Grónsko volí a balancuje ve velké hře. Trump už hlasování ovlivnil

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když se 6. dubna 2021 konaly poslední grónské parlamentní volby, žádné významné mediální pozornosti světa se nedočkaly. Nadsazeně napsáno: koho by zajímalo hlasování na ostrově s pouhými šestapadesáti tisíci obyvatel, který je navíc pouze autonomním územím Dánského království. Ilustrujme to férově sami na sobě - i tento server se ten den věnoval jiným tématům a o volbách na největším ostrově světa zprávu nevydal ani o den později, kdy byly zveřejněny výsledky.

V úterý 11. března se konají další volby a situace by nemohla být odlišnější: do země sněhu a ledu se dívá celý svět a největší světové zpravodajské servery tam poslaly své reportéry. Grónsko je najednou politicky atraktivní a poutá neobvyklou pozornost.

Možná větší, než by sami Gróňané chtěli. Volby svolali narychlo - termín skrze jednomyslné hlasování svých poslanců určili teprve 4. února letošního roku. Učinili tak výjimku z právní úpravy, dle níž musí mezi vyhlášením voleb a datem jejich konání uplynout nejméně šest týdnů.

Inatsisartut, jak se místní parlament nazývá, má 31 křesel. Na vstup do něj potřebuje každé uskupení překročit čtyřprocentní uzavírací klauzuli. Hlasování probíhá v jediném volebním obvodu a hlasy jsou na mandáty přepočítány pomocí d'Hondtovy metody. Výsledky by měly být známé ve středu ráno.

Předvolebních průzkumů je málo a vzhledem k malému a velmi specifickému vzorku obyvatelstva jim nejde přikládat velký význam. Dle toho lednového a predikcí různých politických analytiků se nicméně zdá být zřejmé, že voliči opět podpoří vládnoucí levicovou koalici premiéra Múteho Bourupa Egedeho složenou z jeho strany Inuit Ataqatigiit (socialistická separatistická strana) a sociálních demokratů ze strany Siumut. Vláda, jež má v současnosti v parlamentu většinu 22 z 31 členů, však zřejmě z této jasné většiny některé mandáty ztratí.

Kabinet se obává zahraničního vměšování do voleb a v únoru zakázal zahraniční dary na kampaň.

Reagoval tak, stejně jako uspořádáním voleb v dřívějším termínu, na tlak zvenčí - zejména ze strany staronového prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa. Ten se totiž rozhodl, že ostrov ovládne a připojí k federaci. Poprvé o tom sice hovořil již v srpnu 2019 - „ze strategického hlediska by to pro Spojené státy bylo hezké,“ řekl tehdy - ale následně rychle vycouval s tím, že Dánsko je pro jeho zemi důležitým spojencem a že to „není číslo 1 na hořáku.“

Během jeho druhého mandátu je Grónsko v pořadí na tomto hořáku rozhodně mnohem výše. „Pro účely národní bezpečnosti a svobody na celém světě se Spojené státy americké domnívají, že vlastnictví a kontrola Grónska jsou naprostou nutností,“ napsal republikán loni 22. prosince v příspěvku na jím vlastněné sociální síti Truth Social. V novém roce na ostrov vyslal svého nejstaršího syna Donalda Trumpa juniora a dodal, že bude-li to nezbytné, USA jsou ochotné vyvinout k získání strategicky významné země i vojenský tlak.

Na svém prvním projevu ke Kongresu pak Trump naznačil, že preferovanou variantou pro zisk ostrova by bylo rozhodnutí jeho samotných obyvatel. „Důrazně podporujeme vaše právo rozhodovat o vlastní budoucnosti, a pokud se tak rozhodnete, vítáme vás ve Spojených státech amerických,“ apeloval na Gróňany. „Zajistíme vám bezpečí. Uděláme vás bohatými. A společně vyneseme Grónsko do výšin, o jakých jste si dosud nemysleli, že jsou možné.“

Pak nicméně dodal: „Myslím, že ho získáme. Ať tak či onak, získáme ho.“ Ona slova „ať tak či onak“ lze číst, že zisk Grónska formou plebiscitu rozhodně není jedinou variantou a v případě potřeby by se nevzdal ani dříve navrhovaného vojenského tlaku.

