Článek
/Od zvláštního zpravodaje ve Francii/
Psal se 18. říjen 1918 a do konce první světové války zbýval necelý měsíc. Tehdy se v oblasti Terron-Vouziers-Chestres rozhořely těžké boje. Šlo o jednu z posledních válečných operací krvavého konfliktu. A výrazně do ní promluvili Čechoslováci.
Od monitoru počítače to může působit jako dávná historie, která šustí papírem. Ale když kráčíte ardenským venkovem vstříc hřbitovu, o kterém víte, že tu svou životní pouť ukončilo 282 československých vojáků, převážně příslušníci 21. a 22. pluku samostatné československé armády ve Francii, všechno to dostává mnohem reálnější obrysy.
Bláto je náhle studenější, chlad podzimního rána vlezlejší. Takhle, nějak takhle jim mohlo být, honí se vám hlavou.
Vojenská přísaha Čechoslováků ve francouzském Darney, 30. 6. 1918.
O tom podzimu, vzdáleném od nás 104 roků, se československá brigáda zapojila do těžkých bojů na francouzsko-německé frontě (Vouziers, Terron). Němci v této závěrečné fázi soustředili své síly na západní frontě, kde se jejich opěrným bodem stala tzv. Brunhildina linie, která musela být prolomena.
Čechoslováci měli za úkol udržet obce Terron a Chestres. Několik dní tu odráželi protiútoky německé armády. Dělostřelbu. Plynové útoky. Odehrávaly se tu i kruté boje muže proti muži.
Takhle barvitě vylíčil statečnost obránců při znovudobývání Terronu časopis národního odboje Československá samostatnost: „Důstojníci a vojáci českoslovenští předstihovali se v udatnosti, lékaři šli až do linie ohně obvazovati raněné. Mrtvoly nepřátel, jež hromadily se na dobytých posicích, svědčily o krutosti zápasu.“
A k tomu bahno a voda. Němci v okolí Terronu prorazili hráze a oblast zaplavili, což vojákům ještě víc zkomplikovalo bojové operace.
Legionáři z dnešního Česka a Slovenska se zapojili i do bojů, které se souběžně odehrávaly i na ose Vouziers-Chestres. Tam byl nasazen 22. čs. střelecký pluk.
Nazdar! Českoslovenští legionáři ve Francii
Počátkem legií ve Francii se stala rota Nazdar, která vznikla už v úvodu války - v srpnu 1914. Svůj název dostala podle sokolského pozdravu „Nazdar“.
Velitelem se stal francouzský důstojník kapitán Marie León Joseph Sallé.
Jednotka, kterou tvořilo 250 mužů, byla rozdělena na čtyři čety. První bojové zkušenosti sbírala v kraji Champagne nedaleko Remeše. Zúčastnila se i těžkých bojů u Arrasu, kde utrpěla těžké ztráty a byla zcela zdecimována.
Pozdější první prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk si uvědomoval, že je nutné usilovat o vytvoření vlastní, samostatné československé armády, což by znamenalo nezpochybnitelnou účast Čechů a Slováků na straně mocností Dohody. Považoval to za hlavní podmínku pro vznik samostatného československého státu.
Jako první se pro tuto ideu podařilo získat právě Francii.
16. prosince 1917 prezident Raymond Poincaré dekretem stvrdil zřízení autonomní československé armády ve Francii.
Jádro samostatné brigády bylo pestré. Tvořili ji legionáři z Ruska, zajatci z Rumunska, američtí krajané i čeští vojáci ze srbského dobrovolnického sboru.
Na jaře 1918 byl v Cognaku vytvořen 22. střelecký pluk a později 23. střelecký pluk. Obě jednotky se staly základem první československé samostatné brigády vyhlášené 30. června 1918 v Darney.
Do pásma obrany se dostal 21. října 1918. Úkol zněl: překročit řeku Aisne a dobýt takticky významnou kótu 153 situovanou na východním břehu.
Pluk několikrát zaútočil, ale vytčeného cíle kvůli silnému odporu německých obránců nedosáhl. Mnoho jich padlo. A francouzský velitel Gouraurd si bojové nasazení Čechů a Slováků nemohl vynachválit a oceňoval jejich chrabrost. Později vlastní rukou dekoroval praporec II. praporu francouzským Válečným křížem s palmou.
Jejich ostatky déle než století spočívají na hřbitově v Chestres u města Vouziers. Na náhrobcích lze číst jména jako František Vonka, Antonín Závadský, Josef Hrouda, Antonín Kohout a další.
Součastí nekropole v Chestres je i německá část věnovaná padlým. I zde po krátké procházce nacházíme česká jména, jako třeba Lukáš Hartmann.
Samotné Vouziers je s Českem úzce spojené. Na počest 282 padlých Čechoslováků tu v roce 1919 vztyčili památník.
Ve 20. letech minulého století Československá republika (prostřednictvím Československé obce legionářské) financovala ve Vouziers výstavbu školy. Otevřeli ji 25. května 1930 a dodnes nese jméno Tomáše Garrigua Masaryka. V aule školy na francouzské žáky shlíží socha československého prezidenta od Jana Štursy.
Je milé vidět Čechy, kteří přijeli na oslavy konce války a jsou velmi překvapení, že ve městě mají školu, jež funguje nepřetržitě od svého vzniku a nese stále jméno prvního československého prezidenta.
Lyceum Masaryk ve Vouziers.
Mimochodem: Na památku bitvy, kde se legionáři tak vyznamenali, je v Praze pojmenována ulice: Terronská v šestém pražském obvodu - Bubenči. V Terronu je pak na jejich počest pojmenována jedna z hlavních ulic po Praze.
Pražská ulice ve francouzské obci Terron.
Českoslovenští hrdinové mají čerstvě ve Francii další památník.
Zahrada na místě válečných polí
Břízy symbolizují padlé vojáky, větve stromů vytváří jakousi bílou tmu, která chodce vrhá do atmosféry připomínající pocit mlhy, jež vládla na bojišti, a slepotu způsobenou bojovým plynem. To je nově otevřená Zahrada míru, která se nachází vedle francouzské nekropole Chestres.
V zahradě je 282 bříz, každá z nich symbolizuje padlého vojáka. Jde již o druhou zahradu otevřenou na počest padlých Čechů a Slováků. Ta první stojí v blízkosti města Arras, kde československé jednotky také bojovaly.
Prohlédněte si snímky z otevření Zahrady míru v Chestres.
Myšlenka mírových zahrad vznikla ke stému výročí ukončení první světové války. V místech nejtěžších bojů mají vytvořit klidný prostor pro rozjímání a vzdát hold hrdinům, kteří položili své životy. Zároveň mají ukázat, že i dnes je třeba pečovat o hodnoty jako mír, demokracie a svoboda.
„Mluvím za vojáky a příslušníky mé generace, otevřením Zahrady míru si připomínáme nejen oběti padlých vojáků-legionářů, ale zároveň reflektujeme přítomnost a blízkou budoucnost, abychom si uvědomili, že je důležité podporovat a být solidární s těmi, kteří teď v současné době mír nemají,“ uvedl při otevření zahrady český vojenský přidělenec ve Francii major Michal Suchánek.
