Článek
Uběhl už téměř rok od prvního letu ukrajinských helikoptér, které se vydaly na veleriskantní misi s cílem dopravit zásoby a evakuovat zraněné z obklíčeného ocelárenského komplexu Azovstal v Ruskem okupovaném městě Mariupol. U příležitosti blížícího se výročí od začátku akce přinesl britský deník The Times vzpomínky jednoho zúčastněného vojáka z ukrajinských speciálních jednotek a jednoho pilota.
Mluvit s médii se dvojice rozhodla prý proto, aby vzdala čest svým padlým kolegům. Oba také dál bojují a uvědomují si, že další šance sdělit svůj příběh světu už nemusí přijít.
Mezi loňským 21. březnem a 11. květnem podniklo celkem 15 ukrajinských helikoptér téměř 30 misí. Úspěšných mělo být podle citovaných vojáků pouhých šest misí. V souladu se staršími ukrajinskými prohlášeními v článku dál stojí, že ztraceny měly být při akci celkem tři helikoptéry.
Přesnou bilanci ale oficiálně ukrajinská armáda nikdy neuvedla. Ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj loni řekl, že ztraceno bylo „mnoho pilotů“.
Člen ukrajinských speciálních jednotek, který v článku vystupuje pod jménem Ginger, uvedl, že Ukrajina měla mít před začátkem akcí dobrý přehled o tom, kde jsou rozmístěny ruské protivzdušné systémy, na základě čehož byla naplánována přesná trasa.
Když padla poslední bašta odporu
Ukrajinští vojáci bránili Azovstal dlouhé týdny. Americká stanice CNN odhalila zákulisí jednání o pádu této poslední ukrajinské bašty v Mariupolu. Měli se na nich podílet i prominentní členové ruské rozvědky GRU.
Piloti podle Gingera věděli, že budou potřebovat „každou kapku paliva“, a tak helikoptéry nenesly nic navíc. „Všechno, co nebylo nezbytně nutné, se z helikoptér sundalo,“ řekl voják pro The Times.
Plán podle něj stál na tom, že mise bude tak nebezpečná a drzá, že Rusové ani neuvěří, že by se o něco takového mohli Ukrajinci pokusit. Počítalo se s tím, že ruští vojáci helikoptéry spatří, ale budou předpokládat, že patří k nim. „Velení řeklo, aby vzlétli v noci nízkým letem (kvůli radarům, pozn. red.) a ruské linie přeletěli za úsvitu, kdy začne pálit ukrajinská artilerie. To mělo odvrátit pozornost nepřítele od neoznačených helikoptér sovětské výroby,“ napsal deník.
Čtyřiadvacetiletý Ginger řekl, že zúčastnění vojáci „si byli vědomi rizika, které podstupují, ale vtipkovali, zpívali písně a navzájem se povzbuzovali“. Zmiňovaný pilot, kterého The Times popisuje jako jedenapadesátiletého Vitalije, se svěřil, že když čekal, až dostane signál k letu, v duchu prosil boha, aby se akce odložila až na další den.
Vitalij vzlétnul ze základy v Dnipru a řítil se rychlostí 250 kilometrů v hodině jen několik metrů nad zemí. „V jednu chvíli přelétali nad ruským stanovým táborem. Ginger s ohromením sledoval, jak si Rusové v ranním světle čistí zuby,“ popsal vzpomínky vojáků na začátek mise, kdy plán ještě bez problémů fungoval.
Očité svědectví
Při obraně Mariupolu přišel o ruku. Pak se na pokyn Kyjeva spolu se spolubojovníky z oceláren Azovstal vzdal do ruského zajetí. Přežil věznění v Olenivce. Teď se snaží vrátit do běžného života: Ve Lvově dostal mechanickou protézu.
Rusy se to na zemi podle Gingera „jen hemžilo“, ale nikdo nestřílel.
Pilota při misi zaměstnávaly dráty elektrického vedení, kvůli kterým musel neustále stoupat a klesat. Vojáci během asi 40 minut dlouhé cesty počítali každou minutu a netrpělivě vyhlíželi moře. Když k němu dorazili, dostali se do blízkosti dvou ruských válečných lodí. „Z nějakého důvodu ani jedna nezačala pálit, i když helikoptéry letěly přímo před nimi. Pak se na obzoru ukázal Mariupol,“ napsal deník.
Po úspěšném navázání spojení s obránci Azovstalu podle vojáků následovala rychlá vykládka zásob a nakládání zraněných.
Když se Vitalij vrátil zpátky, byl štěstím bez sebe, že všichni přežili.
Pak ale přišly komplikace.
Všechny další mise už šly podle podle Gingera ztuha. „Čekali na nás. Na každou helikoptéru se střílelo a mnoho jich utrpělo škody,“ řekl voják.
Například 29. března se měly dva vrtulníky vrátit prošpikované děrami od zásahů. O několik dní později byla podle ukrajinského vojáka sestřelena první helikoptéra a další se vrátila jen s jedním funkčním motorem.
Zajatý Rusy
„Člověka můžete řezat, bít, omotávat hlavu páskou. Bolest vydržíte. Hlad je ale nejhorší. Když po měsíci půstu zavřete oči, zapomenete na svou rodinu, na svou zemi, na všechno. Myslíte jen na jídlo. Celý jsem tam shnil.“
Po dalších několika dnech měli Rusové kolem Azovstalu stáhnout ještě pevnější smyčku a muselo se přistávat ještě blíž jejich pozicím. V té době se mělo ukrajinské velení rozhodnout neposílat ty samé piloty na další lety. A to přesto, že teoreticky mohli mít větší šanci přežít díky předešlé zkušenosti. Bylo totiž jasné, že velkou roli hraje pouhé štěstí.
Po nějaké době Ukrajinci došli k přesvědčení, že další pokusy už jsou marné. „Naši piloti vzlétli a viděli, že byly vystřeleny rakety, tak se stáhli a zkusili to znovu za dalších pět kilometrů, kde po nich opět stříleli. Pilotům bylo jasné, že už není šance se dostat skrz,“ popsal závěrečnou fázi misí Ginger.
Nedlouho poté, co padlo rozhodnutí v riskantních letech nepokračovat, přišel podle The Times rozkaz obráncům Azovstalu, aby se vzdali.
