„Vůbec tam neměli lézt.“ Smrt potápěčů na Maledivách je tragédií na druhou

Hluboký podmořský jeskynní systém u průlivu Devana Kandu poblíž atolu Vaavu začíná desítky metrů pod hladinou a vede dál do tmy, úzkých průchodů a prostor, odkud se v nouzi nedá jednoduše vystoupat přímo k hladině, na které se zrcadlí obraz ráje pro turisty a potápěče.

Jde o oblast na Maledivách, kam se běžný návštěvník běžně nedostane a kam se 14. května ponořila skupina pěti italských potápěčů.

Nejenže ponor nikdo z nich nepřežil - při záchranné akci zemřel také maledivský vojenský potápěč Mohamed Mahudhee. Incident se tak stal jednou z nejtragičtějších potápěčských událostí v historii Malediv. Úřady nyní vyšetřují, co přesně se pod vodou stalo.

Už teď ale případ nabízí několik zásadních otázek - kdo věděl, že se skupina chystá do jeskynního systému, zda měli potápěči odpovídající vybavení a výcvik a jakou roli sehrálo počasí. A v neposlední řadě, proč se sama záchranná operace změnila v další tragédii.

Italská skupina rozhodně nepatřila do kategorie turistických nadšenců - začátečníků. Její součástí byli instruktor Gianluca Benedetti, docentka ekologie na Univerzitě v Janově Monica Montefalconeová, její dvacetiletá dcera Giorgia Sommacalová, mořský biolog Federico Gualtieri a výzkumnice Muriel Oddeninová.

Podle maledivských úřadů měli tito Italové povolení k výzkumu měkkých korálů v lokalitě Devana Kandu a část týmu také povolení k technickým ponorům - tedy hlubším, než je třicetimetrový limit pro rekreační potápění.

Právě vyjádření tamních úřadů způsobily jednu z nejasností. „Nevěděli jsme, že se jedná o jeskynní potápění,“ tvrdí mluvčí maledivské vlády Mohamed Hussain Shareef. Jeskynní ponor je podle něj zcela odlišná disciplína se specifickými riziky, zvlášť v takové hloubce.

Manžel Montefalconeové, Carlo Sommacal, přitom v rozhovorech pro italská média uvedl, že jeho žena by nikdy nevystavila svou dceru ani ostatní nebezpečí. Popsal ji jako „jednu z nejlepších potápěček na světě“, která absolvovala asi 5000 ponorů a byla „vždy svědomitá“ a „nikdy nezodpovědná“.

Univerzita v Janově zároveň uvedla, že Montefalconeová a Oddeninová byly na Maledivách kvůli výzkumu dopadů klimatických změn na biodiverzitu, samotný osudný ponor ale podle univerzity nebyl součástí oficiálního výzkumného projektu a uskutečnil se z vlastní iniciativy.

Počasí se v osudný čtvrtek dopoledne zhoršovalo a maledivská meteorologická služba vydala varování před silným větrem a neklidným mořem. Výstrahu později ještě zvýšila. Není jasné, jestli o ní potápěči věděli, případně jakou roli sehrála při rozhodování o ponoru.

Skupina byla ubytována na palubě šestatřicetimetrové jachty Duke of York nabízející plavby pro potápěče i další hosty, kteří chtějí objevovat maledivské atoly zblízka.

Podle dostupných informací se italská skupina vydala do jeskynního systému, jehož vstup se nachází zhruba v hloubce přes padesát metrů. Systém tvoří několik komor propojených úzkými průchody a v některých částech už není od východu vidět světlo.

Krátce po půl druhé odpoledne vyslal někdo z lodi tísňový signál. Potápěči byli v té době pod vodou asi dvě hodiny a stále se nevynořovali.

Jako první na místo dorazila jiná potápěčská loď, jejíž posádka zhruba do půl hodiny našla tělo instruktora Gianlucy Benedettiho u vchodu do jeskyně. Od té chvíle úřady pracovaly s předpokladem, že zbývající čtyři potápěči zůstali uvnitř jeskynního systému.

Po nalezení Benedettiho těla pokračovalo pátrání po zbývajících čtyřech Italech. Operaci komplikovaly silné proudy, úzké průchody a naprostá tma. Podle maledivských úřadů byla těla nakonec lokalizována až v pondělí ve třetí komoře, respektive v nejvzdálenější části systému. Všichni čtyři byli prakticky pohromadě.

Jeskynní potápění v takové hloubce je na Maledivách zcela jiná disciplína než rekreační ponory ke korálovým útesům, pro která platí limit 30 metrů. Hloubky nad 40 metrů už se běžně řadí mezi technické potápění.

V padesáti až sedmdesáti metrech prudce roste spotřeba dýchacího plynu, prodlužuje se výstup kvůli dekompresním zastávkám a při použití běžného vzduchu se zvyšuje riziko dusíkové narkózy i kyslíkové toxicity. Ty mohou ovlivnit orientaci, rozhodování, vnímání i schopnost reagovat.

V jeskyni se k tomu přidává další problém: potápěč nemůže v nouzi jednoduše vystoupat vzhůru. Musí najít cestu ven stejnou trasou, často ve tmě, v úzkých průchodech, s omezenou viditelností a pod psychickým tlakem.

Ruský expert na technické potápění Vladimir Točilov, který se v tomto systému potápěl v roce 2014, popsal pro CNN prostředí jako místo, kam mají vstupovat jen specialisté na jeskynní potápění s odpovídajícím výcvikem a vybavením.

