Všechny scénáře, ve kterých padne Erdogan, znamenají drama, říká diplomat

Klíčové prezidentské volby se blíží; už v květnu voliči rozhodnou o dalším osudu tureckého „sultána“ Recepa Tayyipa Erdogana. Ten v uplynulých týdnech čelil silné kritice za pomalou reakci úřadů na ničivé zemětřesení, při kterém jen v Turecku zahynulo podle posledních informací přes 48 500 lidí.

O tom, jak dalece může tato karta volby ovlivnit, stejně jako o následcích zemětřesení, které teď musí Ankara řešit, promluvil v rozhovoru pro Seznam Zprávy český velvyslanec v Turecku Pavel Vacek.

Od zemětřesení v Turecku a Sýrii už uběhl měsíc. Jak se s následky podle vás země vypořádává? Ještě minulý týden mi dobrovolník z Malatye říkal, že mají nedostatek stanů…

Turecko se s ním vypořádává s obtížemi, které se ale s ohledem na rozsah katastrofy dají čekat vždy a u každé země. V prvních dvou dnech však došlo k selhání v tom smyslu, že přijíždějící záchranářské týmy – včetně našeho – neměly dost logistické hostitelské podpory ze strany tureckých orgánů.

Největší potíže měl jejich záchranný sbor známý pod zkratkou AFAD, což stálo zpoždění nejméně jednoho, spíše ale až dvou dnů při spuštění pátracích a záchranářských prací.

O potížích se veřejně mluví i v současné předvolební kampani. Opozice poukazuje na to, že všechno šlo pomaleji a v menším rozsahu, než by bylo potřeba.

Turecko je ale veliká a ekonomicky silná země, v přepočtu HDP na hlavu je bohatší než Bulharsko nebo Rumunsko, a já věřím, že těch 300 tisíc nových slíbených domů bude do roka stát. V Turecku jde všechno mnohem rychlejším tempem než v naší části světa. Už po prvních dnech jsem v Adiyamanu, kde působili naši záchranáři, viděl rumiště srovnaná do rovna, suť už byla odvezená.

V tuto chvíli také země neříká oficiální počet pohřešovaných. Je to tabu. Když se zeptáte tureckého úředníka, začne se vymlouvat. A pak řekne, že to číslo bude oznámeno v pravý čas.

Zmínil jste český tým USAR, který působil v Adiyamanu. Některé zahraniční týmy z Turecka odjely kvůli obavám o bezpečnost. Musel jste tuto otázku řešit i s naším týmem?

Slovinci a Rakušané pod tlakem bezpečnostní hrozby pomoc přerušili, Slovinci pak i odjeli. To ale bylo v provincii Hatay. Naši hasiči se přímo nedostali do situace, kdy by byli ohroženi, ale samozřejmě i v Adiamanu zažívali situace, které jim komplikovaly práci. Jsou na to trénovaní a zvyklí, když vás ale dav tahá za loket a zoufalí lidé pokřikují, že musíte jít pátrat jinam, než kde právě jste, tak to rozhodně práci neusnadňuje.

V Hatayi to bylo složitější. Kombinovaly se tam útoky proti záchranářům dvojího druhu: jednak ze strany syrských migrantů, kteří jsou silně konzervativní a kamenovali psy, protože je považují za nečistá zvířata. Potom tam docházelo i k výpadům kvůli tomu, že si lidé mysleli, že by záchranáři měli pracovat jinde, než právě pracovali, nebo že pracují pomaleji, než by měli.

Kritika veřejnosti se netýkala jen prvních dvou dní, kdy úřady v reakci zaspaly. Hodně se mluvilo také o stavební amnestii, kterou prezident Erdogan v roce 2018 udělil tisícům černých staveb. Jak moc velké téma to nyní v Turecku je?

Je to silné téma. Podle médií je už 180 zadržených, kteří jsou podezřelí z nedodržení stavebních předpisů. Převážně to jsou šéfové stavebních firem i činovníci z radnic. Obviňování probíhá mezi opozicí a vládou obousměrně – i vláda obviňuje opozici, že v místech, kde měla své starosty, odmítala rekolaudování budov v obavě, aby to nevedlo k velkým nákladům.

Erdogan už oznámil vytvoření štítu proti katastrofám všeho druhu, který chce do roka dát národu. Neříká tedy jasně, jak by to chtěl udělat, dá se mu ale věřit, že pokud zůstane u moci, tak nějakou reformu provede. Jaký prostor v ní budou mít vnější partneři včetně nás, to bude tématem dárcovské konference, která byla posunuta ze 16. na 20. března. Zatím ale nemáme dokument hodnotící potřeby Turecka, který vypracovává Světová banka a podílí se na něm i Evropská komise. Je zřejmé, že pomoc bude soustředěna spíše na bezprostřední rekonstrukční projekty související se zemětřesením než na dlouhodobější rozvojové záměry.

Svět ví, že může Turecku pomoci nyní krátkodobě, ne už ale v horizontu let – Světová banka mluví o pomoci 33 miliard eur. Turecký rozpočet je ale v řádu vyšších stovek miliard a země této velikosti a kapacity by se měla v delším období s následky katastrofy sama vyrovnat. O tom svědčí i chování turecké měny, která paradoxně krátce po zemětřesení spíš posílila. Očekávání stavebního boomu je prorůstové, není to něco, co by muselo ekonomiku dál ničit.

