Vrána k vráně. Ruské energie budou „nabíjet“ vzdálenou juntu

Více než rok od převratu, kdy si moc uzmula vojenská junta, Myanmar (dříve Barma) ztrácí jedny z největších zdrojů zahraničních příjmů.

Ze stínu tak znovu vystupuje Rusko, které by mělo zaujmout prázdné místo po malajsijské firmě Petronas a thajské PTTEP, které se stahují z naleziště zemního plynu Yetagun v hodnotě 700 milionů dolarů a o rozloze 24 130 kilometrů čtverečních. Petronas tam drží podíl 41 %, PTTEP 19,3 %.

O několik měsíců dříve se z projektu Yadana, dalšího důležitého zdroje příjmů pro armádu, stáhly francouzské firmy Chevron a TotalEnergie. Francie jako důvod ukončení prací v Myanmaru uvedla špatnou lidskoprávní situaci.

V reakci na vznikající mocenskou krizi pozvala myanmarská armáda počátkem minulého měsíce k diskuzi úředníka z Tatarstánu, poloautonomní oblasti s 3,7 miliony obyvatel v Ruské federaci. Ke spolupráci myanmarští ministři jmenovaní juntou přizvali také Čínu, konkrétně ke stavbě vodních přehrad.

Myanmarská armáda také v dubnu uzavřela dohodu s Euroasijskou ekonomickou unií (EAEU) vedenou Ruskem na vytvoření projektu plynovodu přes Indii nebo Čínu. Existují plány i na modernizaci ropné rafinérie Thanlyin a rezervoáru v Rangúnu, uvádí The South China Morning Post.

„Prvním projektem je renovace a modernizace závodu v Thanlyinu. Potrubí se připojí k ústí řeky Rangún jako pobřežní blok. Tankery jsou příliš velké na to, aby vpluly do řeky, což ztěžuje systém skladování a distribuce ropy,“ řekl minulý měsíc Aung Naing Oo z ministerstva investic.

Podle zpráv Rusko zvažuje dodávky energie do Myanmaru prostřednictvím ropných tankerů přes Černé moře nebo Japonsko.

Alternativní cestou pro juntu je spolupráce s Indií nebo částečný pronájem čínského plynovodního projektu v myanmarském Kyaukphyu Township. Rusové sice údajně mají produkt připravený k odeslání, kvalita myanmarských rafinérií je však pochybná, uvedl dle SCMP jeden z úředníků a dodal, že země bude muset modernizovat svou skladovací infrastrukturu.

Nejen projekt Yetagun generoval myanmarské armádě značné příjmy. Mluvčí skupiny aktivistů Justice For Myanmar Yadana Maungová pro This Week in Asia řekla: „Myanmarská armáda vede teroristickou kampaň proti lidu Myanmaru, financovanou z fondů z ropného a plynárenského sektoru, který je v současnosti největším zdrojem zahraničních příjmů junty.“ Maungová vyzvala ropné a plynárenské společnosti, aby zadržely platby nelegální juntě nebo „odpovědně odešly“.

Jenže právě odchod zahraničních společností z Yetagunu přiměl juntu porozhlédnout se po jiném zdroji, ze kterého by měla dost peněz k nákupům zbraní. Podle Maungové nedostatek koordinovaných mezinárodních akcí proti myanmarské juntě připravuje cestu pro ruské společnosti, aby vstoupily do energetického průmyslu, což „dále umožní mezinárodní zločiny ruského režimu a myanmarské armády“.

„Máme zprávy z Francie, která juntu finančně podporuje kvůli ropě. Rusko jí prodává zbraně a materiál, kterým nás pak vraždí. V televizi nedávno proběhly záběry zobrazující přátelství mezi generálem Min Aun Hlainem a Ruskem. A pak je tu samozřejmě Čína, ta je největším příznivcem armádní junty,“ popisovala pohled demonstrantů pro Seznam Zprávy měsíce po převratu Barmánka Berry.

Ještě před válkou na Ukrajině byl odklon Ruska od myanmarské junty jednou z šancí, jak samozvaným vůdcům země zadělat na finanční problémy.

„Rusko dlouhodobě budovalo partnerský vztah s Tatmadaw (armádou, pozn. red.), nikoliv s vládou, a bude juntu možná podporovat nejen vojensky, ale i hospodářsky. Takže odklon Ruska by byl takovým krokem (poškozujícím juntu, pozn. red.),“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy Ondřej Cakl z Transparency International. Cakl však vzápětí dodal, že by takové vyčerpání junty „trvalo nesmírně dlouho“ a odklon Ruska je nepravděpodobný.

Rusko bylo vedle Číny jednou ze zemí, které varovalo Západ před vyhrožováním Myanmaru sankcemi. Ruské ministerstvo zahraničí, které tehdy citovala agentura Interfax, uvedlo, že sankce „nemají budoucnost, jsou extrémně nebezpečné a budou tlačit Barmánce k plnohodnotnému občanskému konfliktu“.

