Vlivné ženy Íránu a Afghánistánu žádají: Uznejte genderový apartheid za zločin

Skupina významných afghánských a íránských žen podporuje kampaň vyzývající k uznání genderového apartheidu jako trestného činu podle mezinárodního práva. Kampaň zahájily aktivistky na Mezinárodní den žen otevřeným dopisem, který upozorňoval na to, že současné zákony týkající se diskriminace žen nepostihují systematickou povahu politiky uplatňované v Afghánistánu a Íránu. Ta podle aktivistek cíleně zhoršuje postavení žen ve společnosti, informuje list The Guardian.

Mezi signatářkami dopisu je íránská nositelka Nobelovy ceny za mír Širín Ebadíová, první místopředsedkyně afghánského parlamentu Fawzía Kúfiová, členka afghánské nezávislé komise pro lidská práva Benafša Jakúbíová a mnoho dalších aktivistek a významných žen, které stále bojují za svá práva v Afghánistánu a Íránu, píše The National News.

„Je to to nejmenší, co by mezinárodní společenství mohlo přinést v oblasti odpovědnosti, a to nejen v Afghánistánu, ale kdekoli jinde, protože násilí a diskriminace na základě pohlaví je celosvětový fenomén,“ uvedla Fawzía Kúfiová.

V současné době se označení apartheid vztahuje na systematickou diskriminaci jiných rasových skupin, nikoliv pohlaví. Příkladem může být někdejší vláda bílé menšiny v Jihoafrické republice. V mezinárodním právu se pak definuje jako „nelidské činy (…) spáchané v rámci institucionalizovaného režimu systematického útlaku a nadvlády jedné rasové skupiny nad jinou rasovou skupinou nebo skupinami a spáchané s úmyslem tento režim udržet“. Tuto definici přijalo v roce 1973 OSN a je podpořena i Římským statutem z roku 1998.

Autoři otevřeného dopisu, mezi nimiž jsou i mezinárodní právníci, tvrdí, že právní definice apartheidu jako zločinu proti lidskosti se v současné interpretaci na případ Afghánistánu a Íránu nehodí. Namítají ale, že termín samotný odpovídá i fungovaní afgánského a íránského režimu.

„Je nanejvýš důležité si uvědomit, že genderový apartheid má v současné době sílu pouze jako popisný termín,“ řekla Gissou Niaová, právnička zabývající se lidskými právy, která kampaň podporuje. „Podle mezinárodního práva se trestný čin apartheidu vztahuje pouze na rasovou hierarchii, nikoli na hierarchii založenou na pohlaví. Tato kampaň se bude snažit rozšířit soubor morálních, politických a právních nástrojů, které jsou k dispozici pro mobilizaci mezinárodních akcí proti systémům genderového apartheidu a jejich konečnému ukončení.“

Ženy v Afghánistánu ovládaném Tálibánem jsou vyřazeny z veřejného života prostřednictvím nařízení vydaných tálibánskou vládou. Ta zahrnují zákaz vzdělávání a zaměstnávání žen, cestování na dlouhé vzdálenosti bez mužského doprovodu a omezující pravidla oblékání.

Íránské ženy čelí státem podporovanému násilí, pokud poruší pravidla týkající se jejich oblečení, svobody projevu a pohybu. Mají také zakázáno studovat více oborů, získat cestovní pas nebo cestovat mimo zemi bez souhlasu manžela.

„Situace v Íránské islámské republice a za vlády Tálibánu v Afghánistánu nejsou pouhými případy genderové diskriminace,“ uvádí se v dopise. „Tyto systémy udržují extrémnější, systematickou a strukturální válku proti ženám, jejímž cílem je jejich dehumanizace a represe za účelem upevnění moci.“

Heather Barrová, zástupkyně ředitele pro práva žen v organizaci Human Rights Watch, ve středu napsala na twitteru, že „při hledání strategií, jak čelit zneužívání ze strany Tálibánu, není třeba volit mezi přístupem založeným na genderovém pronásledování a genderovém apartheidu. Neexistují žádná snadná nebo rychlá řešení, zejména vzhledem k tomu, co působí jako chmurné pokrčení ramen ze strany mezinárodní komunity, takže musíme vyzkoušet všechno“.

Autoři dopisu tvrdí, že se nejedná o diskriminaci norem muslimských společností ani o snahu vnutit západní kulturní hodnoty, ale o snahu zastavit systematické pokusy o podřízení žen, které nemají místo v žádné společnosti bez ohledu na náboženství, uvádí server The New Arab.

Přední muslimští politici a duchovní ve státech Perského zálivu a v lidnatých muslimských státech, jako je Indonésie, jsou stále častěji ochotni kritizovat odmítání Tálibánu umožnit dívkám starším středního věku vzdělání. V Koránu ani v muslimském náboženském učení není nic, co by umožňovalo ženy tímto způsobem omezovat.