Vše pro válku. Ruská ekonomika přechází na vojenský režim

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

V úterý 25. října absolvoval ruský prezident Vladimir Putin v Kremlu virtuální schůzku, která v západních médiích trochu zapadla. Pod jeho vedením poprvé jednala koordinační rada vlády pro zajištění potřeb ruských ozbrojených sil.

Jde o výbor, který má dohlížet nad tím, aby ruské hospodářství co nejefektivněji pomáhalo armádě a dalším složkám zapojeným do „speciální operace“ na Ukrajině. Kromě Putina v něm sedí vybraní členové vlády, zapojeni jsou ale i regionální politici a úředníci, jako například starosta Moskvy Sergej Sobjanin.

Na úvod prvního jednání rady Putin zdůraznil, že ruskou ekonomiku ovlivňují „bezprecedentní omezení“. Podle něj z toho vyplývá, že by měly být zcela přepracovány mechanismy řízení státu obecně a ekonomiky zvlášť, aby se armádě poskytlo rychle a efektivně „vše potřebné“.

Ve zveřejněném záznamu se ruský prezident sice vyjadřoval jako obvykle ve frázovitých souvětích, která trochu připomínají vyprázdněný jazyk projevů z komunistické éry, z projevu bylo nicméně zřejmé, že oznamuje celkem důležitý předěl. Byl to signál, že se ruský stát a ekonomika ponořují mnohem hlouběji než dosud do režimu válečné ekonomiky.

I z dalších výstupů Kremlu je patrná snaha, aby válečná výroba fungovala pokud možno efektivně, řídila se aktuálními potřebami vojsk, nenarážela na zbytečné byrokratické překážky a nebyla svazována korupcí. V září podepsal Putin novelu trestního zákoníku, která zvedla možný trest za porušení pravidel obranných zakázek z osmi na deset let.

Ruské hospodářství, ve kterém hraje stát určující řídicí roli, se muselo postupně přizpůsobovat mimořádným podmínkám už před zahájením invaze a vyhlášením série západních sankcí. Až v posledních týdnech se ale na válečnou výrobu začala přeorientovávat i odvětví, jež byla dosud zaměřena na civilní produkci. Jmenovitě je to hlavně lehký průmysl, který musí zabezpečovat chybějící vybavení pro desítky tisíc zmobilizovaných mužů.

V uplynulých týdnech přinesla ruská státní média sérii zpráv z podniků a úřadů v různých koutech země, které oznámily zahájení výroby pro jednotky na Ukrajině. Například studenti technických vysokých škol v jihoruském Stavropolském kraji začali na příkaz gubernátora šít vojákům oblečení a spací pytle a vyrábět polní kamínka.

„Zacvičili jsme se na stávajícím vybavení. Ušito je už asi 40 mikin, sto kompletů termoprádla a asi 30 kukel,“ pochlubil se regionální ministr školství z jihoruského Stavropolského kraje Jevgenij Kozjura.

Na výrobu pro armádu najely také podniky lehkého průmyslu na Dálném východě. „Na území Irkutské oblasti se aktivně věnuje výrobní činnosti 19 podniků lehkého průmyslu, sedm z nich vyjádřilo připravenost vyrábět uniformy, sortiment zahrnuje 39 typů,“ uvedla v polovině listopadu tamní regionální vláda.

S blížící se zimou je dostatek oblečení čím dál naléhavější, a tak výroba jede na plné obrátky. Vicepremiér a ministr průmyslu Denis Manturov na začátku listopadu oznámil, že továrny vyrábějící uniformy a polní vybavení přešly na třísměnný provoz.

Pro úspěch ruských vojsk na Ukrajině je nicméně důležitější dostatek bojové techniky, a to pokud možno z domácích zbrojovek.

Ruský zbrojní průmysl prošel od Putinova nástupu na přelomu tisíciletí velkým rozmachem a zároveň procesem koncentrace. Celý sektor je nyní soustředěn do několika skupin, které jsou z velké části kontrolované státem, respektive lidmi z prostředí vojenských a bezpečnostních složek. Asi nejznámější ruskou zbrojovkou je koncern Rostěch (v anglické verzi Rostec). Pod něj patří výroba letadel či aut, ale i monopol na zbrojní vývoz Rosoboronexport.

Ačkoli ruské zbrojovky ujišťují, že stíhají plnit požadavky státu, podle některých odborníků není ruský obranný průmysl schopen zajistit přísun bojových zařízení na ukrajinskou frontu v takovém tempu, aby vyrovnal utrpěné ztráty.

