Hlavní obsah

Vyjděte do ulic, vyzývá francouzská levice voliče. Volá i po svržení Macrona

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Francouzský prezident Emmanuel Macron.

Ani dva měsíce po volbách není ve Francii na obzoru dohoda o nové vládě. Když prezident Macron odmítl jmenovat premiérkou kandidátku vítězné levicové koalice, vyzvala levice k protestům.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O riziku politické krize se před francouzskými parlamentními volbami mluvilo velice často. V médiích se během června spekulovalo o možném soužití prezidenta Emmanuela Macrona s vládou vedenou krajně pravicovým premiérem a vítězství nacionalistického Národního sdružení vypadalo jako reálný scénář.

Nakonec všechno dopadlo jinak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v průzkumech favorizovaní lepenovci skončili až třetí za levicovou koalicí a koalicí prezidentových spojenců. Voliči tak opět vytvořili vzývanou hráz proti krajní pravici, tím ale dobré zprávy pro Macrona skončily.

V Národním shromáždění totiž zasedly tři zhruba stejně silné bloky, z nichž žádný nemá většinu a nejsou schopny se na vládě domluvit.

Šéf Elysejského paláce v červenci jmenování nového premiéra odložil s ohledem na olympijské hry i probíhající politická jednání. Pařížská olympiáda je ale minulostí a kandidátka vítězné Nové lidové fronty Lucie Castetsová si v pondělí od prezidenta vyslechla jasné „ne“.

Macronovo přání vyšachovat z jednání krajně levicové hnutí Nepoddajná Francie nicméně odmítají i umírnění členové levicové koalice –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ socialisté, Zelení a komunisté.

Seznam Zprávy přinášejí odpovědi na několik otázek, které se v souvislosti s posledním děním nabízejí.

Plody nenávisti mezi Nepoddajnou Francií a macronovci

Přečtěte si rozhovor s politologem Michelem Perrotinem:

Proč Macron nejmenoval kandidátku levice?

Prezident už před volbami brojil nejen proti krajní pravici, ale i proti krajní levici, kterou představuje hnutí Nepoddajná Francie Jeana-Luka Mélenchona. LFI je ovšem součástí Nové lidové fronty, která v červnových volbách zvítězila.

Strana má v programu řadu bodů, jež se ostře rozcházejí s Macronovou politikou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ chce například zvrátit jeho penzijní reformu a nechat Francouze odcházet do důchodu už v 60 letech.

Na další důvody, proč Macron LFI odmítá, upozorňuje politolog Vít Hloušek z Masarykovy univerzity v Brně: „Panují i osobní animozity mezi Mélenchonem a Macronem, daleko více je ve své rétorice dává najevo Mélenchon. Roli hrají i další faktory –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Macron začal řešit problematiku migrace, Nepoddajná Francie ale chce ještě otevřenější přístup k migrantům. Nepoddajná Francie chce celkovou reformu státu a mluví o konceptu VI. republiky, to je s Macronem naprosto nekompatibilní.“

V pondělí Macron prohlásil, že kandidátku Nové lidové fronty Lucii Castetsovou premiérkou nejmenuje –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jako důvod uvedl „stabilitu institucí“. Novou vládu by podle něj okamžitě odmítli poslanci Národního shromáždění.

„S ohledem na vyjádření konzultovaných politických představitelů institucionální stabilita naší země vyžaduje, abychom tuto možnost nezvolili,“ píše se v prohlášení Elysejského paláce. Macron zároveň vyzval k dalším jednáním zbytek levicové koalice, tedy socialisty, Zelené a komunisty.

Jak reaguje politická scéna?

Rozhodnutí rozhořčilo francouzskou levici, a to i tu umírněnou. Odmítnutá kandidátka v rádiu France Inter řekla, že Macron „chce být zároveň prezidentem, premiérem i šéfem strany“. „Prezident si nemůže složit vládu svých snů,“ argumentovala s ohledem na výsledky voleb.