Gróňané totiž součástí USA být nechtějí. Ukazují to všechny sběry dat zkoumající veřejné mínění na ostrově. Proti tomuto uspořádání se opakovaně vyslovilo přibližně 85 procent dotázaných.

Nicméně zatímco v samotném Dánsku vyvolaly Trumpovy výroky paniku a velmi silné odsouzení - premiérka Mette Frederiksenová šéfovi Oválné pracovny rezolutně vzkázala, že Grónsko není na prodej - Gróňané tak ostří nejsou.

I když pod USA nechtějí, pozornost zaměřená na jejich zemi obnovila debatu o úplné nezávislosti Grónska, jež se zbavilo koloniálního statusu v roce 1953, od roku 1979 je autonomní a o dalších třicet let později získali ostrované možnost vyhlásit suverenitu v rámci referenda. Předloni pak tamní úřady dokonce přišly s prvním návrhem grónské ústavy.

Pozice Kodaně je na ostrově značně nepopulární. Ostrovem otřásají mnohá odhalení týkající se údajného špatného zacházení s Gróňany ze strany dánského státu. Patří k nim i skandál s nitroděložním tělískem, při němž bylo v letech 1966-1970 údajně 4500 žen a dívek vybaveno antikoncepcí bez jejich vědomí a souhlasu. Premiér Egede nedávno tento skandál označil za genocidu. A dánská vláda nedávno otočila ohledně používání kontroverzních testů „rodičovské způsobilosti“ v grónských rodinách, které vedly k oddělení mnoha inuitských dětí od jejich rodičů.

V padesátých letech minulého století dánské úřady zahájily nucené stěhování Inuitů do větších měst, čímž marginalizovaly zvyky a jazyky původních obyvatel, kteří tvoří téměř 90 % populace. V posledních letech - kdy se obecně šíří pochopení pro koloniální útlak - probíhá kulturní obroda Inuitů, kteří tvoří přibližně devět desetin populace ostrova. Dle reportáže agentury Reuters je to nejviditelněji patrné velmi častým tradičním tetováním na obličeji a těle.

Vedle toho se na ostrově opět mluví převážně grónsky, do původního jazyka se přepisují i místopisné názvy, renesanci zažívají i tradiční tance a hudba.

A nové národní uvědomění může vyústit až v zisk suverenity. Egede z Inuita Ataqatigiit na začátku roku nastínil, že nyní se zřejmě naskytla příhodná doba učinit finální krok. „Historie a současné podmínky ukázaly, že se nám ve spolupráci s Dánským královstvím nepodařilo vytvořit plnou rovnoprávnost,“ uvedl v novoročním projevu k národu. „Nyní nastal čas, aby naše země učinila další krok. Stejně jako ostatní země světa musíme pracovat na odstranění překážek, které můžeme označit za koloniální okovy, a posunout se vpřed,“ dodal.

Rasmus Leander Nielsen, vedoucí centra pro zahraniční a bezpečnostní politiku grónské univerzity Nasiffik v hlavním městě Nuuku, si ale myslí, že ačkoli se v příštím volebním období může konat referendum o nezávislosti, je nepravděpodobné, že by jí Grónsko dosáhlo již v příštích čtyřech letech. „Může to trvat deset let nebo déle,“ říká a přirovnává možný scénář k brexitu, kde několik let po hlasování probíhaly rozsáhlé diskuse a jednání.

Mezi pravděpodobnější scénáře dle něj patří, že se Grónsko pokusí znovu vyjednat své vztahy s Dánskem v rámci království. „Nyní, když je napětí zvýšené, má Grónsko v rukou docela dobré karty a mohlo by argumentovat, že potřebuje nastavení uspořádat jinak, než jak je tomu za současného stavu,“ dodává.