Analytik Pavel Lužin, který přednáší o ruské zahraniční a obranné politice na americké Tuftově univerzitě, konstatoval, že ruský zbrojní průmysl v dohledné době nebude schopen kompenzovat nedostatek vyspělých součástek a vybavení ani zvýšit produktivitu.

„Kreml zavádí opatření k obnovení části své ztracené vojenské síly tak, že při výrobě zbraní upřednostňuje kvantitu před kvalitou. Zvýšení výkonnosti domácích obranných korporací je však těžké, ne-li nemožné,“ napsal Lužin v jednom ze svých posledních příspěvků, ve kterém upozornil na postupné bobtnání státních výdajů na armádu.

Pro letošní rok Kreml původně počítal s obranným rozpočtem 3,51 bilionu rublů. Po zahájení invaze na Ukrajinu se odhad posunul na 3,85 bilionu. Od června nejsou údaje o rozpočtu zveřejňované, díky úniku informací z ruské vlády se nicméně dostalo na veřejnost, že se letošní rozpočet na obranu dále nafoukl na 4,68 bilionu rublů. Na příští rok se pak plánují výdaje více než 5,1 bilionu rublů.

Ve skutečnosti jsou náklady ruského státu spojené s ozbrojenými silami ještě vyšší. I proto, že dalších 2,82 bilionu měly spolknout výdaje na bezpečnostní složky, které se také zapojují do válečných operací, hlavně prostřednictvím národní gardy nebo hlavní bezpečnostní služby FSB.

Podle Lužina přitom rostoucí poptávka státu a jeho finanční pobídky zatím nepomohly k tomu, aby se hospodaření ruských zbrojovek vymanilo z červených čísel. Některé podniky zároveň narážejí na omezené kapacity a nedokážou vyprodukovat tolik, aby nahradily zničenou techniku z války.

„Například pokud Rusko může vyrobit ročně 15 bitevních vrtulníků Ka-52, není schopné rychle navýšit počet na 20 až 25 vrtulníků kvůli pokrytí ztrát na Ukrajině (ty jsou dohromady nejméně 27 vrtulníků). Platí to dvojnásob, pokud zohledníme trvající odkázanost Ruska na dodávky vrtulníkových motorů vyráběných na Ukrajině,“ uvedl analytik.

Připomněl také, že kromě nedostatku dovážených součástek a technologií může za pokulhávání produkce také nedostatek pracovní síly. Jak už v červnu odhadl tehdejší vicepremiér Jurij Borisov, v obranném sektoru chybí kolem 400 tisíc pracovníků.

Existují ale i názory, podle kterých přechod na válečnou ekonomiku může vládnoucí elitě pomoci. Sociolog Volodymyr Iščenko z Institutu východoevropských studií na berlínské Svobodné univerzitě soudí, že přesměrování zdrojů na výdaje spojené s válkou může ve výsledku posílit legitimitu Putinova režimu.

Připomněl, že ruská vláda posílá do obsazených regionů vysoké částky na obnovu, v příštích třech letech tam plánuje proinvestovat v přepočtu nejméně šest miliard dolarů. Na rekonstrukční práce najímá lidi po celém Rusku a nabízí jim dvojnásobek toho, co si mohou vydělat doma. Podle vicepremiéra Marata Chusnullina bylo takto zaměstnáno už více než 30 tisíc lidí a celkový počet by měl vystoupat na 50 až 60 tisíc.

Nové státní zakázky související s vybavením armády pak mohou kompenzovat výpadky v produkci, které způsobily chybějící dodávky ze Západu a celkově protiruské sankce.

„Miliony Rusů, kteří byli mobilizováni k válčení na Ukrajině, k zaměstnání v rekonstrukcích nebo ve vojenském průmyslu, nebo ti, kteří se zúčastnili potlačování nepokojů v okupovaných oblastech a doma, a jejich rodinní příslušníci na válce vydělávají,“ konstatoval Iščenko.

Toto přerozdělování výdajů se podle analytika může Kremlu vrátit v podobě pozitivní zpětné vazby. Zatímco po zahájení války se vládnoucí elitě podařilo získat spíše jen pasivní podporu lidí, nyní se jí může podařit vyvolat aktivnější a uvědomělejší podporu významné části obyvatelstva, které má na konfliktu materiální podíl.