Článek
Lékaři v telavivské nemocnici sledovali skupinu hrajících si dětí a hledali stopy po tom, co prožily během sedmi týdnů, kdy je palestinští ozbrojenci drželi jako rukojmí. Děti propuštěné z Pásma Gazy podle doktorů mluvily šeptem, trpěly nespavostí a v některých případech vývojově zaostávaly, napsal deník The Wall Street Journal (WSJ).
Jedna dívka začala napodobovat muže, kteří ji drželi v zajetí v Pásmu Gazy: „Buď zticha! Sedni si! Nedělej žádný hluk!“ nařídila podle lékaře jinému dítěti v arabštině. Tato scénka naznačuje, jakým utrpěním prošlo 39 dětí, které Hamás a další palestinští ozbrojenci zajali a které byly až na dvě propuštěny během týdenního příměří, jež vypršelo na začátku prosince. Jejich návrat do Izraele představuje výzvu pro zdejší úřady, které teprve řeší, jak s nimi zacházet. Lékaři tvrdí, že po fyzické stránce jsou relativně nezraněné, psychické jizvy však mohou být mnohem hlubší.
Únos dětí Hamásem, který Spojené státy považují za teroristickou organizaci, a který Pásmu Gazy vládne od roku 2007, je součástí rostoucího trendu mezi ozbrojenými skupinami napříč Evropou, Asií, Blízkým východem, Afrikou a Latinskou Amerikou v posledních letech, řekla zvláštní vyslankyně generálního tajemníka OSN pro děti a ozbrojené konflikty Virginia Gambaová.
Únosy dětí ze strany Hamásu však podle Gambaové vyčnívají. V jiných konfliktech bývají děti často unášeny za účelem výkupného nebo náboru. Hamás ale vzal dětské rukojmí jako lidské štíty a „zbraň teroru“ proti civilistům v Izraeli. „Zjistili jsme, že i když se jedná o velmi krátký únos, zažívají dlouhodobé psychické potíže, které se většinou projevují v podobě traumatu. Někdy nevidíte následky hned, ale můžou se objevit o deset nebo 20 let později,“ uvedla psycholožka Fatima Akiluová.
Izraelští zdravotníci uvádějí, že je nic nemohlo připravit na výzvu, kterou představuje léčba dětí vystavených fyzickému, psychickému a dokonce sexuálnímu zneužívaní v zajetí.
„Vypadaly jako stíny dětí,“ řekla Efrat Bronová-Harlevová, výkonná ředitelka Schneiderova dětského lékařského centra, kde bylo ošetřeno mnoho z navrátivších se rukojmích. Většina z nich podle doktorů ztratila deset až 15 procent své tělesné hmotnosti. Mnoho z nich mělo kožní vyrážky z držení v nehygienických podmínkách a infikované rány. „Nikdy jsem neviděla tolik vší,“ dodala doktorka Jael Mozerová-Glassbergová, která v centru ošetřovala některé z dětí.
Více o dětech zasažených konfliktem v Izraeli:
Podobně jako izraelské děti unesené teroristy z hnutí Hamás i ty v Pásmu Gazy přichází o rodiče, sourozence i domovy. Nemohou chodit do školy a válka se podepisuje na jejich duševním zdraví. A není kam uniknout.
Lékaři očekávali, že děti se budou po týdnech hladu cpát a měli obavy z takzvaného realimentačního syndromu, potenciálně smrtelného stavu, který nastává, když podvyživený člověk začne znovu jíst. Místo toho museli zajistit, aby děti jedly dostatečně. Na otázku, proč si dávají tak malá sousta, děti odpověděly, že si musí něco schovat na později, uvedla Bronová-Harlevová.
Co však mnohé z lékařů zarazilo nejvíce, bylo ticho. Mnoho dětí šeptalo. Postupně sebraly odvahu a zeptaly se, zda se mohou podívat z okna nebo otevřít dveře, řekl Bronová-Harlevová. Některým z nich trvalo déle než den, než se dokázaly usmát.
Lékaři také hned nepochopili, proč mají některé děti problémy se spánkem, řekla Eitanová. Teprve když jim ostatní rukojmí popsali, jak bojovníci dávali dětem benzodiazepiny a další léky, aby je ztišili a navodili spánek, pochopili, že si děti na prášky na spaní zvykly.
V některých případech došlo k regresi ve vývoji dětí, které se více přimkly k rodičům a počurávaly se, uvedla profesorka Silvana Fennigová, ředitelka dětské a dorostové psychiatrie ve Schneiderově dětském lékařském centru. Jiné trpí nočními můrami.
Děti, které byly odděleny od svých rodičů nebo byly drženy samy, byly podle lékařů utrpením zasaženy hůře. Teenageři lékařům řekli, že je jejich věznitelé přesvědčili, že Izrael již neexistuje a že se na ně zapomnělo.
Někteří se báli mluvit, protože jim únosci vyhrožovali, že ublíží ostatním rukojmím, pokud po návratu do Izraele řeknou, že podmínky jsou špatné nebo že s nimi bylo špatně zacházeno, uvedl doktor Itai Pesach, vedoucí dětského oddělení intenzivní péče v dětské nemocnici Edmonda a Lily Safrových v nemocnici Šeba nedaleko Tel Avivu.