V úterních volbách se o suverenitě nehlasuje, ale jejich výsledek bude mít v této otázce značnou váhu.

Jedná se přitom o poměrně delikátní balancování. V podstatě všechny relevantní politické síly nacházejí konsensus v myšlence nezávislosti. Kde se však neshodnou, je možná časová osa a přístup, jak jí dosáhnout. Roli hraje zejména skutečnost, že polovina Grónského ročního rozpočtu proudí z Jutského poloostrova. Kodaň poskytuje prostředky formou obrovského blokového grantu ve výši 4,3 miliard dánských korun, v přepočtu na ty české něco přes 14 miliard. Mimochodem, v přepočtu na jednoho ostrovana je to asi 250 000. Většina obyvatel pracuje pro vládu ve veřejném sektoru. Gróňané mají bezplatnou zdravotní péči, bezplatné vzdělání a štědré dotace na bydlení a sociální dávky. Coby držitelé dánských pasů - které mají automaticky vedle těch grónských - jsou automaticky i občany Evropské unie.

Gróňané si uvědomují, že případný rychlý přechod k suverenitě by znamenal významné oslabení těchto jistot. Lednový průzkum tak sice říká, že pro nezávislost je 84 % obyvatel ostrova, ale 45 % Gróňanů by bylo proti, pokud by znamenala nižší životní úroveň.

Díra v hospodaření ostrova způsobená výpadkem dánských investic by byla značná. To by otevřelo dveře vlivu amerických investic.

K otevřené spolupráci se Spojenými státy - spojené s rychlým ziskem nezávislosti -v předvolební kampani nabádá zejména nejsilnější opoziční strana Naleraq Peleho Broberga.

Hovoří se o takzvaném „volném sdružení“ se Spojenými státy, jež by nahradilo dánské dotace americkou podporou a ochranou výměnou za vojenská práva. Podobné uspořádání je dnes k vidění již v případě Marshallových ostrovů, Mikronésie a Palau.

Vzhledem k rétorice současného šéfa Bílého domu je však otázkou, zda by mu takové nastavení stačilo.

Když totiž Donald Trump mluví o tom, že je ovládnutí Grónska pro USA strategicky významné, není až tak daleko od pravdy. Poloha ostrova představuje klíč k vlivu nad celým prostorem Arktidy, kde - možná trochu v tichosti - probíhá mocenská hra Ruska a Spojených států.

Svou základnu v Grónsku mají Spojené státy už od druhé světové války. „Vesmírná stanice Pituffik“, známá spíše jako letecká základna Thule, je nejenom nejsevernějším opěrným bodem americké armády, ale také jedním z nejvýznamnějších. Ostrov je totiž klíčovým místem pro kontrolu vzdušného i námořního prostoru nad oblastí severního polárního kruhu, kde k sobě mají Rusko a USA vůbec nejblíž.

Grónsko je součástí tzv. GIUK. Pod zkratkou, jež vychází z prvních písmen Grónska, Islandu a Spojeného království, se skrývá soustava úžin, které kontrolují vstup do severního Atlantického oceánu, a tvoří tak klíčovou oblast pro případné zadržování ruského námořnictva. Pohyb v severních vodách je navíc stále snazší, a to díky neutichající klimatické změně, k níž v Arktidě dochází dle předloňské studie zveřejněné ve vědeckém časopise Nature čtyřikrát rychleji než na zbytku planety. Loňská zpráva Regionálního informačního centra pro západní Evropu Organizace spojených národů uvádí, že grónský ledový příkrov ztrácí každou sekundu 2,5 milionu litrů sladké vody.

Tající ledovce znamenají příležitost nejen pro námořní dopravu, ale odkryjí i nesmírné přírodní bohatství ostrova - zejména rozsáhlá ložiska ropy, zemního plynu nebo uranu.

