Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Lotyšskem hýbe kauza europoslankyně Tatjany Ždanokové. Podle investigativců z ruského nezávislého serveru Insider politička souběžně s působením v Bruselu léta pracovala jako agentka ruské tajné služby FSB a prosazovat tak zájmy Kremlu v Pobaltí i v Evropském parlamentu.
Politička s ruskými kořeny se dlouhodobě netají nákloností k Moskvě, v 80. letech dokonce stála v čele organizace, která se vymezovala proti lotyšské nezávislosti na Sovětském svazu. Ždanoková přitom není zdaleka jediná, kdo se dostal do hledáčku lotyšské vlády kvůli možné provázanosti s režimem ruského prezidenta Vladimira Putina.
Po ruské invazi na Ukrajinu se přítomnost lidí s ruskými kořeny v Pobaltí stala palčivějším tématem než kdy dřív. Země se tak rozhodla sáhnout po jednom z nejradikálnějších řešení – deportaci.
Pro představu: v Lotyšsku, které má asi 1,9 milionu obyvatel, tvoří etničtí Rusové asi čtvrtinu obyvatelstva. Pro ty, kdo nedisponují pasem pobaltské země, je od minulého roku povinné požádat o státní občanství a složit zkoušky z lotyštiny, jinak jim hrozí vyhoštění.
Lotyšský ministr vnitra Richard Kozlovskis nedávno uvedl, že první deportace by se v únoru mohla týkat více než tisíce lidí a v budoucnu bude zřejmě vyhošťování pokračovat.
Hybridní válka ruského typu
Lidé se často mylně domnívají, že cílem propagandy je vždy změnit něčí názor. Propaganda sovětského typu – taktiku současné Rusko přebralo a dále rozpracovalo – často směřovala spíše k rozmělnění pravdy, k vytvoření zmatku a obecné nedůvěry. Více o propagandě a hybridní válce v našem podrobném článku:
Ráznější přístup k ruskojazyčné menšině zvažují i další pobaltské státy. Spousta Rusů tam ale strávila celý život. Ačkoliv tedy nemají místní pasy, moc nechtějí ani ty ruské a svůj domov opustit nechtějí. U nezanedbatelné části obyvatel tak narůstá nespokojenost a pocit bezpráví.
Putin si připravuje půdu na budoucí eskalaci
Plánované deportace ruské menšiny pak neunikají pozornosti Kremlu, který se už proti jednání států vymezil. Pokud bude Lotyšsko ve své politice proti ruské menšině pokračovat, musí očekávat stejné zacházení i se svými obyvateli, varoval ruský prezident minulý měsíc. „Víte, jsou to velmi vážné věci, které se přímo dotýkají naší národní bezpečnosti,“ řekl Putin podle státní tiskové agentury RIA Novosti.
Tato prohlášení přicházejí v době dále rostoucího napětí mezi NATO a Ruskem a diskuzí o možném budoucím konfliktu mezi oběma vojenskými mocnostmi.
„To samozřejmě není nic nového, Putin rád používá přehnané výrazy. Ovšem Rusko podobná obvinění vznášelo krátce před invazí i směrem k Ukrajině, a protože je teď situace tak napjatá, i tyhle výhrůžky už nezní jen jako výhrůžky, jako tomu bylo třeba před pěti lety,“ poznamenal pro Seznam Zprávy ředitel Centra geopolitických studií v Rize Māris Andžāns.
Podobně Putinova vyjádření čte i americký Institut pro studium války, podle kterého „nynější rétorika pozoruhodně zesílila dlouhodobou snahu Kremlu nastavit informační podmínky pro budoucí eskalaci proti pobaltským zemím, pravděpodobně jako součást jeho širšího úsilí o oslabení NATO“.
Stejně jako Ukrajina patřily pobaltské státy k Sovětskému svazu a Putin „banalizoval suverenitu“ těchto zemí, zatímco paralelně přijal „expanzivní definici suverenity Ruska“, uvedl think tank.
Varování ale zaznívají i od politiků. „Myslím, že musíme otevřít oči a uvědomit si, že Rusko svou válku na Ukrajině nezastaví,“ nechal se slyšet lotyšský ministr zahraničních věcí Krišjānis Karins. Německý ministr obrany Boris Pistorius pak v rozhovoru pro deník Tagesspiegel naznačil směrem k Pobaltí, že k ruskému útoku na NATO by mohlo dojít do pěti až osmi let.
Posílení společné obrany
Pobaltí přitom už jen geopoliticky cítí přítomnost války blíže než jiné evropské státy. Zatímco Estonsko sdílí s Ruskem 340 kilometrů dlouhou hranici, v případě Lotyšska jde o 300 kilometrů. Litva pak sousedí jak s blízkým spojencem Kremlu Běloruskem, tak s ruskou Kaliningradskou oblastí.
Nacházejí se tak na frontové linii mezi NATO a EU na jedné straně a Ruskem na straně druhé.
Lotyšsko, Estonsko i Litva po ruské anexi Krymu v roce 2014 výrazně zvýšily své vojenské výdaje. Například Riga chce do roku 2027 na armádu vydávat tři procenta HDP, čímž překoná požadavky NATO ve výši dvou procent, připomněl list The Financial Times.
Pobaltí jako jádro podporovatelů Ukrajiny
Lídři Polska a pobaltských států naléhají na EU, aby urychlila jednání o využití zmrazených ruských majetků. Chtějí, aby se jimi zaplatila obnova Ukrajiny. Krok týkající se stovek miliard eur nicméně rozporují právníci.
„Bezpečnostní situace v Pobaltí se po začátku invaze dramaticky změnila. Vidíme větší ambice na výdaje do obrany, Lotyšsko také obnovilo brannou povinnost. Je zřejmé, že se počítá s možným přelitím války,“ vysvětlil Andžāns.
V polovině ledna pak pobaltské státy oznámily dohodu o vytvoření společné obranné zóny na svých hranicích s Ruskem a Běloruskem v souvislosti s rostoucími bezpečnostními obavami. Dohodli se rovněž na rozvoji raketové a dělostřelecké spolupráce.
Podle Andžānse jde ale zatím jen o první kroky k zajištění obrany hranice. Rozhodnutí tak spíše vysílá Moskvě signál, že jsou pobaltské státy připravené sáhnout po dříve nemyslitelných opatřeních, pokud bude Kreml situaci ještě eskalovat.
Úzká spolupráce mezi státy, které sdílí s Ruskem obdobnou historickou zkušenost, platí i na diplomatickém poli. Pobaltské země tak patří mezi jedny z největších podporovatelů Ukrajiny, která se už téměř dva roky brání ruské invazi. Mezi sebou koordinují uvalování sankcí na režim i další pomoc napadenému státu.
