Potěmkinova fronta. Ruští velitelé si vymýšlejí válečné úspěchy

Ruské invazní jednotky v části Doněcké oblasti dostaly v posledních dnech nové velitele. Podle informací sdílených ruskými zdroji na sociálních sítích (například Rybar nebo Milinfolive) byli někteří klíčoví velitelé této armády odvoláni ze svých funkcí.

Týká se to údajně i samotného velitele armády, náčelníka štábu a velitele sedmé motostřelecké brigády.

Důvod? Vymýšleli si. Za odvoláním má být skutečnost, že podávali zkreslené nebo zcela vylhané informace o postupu ruských sil v tomto sektoru.

Oblast kolem Siversku je jedním z klíčových bojišť na východní frontě. Ruské síly zde již déle než rok usilují o prolomení ukrajinské obrany, přičemž jejich hlavním cílem je získat kontrolu nad oblastí známou někdy jako Siverský výběžek. Tento úsek má význam jako předsunutá linie pro případný útok na města Kramatorsk a Slovjansk, které patří do Doněcké oblasti a jsou tedy součástí území, které Kreml označuje za svůj cíl.

Podle ruských zdrojů se v posledních týdnech objevovaly zprávy o „úspěších“, které se však nepodařilo ověřit z nezávislých ani serióznějších ruských zdrojů.

Vyvrcholením této situace bylo údajné odvolání několika velitelů za to, že reportovali fiktivní postupy a úspěchy, které ve skutečnosti neodpovídaly realitě na bojišti.

Na podporu těchto tvrzení bylo dokonce zveřejněno (a následně do této oblasti geolokalizováno) video, na němž ruské síly vztyčují vlajku ve vesnici Hryhorivka. Tato vesnice leží asi pět kilometrů za aktuální frontovou linií. Video bylo zveřejněno na začátku října. Podrobnější pohled ukázal, že jde s velkou pravděpodobností o akci možná jen pouhých dvou mužů (více jich na záběrech nebylo), kteří během –⁠⁠ asi ne shodou okolností –⁠⁠ velmi mlžného rána zřejmě překročili řeku Siverský Doněc, krátce se pohybovali ve vesnici, a poté se opět stáhli.

Protože se v následujících dnech a týdnech fronta nijak neposunula, zjevně se tak jednalo o čistě propagandistickou akci, jejímž cílem bylo vytvořit dojem, že ruské síly dosáhly významného postupu.

V říjnu nebylo zcela jasné, pro koho bylo video určeno. Vývoj posledních dní ovšem naznačuje, že v daném případě nebyly snímky určeny pro veřejnost (či jen pro veřejnost), ale pro vyšší patra velení ruské armády. Mělo pravděpodobně uklidnit ruské velení a podpořit morálku vojáků.

Ve skutečnosti se však fronta v této oblasti za poslední měsíce téměř nepohnula. Ukrajinské jednotky úspěšně brání Siverský výběžek, zatímco ruské síly čelí nedostatku koordinace a vysokým ztrátám. Incident v Hryhorivce ilustruje širší vzorec chování, kdy ruské jednotky inscenují „důkazy“ o úspěších, které neodpovídají skutečnému stavu věcí.

Zkreslené informace měly podle dostupných zdrojů vážné důsledky. Některé ruské útoky neuspěly údajně proto, že jejich plánovači pracovali s chybnými daty o tom, které pozice jsou pod ruskou kontrolou.

Informační chaos vedl také k nesmyslnému nasazení cenných vojenských zdrojů, například speciálních jednotek, do situací, jejichž jediným účelem bylo zakrýt předchozí lži o postupu. Podle ruského telegramového kanálu okspn slouží speciální jednotky na tomto úseku často jako „hasiči“, kteří mají zachraňovat situace způsobené neschopností nebo chybami běžných velitelů. To vede k jejich neefektivnímu využití a vysokým ztrátám.

Problém to není nový. Ruské ozbrojené síly čelí dlouhodobě kritice za to, že nedokážou efektivně pracovat s pravdivými informacemi. Velitelé na nižších i středních úrovních mají podle zpráv přímo z ruské armády tendenci „přikrášlovat“ realitu, aby zakryli neúspěchy nebo ztráty. Tento jev je výsledkem kombinace několika faktorů – od strachu z trestů až po touhu získat uznání nebo kariérní postup.

Ruská vojenská kultura dlouhodobě klade důraz na loajalitu a poslušnost, často na úkor pravdivosti. Velitelé na frontě se obávají, že přiznání selhání by mohlo vést k degradaci, ztrátě příjmů nebo dokonce k právním postihům. Tento strach je umocněn přísnou hierarchií, která neumožňuje otevřeně diskutovat o problémech. Místo toho se velitelé snaží podat nadřízeným „přijatelný obraz“ situace, i kdyby to znamenalo zamlčet skutečné ztráty nebo nafouknout úspěchy.

V průběhu konfliktu na Ukrajině se objevily případy, kdy ruští velitelé hlásili dobytí ukrajinských pozic, které ve skutečnosti stále držela ukrajinská armáda. Tato zkreslená hlášení měla vážné následky – například plánování dalších útoků na základě chybných informací, což vedlo ke zbytečným ztrátám. Propaganda pak často takové „úspěchy“ dále šíří veřejnosti, což ztěžuje odhalení pravdy i uvnitř samotné armády.

Zkreslování skutečnosti či lhaní pochopitelně není ryze ruskou specialitou. Řada ukrajinských blogerů a hlasů z armády upozorňuje na to, že kyjevské síly mají podobné potíže. Minimálně nepřesné či dokonce vylhané zprávy z fronty podle některých hlasů mají být jednou z několika příčin rychlého „drobení“ ukrajinské obrany v části Doněcké oblasti.

Ale ruská společnost i armáda mají celou řadu rysů, které „kreativní tendence“ podřízených posilují. Ruská (a ani ukrajinská) armáda údajně nemají dobré centrálně nastavené systémy, jak se poučit z chyb a neúspěchu – ty se považují za selhání a selhání se buď ignorují, nebo trestají.

V takovém prostředí podřízení budou zkreslovat informace, aby se vyhnuli odpovědnosti za chyby. V autoritářských strukturách, kde je tlak na splnění očekávání velmi silný, je takový trend pochopitelně o to silnější.

Dalším významným faktorem je takzvané „signalizování“. Zaměstnanci nebo nižší velitelé se snaží signalizovat svou kompetenci nebo dosažené úspěchy, aby získali uznání, povýšení nebo si zajistili lepší pozici v organizaci. V praxi to znamená, že informace jsou často přikrášlené nebo selektivně upravené tak, aby zapůsobily na nadřízené. Tento efekt je umocněn kulturou, která více odměňuje prezentaci úspěchu než přesnost nebo pravdivost hlášení.

Velkou roli hraje i tzv. „filtrování“, při kterém se informace při průchodu různými úrovněmi hierarchie postupně mění. Někdy může být neúmyslné, když nadřízený špatně pochopí hlášení, které dostane. Jindy bude záměrné, s cílem přizpůsobit informace očekáváním nadřízených.

Tento problém je obzvlášť závažný v prostředích, kde to podřízení mají k nadřízeným obrazně řečeno „daleko“ a kde cítí velký tlak. Tyto a další vlivy pak mohou vytvořit situaci, kdy se lež stává normou. A může být překvapivě životaschopná.