Článek
Když se na telefonu její matky zobrazilo ukrajinské číslo, byla 26letá Mariia Zhernovnikova tisíce kilometrů daleko od svého domova. Ženy odtud vyhnala únorová ruská invaze. „Váš dům zničila ruská raketa,“ ozval se hlas z druhé strany. Uplynulo jen pár vteřin, než jim naplno došlo, že ztratily domov. Že jejich dům v Kupjansku zasáhli ruští okupanti. Místo, kde se mladá Ukrajinka narodila a prožila své dětství.
„Nejhorší na tom bylo to, že se mi před očima najednou začaly míhat vzpomínky z dětství. Je to, jako když vám rodiče zapnou projektor, namíří ho na zeď a ukazují vaše dětské fotky pořízené na film. Bylo to ono. Vzpomínky jsou jediné, co mi zůstalo,“ popisuje mladá žena během rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Mariin dům zasáhla ruská raketa.
O tom, že z jejího domu v Kupjansku místy zbyly jen trosky, se mladá Ukrajinka dozvěděla po více než roce ruské agrese. Před válkou Mariia s některými členy rodiny utekla do Nizozemska. Táta musel zůstat na Ukrajině. Měla možnost odejít i do Česka, jelikož tady strávila několik let svého života, velmi dobře zná Prahu a umí česky. Zastavil ji ale strach z toho, že válka přijde i sem.
„V Česku mám mnoho přátel a známých, chtěla jsem ale jet co nejdále. Myslela jsem, že válka zasáhne i východní Evropu. Bála jsem se, že budu muset znovu zažít čtvrtek 24. února,“ vypráví, proč zamířila do jiné země. V Praze přitom vystudovala politologii a mezinárodní vztahy na Karlově univerzitě.
Po studiu v Česku se vrátila zpátky na Ukrajinu; to bylo přesně rok před tím, než Rusko zaútočilo na ukrajinská města. Doma prý chtěla začít nový život. Otevřít novou kapitolu však musela ve zcela neznámé zemi, kde neměla žádné kontakty. Nyní pracuje na nizozemském Ministerstvu sociální politiky, kde má spolu se svým týmem na starosti pomoc ukrajinským uprchlíkům. Říká, že v současně době pro ni má právě tato práce největší význam. V cizině také pokračuje v magisterském studiu.
O situaci v Česku
Loni utekly před válkou. Jedna už měsíce bydlí na ubytovně, druhá v propůjčeném domě. Společně cítí velkou vděčnost vůči Česku, které je v kritické situaci přijalo, nemají ale jasno o své budoucnosti a tíhnou k návratu do vlasti.
Avšak zbavit se myšlenek na to, co se děje doma na Ukrajině, nemůže. Ve městě poblíž strategicky významného Kupjansku zůstali totiž Mariini prarodiče. Evakuaci odmítli, jelikož dědeček trpěl vážnou nemocí a dlouhé měsíce byl upoután na lůžko. „Během okupace se jeho stav výrazně zhoršil a v lednu zemřel. Byli to Rusové, kteří mu vzali několik let života, a to je další důvod, proč každého z nich z celého srdce nenávidím,“ přiznává mladá žena.
Babička na Ukrajině zůstává i nadále a pracuje v místní nemocnici. „V nemocnici tráví tři hodiny denně, takže může být užitečná a má možnost komunikovat s lidmi. Říká, že kdyby odjela do jiného města, zbláznila by se.
Přijdou Rusové podruhé?
Psal se 27. únor 2022, když se frontového městečka v Charkovské oblasti zmocnila ruská okupační armáda.
Okupace Kupjansku trvala skoro sedm měsíců. Pak odtud jednotky nepřítele v září vytlačila ukrajinská armáda. A všichni doufali, že po osvobození přijde klid.
Ruských útoků však v posledních týdnech znovu přibývá, výbuchy se ozývají stále častěji. Terčem intenzivního ruského ostřelování jsou především obytné domy a infrastruktura.
„Hovoří se o tom, že situace v Kupjansku bude horší než v Bachmutu, protože je pro nepřítele strategicky důležitým bodem,“ komentuje aktuální situaci v rodném městě Mariia.
Před únorovou invazí na Ukrajinu žilo v Kupjansku téměř 30 tisíc lidí. „Nyní jich, pokud vím, zůstalo ve městě jen několik tisíc – jsou to zejména invalidé, kteří fyzicky nejsou schopni odejít, nebo i ti, kteří tam prostě rabují,“ vypráví Ukrajinka.