Mélenchonova LFI svolala na sobotu 7. září velký pouliční protest proti Macronovi a hodlá usilovat o jeho svržení. K protestům vyzvaly i další strany, které odmítly prezidentovu výzvu k dalším jednáním.

Šéf socialistů Olivier Faure mluvil o „parodii na demokracii“. Macron podle něj nemá problém s Nepoddajnou Francií, ale s levicí jako takovou a s volbami. Vůdkyně Zelených Marine Tondelierová pak řekla, že Macron je „posedlý udržením kontroly“. „Velmi mě zlobí, že mluví o stabilitě, ale tři čtvrtiny Francouzů chtějí změnu,“ řekla serveru France Info.

Macronův evropský debakl

Strana prezidenta Emmanuela Macrona v neděli ve volbách do Evropského parlamentu podle očekávání drtivě prohrála s krajně pravicovým Národním sdružením. Šéf Elysejského paláce reagoval rychlým vyhlášením předčasných voleb. První kolo je plánované na 30. června, druhé na 7. července.

Na Macronově straně naopak i nadále stojí někdejší prezidentský kandidát a šéf centristické strany MoDem François Bayrou. „Ti, kteří si myslí, že tyto volby měly vítěze, říkají nesmysly. Není to pravda,“ poukázal na současný pat v parlamentu. Jednou z cest, jak ho prolomit, by podle něj byla změna volebního systému na poměrný, což by mohla prosadit nová vláda. I Bayrou ale přiznal, že z nového systému by nejspíš profitovala krajní pravice.

Tu ale nepoškodily ani červnové volby, přestože v nich neuspěla, myslí si politolog Hloušek. „Lepenovci jsou nyní svým způsobem viditelnější a silnější, není důvod se domnívat, že by jejich podpora opadla“ řekl Seznam Zprávám.

Jaké jsou další možné scénáře?

Macron usiluje o sestavení jakési vlády národní jednoty, tedy pravice i levice s vyloučením extrémů představovaných Národním sdružením a Nepoddajnou Francií. Nová lidová fronta je sice v mnohém názorově rozpolcená, po pondělí se ale zdá, že se ji prezidentovi rozštěpit nepodaří. A i kdyby se to stalo, těžko si představit, že spolu v jedné vládě budou zasedat progresivní Zelení a konzervativní Republikáni.

Další variantou je středopravicová vláda složená z Republikánů a Macronovy strany Obnova a jejích spojenců sdružených v koalici Společně pro republiku. Ani tato varianta není ale nic jistého –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ muselo by jít o menšinovou vládu, protože by měla jen 228 poslanců. V takovém případě by nicméně hrozilo rozštěpení Macronových spojenců, z nichž někteří by rádi spolu se socialisty vytvořili novou sociálně-demokratickou frakci.

Reálnou variantou, pokud by k žádné dohodě o koalici strany nedospěly, je i vláda odborníků - ekonomů, úředníků a diplomatů. S tou Francie, na rozdíl od sousední Itálie, zkušenosti nemá. Ani tato varianta by však pravděpodobně neměla dlouhého trvání.

„Menšinová vláda by byla jen intermezzem do dalších voleb, francouzský politický systém s tímto modelem moc pracovat neumí. Taková vláda by musela hledat ke každému návrhu ad hoc podporu v parlamentu a nemohla by prosazovat žádnou výraznější agendu,. Totéž se dá říci i o vládě odborníků, i tam by šlo spíše o udržovací vládu,“ podotkl expert na Francii Vít Hloušek.

Poslední dvě varianty jsou nové volby a svržení prezidenta. V prvním případě ústava vylučuje, aby prezident rozpustil Národní shromáždění dvakrát během roku, politici by tak museli čekat až do příštího léta. Pokud by pak chtěli Macrona svrhnout –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tento úmysl už ohlásila Nepoddajná Francie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ potřebovali by dvoutřetinovou většinu v parlamentu. A to je krajně nepravděpodobné.

Doporučované