Zmínil jste odloženou dárcovskou konferenci. Četl jsem, že to snad mělo být i kvůli tomu, že do Bruselu měli přijet lidé blízcí syrskému diktátorovi Bašáru Asadovi, na čemž nepanovala shoda…

Možná to je jedna z komplikací kolem té akce. Ale já to spíše čtu tak, že Turkům termín akce, který zvolila Evropská komise se švédským předsednictvím, kolidoval s mimořádnou schůzkou Organizace turkických států. To nově oznámené datum nakonec není výrazně odlišné. A ani pro konferenci ještě nejspíš nebude dokončeno hodnocení potřeb Turecka. To by mohl být rozumný důvod pro odklad konference, musela by se ale odložit o týdny, ne o dny.

Řada lidí varuje před neočekávanými událostmi včetně teroristických útoků, k nimž může ještě do voleb dojít. Vidíte toto nebezpečí jako reálné a doporučil byste teď turistům návštěvu země?

Turecko samozřejmě reálný problém s terorismem má, a to už po desítky let s PKK (Strana kurdských pracujících, pozn. red.). Stejně tak je reálnou hrozbou Islámský stát. Nechci ale říkat, aby byly tyto průběžně trvající hrozby varováním před cestami. K tomu v tuto chvíli nemáme oporu v podobě nějakých konkrétních informací nebo indicií. Nedávno vedlo americké varování před teroristickou hrozbou několik evropských států k uzavření jejich konzulátů a varování před cestami, na což Turci reagovali velmi podrážděně. Ministr vnitra americkému velvyslanci vzkazoval, ať dá své špinavé ruce pryč od Turecka s tím, že on (ministr Süleyman Soylu) dobře ví, jaké hry USA hrají. To není právě spojenecká rétorika člena NATO.

Pro regulérnost voleb může být problémem také nejasný počet pohřešovaných. Opozice se obává i možných manipulací. Jednoduše řečeno, že budou hlasovat mrtvé duše. Dovedete si za této situace představit, že volby proběhnou regulérně?

Důležitější než můj názor je spíše to, jak volby vyhodnotí instituce, které by Turecko mělo pozvat k pozorování voleb. Jde o varšavský Úřad pro demokratické instituce a lidská práva. OBSE, která má hlavní mandát pro pozorování voleb. A také Radu Evropy.

S tím málem mých zkušeností s pozorováním voleb z Albánie si nedokážu představit, že by registr voličů mohl být v Turecku spolehlivý a že by oněch 300 tisíc přemístěných lidí mělo standardní podmínky technicky férových voleb.

Spekulovat o tom, co bude Erdogan během voleb dělat, když stát v rukou drží jejich organizování, nechci, to udělají jiní. Víme, že to podezření existuje, proto i opozice mluvila o odkladu voleb o několik měsíců. Prezident tuto myšlenku také zvažoval, ale pak se rozhodl jinak – to je pro mě indikace problému. Přinejmenším technického.

Opozice ví, že Erdoganovi jde o přežití jeho i celého politického systému, protože hlavní krédo opozice je právě změna systému.

Pokud by se opozici podařilo vyhrát a překonat i případné potíže, dá se očekávat standardní předání moci, nebo spíše události à la útok na americký Kapitol?

Základní scénáře jsou následující: výhra stávajícího prezidenta v prezidentských volbách a výhra jeho koaličních stran v parlamentních volbách, tedy pokračování stávajícího stavu.

Pak výhra v prezidentských a prohra v parlamentních – složité období, kdy by prezident se svými rozsáhlými pravomocemi mohl efektivně zabránit předání exekutivní moci na úrovni vlády a jednotlivých ministerstev.

Třetí scénář je, že opozice vyhraje oboje volby. To může někomu připadat jako začátek nového a zlatého věku, ale ani to není recept na stabilitu. Oni by chtěli změnit v krátké době, snad během roku, systém, který se vytvářel dvacet let. Taková změna je obrovským zásahem, a i když se opozice shoduje na reformách, jak by se naplňovaly, by bylo velké drama, i kdyby tomu nebránila předchozí moc.

S výjimkou toho prvního jsou všechny scénáře velmi dramatické, těžko předvídatelné a se spoustou možných odboček a potíží.

V Turecku žije asi 3,5 milionu syrských uprchlíků. Bude mít zemětřesení a jeho následky vliv na to, že do Evropy zamíří vyšší počty Syřanů?

Pokud bude Turecko dodržovat své závazky vůči Evropské unii ve spolupráci proti nelegální migraci, tak to zásadní dopad mít nemusí. Dopad už to má v zásadě o jeden řád, z tisíců se zvýšil počet lidí přicházejících tureckou cestou na desítky tisíc.

To podstatné bude, zda se prezidentu Erdoganovi podaří normalizace vztahů s Damaškem. V tomto ohledu dokázal sebrat agendu opozici, která začala dříve než on mluvit o tom, že se s Bašárem Asadem dohodne, protože návraty jsou nutné. Milion lidí, o kterém se mluví, už Erdogan začal přesouvat „s úsměvem na tváři“, jak řekl. To samozřejmě není kritérium, podle něhož by se měli uprchlíci vracet podle UNHCR. Tohle je důležitější věc, než jestli se v Egejském regionu objeví o pár set nebo tisíc uprchlíků víc.

Velký obrat je v rovině Ankara–Damašek. Do provincie Idlib, která je přelidněná, ti lidé jít nemůžou, do režimem kontrolovaných oblastí většina z nich nechce, takže se řeší, kam půjdou. O tom jsou jednání s Damaškem, ale i s Moskvou a Teheránem.