A to je další lákadlo pro Donalda Trumpa a důvod, proč by rád Grónsko viděl jako další hvězdu na americké vlajce. V tuto chvíli je totiž těžba na ostrově velmi obtížná.

Kvanefjeld, naleziště miliardy let starého ztuhlého magmatu v horách nad městem Narsaq, obsahuje dle odhadů přes miliardu tun minerálů, což je dost na to, aby potenciálně změnilo globální trh s prvky vzácných zemin, jež se používají například v elektromobilech, proudových stíhačkách nebo větrných turbínách. Vzhledem k tomu, že v současnosti produkuje zhruba 60 % světové těžby minerálů vzácných zemin Čína, jde při potenciální těžbě grónských nerostů o víc než o zisk - jde o kontrolu zdrojů.

Těžební společnosti v Grónsku působí v jednom z nejnáročnějších prostředí na světě, protože, jak v reportáži vysvětluje americký deník Wall Street Journal, na dánském území je řídká infrastruktura, nepříznivé počasí a složité politické klima. Těžba je zde drahá a jen málo investorů je ochotno za ni vzhledem k nejistotě platit.

Navzdory svému mimořádnému nerostnému bohatství má Grónsko pouze jediný aktivní důl. Důl na výrobu anortozitu, jenž se používá ve skelných vláknech, barvách a dalších stavebních materiálech. V blízkosti Narsaqu má být v letošním roce uvedený do provozu i zlatý důl, naopak rubínový důl byl vloni kvůli bankrotu zavřen.

Výstavba dolu je na ostrově spojena s vysokými počátečními náklady danými špatnou infrastrukturou a musí být realizována od nuly v členitém terénu. Překážkou je také byrokracie. Proces udělování licencí zahraničním společnostem na těžbu je zdlouhavý a těžkopádný. Při podávání žádostí o licence musí společnosti držet zaměstnance na výplatní listině s benefity. A pracovní trh samotných Gróňanů je vzhledem k jejich nevelkému počtu již tak dost napjatý.

Současná vláda Egedeho - který je mimochodem původem právě z Narsaqu - navíc slíbila zastavení těžby nerostů s určitým obsahem uranu, jenž se přirozeně vyskytuje v ložiscích vzácných zemin v Kvanefjeldu, čímž fakticky zastavila veškeré projekty.

Jedna ze zainteresovaných společností, Energy Transition Minerals, tvrdí, že na průzkum Kvanefjeldu vynaložila 90 milionů dolarů, a obviňuje vládu z faktického vyvlastnění. Společnost podala arbitrážní žalobu proti Grónsku a Dánsku a požaduje právo na těžbu nebo odškodnění ve výši 11,5 miliardy dolarů - což je téměř čtyřnásobek hrubého domácího produktu Grónska.

Končící vláda, jež návrh zákona schválila, vyvlastnění společnosti Kvanefjeld popírá a tvrdí, že těžba by sice mohla posílit snahu Grónska o nezávislost, ale ochrana životního prostředí je životně důležitá pro turistický i rybářský průmysl, jež činí značnou část národního hospodářství.

Mimochodem, právě tento spor byl zcela klíčový pro hlasování před čtyřmi lety. Vítězná strana Inuita Ataqatigiit vyrostla na obrovské vlně protestů, v níž se Gróňané stavěli proti dolům a akcentovali ochranu životního prostředí. Ač velmi důležité téma, letos je značně v pozadí. To, co ostrované řeší nejvíc, je v roce 2025 Donald Trump.

Poměrně výstižně to pro britský The Guardian shrnula Aaja Chemnitz Larsenová, která za vládní Inuit Ataqatigiit sedí v dánském parlamentu: Pokud jde o otázky, které jsou na stole - školství, zdravotnictví, nezávislost -, úterní volby nejsou tak výjimečné. A přesto budou potenciálně nejdůležitější v historii arktického ostrova.