Právě ztráta orientace, dusíková narkóza, proudy, tma nebo kombinace více okolností mohla být dle expertů příčinou smrti italských potápěčů.

Velkou ranou a další nejasností kolem záchranné akce je smrt Mohameda Mahudheeho, zkušeného potápěče Maledivských národních obranných sil (MNDF), který v sobotu vedl osmičlenný tým.

Podařilo se jim dostat se do prvních dvou komor jeskyně, Mahudhee se však už nevynořil - našli jej pod vodou v bezvědomí. Zemřel po převozu do nemocnice v Malé.

Pravděpodobnou příčinou jeho smrti je dekompresní nemoc. Zkušený maledivský jeskynní potápěč Shafraz Naeem, který Mahudheeho osobně trénoval, však následně ostře zpochybnil přípravu celé operace.

Podle něj šlo o prostředí, které vyžadovalo specializovaný tým, plánování plynových směsí, odpovídající konfiguraci vybavení a zkušenosti s jeskynními ponory. Mahudhee měl podle něj dýchat běžný stlačený vzduch, nikoli směs typu trimix, která se pro podobné hluboké ponory používá.

„Neříkám, že potápěči MNDF nejsou schopní. Jsou schopní, jsou velmi dobří,“ uvedl Shafraz. „Říkám jen, že tam neměli lézt, když věděli, že je to nebezpečné.“

Část vyšetřování neštěstí se dle maledivských médií zaměřuje také na jachtu Duke of York, které úřady dočasně pozastavily licenci. Mluvčí vlády uvedl, že plavidlo nemělo v pořádku všechny doklady, mimo jiné licenci potápěčské školy. Provozovatel lodi agentuře Reuters řekl, že loď měla povolení k ponorům do hloubky 30 metrů a že potápěči byli o tomto limitu informováni.

Právní zástupkyně italské cestovní kanceláře Albatros Top Boat, která plavbu prodávala, zase uvedla, že provozovatel nevěděl, že skupina plánuje sestoupit hlouběji, než je rekreační limit, a nikdy by to nedovolil. Společnost zároveň tvrdí, že loď nevlastnila ani nezaměstnávala místní posádku.

Podle Hany Hettiaratchi Sklenářové, která dlouhodobě působí v maledivském cestovním ruchu a provozuje společnost Colours of Maldives, by případ neměl vyvolat dojem, že je potápění na Maledivách obecně nebezpečné. Naopak zdůrazňuje, že standardní potápění na resortech a u certifikovaných center je velmi dobře organizované.

„Člověk má představu, že na Maledivách je jedno z nejbezpečnějších potápění na světě. A já si to osobně myslím taky,“ řekla pro Seznam Zprávy. „Na resortech to dělají velmi systematicky a dobře, podléhá to přísným kontrolám.“

Začátečníci podle ní běžně absolvují jen takzvané introductory dives, tedy úvodní ponory v malých hloubkách, často jen několik metrů pod hladinou a pod přímým dohledem instruktora. Certifikovaná centra si podle ní hlídají licence, pojištění i kvalifikaci klientů.

Maledivy jsou dle ní navíc velmi dobře vybavené dekompresními komorami. „Ty častěji než turisté využívají domorodí místní, kteří se snaží o rybolov nebo sběr podmořských okurek,“ vysvětlila.

Právě proto považuje nehodu u Devana Kandu za vybočení z běžného rámce. „Tohle je opravdu špatné, obrovský problém. Došlo k překročení regulí a zbytečně byly vystavené lidské životy všanc - a také jméno destinace, kterou považuju za velmi bezpečnou a dobře zvládnutou,“ dodala.

Podle ní bude případ na Maledivách silně rezonovat i kvůli smrti vojenského potápěče Mahudheeho. „Teď se diskutuje, jestli byl dostatečně vybavený, technicky i schopnostmi, a proč vůbec dopustili, aby do takové hloubky šel,“ řekla Hettiaratchi Sklenářová.

Zároveň upozornila, že rizikové situace často vznikají ve chvíli, kdy lidé vystoupí z běžného kontrolovaného systému. „Toto bylo mimo resort, takzvaně na divoko. Vždycky bude existovat nějaké nebezpečí, protože jde o lidi, kteří se ženou za něčím výjimečným a jsou ochotní jít do rizika,“ řekla.

Během dlouholeté praxe se na Maledivách setkala i s případy turistické nedisciplinovanosti - včetně Čechů. V jednom případě se klient během ponoru rozhodl, že ho potápění už nebaví, vynořil se, nikomu nic neřekl a odešel do resortu. Následovala rozsáhlá pátrací akce, protože ostatní nevěděli, kde je.

„Klient se pak divil, co se děje a proč létají seaplany. Vysvětlovali jsme mu - to je kvůli vám,“ vzpomněla a přidala i zkušenost, kdy se turista pokoušel o krásné selfie s rejnokem. Dopadl podobně jako australský dobrodruh Steve Irwin, kterého trnucha bodla a on zemřel, a domů se vracel repatriačním letem.

„Přirovnala bych to k honbě o nejlepší selfie, kdy ti lidé jdou za senzací, špatně při tom došlápnou a následuje pád. To už nemá nic společného s potápěním ani s aktivitami, které jsou bezpečné,“ upozornila a zdůraznila obecnou pointu - většina turistů podle ní pravidla respektuje a chce si z Malediv odvézt bezpečný zážitek.

Tragédie u Devana Kandu je podle ní spíš varováním, co se může stát, když se z běžné aktivity stane extrémní podnik mimo standardní rámec.