Vulgarity i obavy. Lukašenko armádním špičkám vylíčil hovor s Prigožinem

Vzpouru Vagnerovy skupiny v sobotu večer nečekaně ukončila dohoda zprostředkovaná běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem. Okolo jeho telefonátu s šéfem vagnerovců Jevgenijem Prigožinem, který měl k jejímu uzavření vést, vyvstala řada otázek.

Lukašenko ve svém projevu k běloruským armádním špičkám otevřeně popsal detaily jednání, jak informoval například deník The Washington Post nebo stanice CNN.

Šéf vagnerovců byl podle Lukašenka vztekem bez sebe, mluvil velmi vulgárně a žádal vydání ruského ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova. O tomto požadavku ostatně i sám Prigožin otevřeně mluvil.

Běloruský diktátor také tvrdí, že přesvědčil ruského prezidenta Vladimira Putina, aby „nezničil“ Vagnerovu skupinu a jejího šéfa Jevgenije Prigožina. Ten v úterý přiletěl do Běloruska, kam se mohou podle Putina beztrestně přesunout i vagnerovci.

Lukašenkovu verzi událostí nicméně nelze nezávisle ověřit. Diktátor je pověstný fabulacemi a lhaním a v zemi nastolil režim, který vážně porušuje lidská práva.

Jakkoli je však Lukašenkova pověst pošramocená, i Kreml potvrdil, že šlo o ústřední postavu dohody.

„Pravděpodobně se mě budete ptát, proč Lukašenko? Pravdou je, že Alexandr Grigorjevič zná Prigožina osobně asi 20 let. Byl to osobní návrh, který byl schválen po konzultaci s panem prezidentem Putinem. Za tuto snahu jsme prezidentovi Běloruska vděční,“ řekl mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.

Podle The Guardian se Lukašenko v ruském tisku těší pověsti „hrdiny okamžiku“ a „muže, který zachránil Moskvu“. Dosud byl přitom Lukašenko vnímán spíše jako Putinův vazal. CNN píše, že silná role běloruského lídra ve vyjednávání působí „nevěrohodně“ a přináší víc otázek než odpovědí.

Deník The Washington Post upozorňuje, že Lukašenkův podrobný popis citlivých rozhovorů v jádru největší krize Putinovy kariéry je velmi neobvyklý.

Běloruský diktátor nastínil, že má vřelý vztah s Putinem, současně ale mluvil pochvalně i o Prigožinovi, který se stal v posledních dnech hlavním terčem kritiky ze strany vysokých ruských představitelů.

„Nejnebezpečnější, jak to chápu já, není to, jaká byla situace, ale to, jak se může vyvíjet, a její důsledky. Také jsem pochopil, že bylo přijato tvrdé rozhodnutí – zničit. Navrhl jsem Putinovi, aby nespěchal. Ať si promluví s Prigožinem,“ řekl Lukašenko podle běloruských státních médií.

Putin byl ale podle něj k rozhovorům skeptický. „Poslouchej, Alexi, je to zbytečné. (Prigožin) ani nezvedá telefon, nechce s nikým mluvit,“ řekl prý.

Podle Lukašenkovy verze se mu podařilo Putina přesvědčit, aby počkal, až Prigožin dorazí do Rostova na Donu, města na jihu Ruska, kde se vagnerovci zmocnili důležitého vojenského velitelství a letiště.

Lukašenko v úterý uvedl, že Prigožin dostal jeho osobní ujištění o zaručení bezpečnosti pro něj i jeho muže, pokud povstání ukončí. „V pět hodin večer mi zavolal a řekl: Přijímám všechny vaše podmínky. Ale… co mám dělat? Přestaneme a oni nás zničí. Říkám: Nezničí. To vám zaručuji. Vezmu to na sebe,“ vzpomínal Lukašenko.

Zda ale Prigožin zůstane v Bělorusku dlouhodobě, není jasné. Slibované záruky bezpečí totiž nemusí být podle expertů příliš spolehlivé.

„Prigožin teď možná bude mít strach napít se ze šálku čaje, který si sám dopředu nezkontroloval. Neočekávám, že by se teď mohl cítit kdekoliv bezpečně,“ řekl k otázce, zda bude Prigožin v Bělorusku v bezpečí, Arťom Šrajbman z think-tanku Carnegie.

Zatímco Lukašenko ze své pozice nyní těží, vzpoura značně oslabila hlavně pozici ruského prezidenta poté, co žoldnéřská skupina postupovala na Moskvu bez větších obtíží.

„Největší hrozbu pro Putina v tuto chvíli nepředstavuje Prigožin, ale potenciál, že tyto události naruší pevnou pečeť veřejné shody, že k Putinovi není alternativa,“ řekl pro britský The Guardian ředitel Ruského institutu londýnské King’s College Sam Greene.

To by nicméně mohlo znamenat nebezpečí i pro samotný Minsk, který je na svém vztahu s Moskvou závislý.

„Jasně vidíme, že Kreml není tak pevný, jak si mnozí mysleli. Lukašenko by měl mít trochu obavy, jestli Putin a jeho lidé přežijí tuto válku,“ poznamenal Šrajbman.