Že při sobě obě země stojí, se potvrdilo znovu v neděli, kdy myanmarská junta opět vyjádřila podporu ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Vina za válku na Ukrajině je dle Tatmadawu na samotných Ukrajincích. V komentáři zveřejněném v prorežimním plátku Myanma Alin padla také obvinění USA a NATO ze spiknutí s cílem postavit Rusko a Ukrajinu proti sobě.

Dvoustránkový komentář s názvem „Poučení z Ukrajiny pro ty, kteří se nepoučili z historie“ napsal spisovatel pod pseudonymem „Myint Myat“.

Autor nazval ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského loutkou Západu a pochválil Putina jako vizionářského vůdce, který prozíravě a v tichosti vybudoval vojenskou a ekonomickou sílu své země.

Naproti tomu je dle něj Zelenskyj „neschopný a postrádá racionalitu“. „Není špatné říkat, že za to, co se nyní děje, jsou také zodpovědní Ukrajinci, protože si sami vybrali špatného vůdce,“ dodal autor podporovaný juntou.

Situace na Ukrajině a v Myanmaru si je dle Myanma Alin navíc velice podobná. Minimálně v tom, že Su Ťij, svržená vůdkyně země, je stejně jako Zelenskyj „pěšákem cizích mocností“.

Obhajoba Putinovy války nezaznívá jen ze strany civilních prostředníků junty.

O víkendu mluvčí junty Zaw Min Tun pro barmskou službu Hlasu Ameriky (VOA) uvedl, že „Rusko jen pracovalo na upevnění své suverenity, což je správná věc“ a chce „ukázat světu, že je světovou mocností“.

Vzhledem k historii spolupráce mezi ruskou a myanmarskou armádou taková podpora není ničím překvapivým. Více než 7 000 myanmarských vojenských důstojníků získalo armádní výcvik a univerzitní stipendia v Rusku, které se také stalo významným dodavatelem vojenské techniky pro režim čelící zbrojnímu embargu ze Západu.

Mezi oběma autoritářskými režimy je také přirozená spřízněnost, jak v nedávném tweetu poznamenal zvláštní zpravodaj OSN pro Myanmar Tom Andrews.

„Vrána opravdu k vráně sedá. Svět musí stát při lidu Ukrajiny a lidu Myanmaru slovy i činy,“ napsal na Twitteru.

Rusko myanmarskou armádu značně podporovalo i před loňským převratem.

Jen týden před osudovým únorem ruský ministr obrany Sergej Šojgu navštívil Naypyitaw, kde podepsal smlouvu na prodej ruských raketových systémů země-vzduch Pantsir-S1, průzkumných bezpilotních letounů Orlan-10E a radarových zařízení.

O necelý měsíc později ruská armáda dovezla radarové zařízení v hodnotě 14,7 milionů dolarů (asi 340 milionů korun), informoval v dubnu Moscow Times. Následovala tajná návštěva dvacetičlenné ruské delegace v Myanmaru.

Její účel byl nejasný, ale zdálo se, že souvisí s námořními záležitostmi, protože ji vedl zástupce vrchního velitele ruského námořnictva viceadmirál Vladimir Lvovič Kasatonov. O návštěvě neinformovala státní média ani v jedné zemi, uvádí na základě vlastních zjištění Myanmar Now.

A jen pár dní poté, co Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci požadující ukončení vojenského násilí vůči civilistům a vyzývající k zastavení vývozu zbraní do Myanmaru, odjel vůdce puče Min Aung Hlaing na týdenní návštěvu Ruska. Byla to jeho druhá cesta do zahraničí od převzetí moci a teprve sedmá v jeho vojenské kariéře.

Novinář Bertil Lintner, dlouholetý pozorovatel dění v Myanmaru, v červenci loňského roku poznamenal, že Rusko přijalo myanmarskou armádu nejen proto, že je velkým nákupčím ruské vojenské techniky, ale také proto, že chce jít Myanmaru příkladem jak narušit snahy Západu prosazovat demokracii v Asii i jinde.

Mimo dění nezůstává ani opoziční myanmarská vláda národní jednoty, která vznikla po převratu. Ta ruské útoky odsoudila jako „nevyprovokované válečné činy“ a v pátečním prohlášení uvedla, že invaze „není v 21. století dobrým příkladem“. Vyzvala Rusko, aby respektovalo územní celistvost, nezávislost a suverenitu Ukrajiny, a uvedla, že útoky jsou „flagrantním porušením Charty OSN a mezinárodního práva“.

Solidaritu s Ukrajinou vyjádřili také myanmarští demonstranti. Advokátní skupina Justice for Myanmar přitom v loňské zprávě označila Ukrajinu za jednu ze zemí, která zásobuje myanmarskou armádu zbraněmi a klíčovou technikou.