to především otázka sociálního zabezpečení a také fungování ekonomiky – vypořádání se s odchodem do penze, problémy osamostatnění se mladých, vstup na pracovní trh, založení rodiny atd.

Měnící se demografie mě proto nijak neznepokojuje, přála bych si ale změnu mentality lidí, abychom dokázali myslet více dopředu, nejen na další volební období.

Jako Italka jste určitě sledovala parlamentní volby ve vaší zemi. Máme se bát krajně pravicové vítězky Georgii Meloniové?

Nejdříve bych připomněla, že Itálie je členskou zemí Evropské unie, existují tedy struktury na ochranu její demokracie. Ostatně se to stalo už v minulosti, kdy byl u moci Silvio Berlusconi. Hrozba tehdy nespočívala ani tak v omezování lidských práv, jako spíš v šílené ekonomické liberalizaci.

Jinak se ale výsledku voleb obávám, něco podobného jsme už zažili v Maďarsku s panem Orbánem. V době, kdy byl poprvé zvolený, také mnozí říkali, že je umírněný…

Uvidíme, co se bude dít, dostanou šanci. Osobně si ale myslím, že krajní pravice si žádnou šanci nezaslouží: vzešli z fašismu. Jsem odhodlaná nabídnout lidem lepší alternativu.

Myslím, že to, co v těchto volbách nabízely ostatní strany, nebylo uvěřitelné. Demokratická strana, která byla dlouho u moci, neuspěla – lidé jsou naštvaní a chtějí něco jiného. Jenže nebyla alternativa. Italský volební systém vylučuje malé strany, i my ve Voltu vidíme, jak těžké je být konkurenceschopný na národní úrovni.

Někteří analytici říkají, že se není čeho bát, protože většina zvolených lidí se už podílela na minulých vládách…

Ano, to je pravda a také důvod, proč máme takovou většinu v parlamentu. Právě strana Meloniové, která byla dříve velice marginální, byla legitimizována středopravicovou vládou, protože byla soustavně součástí vlád a koalic. Tím se normalizovala, normalizovalo se ale také to, že její členové hajlují v ulicích. To je šílené.

Paní Meloniová řekla, že podporuje Ukrajinu. Nemůže tím vzniknout spor s jejími partnery Berlusconim a Salvinim, kteří jsou proruští?

Může to tak být. Myslím ale, že jak Salviniho Liga, tak i Berlusconiho Vzhůru Itálie vyšly z těchto voleb velmi oslabeny, výsledek měly mnohem horší než v předchozích volbách. Jejich moc nyní bude velmi omezená. Rozhodovat bude spíš ona.

Jak chcete Volt odlišit od podobně smýšlejících progresivních stran, jako jsou Piráti nebo Zelení? Pražský Volt ostatně Pirátům či hnutí Praha sobě po volbách gratuloval…

Upozornila bych na dva hlavní body. Jedním je otázka metodologie. Letos jsem byla pozvaná na kongres Zelených. S tím, co jsem tam viděla, jsem byla spokojená, je to také progresivní hnutí. Zároveň to ale není jedna jediná strana, ale hodně stran, které se sejdou a opakují to, co se děje v evropské politice, kde se scházejí různé vládní koalice a snaží se na něčem dohodnout. My se snažíme dát členy hnutí opravdu dohromady. Samozřejmě národní programy mají své odlišnosti, ale pracují společně. Každá politika, kterou prosazujeme, je dělaná všemi.

Jako druhý bod bych jmenovala důvěryhodnost. Zelené mám ráda, ale třeba v Řecku, kde existovali vždycky, se rozpadli do tří různých stran. Říkám si, jestli jsou pak schopní naplnit svůj program. Když rozhodují v nizozemském parlamentu o ekologickém přechodu naši poslanci, vyjadřují se k tomu všichni členové.

Jakou zemi považujete z pohledu Voltu za nejslibnější?

Hodně jsem se tím v posledním roce zabývala. Myslím, že zatímco uvnitř strany existuje jedna demokracie, z vnějšku existuje hned několik druhů demokracií, pokud jde o volby. Kandidovat v Německu je tak úplně jiné než třeba v Portugalsku nebo Španělsku. Důležité je, jak moc je systém přátelský – například v Itálii potřebujete ke kandidatuře tolik podpisů, že pokud nemáte podporu těch, kteří už jsou u moci, neseženete je. Ve Francii si zase kandidáti musí tisknout své volební lístky. Spočítali jsme, že to může stát až dva miliony eur.

Jinak bych ale v evropských volbách tipovala na úspěch v Německu a Nizozemsku, ale také ve Španělsku a Řecku. Možná i na Kypru, tam ale náš tým teprve vznikl, takže spíše až v dalších volbách, budou potřebovat čas.