Hizballáh je těžký soupeř i pro Izrael. Má obrovské zásoby raket i zkušenosti

Izraelská armáda v posledním týdnu zřetelně přesunula svou hlavní pozornost z palestinského teroristického hnutí Hamás v Pásmu Gazy na libanonskou militantní organizaci Hizballáh. Izraelské rakety denně dopadají zejména na jih Libanonu a podle tamních úřadů už zabily vyšší stovky lidí.

Izrael se útoky zaměřenými na cíle spojené s Hizballáhem snaží vyřešit nestabilní bezpečnostní situaci na severu svého území: Tisíce Izraelců žijících v okolí libanonské hranice už téměř rok nemohou bydlet u sebe doma. Hizballáh na oblast pravidelně posílá až stovky raket s cílem podpořit Hamás v konfliktu s Izraelem.

Židovský stát a Hizballáh pojí nepřátelství desítky let. Šíitské politické hnutí napojené na Írán ostatně vzniklo během izraelské invaze do Libanonu v roce 1982. Skupina se podílí na tamní vládě, provozuje školy a nemocnice, ale má i významné vojenské křídlo. To je považované za jednoho z nejvíc vyzbrojených nestátních aktérů na světě.

Jaká je tedy jeho síla?

Zásadní pro současný konflikt jsou kapacity Hizballáhu ve vzdušné válce. Analytici z amerického think-tanku Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) letos v březnu počet střel v arzenálu Hizballáhu odhadli na 120 až 200 tisíc.

Klíčové je, že Hizballáh s nimi dokáže zasáhnout celé území Izraele.

Podobně jako palestinská teroristická organizace Hamás, která ovládá Pásmo Gazy, spoléhá i Hizballáh z velké části na dodávky zbraní z Íránu. Ten údajně milicím dodává rakety delšího doletu a přesnější rakety, které jsou schopny způsobit značné škody na izraelské infrastruktuře a zkomplikovat přístup k izraelskému pobřeží Středozemního moře.

Raket s nejvyšším doletem má ale Hizballáh jen omezené množství. CSIS odhaduje počet raket Scud, které mohou nést nálož o hmotnosti téměř jedné tuny, v jeho arzenálu na „pouhých“ deset až padesát. Raket Fateh by mohl mít asi 400.

Většinu výzbroje Hizballáhu však tvoří malé, přenosné a neřízené dělostřelecké rakety. I tak ale dokáže čelit významně sofistikovanější izraelské armádě, přinejmenším tak, že představuje trvalou hrozbu bezprostředně u izraelských hranic.

Napojení na Írán by bylo nejspíš zásadní i v případě, že by konflikt Hizballáhu s Izraelem dál eskaloval. Teherán by podle CSIS zvládal rychle doplňovat raketové zásoby libanonského hnutí. To by navíc bylo ještě jednodušší než v minulých konfliktech, protože Írán od té doby posílil svou pozici v Sýrii, kde udržuje u moci režim Bašára Asada.

Značná část arzenálu Hizballáhu je také ruské a čínské výroby, podotýká agentura Reuters.

Izrael se ale umí raketám libanonského hnutí poměrně účinně bránit. Nepoměr mezi jejich silami se ukázal už ve válce v roce 2006, kdy Hizballáh vypálil na území židovského státu tisíce raket. Při konfliktu zahynulo v Libanonu asi 1200 lidí, většinou civilistů. Izrael naproti tomu zaznamenal méně než 160 obětí – většinou vojáků, připomněla agentura Reuters.

Od té doby Hizballáh posílil, ale převaha Izraele se potvrzuje i v letošním konfliktu. I tentokrát dokázal díky svému propracovanému systému protivzdušné obrany většinu raket vypálených z Libanonu zachytit. Naopak v Libanonu jen během pondělí zahynulo přes 500 lidí.

V souvislosti se současnou eskalací se spekuluje i o možnosti izraelské pozemní invaze do Libanonu, k níž už v minulosti několikrát došlo. Pak by nabraly na významu počty bojovníků na obou stranách.

V roce 2021 vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh prohlásil, že skupina má 100 tisíc bojovníků. Odborníci se však domnívají, že toto číslo je přehnané.

Odhadují, že skutečná síla milice se pohybuje někde mezi 15 a 20 tisíci vycvičenými bojovníky, přičemž tuto sílu může doplnit až 30 tisíc dalších rezervistů, jak s pomocí expertů vyčíslila německá stanice Deutsche Welle. Odhady se ale samozřejmě různí, CSIS píše až o 30 tisících, navíc na čísla má vliv i probíhající konflikt.

Mnoho velitelů Hizballáhu získalo užitečné zkušenosti v bojích v Sýrii, kde organizace podporovala Asadův režim. Některé z nich Izrael od té doby zabil. Podle odborníků nyní pevnost Hizballáhu v jižním Libanonu také brání systém hlubokých bunkrů, tunelů a podzemních skladů, jak napsal už před časem deník The Guardian.

Ze srovnání s počtem bojovníků Hizballáhu vyplývá, že Izrael by měl mít proti hnutí převahu i v situaci, kdy by se nakonec pozemní invaze soustředila zejména do měst. Platí to dokonce i v případě, že vezmeme v úvahu počty bojovníků Hamásu v Pásmu Gazy.

Obecné (a mnohdy nepřesné) pravidlo říká, že útočící síly by měly mít na taktické úrovni převahu nad obránci v poměru 3 : 1, aby měly rozumnou šanci na úspěch. Někteří analytici, včetně těch, kteří jsou zodpovědní za doktrínu americké armády, se nicméně domnívají, že k dosažení úspěchu v městských operacích je někdy nutný poměr až 6 : 1.

Hizballáh disponuje i specializovanými protiletadlovými střelami, což se po letech spekulací potvrdilo v tomto roce. Libanonské hnutí v únoru i v červnu zasáhlo izraelské drony Hermes, což agentura Reuters označila za první důkaz nasazení protiletadlových střel.

Hnutí vlastní také flotilu dronů. Používá malé sebevražedné bezpilotní letouny, ale chlubí se i drony, které jsou schopné svrhnout bombu v Izraeli a vrátit se do Libanonu. Drony používá jak k tomu, aby se pokusil zaměstnat izraelskou obranu, tak i přímo k úderům na cíle spojené s izraelskou armádou.

Vlastní třeba drony typu Mersad, které jsou podle analytiků citovaných agenturou Reuters levné a nenáročné na výrobu. Většinu dronů dostává Hizballáh opět z Íránu, a tak není překvapením, že disponuje i drony Šáhid, jež ve velkém používá Rusko na Ukrajině.

Hizballáh používá i malé komerčně dostupné drony například čínské výroby, píše think-tank CSIS. I ty kromě průzkumu nasazuje i v boji proti cílům v Izraeli.

V důsledku svého zapojení do války v Sýrii získalo hnutí přístup i k tankům, jako jsou ruské T-72, T-54 a T-55 nebo T-62. Je ale otázka, nakolik je schopné je nasadit do bojů v Libanonu, případně v Izraeli.