Situace na bojišti
Ruské jednotky dál postupují v okolí Bachmutu, byť pouze na některých úsecích. Na jihu pak invazní síly zaznamenaly vzácný úspěch v dlouhém obléhání jiného silně opevněného města Avdijivka, kde nasadili i přesné „klouzavé“ bomby.
V souvislosti s častějšími útoky na Kupjansk se začíná mluvit také o tom, že se ruská armáda znovu pokouší získat městečko pod svou kontrolu. Okupanti totiž soustředí své jednotky v Kupjanském kraji a chtějí obnovit dříve ztracené pozice.
Aktivní boje jsou nyní vzdálené asi 15 kilometrů.
Jak uvedl šéf charkovské regionální správy Oleh Siněhubov, osady v Kupjanském kraji ruští okupanti ostřelují skoro každý den. V posledních týdnech se pod palbou ocitly například osady Hrjanykivka, Kolodjazne, Olchovatka a mnoho dalších. Ukrajinské úřady ale zdůrazňují, že ruské ofenzívy ve směru na Kupjansk nepřinášejí žádné významné úspěchy. Potvrzují to i prognózy amerického Institutu pro studium války (ISW) zveřejněné na začátku měsíce. Rusům podle expertů zřejmě chybí bojová síla k udržení více než jednoho souběžného útoku.
„Každý záměr okupantů bude našimi obrannými silami odražen,“ zdůraznil před několika dny Serhii Kuzan, vojenský expert a šéf Ukrajinského centra pro bezpečnost a spolupráci. Kupjansk je podle něj důležitým železničním uzlem, na němž závisí zásobování značné části ruských okupačních vojsk v severní části Luhanské oblasti.
Podle ukrajinských médií se život do poničeného Kupjansku začal vracet jen několik měsíců po osvobození. Okupaci a bitvy o město tady však stále připomínají spálená auta, zničené mosty a domy. Ve městě se znovu obnovily dodávky vody, plynu a elektřiny. Místní děti se vrátily do lavic a pokračují ve studiu, z bezpečnostních důvodů však jen v distanční formě.
Nicméně policie Charkovské oblasti i nadále vyzývá obyvatele Kupjanského kraje, aby se evakuovali do bezpečnějších míst. Situace je podle ní neutěšitelná. „Taková opatření jsou v současné době nezbytná v souvislosti s aktivními boji v tomto směru. Přední linie prochází územím okresu a nepřítel se neustále snaží útočit na pozice naší armády,“ stojí v prohlášení.
Fotoreportáž: Rusové možná přijdou už podruhé. „Zůstávám. Co kdyby chtěli rabovat?“
Věděli jsme, že Rusko Ukrajinu napadne
„Bylo to pro nás jen otázkou času,“ říká s jistotou Mariia, když se ptám, zda si kdysi dokázala představit, že její vlast bude prožívat tak tragickou válku.
Válka však pro její rodinu nezačala loni v únoru, ale v roce 2014, kdy začaly intenzivní boje na východě země a Rusko okupovalo Krym. Tehdy, před devíti lety, se Mariini rodiče zapojili do pomoci ukrajinské armádě. Koordinovali nekonečnou humanitární pomoc, pořádali sbírky pro ukrajinské vojáky, pomáhali evakuovat civilisty a mnoho dalšího.
Seznam Zprávy ukrajinsky
„Vždy jsme věděli, že dojde k invazi a Kupjansk bude bojovat o svou existenci. Bylo otázkou času, kdy Rusko zaútočí na celou zemi, kdy bude Kupjansk obsazen, kdy z domu zbydou jen vzpomínky,“ popisuje Mariia.
Mladá žena chová obrovskou naději, že se na Ukrajinu jednou vrátí. Bez ohledu na zničený dům, trvající válku a nejistou budoucnost. „Teď už vím, že jsem mnohem silnější, než jsem si vždy myslela. Takto se ale nyní cítí každý Ukrajinec v naší 40milionové rodině,“ říká přesvědčeně a s velkou hrdostí. „Každý z nás je neuvěřitelným zdrojem síly. Zaplatili jsme za to ale velkou cenu,“ dodává.
Během rozhovoru vzpomíná i na slova svého známého, který dnes bojuje na frontě. „Řekl mi jednou, že naše hlavní válka začne, až tato skončí. A bude to boj o naši státnost,“ vypráví. „Chci být součástí tohoto boje.“
